Pralev komentáře u knih

Od Hunger Games jsem moc nečekal, přece jen trailery na filmy v kině na mě udělaly nevalný dojem. Nicméně na doporučení jsem po knize přece jen sáhl a byl neuvěřitelně překvapený, jak mě příběh strhl. Na obálce mého vydání je "Constant suspense... I couldn't stop reading" napsané Stephenem Kingem. Asi bych svůj komentář mohl zakončit prostým sdělením, že se pod Kingův názor taky podepisuji.

Nicméně níže jsem četl komentář, který mě nutí reagovat a pro čtenáře touto knihou dosud nepolíbené ukázat druhou stranu mince. Podotýkám, že normálně nemám ve zvyku se vymezovat proti hodnocením jiných a že v tom není nic osobního.

Jednoduchost příběhu? Příběh několikrát změní tempo a několikrát přijde zásadní zvrat. Ano, základní premisa je samozřejmě jednoduchá, ale to je obvykle skoro u každého příběhu.

Ich forma - naprosto perfektně zvolená forma vyprávění. Díky ní nesledujeme Arénu jako diváci, ale prožíváme ji spolu s hlavní postavou, jsme tam s ní. Díky ich formě rovněž nevíme, co se děje v hlavách ostatních postav a nemůžeme (stejně jako hrdinka) tušit, komu můžeme věřit a komu ne.

Psychika postav - vytýkat autorce, že se psychika postav během těch pár dnů (týdnů) výrazně nezmění, mi přijde s prominutím mimo. Právě v tom je pointa, že Katniss dělá v Aréně to, co dělala celý život. Jinak určitý vývoj přece jen existuje, jde sledovat, jak se Katniss stává postupně čím dál více "zdivočelou".

Málo brutality - na mě osobně tedy daleko více zapůsobí a vryje se mi do paměti scéna, kdy Katniss jen slyší, jak oběť prosí o život, než explicitně popisované usekávání končetin, gejzíry krve apod.

9 07.02.2015

Velmi mě překvapily zdejší komentáře, které kritizují první polovinu nebo prvních 200 stran a vynáší do nebes druhou část nebo závěr. Já jsem to totiž vnímal přesně obráceně - první polovina, než se s Harrym uděje jeho přerod, mi přišla lepší a zábavnější. Nicméně i tak neshazuji závěr, byl stále napsaný dobře a měl hlavu a patu (ačkoli mi přišel zbytečně akční a filmový).
Detektivky rozhodně neřadím mezi své oblíbené žánry, četl jsem jich zatím v životě jen pár a knihy založené na schématu "350 stran hledáme vraha mezi několika málo podezřelými, pak si přečteme několika stránkové rozuzlení a následně musíme vraha ještě dopadnout" mi přijde skoro zbytečně číst, ale Netopýr mi přesto něco dal a zaujal mě od začátku až do konce. A klidně mohl být ještě víc o Austrálii a spíše než na legendy se mohl zaměřit víc na tamnější kulturu a rozdíly mezi životem tam a v Evropě.
Pokud Netopýr je z celé série ten nejslabší díl, pak jsem velmi, velmi zvědavý na pokračování.

9 06.09.2014

Od malička jsme pohádkami vychovávaní, že lidé jsou dobří a bezchybní a pouze jedna zlá bytost může za vše špatné. Později ve škole je nám toto v podstatě opakováno - v historii existovalo několik zlých jedinců (Hitler, Stalin...), kteří zmanipulovali ty hodné a dobré masy a sami mohli za všechny ty hrůzy. Teprve, když je člověk starší, je konfrontován se skutečností a s myšlenkami, že to tak není. A přestože by třetí (výslechová) část Orwellova díla mohla napovídat, že arciďábel je ten zlý a lidstvo oběťmi, kniha ve skutečnosti ukazuje, že problém je v lidech a v systému - a tím systémem jsou opět lidé.
Mimořádně se mi na 1984 líbily pasáže z "Knihy".

9 27.10.2013

Za mě ještě o chlup lepší než Příběhy vašeho života. Čteno opět v originále a tipuji, že to dělá hodně velký rozdíl ve výsledném dojmu (neumím si představit, jak se český překladatel s Chiangovým velmi specifickým stylem psaní popral). Ted Chiang píše opět úsporně, nesmírně inteligentně, k věci a bez zbytečné vaty, každé slovo je na svém místě, nic nechybí, nic nepřebývá. Výtku mám snad jedinou - občas na malém prostoru rozehrává až příliš témat naráz a pak se logicky nedostane u žádného do potřebné hloubky (The Lifecycle of Sofware Objects byla typickou takovou povídkou). Já každopádně miloval každou stránku a velmi doufám, že Chiang napíše další sbírku.

8 23.11.2022

Nebýt úplně šíleného konce, byl by to v mých očích zatím jednoznačně nejlepší díl s Harry Holem. Příběh je uvěřitelnější, postavy reálnější, dialogy o něco lepší a celé se to čte strašně příjemně, člověka to baví a ani chvíli nenudí, což je asi nejžádanější rys u takového žánru, co si přečtu proto, abych si odpočinul. Bohužel na závěr Nesbø absolutně ulítl - kdo si tu vraždu objednal (nedává to smysl), jak měla proběhnout (to už vůbec nedává smysl) a proč si ji vůbec objednal (ani to nedává moc smysl a nepůsobí to věrohodně). Celá ta závěrečná pointa se mi jevila jako úporná snaha o bombastický, překvapivý zvrat. Pokud něco takového dokážete překousnout a užít si několik set skvělých stran, aniž by vám je konec pokazil, rozhodně tuhle knihu doporučuji.

8 01.07.2018

Od Stephena Kinga jsem v životě přečetl takřka vše, co napsal, jen Temné věži jsem se z nějakého neznámého důvodu dosud vyhýbal. Z Kingových knih napsaných v posledních letech jsem trochu rozčarovaný. Ač se čtou stále příjemně, nějak si nedokážu k postavám vytvořit vztah a knihám chybí takové to kouzlo, kvůli kterému nemůžu jeho starší kousky už dlouhá léta pustit z hlavy (namátkou Svědectví, To, Pavučinu snů, Mrtvou zónu, Misery a spoustu dalších...). Samozřejmě mě svíraly pochyby, zda nejde z mé strany jen o nostalgii.

Nejde. Jakmile jsem otevřel Pistolníka a začal číst, již z prvních stran na mě čišelo to cosi, co mě u starších Kingových knih nutilo takřka nedýchat v očekávání, co děj přinese. A ačkoli bych Pistolníkovi mohl vytknout, že některé popisované obrazy byly až tak moc surrealistické, že jsem pochyboval, jestli vůbec sám autor v nich viděl nějaký smysl, přesto musím dát nejvyšší hodnocení, protože mě ta kniha prostě neuvěřitelně bavila a přečetl jsem ji celou na posezení. Dle zdejších hodnocení jsou další díly ještě výrazně lepší, takže se mám na co těšit.

8 21.01.2018

Tak tohle byla opravdu zoufalost. Naprostá rezignace na snahu o příběh nebo zápletku. Prostě si dva staříci s mladou kolegyní u sendvičů a kávy povídají o jedné nepříliš zajímavé a nevyřešené záhadě. Na to, že k žádnému rozuzlení či vysvětlení nedojde, je čtenář opakovaně upozorňován, takže zklamání na závěr se nekoná, přesto pachuť a pocit úplně ztraceného času po dočtení zůstane. Ještě že je to tak krátké a člověk to na posezení během dvou hodin slupne jako jednohubku. Přesto mi je smutno, když pomyslím, kolika nadějným začínajícím spisovatelům žádné vydavatelství nevydá jejich zajímavé příběhy, zatímco tohle se tiskne jako o závod a spousta lidí (včetně mě) si to koupí a přečte jen proto, že na obálce stojí Stephen King...

8 16.12.2017

Homo homini lupus. Asi tak by se dalo shrnout utrpení, které si miliony lidí úplně zbytečně musely prožít. Nejvíc fascinující na této knize mi přišla ta relativizace - jak z našeho pohodlného pohledu maličkost ("dnes budu mít o ušetřený krajíc chleba navíc") je pro člověka v takových podmínkách životně důležitá a důvodem ke skvělému dni...

Od Solženicyna jsem četl ještě Souostroví Gulag, do kterého i přes výborné téma a obsažnost jsem se musel častokrát nutit. Děnisovič byl v tomto ohledu mnohem lepší; kratší rozsah a spád díky tématu jednoho dne od rána do večera se čte mnohem lépe, ostatně knihu jsem přečetl na jeden zátah.

8 08.05.2017

Je to už takřka rok od chvíle, co jsem přečetl Kafku na pobřeží, a od té doby prakticky neuplynul den, abych o něm nepřemýšlel. Když jsem proto otevřel 1Q84 a začal číst o Aomame v taxíku poslouchající Janáčka, zamiloval jsem se do té knihy prakticky okamžitě. A ten vztah mi vydržel až do poslední stránky. Proč tedy nedávám plné hodnocení? Jednoduše proto, že ta kniha je opravdu strašlivě dlouhá, a tak ji s klidným srdcem nemůžu doporučit někomu, kdo nezbožňuje Murakamiho. Vy, kteří ano, si tu hvězdičku připočtěte.

8 13.12.2014

Další King, který se mi četl jedním dechem. Čím více stran jsem přečetl, tím více se do příběhu ponořil a nechtěl knížku odložit... Paradoxem je, že na rozdíl od jiných Kingových knih, kde pro mě nejzajímavější byla ústřední linka (Mrtvá zóna, Pavučina snů, Misery a další...), tady mě naprosto dostala milostná část mezi Jakem a Sadie. Jejich vztah mě vtáhl natolik, že jsem se v určitém momentu při čtení přistihl, že mě nějaký Kennedy a Oswald naprosto přestali zajímat a ať si dělají, co chtějí a ať se do toho Jake neplete. Jen ať je se Sadie a jsou šťastní...
Mimochodem, King podle mě obvykle ve svých knihách nezvládá moc konce. Tahle kniha je výjimkou, závěr byl opravdu mistrovsky napsaný.

8 14.12.2013

Četl jsem až po filmu, který mě naprosto okouzlil a nadchl. Nejen nádhernou přírodou, atmosférou a Vedderovou hudbou, ale především tím, jak ten kluk během pár let prožil víc než já za celý život (což je na jednu stranu dost depresivní myšlenka, ale zároveň inspirativní). Toužil jsem proto dozvědět se o příběhu a pozadí víc. Kniha byla pak bohužel těžké zklamání. Naprosto nesouvislá změť útržků, faktů a myšlenek, zcela nekoherentní. Některé úplně nepodstatné záležitosti rozpitvávané do titěrných detailů, jiné dlouhé časové úseky odbyté jako mávnutím ruky. Kdybych neviděl film a jen se ke mně bez předchozích znalostí dostala kniha, asi bych ji ani nedokázal dočíst a jen bych přemýšlel, co tím vším chtěl autor říct.

7 02.05.2021

Očima jsem přelétl některá další hodnocení tady a musím říct, že jsou vážně rozmanitá. Já patřím k tomu táboru, který byl hodně nadšený z první zhruba poloviny a pak kroutil hlavou nad druhou polovinou. Celkově hodnotím Outsidera vysoko, protože po strašně dlouhé době jde o Kingovku, která mi ve všech ohledech připomínala jeho starší skvělé romány - dějem, atmosférou, sympatickými postavami, napětím, zkrátka vším.

Pak ovšem přijde naprosto nepochopitelné rozhodnutí v podobě prolnutí s trilogií začínající Panem Mercedesem, kterou jednak já osobně považuji za jednu z nejslabších věcí, co King napsal, jednak je to prolnutí naprosto zbytečné a nesmyslné. Vše, co nově příchozí postava dělá, mohly v klidu řešit stávající postavy, a pro člověka, který Pana Mercedese a další dvě pokračování nečetl, je tu najednou strašná spousta nedovysvětlených narážek na předchozí děj, které opět působí maximálně zbytečně a rušivě (jen jako jakási pomůcka, aby postavy mohly akceptovat přítomnost nadpřirozena).

Když tohle čtenář dokáže překousnout, je to vážně dobrý Kingův román.

7 19.09.2019

Za mě jedna z těch výrazně lepších Murakamiho knih. Dva paralelní příběhy se rozvíjejí pomalu a postupně a hlavně zezačátku je tu mnohem více otázek než odpovědí. Zmatku v hlavě nepomáhá ani to, že ten zdánlivě reálný svět je vlastně taky dost fantaskní a neuvěřitelný. Postupně to však celé střípek po střípku do sebe začne zapadat a konec je absolutně skvělý. Nejen že se víceméně vše vysvětlí a vše do sebe zapadne, ale ještě se na závěr nastolí zásadní filosofická otázka, nad kterou si čtenář už může lámat hlavu sám (bez spoileru se nelze rozepsat víc). A jako tradičně obrovský výsledný dojem dělají popisy všedních maličkostí (například popis večeře, kterou hlavní hrdina vaří knihovnici), tím si mě Murakami ve všech svých knihách získává.

Hvězdičku strhávám jen za jeden podstatný problém, který koneckonců nemusí souviset s knihou, ale se mnou - na rozdíl od jiných jeho knih (třeba Kafky na pobřeží či 1Q84) ve mně tahle i přes důmyslný a dobrý příběh nevyvolávala prakticky žádné emoce. Vůbec jsem se nedokázal ztotožnit s postavami, nezáleželo mi na nich. Zvlášť patrné to bylo v situacích, kdy šlo hlavnímu hrdinovi o život, a mně to bylo tak nějak úplně jedno.

7 27.07.2019

Neuvěřitelný popis skutečných událostí. Přestože jde o víceméně věcný a suchý popis událostí, to fyzické i psychické utrpení přeživších je tak nesmírné, že člověka kniha chytne od prvních stran a nepustí až do konce. A přestože ví, jak vše dopadne, stejně s nimi prožívá každou novou naději na záchranu a následnou depresi, když se ukáže, že naděje byla falešná.

Mimochodem, tenhle příběh mě jen dále utvrdil v názoru, že náboženství a víra v cokoli nadpřirozeného je vážně zlo. Při představě, jak umíral pilot v obrovských bolestech a kluci mu odmítli podat zbraň, protože sebevražda je hřích, nebo při čtení popisu, jak rodiče ztráceli cenný čas a prostředky pátráním v nesmyslných oblastech, protože je tam navedl jakýsi parapsycholog z Holandska, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. O závěrečném odsuzování toho kanibalismu některými věřícími ani nemluvě.

Z pozitivnější stránky - po dočtení téhle knížky si člověk mnohem víc váží věcí, které v životě považuje za úplně samozřejmé, a věci, které ho trápí, nebere zase až tak vážně.

7 16.03.2019

Ač jde ve sci-fi literatuře o naprostou klasiku, já vlastně před čtením o knize nevěděl skoro nic, jen tu pointu o "vraždícím počítači". Paradoxně se mi možná i proto do Vesmírné odysey až tolik nechtělo a dlouho jsem její čtení nesmyslně odkládal (příběhy o strašně zlé umělé inteligenci mě dnes už nudí).

Pak jsem teprve zjistil, že zaprvé ta kniha vůbec není o strašně zlé umělé inteligenci (vlastně v počtu stran ten počítač takřka nehraje roli), zadruhé Clarke opravdu uměl psát. Už první kapitola o životě pračlověka byla napsaná tak neuvěřitelně poutavě, že mi na jejím konci bylo až líto, že není celá kniha jen o tom, a že se skočí v čase do budoucnosti. Nicméně ten skok čtivosti samozřejmě nijak neubral a až na příliš ujetý/surrealistický závěr Vesmírná odysea nenudila ani chvíli. Úplným právem klasika.

7 16.10.2018

Na rozdíl od mnohých, kteří zde knihu hodnotí a kterým se líbil film Arrival a nelíbila se jim tato povídková kniha, to mám já přesně naopak. Film se mi nelíbil zejména kvůli tomu mindfucku, který zde tolik lidí velebí. V povídkové předloze se žádné překvapivé vyvrcholení či zvrat nekoná, a i proto o to víc vyniknou myšlenky, na kterých povídka stojí.

Nicméně kniha je skvělá úplně celá a má i ještě některé lepší povídky (třeba Understand nebo tu úplně poslední o vnímání vzhledu). Za mě rozhodně jedna z nejlepších povídkových knih, co jsem zatím četl.

7 26.05.2018

Jedna z knih, která se mi obtížně hodnotí, neboť má z mého pohledu velmi kolísavou kvalitu. Velmi dobré a zajímavé pasáže (ať už příjemně napsaná akce a horor typu prolézání temných tunelů, knihovna na povrchu apod., nebo popis fungování různých komunit v různých stanicích) se střídají s hluchými a lehce nudnými místy, kde se nic moc neděje, ani se o ničem zajímavém nepovídá a působí to trochu jako vata. V těchto několika místech jsem se do čtení musel nutit, což je špatně. Ten zbytek - a je ho drtivá většina - je však skvělý. Svět má kupodivu svou logiku, ani ta rozštěpenost komunit mezi jednotlivými stanicemu překvapivě tak nebije do očí, jak jsem se nejprve po přečtení anotace obával, a filozofické rozpravy, které tu kdosi kritizoval, mi přišly zajímavé a v takovém románu vyloženě nutné - kdo by si v té situaci nekladl otázky, jako jaké má další přežívání poslední hrstky lidí ve zničeném světě vlastně význam?

7 01.04.2018

Pro mě první opravdu literárně kvalitní Nesbø. Předchozí díly s Harry Holem mě všechny bavily, ale vnímal jsem je jako béčkové, oddechové čtení - něco, čím se příjemně tráví čas, ale nijak mě to vnitřně neobohatí.
Pentagram mi na rozdíl od nich přišel skutečně dobře dávkovaný, promyšlený, chytrý a přitom minimálně stejně zábavný.

7 27.04.2017

Velmi příjemné překvapení a při srovnání se Staříkem mi přišla o hodně zábavnější. Je sice pravda, že oproti Stoletému staříkovi je zápletka poněkud jednodušší a až tolik nevtáhne (chybí tomu nějaká větší naléhavost). Ale humorem a stylem psaní mi tenhle román přišel daleko lepší. Kdybych měl teď někomu doporučovat Jonassona, určitě bych mu řekl, ať si přečte jako první Analfabetku.

7 22.05.2016

Do prasečí řitě, tohle tedy bylo vážně strašně špatné. Opět nové a nové záhady, takřka žádná vysvětlení, naprosto nesmyslné zvraty a objevy. Kupodivu je to ale úplně špatné nejen příběhem (autorka působí, že vůbec neví, kam chce, aby se děj ubíral), ale i stylem psaní - viděl tohle před vydáním nějaký editor? Nechápu tak prudký sestup kvality. Jinak vřele doporučuji komentář uživatelky Jizi, ten naprosto perfektně a trefně vystihl vše, co se téhle knize nepovedlo. Lépe, než bych to dovedl já.

6 23.11.2022