Novinářem v Číně 2: Nezešílet!

Knihu napsal člověk, který závidí život svému slavnému bratrovi tolik, že mu přeje smrt. Veřejně za covidu psal, že je škoda, že jeho bratr ještě neumřel.
V knize samotné je popsáno to nejhorší, co se dá v Číně najít a ještě je to hodně přibarvené. Když si přečtete knihu od lidí co tam celý život žijí, tak zjistíte, že to tam zdaleka tak hrozné zase není.

27.08.2025

Skvělé bez debat a jakéhokoliv ALE. Přináší nejen faktografický vhled, ale i lidský rozměr. Čtenář - v mém případě posluchač - doslova vlastními smysly cítí a vnímá prostředí a dynamiku společnosti. Velmi oceňuji osobní otevřenost pana Etzlera, mnozí si díky jeho knihám uvědomíme náročnost reportérské profese. Na tu jsou potřeba opravdu mimořádné charakterové a osobnostní vlastnosti.

Pana Etzlera si moc vážím a obdivuji ho za to, co dokázal a jaký je. Velmi zajímavý člověk s neuvěřitelnou kariérou. Kniha je čtivá a povedená.

Líbilo se mi to víc než první díl. Zřejmě i proto, že autor "přitvrdil" v upřímnosti. V tom jak nezakrýval ty svoje výbuchy. Etzler je zjevně workoholik, profík ve svém oboru, nekompromisní kritik snad všeho čínského, nadaný spisovatel, a zároveň cholerik, se kterým nebude asi snadné vždy vyjít. A to ještě tuším, že leccos raději zamlčel....
Knize ovšem tahle upřímnost a syrovost velmi prospěla. Je vážně ohromně čtivá.

Novinářem v Číně 2 je silným pokračováním první knihy, které jde více do hloubky, a to nejen v politickém a společenském smyslu, ale i v rovině osobní. Etzler otevřeně reflektuje vlastní chyby, vyhoření i těžkosti práce v totalitním režimu. Jeho styl je přímočarý, místy emotivní, ale čtenářsky poutavý. Kniha odhaluje nejen zákulisí novinářské práce, ale i temné stránky moderní Číny. Pro čtenáře, kteří se zajímají o média, geopolitiku nebo lidská práva, jde o velmi cenné svědectví. U kapitoly se Zemanem jsem přimo pěnila vzteky. Poslouchala jsem opět jako audioknihu, hodnotím pozitivně přednes Miroslava Etzlera, který je o poznání profesionálnější.

Úžasné vyprávění a neskutečná Čína. Někdy si říkám "to nevymyslíš". Faktem je, že oproti prvnímu dílu, Tomáš značně přitvrdil a dá se říci, že už o této zemi neřekl nic pozitivního. Rozumím tomu. Vydržet v tak nehostinném a nepřátelském prostředí musí být na hlavu. Do toho nevalný soukromý život, přílišné vytížení, alkohol na stres... .
Zřízení, výchova, utlačování, rozpínavost a nesmyslná rozhodnutí (viz politika jednoho dítěte) se odráží na chování lidí. Je mi smutno, čím vším si musí procházet.

Neskutečné nahlédnutí do novinářových reportáží. Otevřou nám oči a aha momenty např. kapitola se Zemanem. Nedokážete tohle prostě pochopit, jak i v dnešní době může stále někdo tahat za nitky. Obdivujete jak šel s kůží na pan Etzler na trh - přiznal emoční výjevy, vulgárnosti, alkohol deprese, vyhoření.
To vše v kapitolách u kterých můžete načíst QR kod a samotnou reportáž si připomenout i obrazově.
Při čtení na vás padá tíha, jak je Čína roztahovačná, pochmurná, plná strachu a chudoby.

V poslední kapitole se autor rozepsal o sirotčinci a filmu NEBE - bohužel jsem ho v plné verzi nikde nenašla.

Poslouchal jsem audioverzi. Jde o jedinečný zážitek, protože (narozdíl o 1. dílu, kde si knihu načetl Tomáš sám) knížku namluvil jeho bratr Miroslav. Jeho školený přednes dodává celému obsahu tu správnou vrstvu. Od druhé poloviny je kniha strhující tak, jak Tomáš padá stále hlouběji do propasti, aby se z ní nakonec dostal?

Opět bezchybné. Doporučuji nečíst obě knihy za sebou. Ta chmurná atmosféra současné Číny vám způsobí depresivní stavy na hodně dlouho. Uvědomění ,co se skrývá za pozlátkem čínské propagandy, že v 21. století se bezostyšně praktikuje otroctví, že devastace přírodního prostředí je součástí jejich hospodářského úspěchu, to je hodně znechucující.

08.04.2025

Výborná předvolební četba současnosti!
Všem bloudům, co skloňují 'Fialovou bídu' v mnoha pádech, aby věděli jaká je skutečná bída a jaké je reálné ohrožení demokracie ...

"Je jich jeden a půl miliardy a kdyby se všichni vyčůrali do moře najednou, tak se tady všichni utopíme. Je děsivé jak jsou dominantní!"
Říká Tomášovi bezzubá Filipínka, protože v téhle knize se podíváte i do Hongkongu, Japonska a další místa zasažená čínskou zkázou.

Bavily mě úsměvy v hlase a slovní herecké výkony bratra Miroslava, díky nimž byl poslech nepatrně stravitelnější.
Mezi smutně bolestná fakta, která přirovnávají Čínu k fašistickému Německu třicátých let, vkládá Tomáš poetické vzpomínky na knihu Pí a jeho život, když pozoruje barvy moře za svítání nebo sdílí úžas z existence létajících ryb.

"Nepomáhal ani chlast ani psychiatři ani antidepresiva ani kombinace všeho dohromady."
Tahle upřímnost je výborná a osvobozující, protože už v počátcích první knihy 'Kdo ví, kde budu zítra' Jindřicha Šídla z roku 2019 byly náznaky tohoto směřování ... pro připomenutí se k ní ráda vracím.
Vakaramašita.
10/10

Nesmírně upřímná kniha o pobytu v Číně.

Oceňuji autorovu upřimnost ohledně vlastniho chování. I přesto, že z toho vylézá jako totální cholerik, magor a téměř alkoholik. Na druhou stranu po takové stresující práci v zemi jako je Čina, se není čemu divit. Obě Etzlerovy knížky doporučuji lidem, kteří mi po týdenní návštěvě Číny vyprávějí jak je to úžasná země.

05.02.2025

Syrová, nepřikrášlená a naprosto upřímná zpověď člověka, kterému Čína a místní komunisté sebrali sedm let života. Na rozdíl od prvního dílu zde vidím více autobiografie a méně reportáží, i když všechny, které tu jsou jsou naprosto fenomenální.
Celkově se pak autor přináší zajímavé postřehy a nutí nás se zamyslet, což považuji na příjemnou přidanou hodnotu. Mimochodem, kapitola se Zemanem mi vyrazila dech...kam až ta svině dosáhla (Zeman, ne Etzler).

Celou dobu jsem z knihy měla rozčarované pocity a pan Etzler mě svým chováním vlastně velmi štval, ani reportáže mě tolik nezaujali jako v prvním díle, možná to jen už nebyl ten stejný wow efekt jako u první knihy. Ale reportář o Spratlyho ostrovech a sirotčinci mě opravdu dostaly. Na konci knihy jsem začala s chováním Etzlera souznít. Vše ohledně toho, co se stalo v české televizi ve mě zanechalo úzkost. Musela jsem si hned po přečtení knihy pustit dokument Nebe. A tím ve mě ta úzkost jen vzrostla. V Praze jsem viděla dost bezohlednosti a přehlížení ostatních (i zraněných), ale záběr na sraženou ženu na přechodu a sražené dítě, ve mě zanechala hlubokou stopu. Nedokážu si představit, že bych tolik let v Číně zvládla, podtitulek nezešílet je naprosto výstižný a jsem moc ráda, že knihy i dokument vznikly.

Ve druhém dílu knihy nám Tomáš Etzler opět představuje práci zpravodaje v Číně. Etzler si bere více pracovních úvazků najednou, prochází manželskou krizí, má neshody s nadřízenými, v souvislosti se svojí prací čelí politickým tlakům... Není proto divu, že takový člověk není zrovna v zenu. Nejvíce se mi líbily kapitoly o geopolitických sporech v Jihočínském moři, o Hawaii východu a o čínském bojovníkovi za lidská práva, laureátovi Nobelovy ceny Liou Siao-po. Těším se, až zhlédnu Etzlerův film Nebe a přečtu si od něj další knihy, které právě připravuje.

Začnu tím, že druhý díl je psaný stejným stylem jako první, to znamená, že do popředí se hodně dere samotná Etzlerova postava; zejména poslední třetina knihy působí spíš jako Etzlerova biografie než kniha o Číně. Leckdy jsem si v určitých pasážích říkal, zda určitou událost mělo smysl do knihy dávat. Třeba když napsal, jak ve vzteku zdemoloval hotelový bankomat, protože v něm došly bankovky, kroutil jsem hlavou, proč takovou věc o sobě prozrazuje. V tomto případě to Etzler nicméně uvedl jako příklad toho, jak jej psychicky deptal pobyt v Číně, což podle něj uváděli i další západní novináři (i tak ovšem myslím, že Etzler je cholerik). Nakonec jsem dospěl k názoru, že i další pasáže z Etzlerova soukromí nakonec vesměs měly pro poznání Číny nějakou vypovídací hodnotu, ale na můj vkus stejně mohly být stručnější. Celkově bylo vyznění druhého dílu ještě silněji než prvního takové, že Čína je chmurná země, kde život (vesměs) není radostný.
Rád bych zmínil ještě dva postřehy: Spousta komentujících bere nepěkný obraz čínské společnosti jako doklad, že kam komunisti šlápnou, tam sto let tráva neroste. Jenže ono to tak jednoduché není, truchlivost života v Číně je vleklá záležitost; jak řekl Etzlerovi jeden čínský právník: "Čína je po tisíciletí zemí otroků a otrokářů. Komunisté, se svými miliony vojáků a policajů, s technologií, kterou mají dnes k dispozci, jsou jen ti nejefektivnější otrokáři v čínské historii."
Můj druhý postřeh se týká rozdílu v nastavení společnosti mezi "námi" a "nimi". Lidé z jiných částí světa se leckdy podivují, jak jsme my "zápaďané" sobečtí individualisté. Jistě, nic se nemá přehánět, ale Etzler se na jednom místě ptá: Kde je čínský Michelangelo? Bernini, Bramante nebo Petr Parléř? Kde je čínský Verdi, Bach, Beethoven, Mozart, Zelenka, Smetana nebo Dvořák? A co čínský Petrarca, Shakespeare, Villon, Goethe, Dostojevskij, Kafka nebo Čapek? Kde jsou? Etzler na to říká - odpovězte si sami; já za sebe soudím, že podřízení jedince "celku" zkrátka asi nebude to pravé ořechové.
Námětů k přemýšlení nabízí kniha ještě víc, vzhůru tedy do četby.

To byla jízda… Druhý díl se mi líbil ještě více než první, oceňuji především vhled do politických situací, vnitřních i zahraničních, osobní rovinu a zákulisí ČT. Tvůrkyně oné inkriminované diplomky mi ostatně také není neznámá. Velmi mě bavilo téma Jihočínského moře, a zrovna tuhle kapitolu bych doporučila všem obdivovatelům Číny… Na univerzitě se o tom učíme, ale do médií se dostane máloco.
Čína je prostě jiný svět, svým způsobem nebezpečnější než Rusko, a to, co dneska vyvádí po celém světě, by nemělo nikoho nechat na pochybách. To nejhorší z komunismu a to nejhorší z kapitalismu hezky společně.

Tomáš Etzler je blázen, démon a nežije normální život. To ale při jeho povaze a povolání ani nejde. Druhý díl ještě lepší prvního, přijde mně, že se Etzler trochu "vypsal" a kniha je psaná ještě zajímavějším a čtivějším způsobem. Obsah nebudu komentovat, ať si to každý zájemce přečte sám. Jen - Čína je strašná země, jedna z nejhorších na světě a v podstatě to "ekonomické" pozlátko a to, že patří mezi jednu z největších ekonomik na světě je jen jedna strana mince. Ta druhá je setsakra zasraná a páchnoucí. Skvělé a zároveň moc smutné čtení.

Bavila mnohem víc než první díl! Moc se těším na příběhy z USA a snad ještě víc o těch Ostravských letech!