pistalka komentáře u knih

Odjakživa mě fascinovaly rozsáhlé romány a jejich přečtení jsem bral jako výzvu. Jednoho letního dne jsem s mámou zamířil do Domu knihy Librex v Ostravě, kde jsem jí ukázal Svědectví, které jsem už delší dobu chtěl číst. Máma na knihu (která bylo skoro tak tlustá jako dlouhá) vykulila oči. ,,A TO JAKO BUDEŠ ČÍST CELÉ?"

I stalo se, kniha byla doma. A byla to parádní kniha, která mi vyrazila dech nejen mixem žánrů, které obsahovala, ale i samotným dějem. Hodně lidí si pochvaluje úvodní třetinu knihy, kdy Kapitán Trips útočí a promění Zemi v pustou krajinu. Mně se však ještě více líbila prostřední část ("Na Palubě"), kdy se z hororu začíná stávat něco více - postapokalyptické scifi, naprosto komplexní dílo, zahrnující otázky politiky, náboženství, vědy, dobra, zla. Myslím, že právě tahle část odradila hodně lidí svou rozsáhlostí a detailním popisem všeho. Proto má tento román i ve zdějších hodnoceních velmi rozporuplné ohlasy, já však mám takto rozmáchlého Kinga v oblibě.
Svědectví nesedne každému, ale koho pohltí, ten ho přečte jedním dechem. Až do uzavření kruhu.

Máma se docela zajímala o to, jak se mi knížka čte a líbí. Když jsem dočetl, jen vykulila oči a divila se. ,,JAK JSI TO MOHL ZVLÁDNOUT TAK RYCHLE?"

28 23.11.2010

S odstupem času si z tohoto dílu Temné Věže moc nepamatuju. Vím, že se děj zamotal ještě více (Kdo by to byl po pětce čekal?) a skoro nic se nevysvětlilo. Myslím, že tady King velmi velmi zapojil veškerou svou fantazii. Výsledkem je exhibice šílených nápadů s naprosto ojedinělým dějem (viz Rolandova návštěva jednoho spřádače příběhů...).
King má to štěstí, že je opravdu dobrý a zkušený vypravěč. Proto to všechno utáhl a Zpěv Susannah drží dokonale pohromadě. A jestli byl Pistolník prologem k celému cyklu Temné Věže, je šestý díl malým úvodem k velkolepému vyvrcholení celé ságy.

Dívčí hrob je úžasná kniha, která odstartovala nejlepší období Deaverovy tvorby. Po všech stránkách mrazivý thriller, ve kterém je skupina hluchoněmých dívek unesena na opuštěná jatka. Policii nezbývá nic jiného než dát se do války nervů s únosci, kteří již nemají co ztratit. V románu je taky výborně vykresleno chování a uvažování němých lidí.
Celkem se divím relativně nízkému hodnocení oproti jiným autorovým knihám (78% od 26 uživatelů). Myslím, že tahle knížka patří k tomu úplně nejlepšímu, co Jeffery napsal.

4 23.11.2010

Naprosto luxusní záležitost a povinnost pro všechny majitele koček :) Kdybychom doma taky nějakou měli, hodnotil bych nejspíš o hvězdu výš. Naprostá smršť hlášek a vtipů, parádní a odpočinková četba. Přečteno na jeden zátah.

3 22.11.2010

Slabší, než jsem očekával. Postupné umíraní synů mi přišlo minimálně za vlasy přitažené. Na svou dobu odvážné a aktuální, z dnešního pohledu trochu nudné.

4 16.11.2010

Dobrodružství v temných uličkách je určitě to nejlepší, co Foglar napsal. Ve dvanácti nebo třinácti letech, kdy jsem to četl, jsem z toho byl naprosto unešený a zkoušel jsem napsat něco podobného, což se mi vlastně povedlo. Napsal jsem knihu, která se jmenovala úplně stejně a čítala zhruba 150 stran. Byl jsem na sebe strašně pyšný :)
Je to snad jediná kniha, kterou bych si od Foglara přečetl i dnes. Pamatuju si, jak mě naprosto uchvátila ta tajemná atmosféra! A svého času to taky byla nejtlustější kniha, kterou jsem kdy přečetl.

5 13.11.2010

Nejspíš nejlepší sbírka povídek, jakou Agatha vydala. Jednotlivé minipříběhy jsou od sebe velmi rozdílné a nápadité (spojitost s řeckou mytologií je naštěstí velmi volná). Po této knížce ještě doporučuju načíst "Rané případy Hercula Poirota" a "Poirotova pátraní".

6 12.11.2010

Docela zajímavá kniha, díky níž jsem trochu změnil názor na zmíněnou problematiku. Je ovšem otázkou, nakolik jsou to autorovy úvahy a postřehy. Mám pocit, že většina jsou jen elegantně přepsané texty z jiných zdrojů. Nelíbil se mi taky autorův postoj k environmentalistům: lépe řečeno to, že je všechny házel do jednoho pytle a zesměšňoval v každé závorce. Působilo to hloupě a zbytečně arogantně a povýšenecky.

Zdejší nízké hodnocení není výrazem nekvality knihy, nýbrž hodnocením Václava Klause jako člověka.

6 12.11.2010

Pod Kupolí mi udělalo radost ze dvou důvodů: zaprvé jsem neskutečně rád, že Kinga i po čtyřiceti letech psaní stále baví a stále má chuť nám čtenářům předkládat nová díla (uznejte sami, že jen těžko by někdo psal tisícistránkový román, kdyby ho to nebavilo). Tím druhým důvodem je prostě fakt, že se jedná o skvělou knihu.
Autorovou nespornou výhodnou je to, že umí psát prakticky o čemkoliv. Jestliže předešlá Duma Key byla o tazích štětce, tentokrát spustil bariéru na malinké městečko a sledoval, co se pod ní bude dít. Není to horor, ale spíše hodně mrazivý thriller. A tak sledujeme přeměnu společnosti od demokracie k diktatuře, která bohužel může mít i vlídnou tvář. Přičteme – li k tomu kingova osvědčená témata (drogy, náboženství a s ním spojený náboženský fanatismus) a typické rysy Mistrovy tvorby (výborná zápletka, do posledního detailu promyšlená psychologie, postupně gradující napětí), nemohl román dopadnou jinak než dobře.

Co říci závěrem? King potřetí přichází s důkazem, že i tisícistránkový román může být zábavný, čtivý a nemusí ani na chvíli nudit.

PS: Když jsem psal o dvou věcech, které mi udělaly radost, musím přidat třetí. BETA konečně přišla s reprezentativní obálkou, která je opravdu velmi hezká. Bravo!

25 12.11.2010

Kříže u cesty je typická Deaverova kniha z konce prvního desetiletí tohoto století. Znatelně chybí napětí, kterým se koneckonců autor kdysi proslavil (jen vzpomeňme na nervydrásající thriller Sběratel kostí). Téma počítačů a virtuálního světa je u něj poslední dobou taky stále častější. Výsledkem je velmi průměrná detektivka, v Jefferyho kariéře jedna z nejslabších.

6 30.11.-0001

Ohledně častých výtek k rozsahu Nezbytných věcí (mají přes 700 stran) mám potřebu alespoň tady vyjádřit svůj názor:
Mnozí tomuto románu vytýkají, že má VELMI dlouhý úvod a vše podstatné se děje až ke konci. Jiní zase tvrdí, že by to byla skvělá povídka nebo novela, ale na román je to velmi roztahané. Existují i názory, že románu ubírá na poutavosti přehršel postav, ve kterých se čtenář špatně orientuje. Zásadně ani s jedním výše uvedeným NESOUHLASÍM. Ano, začátek je poměrně dlouhý (a to i v kontextu jiných kingovek), ale musíme si uvědomit, že autor tady vymyslel prakticky celé město s jejich obyvateli, precizně vykreslil jejich vztahy, které jsou pro vyznění románu klíčové a podstatné. King je mistr slova, geniální psycholog a v tom všem se dokáže pohybovat se svou samozřejmou zručností. Ty spousty detailů jsou pak v konečném důsledku stejně důležité jako hlavní dějová linka, neboť síla Kinga je především v tom, "jak to všechno podá".

Když vycházela v roce 1990 (rok před vydáním Nezbytných věcí) poupravená verze tisícistránkového románu Svědectví, napsal King do předomluvy velmi trefná slova: "Detaily dodávají románu prostor a bohatost. A ty já - jako čtenář - mám rád." Pod to bych se tak nějak podepsal.

33 30.11.-0001

Důmyslně propracovaná knížka s postupnou gradací, která vyvrcholí opravdu děsivě. Jak už tady někdo psal, tohle není pro lidi, kteří chtějí všechno od prvních stran. Atmosféra se utváří pomalu, postupně a narůstá s každou další přečtenou stránkou. Navíc román řeší rodičovskou lásku a ztrátu vlastního dítěte a je tak pravděpodobně jednou z nejvážnějších autorových knih, přestože konec je ryze hororový.

14 30.11.-0001

Dlouhé, temné, napínavé, bizarní, smutné, depresivní, ale i dechberoucí. Takové je zakončení putování k Temné Věži, v níž se protínají všechny světy. A tím, jak King zakončil celou ságu, mě opravdu dostal (v tom nejlepší slova smyslu). Nevěřícně jsem koukal na poslední stránku příběhu, neschopen pochopit to, proč to skončilo právě takhle. Časem jsem si ale uvědomil, že jiný konec snad ani být nemohl.

6 30.11.-0001

Čaroděj a sklo byl úžasný díl. Ta atmosféra celé knihy byla nezapomenutelná. Spousta krásných postav, úžasné (chápej: geniálně promyšlené) prostředí a téměř až hypnoticky podmanivá plynulost děje. Mejis mi přirostl k srdci, včetně specifické mluvy, se kterou jsem se jen nerad loučil. King je génius a čtvrtý díl Věže je přehnaně dokonalá kniha. Říkám díky, sai King!

7 30.11.-0001

Pistolníka beru jako takový obrovský prolog k celé Temné Věži. Přestože je knížka na Kingovy poměry a s ohledem na další díly velmi krátká, psal ji mnoho let, většinou v dobách, kdy mu psaní jeho "hlavních románů" lezlo krkem. Je napsána úplně jiným stylem než všechny ostatní autorovy knihy a liší se vlastně i od dalších dílů Temné Věže. Možná nebudete úplně chápat, co se na těch dvou stech stránkách děje, když se ale zamyslíme, rozhodně to ke škodě není. Nejasno a jakési očekávání toho, co možná přijde, tento imaginární a fantaskní svět potřebuje. Vše je napsáno velmi zajímavě, tajemně a nejednoznačně, což četbu ještě více umocňuje. A ty spousty otázek, které se postupně valí vpřed: Odkud se vzal Roland, kdo to vůbec je? Co je Temná Věž a k čemu slouží? Proč ji pistolník tak úzkostlivě hledá? Proč pronásleduje muže v černém? Co je myšleno tím "svět se hnul"? A kde se to vlastně všechno odehrává? Je to cizí svět a nebo jen podivná alternativa světa našeho? Pistolník vyvolává desítky otázek a na většinu dostanete odpověď až v dalších dílech. Rozhodně ve čtení pokračujte, Pistolník je skvělý začátek jedné z nejlepších fantasy ság, která kdy byla napsaná.

A pro ty, které snad kniha nezaujala: vězte, že další díly jsou úplně jiné, daleko více kingovské.

19 30.11.-0001

Pokud jsem u nějaké knížky napětím téměr nedýchal a měl jsem srdce až někde v kalhotách, byla to tato. Dnes by tomu bylo možná jinak, ovšem mně bylo 14 a pamatuji si, že po dočtení Sběratele kostí jsem měl pocit, jako kdybych sfoukl největší klenot světové literatury (a sfoukl jsem jej rychle, páč jsem byl zrovna umístěn v rehabilitačním ústavu, kde se krom cvičení a čtení moc dalších věcí dělat nedalo).
Tohleto dílo v sobě spojuje vše, co by výborný psychologický thriller měl obsahovat. Netradiční zločinec, nečekané zvraty, výborné dialogy a téměř až mistrně budované napětí od prvních po poslední strany. Ano, napětí, napětí, napětí, pořád. Tato kniha je první ze série o Lincolnu Rhymovi a začít s Deaverem právě na tomhle je ta nejlepší volba.

10 30.11.-0001

V rámci žánru je kniha velmi slušný průměr, možná lehký nadprůměr. ALE: na některých posledních autorových knihách je jasně vidět, jak Deaverovi dochází nápady. A nejvíce nápadné to je u Příštích obětí, protože ty se až moc podobají jeho staršímu románu "Neklid"; a to nejen prostředím, ale i závěrečným zvratem. Přesto jsem si honičku v lese (která zabírá 250 stran a nenudí - klobouk dolů!) užil. Posledních sto stránek (podle mě celkem zbytečně natahovaných) jsou důvodem, proč jsem se nakonec přiklonil ke čtyřem hvězdám místo pěti.

5 30.11.-0001

Modrá sféra - to je Deaver ve své nejlepší formě. Zajímavé prostředí internetových a počítačových sítí, sloužící jako podhoubí pro kriminální živly, spousty překvapivých zvratů a hlavně parádně zběsilé tempo.
Jsem uživatelem internetu a přiznávám se, že mě tento román docela vyděsil. Zatím se sice jedná o fikci, ale kdo ví, na jaké úrovni bude počítačové hackerství za deset nebo patnáct let. Osobně mám z toho trochu strach.

8 30.11.-0001

Jedno z nejlepších děl Jefferyho Deavera se do značné míry zabývá iluzemi a kouzelnickými triky, které už tak velmi napínavý thriller posunují o pár tříd výše! Opravdu velice zajímavá knížka, která obstojí i jako pozvánka do světa magie :)

7 30.11.-0001

Zatím asi nejslabší rhymovka, kterou jsem četl. Prostředí čínské čtvrti New Yorku bylo poutavé a jakési "vplutí" do čínské kultury také (vůbec je úžasné, jak jsou všechny případy Lincolna Rhyma tématicky různorodé a pokaždé se nenásilnou formou dozvíte o něčem jiném). Nechyběl ani časový maratón, typický pro většinu autorových knih. Přesto mi tam chybělo něco, čemu se asi říká "mezi řádky". Něco, co vás donutí po přečtení knihy trochu o ní popřemýšlet, uležet si ji v hlavě a ne ihned sáhnout po jiné. Deaver umí i líp.

7 30.11.-0001