Plague komentáře u knih

Pokaždé je to stejné, půl roku se odhodlávám na knihu od Simmonse, říkám si „je zase zatraceně tlustá“ a mě tlustý neberou. „Bude to stát za to? Nebude to ztráta času?...... NE! Blbče nebude! Nikdy není!" – tak to mi došlo po pár stránkách.
Simmons opět sebral historickou událost, v tomto případě expedici která hledá cestu skrz severní ledovce, mistrně ji vyšperkoval a ještě mistrněji protkal trochou „přirozeného“ nadpřirozena a pár eskymáckými legendami. A? Výsledek je dokonalý. Ne, SAKRA DOKONALÝ (vidíte, pracuju na sobě ….. neřekl jsme DOPRDELE).
Děj se odehrává v době, kdy ledovce a oba dva Zemské póly budily strach a respekt a ne soucit a starost jako dnes. Vyprávění není jednotvárně, ale nejen že se střídají jednotlivé hlavní postavy expedice ve vyprávění, střídá se také časová posloupnost. Několikrát se stane, že visíte na řádcích, okusujete si nehty a čekáte co bude dál při vyprávění jednoho člena posádky když tu najednou „tečka“ nový odstavec a kapitola a vyprávění se ujme někdo jiný. Asi v půlce jeho vyprávění se mimoděk dozvíte, že ten co vyprávěl prve je mrtev a sním dalších pár námořníků. Jak už je u Simmonsových knih ve zvyku, většinu času jsem měl pěkně sevřené půlky, že by i temovačův pomocník Hickey ostrouhal. Chvíli to bylo z atmosféry kolem „věci tam na ledu“, chvíli z popisu životních podmínek na lodi a chvíli z vyprávění lodního doktora, který se staral o raněné a nemocné. No z toho posledního jsem neměl sevřené jen půlky, ale i žaludek.
Trošku konkrétněji? Prosím.
Na začátku se slova ujme kapitán Crozier. Z jeho vyprávění pochopíte, že původní kapitán je mrtev, lodi Terror a Erebus zamrzly v ledu a posádku kromě nemocí, zimy … ne kurva ZIMY (jak jinak byste nazvali -70 °C) zabíjí ještě „ta věc z ledu“. Jo a jen tak mimochodem, už jsou na jednom místě kde v tu dobu vládne polární noc (zanedbatelný detail) zamrzlí před rok. PŘES ROK! Nevydržel bych to ani podělaný týden než bych se oběsil na ráhně! Ale oni ne, oni jsou v POHO. Počítali že expedice může trvat až osm let (tak dlouho netrvalo ani jedno moje manželství…..). V dnešní době GPS, mobilních telefonů, radarů a všeho dalšího neuvěřitelné a nemyslitelné. Díky flashbackům se ale o Siru Johnovi – původní kapitán, přípravě expedice a jejím průběhu který se zavedl do téhle prd…. pekelné situace dozvídáme postupně víc a víc. No a jestli tak zamrznou ještě na dýl? Kdo ví (já už vím …)
Postavy – jak to Simmons umí, charakteristika postav je parádní. Věřil jsem jim každé slovo a jestli takové tenkrát nebyly, tak takové být měly! Ty kladnější si vás získají a ty záporné … inu, řeknete si „jo, někteří lidé jsou prostě svině“.
Hodně mile mě překvapilo, jak do knihy byly zakombinovány střípky eskymácké mytologie (nebo já to tak pochopil). Minimálně to znělo věrohodně. Fakt zajímavé, četl/slyšel jsem to poprvé.
Kdo četl Simmonse tak ví – Hepík se nekoná, ale ani Anhepík. To na jeho knihách miluju. Ten konec je prostě takový, jaký by byl kdyby to bylo doopravdy….. a fakt nebylo?
Za mě paráda a doporučuji!
P.S. Upřímně bych tuto knihu zařadil do povinné četby. Božena odpustí, ale podle mě takové knihy rozšíří současné smartphonové mládeži rozhled a povědomí o historii víc, než číst o babičce na Starém bělidle. Minimálně kdyby to četla Greta, možná by konečně věděla o čem to vlastně mluví.

24 12.10.2019

Mám rád pána prstenů, toho filmového. Knihy jsem zatím nečetl. O to víc mě zklamal filmový Hobit. A to byl důvod proč jsem si ho přečetl. Říkal jsem si, že to není možný aby to bylo takhle splácané a zpackané.(hlavně ta debilita mezi trpaslíkem a tou husou z LOST)! Sauronovi dík, nebylo.
Námět sám o sobě je zajímavý a zpracování chytlavé, ikdyž poměrně jednoduché a přímočaré, proto v komentářích tolik označení „pro děti“. Já si to nemyslím, ale koho to zajímá ….
Hobit s rozpolcenou osobností dobrodruha a poseroutky, čaroděj a banda trpaslíků která jde, získat zpět poklad který jim ukradl drak. Jak to udělají neřeší (moje řeč, nač stahovat kalhoty když je brod ještě daaalekoooo). Dobrodružství a spíše trampoty kterými procházejí nejsou tak megalomanské jako ve filmu, o to autentičtěji ale působily. Celý příběh působí tak nějak nenásilně, hrozně dobře se čte a kolikrát jsem se přistihl že jsem se při čtení usmíval, jak jsem si představoval zrovna popisované scenérie.
Po nějaké době kniha, kde se hrdinové nebrodí potoky krve mrtvých nepřátel a nezabraňují konci světa.
Za mě pěkné počtení a doporučuji.

22 26.09.2019

(SPOILER) Napodruhé byl Terror snad ještě lepši než napoprvé. Možná to bylo tím, že jsem poslouchal audioknihu a výkon Martina Stránského a kolektivu byl emejzin. Ikdyž jsem věděl, co mě v knize čeká, tak stejně jsem byl ohromen příběhem, který autor tak mistrně vypráví. To, co zažívali účastníci podobných výprav (a je jedno jestli do ledových pustin, pouštních pustin nebo neprobádaných pralesů) už dneska nemáme šanci zakusit. Ne s tím jak devastujeme přírodu, ne s tím moderním vybavením, ne s tím jaká zpovykaná selátka se z nás stala. RESPEKT vám průkopníkům, objevitelům a dobrodruhům!
No já jsem shodou okolností poslouchal příběhy Terroru v době, kdy startoval "Kdo přežije" nebo jak se to jmenuje. Viděl jsem první dva díly a stačilo mi to na hodně dlouho, než si něco podobnýho kdy zase pustím. To je jedno, to jsem říct nechtěl .... zpátky k věci. Představte si, že posloucháte o tom jak parta námořníků trčí dva roky v zamrzlý pustině, polární noc trvá bůhví jak dlouho, teploty jsou tak pod bodem mrazu že už jen z toho poslouchání vám kulky lezou zpátky do břicha, nemaj pořádně co jíst a kvůli kurdějím krvácejí z míst, odkud by nikdo krvácet nechtěl .......... No a do toho po chvilce vidíte hlupáka s blonďatým přelivem na hlavě (prej je slavnej, já ho viděl prvně a doufám že naposledy), který se zhroutí z jedné noci pod širákem protože pršelo?! ne, ono PRŠELO! chápete! jako že voda padá na vás a vy ste mokrý. Ježíš jak já se smál .... ale spíš by z toho člověk měl plakat.

Doporučuji snad ještě víc než minule! (Terror, ne tu kokotinu v televizi)

21 09.03.2022

Nejsem literární kritik - neumím ohodnotit, jestli je historicky dílo přeceňované nebo podceňované nebo jestli si Hemingway zasloužil Nobelovku nebo ne.
Jsem jen obyčejný čtenář, kterému se Stařec a moře líbil. O čem celý příběh je a jak skončí jsem věděl (i s průměrem 3,9 z literatury a českého jazyka) a kdybych ho četl jako povinnou literaturu, určitě bych ho nedocenil.
Co mě tak dostalo .... samotný příběh. Je jednoduchý a o to víc mě zasáhl. Tématem je respekt, ne RESPEKT. Tak hluboký respekt, který člověk (v podání starce) chová k přírodě (v podání ryby) mi bral dech. Ano, respekt a úcta jednoho živého tvora k jinému. Smutné, když si uvědomím, že v současnosti není člověk schopen respektu a úcty sám k sobě, natož k přírodě.
Pozor, nezaměňujme úctu a respekt za přehnanou lítost - stařec několikrát oslovuje rybu, vyjadřuje svůj obdiv na její vůlí, ale zároveň opakuje, že ji loví a nakonec uloví. Svého činu lituje jen jedinkrát, a to ve chvíli, kdy jeho kořist žerou žraloci, protože tím jeho činy pozbývají na smyslu.
Velkolepost závěru je opět v jeho jednoduchosti - den (souboj člověka s přírodou) končí a zítra začíná nový, nikdo už se neohlíží, hledíme jen dopředu. Doporučuji

21 22.09.2017

(SPOILER) Už po pár větách jsem si položil jednu zásadní otázku …. proč jsem tak dlouho čekal, než jsem si vzal do ruky dalšího Kotletu?!

Děj nás bez kdovíjakého ántré a vysvětlování vyplivne v americkém baru v v srdci radioaktivního škvarku jménem Evropa (pro pomalejší a méně zběhlé v zeměpisné, ano myslím Prahu).
Po pár stránkách, asi pěti mrtvolách a kýbly a půl z nich vystříkané krve (možná tam figurovala i nějaká ta ustřelená končetina) si čtenář udělá představu o povaze hlavních hrdinů - veteránech hrdinné české armády která už 20 let neexistuje a o tom, v jakem duchu se kniha povede.
Zpět k hrdinům. Přežívají si takhle v klidu a pohodě mezi sutí a troskami do doby než se to zase všecko posere. A může za to ….. no kdo jiný než ženská.
Po dalších hromadách mrtvol, galonech krve a teď už s jistotou i mnoha ustřelených končetinách lehne bar popelem a nezbývá než se vydat do Brna a po cestě nebrat ještě pár kumpánů. Tady mi to trochu připomínalo Pána prstenů první díl, jen místo devíti jich bylo jen sedm. Nekosí skřety ale pustináře a místo Balroka je jeden ruský kníže. Na to, že měla být lidská populace zdecimovaná, jí zbylo dost aby další hromady mrtvol pokrývali snad každou stránku. A dokonce narazili i na něco, co s trochou fantazie připomínalo Gluma, fakt!
Po pár dobrodružstvích na cestách (mrtvoly, krev, ruce/nohy) mě Nuda v Brně rozhodně nečekala. Ale to už si přečtěte sami.

Mezi kapitolami se díky flešbekům formou novinových článků dozvídáme, co se vlastně před těmi dvaceti lety stalo. Jak sme to všecko posrali a že to nebyly plasty a globální oteplování co nás zničilo, ale atomovky.

Styl vyprávění mě bavil. Takový dobře přisprostlý a surový. Autor se s ničím nijak extra nepáral, všecko mělo ten správný spád. Chvilku akce, chvililinku ne a pak zase akce. Do toho všeho občas nějaký ten sarkasmus a afroamerický humor. Konec bez zbytečných průtahů a zvratů, což vždy oceňuji.
Charaktery mě bavily a dodaly ději šmrnc Ikdyž byly poměrně jednoduché. Žádná překombinovaná soukromá dramata jako v rodinných poutech.

Jediné mě trošku zamrzelo ….. zase jich přežilo na můj vkus zbytečně hodně. Snad i ze sedmi statečných jich zbylo míň.

Doporučuji!

19 19.07.2021

Pozor, tento komentář obsahuje spoilery, sprostá slova ... a vůbec všechno co by asi správný komentář obsahovat neměl. Nejlepší bude, když ho ani nebudete číst.

Jak začít .... je to pěkně ujetá kokotina- za sebe doporučuju začít jointem. Já jsem s ním začal než jsem se do Vaginy pustil (doufám že si to přečte hodně mých známých) a udělal jsem dobře. Ještě jsem to pár brčkama proložil a zážitek nakonec suprový.
Ikdyž začátek byl trochu rozpačitější. Autor se s výběrem slov o začátku nemaže, takže jsem byl až chvílema v rozpacích (fakt, nekecam), dokonce jsem se dvě nebo tři nová slova naučil. Když jsem stál ve frontě na pití v Kafé na půl cesty, tak jsem se chvíli divil proč po mě ty bájomatky (Bio) tak divně koukají. pak mi to došlo ..... jo přiznám se, pak už jsem držel knížku tak aby nebylo vidět na přebal a název.
Asi největší šok pro mě byl, že se jedná o povídky.... já jsem totiž vůbec nečetl o čem to má být. Bál jsem se, že v komentářích budou vystřílené ty nejlepší věci a já přijdu o zážitek. Takže jsem se do toho pustil.
První povídka se jmenuje kupodivu Strašidelná Vagina. Za mě nejslabší. Možná je to tím, že jsem opravdu čekal na to, jak ta debilovina skončí, jaká bude pointa .... a ONO HOVNO! Měl jsem chuť jí zahodit, ale jak by se lidi tvářili, kdyby se v parku válela Vagina jen tak před 22:00 hodinou. Pak jsem se uklidnil. Příběh byl originální - no možná nebyl, jinou literaturu podobného ražení jsem nečetl, takže těžko hodnotit. Obyčejná holka potká obyčejného kluka. Nastěhují se k sobě. Holce straší v .... tam. Něco jde ven, něco pak jde zase tam - a že jsou to věci které ani tam ani ven lézt nemají vám asi došlo. Konec mě dostal. Donutí vás zamyslet a to já rád.
Porno v srpnu - kraťoučká povídka, která pobavila. Správná oddechovka po Vagině. Člověk už taky nečeká žádné literární zapeklitosti prostě jen čte a baví se. Gumoví lidé plní vody, žraločice s kozama znásilňující pornoherce a přitom je požírá .... nic zvláštního. O jednom to ale není vůbec, o PORNU. díky za to!
Od Fantastické orgie jsem nečekal už vůbec nic. Dobře jsem udělal, protože se mi líbila ze všech nejvíc. Představte si dobu, kdy jsou SPN - staré pohlavní nemoci - evolucí změněné ze smrtelných nemocí na mutace které dávají jejich "nositeli" různé a někdy až nadpřirozené vlastnosti. Jakou byste chtěli mít vy? Prodlužpírko, dvojitý jazyk, mluvící penis/vaginu, ..... ? máte vybráno? no a co teď? Máte štěstí, čirou náhodou existuje jeden bar, Ďábelské semeno, a tam se slézají úchyláci jako TY a jednotlivé superschopnosti si vyměňují. A v tom všem bordelu se pohybuje náš hrdina, který si přišel pro jednu jedinou SPN aby potěšil svou přítelkyni ..... takže je v tom zase ženská, kvůli který se chudák Tim bude dnes večer ještě hooodně divit.....a bude rád když vůbec přežije.

Jak jsem psal, je to kokotina a úchylárna, ale pobavila. A možná ji nacpu i do výzvy.

Doporučuji

19 28.05.2018

“Smrt vás zbaví všeho co nejste. Tajemství života je zemřít než umřete. Zjistit, že smrt neexistuje.“

Podle mě jsou dva druhy lidí. Ti, co jsou připraveni na tuto knihu a ti co ne (což neznamená že jednou nebudou). Kdybych ji četl před rokem, dala by mi míň .... přede dvěma, nedala by mi skoro nic.
Tahle kniha vás nespasí, neosvítí, nepovznese, ne...cokoli. Autor to opakuje od začátku do konce. Pouze vám ukáže cestu. Když si nepřipustíš, že by mohla být jiná cesta než ta kterou kráčíš, sebelepší argument/kniha/spisovatel/whatever tě o tom nepřesvědčí. Stačí ale jediný moment v životě (u mě nemoc), a vše může být jinak.

Kdo sám sobě rád lže (protože to je ta nejsnazší věc na světě) si nejspíš bude lhát dál, ale dá to větší práci .... a třeba jednou nebude.
Těm ostatním může pomoct. Říkáš si “A s čím?” Hmmmm. Se vším a zároveň s ničím, protože všechno by nebylo bez ničeho stejně jako by zvuk nebyl bez ticha. A o to jde!! Nic neslibuje, nic negarantuje, nic nezaručuje (a že planých slibů, garancí, záruk jsem si vyslechl mraky).

18 25.07.2020

Tak tahle kniha mě dostala! Ve filmu mě hodně zaujala myšlenka společensko-politického systému a byl jsem zvědav na knižní předlohu. PARÁDA - nemohl jsem se od knihy odtrhnout a zhltnul jsem jí naposezení.
Je pro mě neuvěřitelné, jak autor v roce 1952 dokázal popsat hlavní vady naší současné (po padesáti letech) společnosti a zároveň definovat "ideální " formu společenského řízení a uspřádání. Nejedná se o pouhou kritiku současné společnosti, depak. Naše současnost je srovnávána s "jejich" současností - přesně definované společenské vady s jejich dopady do vývoje naší společnosti vedoucího ke zhroucení systému. Když jsem tyto pasáže četl, úplně jsem viděl dnešní svět kolem nás. Pohrdání volebním právem, demokracie jako nástroj politických loutek v rukou miliardářů, uprchlická krize a překrucování morálních zásad. Už jenom odvaha vyslovit (napsat), že člověk jako takový se morální nerodí, ale musí se morálce naučit, si zaslouží uznání.
Ano, když člověk nebude nad vyslovenými myšlenkami přemýšlet, povrchně může knihu označit jako propagaci totalitního režimu – ale to by bylo stejné, jako srovnávat Egypt se Třetí říší.
Já jsem autorovo poselství pochopil tak: Naše arogantní myšlení, že jsme nyní na vrcholu společenské evoluce a už není kam se posouvat, nás může přijít zatraceně draho. Násilně bránit vývoji, nebo ho brzdit eliminováním jednotlivých projevů nedostatků současného společenského systému nevyvolá nic jiného, než kolaps. Autor neříká, že k tomu neodvratně směřujeme, to ne. Varuje před tím, abychom si mysleli, že se to nikdy nestane.
Máte-li rádi témata „co kdyby“ a rádi přemýšlíte tam, kde ostatní ne, Hvězdnou Pěchotu doporučuji. Jestli hledáte pořádnou vesmírnou řežbu, pusťte si .... nevím, třeba Starship Troopers. HAHAHA

18 11.08.2017

"Dostávám víc než si moje laskavost zaslouží."
"To nikdy neříkejte, uslyší to Život a příště vám dá méně."

Nemyslím že by kniha byla plná strhujících pravd a dechberoucích mouder. To ne. Je plná obyčejných pravd jednoduchých mouder. Bylo fajn sledovat životní příběh člověka, který se rozhodl jít za svým snem tady a teď. Ne zítra, ne pozítří. A přitom je to tak jednoduché, poslouchat řeči života. Kdyby jenom ta naše mysl nebyla tak prohnaná v tom, jak správně nám našeptávat, že "zítra" bude příznivější čas. Ach milý Godote, dočkáme se tě někdy?

Další zajímavá kniha na téma "Žijme tady a teď. To je to jediné co máme. A stále to odmítáme,"

Doporučuji. Vřele. Ikdyby měla jen zasít semínko pochybností o současných společenských hodnotách.

17 29.07.2020

Všichni jsou už mrtví, DEJVE! Prsten, Glum, Sauron, Saruman, Červivec, Theodén a mnoho dalších vzali za své.
Jak už jsem psal, jsem velký, ne VELKÝ fanda filmového LOTRa. Knížka je prostě knížka. Tolik dalších dějových linek, droboučkých příběhů a detailů (ikdyž některé byly spíš DETAILY) dávají tomu všemu úplně jiný rozměr. Všechny příběhy jsou líčeny tak .... jak to říct .... hezky, chytlavě a nenásilně. A právě absence jakékoliv brutality kterou jsou kolikrát takové knihy přeplněné je mistrovská, protože drsnost a surovost bojových scén byla vykreslená velmi výstižně. Ke konci na mě byly některé scény sentimentální ažaž, ale to už patří k té rozdílné době, kdy byly knihy psány. Rozhodně to dojem nepokazilo.

17 18.01.2020

Tak tohle se hodně povedlo. Neměl jsem zvláštní očekávání a možná i díky tomu mám dojem jaký mám.
Byl jsem hodně zvědavý, jak se autorovi podaří vměstnat děj mezi 1 a 2 film. Byl jsem připravený na nějakou tu absurditu a byl bych jí i toleroval. NEMUSEL JSEM!
Hodně jsem ocenil, jak se měnilo tempo děje a i forma vyprávění. Začátek, než se objeví Rip - za mě jasný horor - visel jsem na každé větě a byl jsem totálně pohlcen atmosférou děje. I když vetřelce znám tak díky tomu, jak je to napsané, jsem prožíval hrůzné poznání spolu s posádkou.
Druhá část - akční thriller. Jasně, jak jinak, když už je na scéně Ellen. Je jedno, jestli má v ruce plamenomet nebo plazmový hořák - je to prostě NÁŘEZ. Akční scény jsem si vychutnával. Hodně mile jsem byl překvapen pojetím Ashe a musím říct, že jeho dialogy s Ellen a i jeho monology patřili k zábavným mezičasům v ději.
Dál oceňuju originalitu námětu - žádná recyklace čehokoli, co jsem zatím viděl nebo četl. Setkáme se s novou rasou, možná dvěma, záhadnou lodí a vesmírným městem. Další a další otazníky k celému tématu původu vetřelce - FAKT DÍKY, JAKO BY JICH DOTEĎ BYLO MÁLO.
Poslední část – drama – STIHNOU TO? Nestihnout to? Jak to že ve 2 filmu o tom není ani zmínka? Zase ten proradnej Ash! ….. posledních 40 stránek sem slupnul jako malinu.

Děj pěkně odsýpá celou dobu, což je fajn. Na začátku vás nenudí pomalý nástup, v prostředku „vatové pasáže“ a na konci parchant, který ne a ne zhebnout. I tempo, jakým odpadají jednotlivé postavy, je příjemně svižné. Cyničtější konec, proč ne. DOPORUČUJI

POZOR SPOILER
Jediné, co nechápu, proč rovnou neudělali to, co na konci udělal Hoop. HMMMM – no to je jasný proč, O ČEM BY PAK AUTOR PSAL, ŽE?!

16 06.11.2017

Zvláštní počin. Zajímavé, kolik různých pocitů ve mě tahle kniha v průběhu jejího čtení vyvolala .... jak se ji to jenom na těch 64 stránkách povedlo?
Děj sám o sobě mě moc nezaujal a ani nemyslím, že to byl účel. Na začátku jsem se bál, že půjde o remake Nekomečného příběhu jen přitroublejší Bastien a větší knihovna a ošklivější knihovník. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Nakonec z toho byl příběh, který neurazí, ale nenadchne. A hepyendík ..... no, jak se to vezme .... “sovy nejsou tím, čím se zdají být”…. takže asi tak.
Příběh mě překvapil, ani ne tak o čem je, ale jaký je. Střet dětského světa, kde se nelže, neodmlouvá, poslouchají se starší a hlavně vám nikdo nechce úmyslně ublížit (proč by to někdo dělal, když jsem, mu nic neudělal). Nejdřív sem to moc nechápal, ale když si uvědomíte jak dítě myslí – přímočaře, bez vytáček, naivně, jednoduše(tohle slovo tu bude víckrát), bezelstně – tak je to geniální. My už jsme po těch letech zapomněli, jaký to je, mluvit narovinu a bez předsudků a bez postranních úmyslů – proto nám přijde divné, když je to náhodou někdy jinak (jako třeba v téhle knihovně).
Kresba – jednoduchá (v dobrém ss), trochu ponurá ale nevyděsí. Navíc vám pomáhá aspoň trochu proniknout do příběhu. Příklad – ovčí mužíček …. ještě že tam byl pak obrázek, v hlavě se mi totiž honily pěkný zvěrstva, jak je člověk zblblej těma fantasy příšerama …
Styl a dialogy - naivní a jednoduché tak jako kdyby to vyprávěl 8letý kluk (nebo kolik tomu smradovi je... ). Opět příklad, nad kterým jsem chvíli zůstal se zamyšleným úsměvem na tváři. Čím pohrozíte když neposlechne svého únosce? U dospělého je to lehké, fyzická bolest v jakémkoli provedení (bití, stříhání prstů, pálení, …. ). Co dítě, které nezná význam toho čím byste mu hrozili? Výprask, zakážete televizi nebo nanuka? Depak … „zavřu tě na tři dny do velké nádoby kde je deset tisíc chlupatých stonožek“ GENIÁLNÍ! A takových pasáží je tam víc, nebudu vyzrazovat, ALE stačí je jen vnímat.
Hodnotím kladně, už jen proto, že mě to donutilo změnit způsob vnímání při čtení a hlavně pro tu jednoduchost, ve které je KRÁSA a na kterou(tu jednoduchost myslím) se zapomíná.

15 14.08.2018

(SPOILER) Hezké české fantasy. Knihu mi přinesl Ježíšek, sám bych si ji asi nekoupil. Tak tedy díky Ježuro!
Naslouchače jsem přečetl skoro na posezení. Příběh je fajn. Autorka nevymýšlela nic extra složitého a za každou cenu dechberoucího. Vzala léty prověřenou klasiku toho, jak jsme svou nadutostí, chamtivostí a nějakou tou válčičkou zničili kus světa. Do toho zamíchala trochu magického uhlí a nějaký ten svár mezi těmi, co přežili. Přece byste nečekali, že se někdo poučil? Depak, hamižnost a nenasytnost vždycky zvítězí na láskou a pokorou.
Postavy jsou věrohodné a poměrně jednoduché. Hlavní hrdinka je prostě naivní dítě jak se patří. Vede svůj vnitřní boj, když je nucena postupem času konfrontovat všechny "pravdy" ve kterých vyrůstala a které jí šroubovali do hlavy s realitou, která není tak černobílá, jak se zdálo. Ostatní charaktery jsou poměrně jednoduché a tak nějak obyčejné v lepším slova smyslu.
Na opravdovosti celého zážitku přidá slovník, který autorka zvolila, respektive si vymyslela. Víc vás to vtáhne do příběhu ikdyž mě ze začátku sralo listovat ve slovníčku na konci.
První díl splnil svou úlohu první dávky, po které chcete další a nejlépe včera. Rozjel se zajímavý příběh a objevilo se několik záhad na které byste rádi odpovědi.

doporučuji

14 11.01.2022

Mít možnost dát šest, dám je. Že by z anglického suchého humoru vznikl nový, švédskoanglickýpolosuchýastředněmorbidní? Proč ne, já osobně jsem se HODNĚ dlouho tak nezasmál. K mému zážitku přispěl i fakt, že jsem do toho šel spíš obavami, co to bude. "všichni" to hrozně chválili a já se málokdy shodnu s názorem od "všichni". Výsledek - byl jsem ze začátku překvapen - nečekal jsem takovou zábavu, ale rychle jsem se naladil na správné FM a pak už sem se jen nechal unášet. Postava Alana mě hodně bavila - ne opravdu mi nepřipomínal toho retarda Foresta Gampa! Jak přibývaly zážitky z Alanova života, čím dál tím víc mi jeho postava připadala jako povedená kombinace Járy Cimrmana a Švejka - a protože mám oba hodně rád, začal sem mít rád i Alana a jeho zážitky. A jak postav přibývalo(i ubývalo), ocenil jsem autorovu kreativitu, se kterou jednotlivé charaktery vytvořil.
Palec nahoru má i pomalý rozjezd celého absurdního příběhu - za mě dobře, čtenář se hned na začátku nelekne, co to je za bejkárnu a knihu neodloží. A pak se to pomalu začne stupňovat - ale to už víte (nebo aspoň tušíte), která bije a a nekoukáte jako z jara. A i když o absurdní zvraty a obraty není nouze, vždycky jsou zábavné a ne až tak přehnané, aby to nebylo ani trochu možné.
Jestli si dal autor za úkol pobavit čtenáře a i ho trochu poučit v dějepise, uspěl na 1 s *
No a konec .... nevěřil bych, že to kdy řeknu .....jo, tady sem si hepyjendík užil, sem prostě patřil.

DOPORUČUJI

14 29.12.2017

Srdcovka. První kniha TP kterou jsem dostal do ruky a díky které jsem propadl celé zeměploššské sérii. Smrť je hlavní postavou v pár knihách a tahle je suverénně nejlepší. Tak, jak se Pratchettovi podařilo popsat "osobnost" postavy v kápi a kosou v ruce, se nepovede už nikomu jinému. Odsoudit k smrti samotnou Smrť .... co potom se všemi těmi "mrtvými"? Rumpál Žička by mohl vyprávět. Při čtení každé další Pratchettovi knihy jsem čekal na ty okamžiky, kdy dostane Smrť prostor k tomu mě pobavit. Obálka - tedy obálky všeobecně - jsou skvostné (mám i zarámované puzzle). Důležitý je i překlad a panu Kantůrkovi patří veliký díky, protože bez něj si to jen těžko dovedu představit.

14 20.06.2017

2238 stránek mám za sebou. A nelituju přečtení ani jedné z nich. Čím hlouběji do toho pronikám, tím víc mě dostává styl, jakým je celá série psaná. A tím víc chci - Ahoj, jmenuju se Pavel a jsem Malazoholik. I třetí díl si uchoval tu správnou nepředvídatelnost (víte co myslím), že vás donutí přemýšlet "dopadlo to dobře, nebo špatně?" prostě to nějak dopadlo a dál se uvidí - o to nemám strach. Jestli mě dostal konec druhého dílu, tak konec třetího mě rozemlel - posledních 100 stránek jsem si dal 2x. Detaily, detaily, detaily - mám pořád ten pocit, že všechno souvisí se vším. Měl jsem v plánu si po Vzpomínkách ledu dát pauzu a vzít něco mimo sérii - abych se Malazu nepřejedl. jestli jsem se trochu nepřecenil.
Autora už jsem chválil a schválí ho i většina komentářů. Na co jsem ale zapomněl je pochválit překlad. Paní Krejčová odvedla vynikající práci - za sebe vidím v překladu minimálně polovinu úspěchu. I kdyby byl originál od Eriksona sebelepší, bez dobrého překladu bychom se tady všichni nad MKP těžko rozplývali. A překládat fantasy ... no to je teprve něco. Jestli někdo četl nějaké fantasy v originále, ví o čem mluvím. Takže, DANO DÍKY! ehmm, říkal jsem něco o tom, že si dám pauzu? Možná si přečtu jen jednu stránku, jednu malinkatou stránečku a pak to odložím.... jo tak to udělám....určitě.

14 26.03.2017

Malazská lavina spuštěna a já se těším, že se na ní pěkně svezu. Pane Eriksone, výzva přijata - jdu do toho doufám, že mě nebudete šetřit v dalších dílech minimálně stejně v tomto.
Tak přesně tohle mám rád. Už od začátku to pěkné frčí a autor se netrápil s tím, jestli se občas bude čtenář bude cítit lehce mimo. Veliký svět plný mocností a národů, které se nemají zrovna v lásce. Uprostřed toho všeho smečka secakra drsných chlápků, kteří si získají sympatie každého z nás. Do toho bohové, jedni zvrhlí a zákeřní zlomyslní a druzí zlomyslní, zákeřní a zvrhlí. Všechno se v průběhu pěkně komplikuje a o překvapení není nouze - intriky v intricích jiných intriků. V celém tom kolotoči nechybí mágové, čarodějnice, draci, duchové, .... a tak dál a tak dál. Prostě pořádný FANTASY nášup, který baví a pohltí - už dlouho jsem na něco takového čekal.

14 26.02.2017

Když se komentář psát odhodlávám,
je toho tolik co napsat bych chtěl,
jestli hoden jsem, vzdoruji svým obavám,
poprvé jsem četl něco z Danteho básnických děl.

Jak se říká, pane jo! Jsem hrozně rád, že jsem na střední kašlal na povinnou literaturu (pani profesorka Křížová promine) a že jsem o tohle dílo ani nezavadil. Vzít to do ruky jako pubescentní trouba, odložil bych to po dvou stránkách a už bych se k tomu nikdy nevrátil.
První dvě strany byly peklo, a to v něm Dante ještě ani nebyl. Vůbec jsem nevěděl co s tím. Přirovnal bych to k tomu, když si v restauraci objednám jídlo a očekávaje RARE STEAK mi přinesou tofu. Protože jsem měl hlad, tak jsem se v tom tou pomyslnou vidličkou šťoural a říkal jsem si, no tak tohle jestli sním, tak to bude zázrak. Jen jsem četl slova a nic za tím pořádně neviděl. Pak jsem změnil styl čtení – v hlavě jsem si frázoval verše a ejhle. Ono to má opravdu DĚJ! No a pak už mě to až do konce nepustilo. Četl jsem to hlavně kvůli popisu pekla, na které jsem se nejvíc těšil (vypadá jinak než v novém DOOMovi) a nezklamalo. V nekonečných mukách kající se hříšníci – no říkal jsem si, nemusel bych tam skončit, ale před spaním se kvůli tomu modlit nezačnu. Očistec a nebe taky dobrý. Nejsem si jistý, že jsem pochopil konec, takže jsem se klukama Dantem a Vergilliem neviděli naposled. Napsal bych toho mnohem víc, ale protože sám nemám rád dlouhé komentáře, tak už to ukončím.
Poezii určitě hned číst nezačnu, ale jsem rád za to, že první taková kniha byla právě Božská komedie. Teď to chce ale něco trochu lehčího.

14 08.01.2017

Udělalo mi ohromnou radost, když jsem tuhle knihu (s jiným přebalem) dostal ke 30. narozeninám. Hned jsem zavzpomínal, jak mi z ní v dětství rodiče četli. Kresby jsou výborné a i když je samotný příběh je nyní lehce úsměvný (Ivan je vždycky statečnější než český Honza, Vasilisa je vždycky krásnější a chytřejší než všechny ostatní princezny dohromady) je celkový dojem úžasný. Přiznám se, že jsem ještě neviděl strašidelnější obrázek v dětské knize, než je letící Baba Jaga v Kráse nesmírné ... prostě ne.

14 26.09.2016

(SPOILER) Potěšilo mne, že druhý díl nerecykloval jedničku. Přibylo brutality a ne že by jí předtím bylo málo ... možná jí bylo stejně ale přibylo barvitějšího líčení. Musím přiznat, že jsem se kolikrát zašklebil, když jsem si představil to co jsem zrovna četl. Bohužel jsem si kolikrát musel přiznat, že to není úplně mimo mísu, naopak. Jak z historie, tak i z toho co se děje nyní (a to si říkáme civilizovaná společnost) se dá docela dobře vysledovat, že bychom byli schopni ještě mnohem horších věcí. Hodnota lidského života je v záporných hodnotách a ten pocit moci páchat cokoli bez následků ..... No, i neandrtálci by nad tím kroutili hlavami.
Hrdinská grupa se lehce obměnila a dějová linka se více stočila směrem k jedné ujeté skupině fanatiků. To, že jsou MNOHEM ujetější než se ze začátku zdá, zjistíme relativně rychle. Díky bohu za to, že na světe ještě zůstal někdo (Češi), kdo na lidství ještě úplně nerezignoval. Útrapy, kterými naši hrdinové museli projít v prvnímu dílu jsou proti dvojce procházkou radioaktivním růžovým sadem.

Poločas rozpadu je taková přihrávka do velkého vápna na pořádné zakončení. Takže doufám, že ta finálovka bude stát za to.

Doporučuji

13 22.07.2021