pistalka

Příspěvky

Slavnost bezvýznamnostiSlavnost bezvýznamnostiMilan Kundera

Je z toho na sto honů cítit, že to napsal dědek. Jako uzavření autorova díla skoro geniální. Neříkám, že geniálně napsané, ale geniální nápad završit svá celoživotní témata tímto způsobem. Slavnost bezvýznamnosti je román veskrze nevážný, ta nevážnost je jediný všeprostupující motiv celého textu, který neřeší ani nechce řešit nic velikého a bohatě si vystačí s občasným povzdechem starého erotomana.

11. února


NevěděníNevěděníMilan Kundera

Já byl z Nevědění nadšený, přiznávám, že nekriticky. První české vydání románu bylo pro mě událostí, autor debutoval v roce 1953 a já si můžu na podzim 2021 přečíst jeho ,,novinku“ v den uvedení na trh.
Dílo nepovažuji za autorovo nejlepší, určitě si zaslouží seriózní rozbor, kritické ohlasy jsou na místě. Souhlasím s tím, že vydání přišlo pozdě a že Kunderovy francouzské romány měly vycházet v českých překladech souběžně s překlady do ostatních řečí v ostatních zemích. Jedině tak bychom mohli autorovu tvorbu vnímat v kontextu české literatury 90. či nultých let, zpětně to už neuděláme. Kvůli té dlouhé pauze ve vydávání znal český čtenář tvorbu jen do Nesmrtelnosti (1988), což znesnadňovalo to od šedesátých let věčně se táhnoucí tlachání o Kunderovi, zároveň to ale to tlachání přiživovalo. A co si budeme, celé ty roky tlachal kdekdo. Od roku 2020 Kundera opět vychází, hodně čtenářů však mezitím zemřelo a nedočkalo se. Pro novou generaci (tedy třeba i pro mě) představují Nevědění i Slavnost bezvýznamnosti už jen uzavření díla, jistým způsobem atavismy, kdy do literatury vstoupí něco, co důvěrně z minula znáte (protože autor Nevědění v sobě nezapře autora Žertu, autora Směšných lásek…), dlouho to tady nebylo a nejednou bum, je to tady, ale je to něco, což už je tak trochu staré. K textu samotnému však nemám žádných výhrad, protože jsem autorovi uvěřil a pohled do duše člověka bez domova považuji v Kunderově případě za velmi působivý.

11. února


Mrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jinéMrazík s pendrekem v ruce: Proč je současné Rusko takové a proč nemůže být jinéAlexandr Mitrofanov

V poslední době se na českém knižním trhu objevila řada knih tak či onak popisující ruskou politiku. K těm vydařeným patří ,,Novičok nebo kulka: jak umírají Putinovi kritici“ Ondřeje Kudrny, který investigativní formou sleduje počínání ruských tajných služeb. Mitrofanov zvolil podle mě ne úplně šťastnou formu – popisuje situaci v Rusku v 19. století, za Stalina, po Stalinovi, za Jelcina, za Putina, prokládá to odkazy na knihy a filmy, zamýšlí se a vzpomíná na vlastní dětství…, chce toho zjevně říci hodně, ve výsledku ale sumarizuje již známé. Autor hned v úvodu deklaruje, že se vyhýbá akademičnosti, proto vcelku libovolně skáče od námětu k námětu. Mohl by to být literární zážitek, Mitrofanův styl je ale těžkopádný, stylistika neobratná. Twitter mu asi sedí více. (Slyšel jsem, že se nedávno chlubil počtem svých sledujících.) Často cituje z literatury, přímý odkaz na zdroj ale neuvádí. Mnohé citace jsou přitom delší než jedna strana! V takovém případě není přiznání zdroje žádnou akademičností, nýbrž nutností!
O žádnou brilantní analýzu se bohužel nejedná, pokud ale chcete knihu o současném ruském fašismu do tramvaje, směle do toho.

26.11.2021


Feminismus pro 99 procent: ManifestFeminismus pro 99 procent: ManifestNancy Fraser

S celou řadou načrtnutých myšlenek souhlasím. Bohužel mně nesedla úporná snaha autorek spojovat veškerou ujařmenost žen s kapitalismem. Se spoustou kritik současného politického systému, globalizace, konzumerismu apod. lze samozřejmě souhlasit, ale proboha - u čtení jsem měl mnohokrát chuť vyskočit a zařvat: i v socialistických systémech docházelo k drastickému ničení přírody! I v socialistických systémech jedno procento obyvatel ovládalo zbytek!
Jako rezervoár precizně formulovaných myšlenek je manifest skvělý (doporučuji přečíst jako seznámení se se soudobým politickým proudem), jeho dogmatická jednostrannost mu však body ubírá. Žel bohu nehoří mé oči pro Marxe.

15.04.2021


Apologetická abeceda dějin katolické církveApologetická abeceda dějin katolické církveRadomír Malý

Knihu vydavatel prezentuje jako ,,odbornou publikaci", tou ovšem není, standardy odborné práce jsou tomuto textu cizí.
Možná by bylo příjemné mít svět vyložen tak jednoduše jako pan autor, přísahat na jednu starou knihu (a té se dogmaticky držet), žel bohu bych musel mentálně ustrnout někde v hlubokém středověku (pokud mluvíme o Starém zákoně, tak starověku). Netvrdím, že Bibli nelze brát jako knihu v určitých ohledech inspirativní, ale vyžadovat po dnešních křesťanech, aby žili doslovně podle x tisíc let starých textů, to je prostě ohromně mimo, to je absolutní neschopnost vnímat kontext, ve kterém se dnešní člověk pohybuje. Ten kontext není starověký ani středověký, bohu díky. V tomto je apologetická abeceda až neuvěřitelně nadutá.
Radomír Malý, klerofašista (píše pro arcihejtra veškerého jsoucna Petra Hájka a jeho protiproud - pro silné žaludky doporučuji jeho články vygooglit) v něm sní o ideálním světě, ve kterém budeme pálit čarodějnice a kamenovat homosexuály. Jedna z dalších autorových knih se jmenuje ,,Je dovoleno bránit inkvizici?". Zcela se děsím toho, co bych se tam dočetl. Mezi tímto světem a světem Islámského státu vidím rozdíl pouze v knize, nikoli metodě.
Z té knihy čpí prázdnota, neláska, ba i nenávist a bezcitnost, že z toho až mrazí.

23.03.2021odpad!


Pandemie od starověku po současnost: Koronavirus přímo nezabíjíPandemie od starověku po současnost: Koronavirus přímo nezabíjíVojtěch Heller

Jako všechny knihy nakladatelství Petrklíč i tato je katastrofálně odbytá, horkou jehlou šitá. Úplně vidím někoho v Petrklíči, jak burcuje: ,,Máme tady koronu! Rychle něco vydejme!"
Soubor blábolů, u kterých chybí jakékoliv zdroje či odkazy, což je u knihy tohoto typu neodpustitelné.

26.06.2020odpad!


Než vystydne kávaNež vystydne kávaTošikazu Kawaguči

Pamatuji si, jak mně kdysi babička povídala o cukrárnách, ve kterých za normalizace sušili kávový lógr, posypali jej trochou čerstvě pomleté kávy a takovou směs pak znovu servírovali dalším zákazníkům. Než vystydne káva na mě působí podobně. Námět románu, sám o sobě roztomile hloupoučký, se vyčerpává hned v první čtvrtině knihy. Zbytek se už jen úporně drží nastavené šablony. Z textu je evidentní, že vznikl přepracováním divadelní hry. Bohužel, co funguje na prknech, není vždy lehce přenositelné do prózy (respektive to působí trochu prkenně). Věřím, že divadelní hra mohla být působivá, román se ale podle mého názoru nepovedl. Kdyby byl autor talentovanější, mohl alespoň více vytěžit z dialogů postav. Ty jsou však bohužel stejně toporné a plytké jako vše ostatní. Z knihy mám dojem, že by mohla s úspěchem vycházet na pokračování v časopisech typu Chvilka pro tebe.
Trochu mne děsí, že autor podle stejného konceptu napsal další román.
Jsem rád, že jsem svým hodnocením knihu přesunul z červených 80 % do modrých barev.

24.04.2020


ČáryČáryRjú Murakami

Téma všech knih R. Murakamiho je podobné - násilí, sex, drogy, zkažená konzumní společnost. Je to syrové a bez obalu, buď vám to sedne, a pak to oceníte jako sondu do života jisté části společnosti, nebo nesedne, protože nejvíc ze všeho momentálně toužíte po nové kuchyni z IKEA ve stylu "provence". Literatura by měla odrážet skutečnost. Perverzní násilí je skutečnost. Neříkám, že každý román by měl odrážet skutečnost a že každý román by měl být plný perverzního násilí, ale díky bohu za toto. Murakami vše naservíroval v oné syrové podobě, proto je to pro mnohé neatraktivní a nestravitelné. Být to tak ale součástí narativu superchytré severské detektivky, chrochrali byste blahem!

20.04.2020


Hranice lesaHranice lesaVratislav Kadlec

Ocenil bych, kdyby bylo povídek méně a kdyby byly delší, na druhou stranu jako rezervoár nápadů pro budoucí využití je sbírka dobrá. Je zjevné, že autor má talent a fantazie pracuje na plné obrázky. Jen tu a tam by bylo potřeba něco vycizelovat, rozvést, ale přihlédnu-li k tomu, že se jedná o debutovou sbírku, nemám žádných větších výhrad. Od autora si rád přečtu román.

13.04.2020


NeutěšenciNeutěšenciKazuo Ishiguro

Neutěšenci jsou nejradikálnějším Ishigurovým románem a nejspíš bych knihu nedoporučil těm, kteří od autora nic nečetli. Souhlasím s uživatelem puml: je to dobrá kniha, ale. Ta kniha baví, ale nudí. Utíká, ale taky se táhne. Postavy mně přišly místy k nevydržení, pak se ale ve mně jako čtenáři vždy něco sepnulo - a spokojeně jsem pokračoval.
Kniha je napsána bravurně a byť je poměrně dlouhá, Ishiguro s velkou sebejistotou dávkuje tu a tam nějaký zvrat, který umožní pohlížet na již přečtené v novém světle a nutí ve čtení pokračovat. Tak se kniha hned v začátcích láme z realistické prózy v obskurní spletenec bizarních situací. Autor zde vycizeloval svůj tradiční námět - nespolehlivost paměti. Hlavní hrdina prochází neznámým městem, které však, jak později zjistí, zná. Náhodně potkává osoby, ze kterých se stávají jeho dávní známí. Přestože se však od hlavní postavy doslova neodtrhneme, je těžké k ní zaujmout stanovisko - nedojímá, nerozčiluje, neburcuje, prochází románem jako bez duše a ve čtenáři nevzbuzuje emoce, což je u šesti set stran textu přinejmenším divné. Dokonce se ani nedokáže plně projevit, protože je téměř vždy ztracen v moři dialogů ostatních postav. Až v závěru románu se stává asertivnějším, to se však již rychle schyluje ke konci. Musím však říct, že tuto svou výtku považuji za poměrně nespravedlivou, neboť jakási odcizenost je bezesporu tvůrčím záměrem, a bylo by podivné klást na silně alegorizující román nároky realistické prózy.
Neutěšenci jsou zkrátka dost rozporuplní a vy si je někdy budete muset přečíst.

13.04.2020


Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**leDůmyslné umění, jak mít všechno u pr**leMark Manson

Potenciálním budoucím čtenářům bych doporučil, aby se nejdříve krátce zamysleli nad ústřední myšlenkou této knihy, myšlenkou vetknutou do samotného názvu: mít všechno u prdele. Zamyslete se a popřemýšlejte, jestli se s něčím takovým dokážete vnitřně identifikovat. Jestli váš život zlepší apatie, nezájem či lhostejnost. Pokud si to nemyslíte, nečtěte to. Nestojí to za to. Nenechte se oblbovat tupým marketingem Dobrovského, který dokáže z velmi slabé a bezobsažné knihy vytvořit hit. Nehodnotím, neboť zásadně nehodnotím knihy, které jsem nedočetl do konce, jinak si ale o tomto díle nemyslím nic dobrého.

15.01.2020


NadaceNadaceIsaac Asimov

Některé věci v Nadaci dnes působí úsměvně: například že za tisíce let, až se bude lidstvo přemisťovat mezi galaxiemi vesmírnými loděmi, si budou lidé stále píchat inzulín či platit mincemi. Na druhou stranu bychom neměli literární dílo posuzovat tak přísně: na začátku padesátých let, kdy kniha vznikala, byl přeci nepředstavitelný i internet, což je při čtení poměrně patrné. Knihu osobně vnímám jako svědectví toho, jak velký technický krok kupředu lidstvo v posledních desetiletích udělalo. Jinak je Nadace čtivý, nepříliš náročný a nijak hloupý román. Další pokračování jsou již slabší, tam Asimovi podle mého uškodil bacil grafomanství.

08.01.2020


Evropská unieEvropská uniePetr Fiala

Tuto knihu jsem začal číst v květnu 2013 během přípravy na zkoušku z kurzu Evropská unie (na Masarykově univerzitě), slavnostně jsem ji dočetl v listopadu 2019.
Umanutost knihu dočíst pramenila z pocitu důležitosti tématu, avšak samotná délka dočítání výmluvně svědčí o její ,,zábavnosti".

08.01.2020


Havel v Americe: Rozhovory s americkými intelektuály, politiky a umělciHavel v Americe: Rozhovory s americkými intelektuály, politiky a umělciLenka Kabrhelová

Je to milá kniha, která potěší Havlovy příznivce tím, jaký ohlas poslední československý prezident ve Spojených státech zanechal. Informační přínos rozhovorů je ale nevyrovnaný, od zajímavých a zasvěcených pohledů a komentářů (Havlův překladatel P. Wilson, bývalá ministryně zahraničních věcí M. Albright či profesor T. Snyder), po v ničem objevná vyznání (,,miloval demokracii…“). Nejsem si jistý, že všichni zpovídaní znali Havla natolik dobře, aby se mohli v rozhovorech rozpovídat hlouběji a neklouzat tak myšlenkově výhradně po povrchu. Osobně se domnívám, že českým čtenářům kniha mnoho nového nepřinese.

20.09.2019


Volání kmeneVolání kmeneMario Vargas Llosa

Jedná se o selektivní výběr Llosových oblíbených myslitelů, avšak vzhledem k tomu, že autor nezastírá snahu prezentovat ,,zahradu těch, které má rád“, není nutné výběru cokoliv vytýkat. Je to svým způsobem jakési vyznání autora, ne odborná práce. Výběr je pochopitelný a přehledně podchycuje myšlenkový vývoj Llosy od marxismu v 50. letech po liberální postoje dnes. Jednotlivé texty jsou psány čtivou formou a jsou srozumitelné i pro lidi, kteří mají ve filosofii 20. století jen mlhavý přehled.

09.07.2019


Všichni mají pravduVšichni mají pravduPaolo Sorrentino

Sorrentiniho debut v mnohém připomíná knihy Chucka Palahniuka. Právě fanouškům Palahniuka, autora osobitého, ale v posledních románech již značně vyčpělého stylu, bych Všichni mají pravdu doporučil. Zároveň bych ale rád krotil případná nadměrná očekávání: geniální filmař není nutně geniálním spisovatelem.
Všichni mají pravdu je lepší než poslední romány Palahniuka, ale mnohem slabší než první romány Palahniuka. Je to výrazný počin, ale že by těch tři sta stran textu přineslo zajímavé myšlenky, srozumitelný děj… Několik vtipných momentů, jinak ale další z řady knih, která vás zabaví mořem nihilismu.

09.07.2019


Hledání dějinHledání dějinKarel Hvížďala

Hledání dějin jsem přečetl velmi rychle. Rozhovor jsem nosil kde se dalo, zajímavé pasáže jsem si podtrhával. Ve výsledku se kniha stala jednou z nejvíce podtrhaných v mé knihovně. K tomu snad ani není třeba nic dodávat. Úžasně vystavěné myšlenky. Kniha teď bude kolovat mezi mými kamarády.

21.06.2019


Fašismus: VarováníFašismus: VarováníMadeleine Albright

Podobně jako v Pražské zimě se i tentokrát M. Albright snaží čtenářům čtivou a jednoduchou formou přiblížit zla totalitních ideologií dvacátého století. Zatímco v Pražské zimě se však věnovala jen několika letům ve vývoji Československa, tentokrát se snažila podchytit celou politickou doktrínu v průběhu dlouhého času.
Nevytýkám tomu jednoduchost, neboť kniha je evidentně psána popularizační formou pro méně zasvěcené publikum, textu však chybí ucelenější provázanost pojmu ,,fašismus“ s celkem. Dostáváme tak v podstatě několik kapitol, věnovaných Hitlerovi, Mussolimu, Erdoganovi, Putinovi nebo Orbánovi, tento výběr je však selektivní a akceptovat jej lze jen s velkými výhradami. Kdyby se kniha jmenovala „O těch, kteří nejsou liberální jako já“, neřekl bych půl slova. Mezi neliberálním a fašistickým však nelze klást rovnítko, byť k tomu situace mnohdy svádí. Uvědomovat by si to měla především samotná autorka, která v úvodu naříká nad tím, že slovo fašista dnes slouží jako nálepka, kterou jedni očerňují druhé. Bohužel, svou knihou k racionálnější diskuzi nepřispěla.

21.06.2019


Květy slunceKvěty slunceRupi Kaur

Typická práce nakladatelství Dobrovský s knihami pod značkou OMEGA: překlad poezie vydavatel svěřil překladateli bez zkušeností (překládal jen omalovánky a příručky o golfu a fotbalu).
K samotné poezii: chápu, k čemu se chtěla autorka vyjádřit, zpracování ale nepovažuji za šťastné. Jak se motivy básní stránku po stránce opakují, nepřinášejí již nic nového a nabalují na sebe kýč. V závěru je již těžké uvěřit, že nečtete výběr „citátů“ a ,,mouder“ Paula Coelha.
Jako lehká četba pro lítostivé plačky to na knižním trhu obstojí, ale srovnání s kvalitní poezií to nesnese.

04.04.2019


Mléko a medMléko a medRupi Kaur

Typická práce nakladatelství Dobrovský s knihami pod značkou OMEGA: překlad poezie vydavatel svěřil překladateli bez zkušeností (překládal jen omalovánky a příručky o golfu a fotbalu).
K samotné poezii: chápu, k čemu se chtěla autorka vyjádřit, zpracování ale nepovažuji za šťastné. Jak se motivy básní stránku po stránce opakují, nepřinášejí již nic nového a nabalují na sebe kýč. V závěru je již těžké uvěřit, že nečtete výběr „citátů“ a ,,mouder“ Paula Coelha.
Jako lehká četba pro lítostivé plačky to na knižním trhu obstojí, ale srovnání s kvalitní poezií to nesnese.

04.04.2019


Neskonalá – příběh jedné láskyNeskonalá – příběh jedné láskyMichel Faber

Je těžké zaujmout postoj ke knize, ve které se autor vyrovnává se smrtí nejbližšího člověka, navíc takto otevřeným způsobem. V některých částech textu je Faber tak neúprosně konkrétní, až vás to vyloženě drásá, tam už poezie přechází v krutý popis smrti. Ač jsem toho ve svém životě přečetl mnoho, na něco podobného si nepamatuji. Nečetlo se to lehce a rozhodně to ve mně zanechalo hluboký zážitek.

18.06.2018


Devadesát dnů za železnou oponouDevadesát dnů za železnou oponouGabriel García Márquez

Márquez podnikl v 50. letech několikaměsíční výpravu do Evropy, něco o tom napsal, to něco je pak v této knížce. Dvě kapitoly jsou věnované pobytu autora v tehdejším Československu. Snad není třeba dodávat, že pohled čelního amerického představitele magického realismu na poválečnou Evropu musí bezpodmínečně být neodolatelným čtením.
Co mě nejvíce překvapilo, je kosmopolitní vyobrazení Prahy (a Čechů obecně). Naše Praha se údajně nijak nelišila od kapitalistických metropolí. A když jste vyjeli z Prahy na venkov, mohli jste s místními mluvit plynnou francouzštinou. Ne že by naše tehdejší země nepatřila k nejvyspělejším oblastem světa (zvláště z pohledu obyvatele karibské Jižní Ameriky), já sám si masarykovské Československo idealizuji, tohleto ale bylo moc už i na mě. Možná měl Márquez štěstí na lidi kolem sebe. Kladu si však otázku, kam se všechna ta elegance a všechen ten kosmopolitismus s časem vytratily?

18.06.2018


O věcech obecných I.O věcech obecných I.Ferdinand Peroutka

Prvorepublikový žurnalistický Olymp: tolik podnětných myšlenek, intelektuální rozměr textů, jejich tematická pestrost i stylistická vytříbenost, věta co věta. Těžko něco vytýkat.

10.12.2017


Miloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatikaMiloš Zeman: Příběh talentovaného pragmatikaLubomír Kopeček

Kopeček kulantně charakterizuje Zemana jako politika, kterého není možno zasadit do širšího ideově-hodnotového rámce, neboť jeho názory procházejí turbulentními proměnami a vybírá si obvykle to, co se mu v dané situaci hodí nejvíce. Tam nejde o ideje, nýbrž o pragmatismus nejhrubšího zrna. Jako u jiných knih profesora Kopečka oceňuji mimořádnou čtivost. Přečtěte si to!

10.12.2017


Zpověď trosečníkaZpověď trosečníkaGabriel García Márquez

Námět knihy je prostý, Márquez beletristicky zpracoval skutečný příběh, který se stal v padesátých letech: poté, co se potopil torpédoborec kolumbijského námořnictva, plul trosečník na prámu bez jídla i pití deset dní mořem, než jej vlny vyplavily na kolumbijském pobřeží.
To je samo o sobě dost atraktivní příběh, kterému by asi slušel i větší prostor, na druhou stranu, Márquez nikdy nebyl autorem, který by plodil stovky stran textu, a jak sám přiznává v předmluvě, nebylo původním záměrem vydávat text knižně. (Buďte si ale jisti tím, že získáte-li Nobelovu cenu za literaturu, vydají vám všechno.)

12.07.2017


Oči modrého psaOči modrého psaGabriel García Márquez

Kniha je zajímavá v kontextu celé autorovy tvorby, Márquezovy první povídky jsou surrealistické, temné, ale i nejednoznačné, díky své mnohovrstevnatosti se v nich překrývají několikeré reality, tudíž orientace v textu je místy obtížná.
Přestože se velmi odlišují od jeho pozdější tvorby, najdeme v nich již základní znaky celého jeho díla. Asi to není vhodná knížka pro seznámení se se spisovatelem, Márquezovým příznivcům by však uniknout neměla.

12.07.2017


Anna KareninaAnna KareninaLev Nikolajevič Tolstoj

Ústřední motiv románu - nešťastný jedinec na nesprávném místě v nepochopené společnosti - ten stojí nad dějinami a je nadčasový.

Že je Anna Karenina jedním z největších románů všech dob, mamutím dílem ruského realismu, klenotem světové literatury apod., o tom zde není třeba obšírně diskutovat.

Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém.

09.07.2017


Detektivní hryDetektivní hryAgatha Christie

Nikdy jsem žádnou hru Agathy Christie na jevišti neviděl, takto je pročítat v pohodlí domova je ale – hádám – podobně velký zážitek. Všechna tři dramata jsou velmi zdařilá a čtou se jedním dechem. Čtou se vlastně velmi obdobně jako autorčiny romány – až bych řekl, že jimi skoro jsou – osekané až na dřeň v podobě holých dialogů. Což však není žádný zásadní rozdíl u autorky, která postavila své detektivky na psychologii postav a dialozích mezi nimi, nikoliv na obšírných popisech. Je to úderné, napínavé, chytré, zkrátka takové, jaké by dobré detektivní divadelní hry měly být. Žádná kniha pro fajnšmekry nebo skupinku christie-fetišistů, tohle si užije každý.

05.07.2017


Pět malých prasátekPět malých prasátekAgatha Christie

K četbě Agathy Christie jsem se vrátil po dvou letech a dobře jsem si vybral – Pět malých prasátek je Agatha Christie par excellence.

Hercule Poirot na žádost jedné pozůstalé prošetřuje šestnáct let starou vraždu. Celá kniha je mozaikou vyprávění pěti pamětníků, mozaikou pěti různých pohledů na jednu a tutéž událost, konverzační detektivkou, ve které se nikdo nehoní za zločinci a nikdo nehledá důkaz doličný. Christie to umožnilo postavit příběh čistě na psychologii člověka a znalosti lidské povahy – což je ostatně devíza, ve které vždy vynikala. Rozuzlení tak vzniklo prostým porovnáváním příběhů. A to je Agatha Christie mého srdce. My, kteří jsme tuto knihu již četli – jen si to přiznejme - můžeme třeba přimhouřit oko nad tím, jak barvitě a zřetelně (až neuvěřitelně) si protagonisté šestnáct let staré vraždy vybavují podrobnosti jednotlivých dní, můžeme se pousmívat velké neomylnosti Velkého detektiva, jako celek je to ale prostě neodolatelné. Číst to, to je královská zábava Královny zločinu. Já se omlouvám za oslavný paján pro pouhou detektivku, ale to jinak prostě nejde.

05.07.2017


Zmatky chovance TörlesseZmatky chovance TörlesseRobert Musil

Kvalita knihy je v silném nepoměru k mládí autora – od debutového románu bychom čekali začátečnické chyby, od dvacetiletého mladíka nevyzrálý text plný klišé. Ale to by nebyl autor monumentálního Muže bez vlastností! Místo toho jsou Zmatky chovance Törlesse plnohodnotnou literaturou, která sebevědomě obstojí v silné konkurenci středoevropského románu dvacátého století. Kniha je silně neobvyklá i svým námětem – homosexuálními praktikami mladých mužů na internátní vojenské škole, respektive přesvědčivě prokreslenou psychologií hlavní postavy, pohybující se myšlenkově na hraně filozofie, morálky, etiky i estetiky.

30.06.2017


1 ...