pistalka
komentáře u částí děl
King znovu dokazuje, že děsit se dá různými způsoby a pokud autor disponuje dobrým nápadem, který spojí s bravurním popisem situace, se skvěle vykreslenou psychikou člověka a se zajímavými dialogy, nepotřebuje vůbec nadpřirozeno a přesto vás bude mrazit v zádech. Vlastně.. ono to je mnohdy bez nadpřirozena lepší.
'Pitevní sál čtyři' patří k nejlepším povídkám, jaké jsem kdy četl. A je zatím asi jediná, že které se mi udělalo poněkud nevolno.
Ano, nestává se často, aby film překonal literární předlohu. Ale nezlobte se na mě, tohle není ten případ. Novela je lepší, skvěle vyprávěná a rozhodně mě zasáhla více než vychválený film, který je tak dobrý jen proto, že se takřka striktně drží předlohy. Ovšem podobné srovnávání dvou takřka dokonalých děl je vždycky problematické a záleží na úhlu pohledu. Film má výhodu v tom, že na diváka útočí více smysly.
Na 'Vykoupení z věznice Shawshank' si nejvíce cením toho, jak věrohodně dokázal King zachytit prostředí věznice třicátých let. Skoro jako kdyby v ní i on sám za něco seděl. Dokonalé.
Jedna z nejlepších povídek (novel), co jsem kdy četl. Tempo je strhující, postupné odhalování neblahých skutečností pomocí detektivních motivů znamenité. G. R. R. Martin umně zkombinoval známé a nikterak originální hororové prvky a jedinečným způsobem je zasadil do temné atmosféry plné napětí, nad kterou musí každý fanda hororové literatury slintat. Přesně podle mého gusta, takto se mají psát hororové povídky!
Vzpomínka na mrtvé působí zvláštním dojmem superchytré povídky, která se ve čtenáři snaží vyvolat úžas nad nečekaným vyvrcholením a pohodlný pocit, že v ní všechno do sebe zapadá. Místo toho působí poněkud nevyváženě a kostrbatě, ani pointa v poslední větě to nezachrání.
Povídky jako Svědkyně obžaloby jsou důvodem, proč ji miluju. Tohleto je prostě Agatha Christie mého srdce ve své nejčistější podobě. Je až neuvěřitelné, kolik těch povídek dohromady napsala a jak moc z nich je výtečných. Svědkyně obžaloby patří k těm nejlepším - a nejen v rámci její kariéry. Dokonce si troufnu tvrdit, že se jedná o jednu z nejvydařenějších detektivních povídek všech dob.
Aldissova výtečná novela, oceněná cenou Nebula za rok 1965. Příběh se odehrává na sklonku 19. století v odlehlejší zemědělské farmě kdesi v Anglii. Z vesmíru na zem dopadne záhadné těleso a s farmou se začnou dít prapodivné věci; plodiny rostou mnohokrát rychleji, dobytek rodí nepochopitelné množství mláďat a v nedalekém rybníku se usadily tajemné a nebezpečné bytosti...
Novela umně kombinuje prvky science - fiction a hororu, přičemž místy připomíná styl, kterým se o několik let později proslavil Stephen King.
Oproti starším kratším pracím Briana Aldisse nepostrádá Slintající strom napětí a dějový spád a jsem rád, že toto dílko můžu směle zařadit k mým nejoblíbenějším povídkám vůbec.
Tak tohleto je bezmála mistrovské dílo. Napsat povídku z jednoslabičných slov - a ještě takto krasně vtipně, to si skutečně zasluhuje obdiv!
Až po přečtení Memoárů o řemesle mně došlo, že tady King nejspíš píše o své vlastní mámě...
Bezesporu nejlepší kousek z Noční směny. Děti kukuřice mají dobrou pointu, dusná a tajemná atmosféra navíc vygraduje do neobvyklého finále (zdalipak nebyl King zrovna opilý?). Jo, na to městečko uprostřed lánů kukuřice jen tak nezapomenu.
Skoro až učebnicový příklad toho, jak i z mála lze vytvořit zajímavou a kvalitní detektivní povídku.