Pistácie
komentáře u knih
Tapetář
Ema Labudová
První polovinu knihy jsem se spíše nutila (a mučila) a myslela jsem si, že ji spíše odhodím. Nějak jsem asi nepochopila celý koncept a příběh, který se postupně odkrýval na pozadí bolestivého vyprávění. Ve druhé polovině se jako čtenáři konečně dozvíme, co stojí za tak komplikovanými rodinnými vztahy a to mi konečně dalo impuls se pořádně začíst. Ale ani tak mě kniha vůbec nechytila. Možná jsem jen nebyla naladěná nebo mi nesedl autorčin styl psaní.
Zlodějka mýho táty
Petra Hůlová
Jako člověk, který vyrůstal celé dětství v úplné rodině a měl vše, je tohle téma pro mě hodně vzdálené a těžce pochopitelné. Ale autorka ho vystihla tak, že si ho dokáže najednou představit snad každý čtenář, ať už je z jakékoliv rodiny. Dost podrobně a do hloubky popisované vztahy tří kluků, kteří prožívají střídavou péči. Je na to pohlíženo z pohledu toho prostředního z nich. Každý si na něj asi udělá svůj názor. Někomu může připadat jako naprosto rozmazlený fracek, někomu zkrátka jako nešťastné dítě. Já jsem se celou dobu nemohla rozhodnout a až do konce knihy se u mě střídaly různé emoce. V tomto příběhu je jasně vidět, že i malé děti dokáží vnímat vše, co se v rodině děje, hlavně to negativní. A nejen, že na to reagují, ale oni si to i zapamatují. A věřím, že se to odráží později i v jejich vlastním dospělém životě. Nejhorší je, že za to, jak se nehezky (až agresivně) ty děti chovají, může výchova a prostředí. Je smutné, když rodiče ani po rozvodu nedokážou fungovat, nedokážou dětem nastavit hranice a vést je tím směrem, který by potřebovali...
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Na tuhle knihu jsem si počkala, a vyplatilo se. Pro nás naprosto nepředstavitelné fungování společnosti, které je ale na jiném kontinentu běžnou realitou. Jde jen těžko pochopit, jak se žije v komunistickém státu, který vás hlídá na každém kroku. A to hlavní soukromí vám bere tam, kde byste se měli cítit nejbezpečněji, a to doma. Tyto výpovědi vám to alespoň nepatrně přiblíží, i když věřím, že realita je mnohonásobně horší. Jediné, co si stále nedokážu představit je, že autorka vybrala do této knihy ty "slabší" příběhy. Jak asi tedy vypadají ty "horší"? Takových svědectví by mělo být víc a měla by se šířit více do světa.
Najdu odvahu: 770 km po trase hrdinů SNP
Lenka Vacvalová
Tuto ženu obdivuju už delší dobu, a to díky sociálním sítím. Její prvotina mě přesvědčila, že to, co dělá, jí hrozně baví a naplňuje. Nechápu, jak někdo může běhat s takovou lehkostí. I když chápu, že je to náročná dřina a mnohdy si sáhne na dno, vytrvá. V této knize je ta cesta popisována tak, že vás to donutí se zamyslet i nad svými sny, u kterých jste zatím nedošli do cíle. Každopádně je hezké vidět, že když člověk dělá něco naplno a pro dobrou věc, tak se k němu druzí neotáčí zády, ale naopak jsou milí, ochotní, chtějí pomoct, zapojit se a být součástí.
Pouta
Delphine de Vigan
Autorka mě již podruhé přesvědčila, že její knihy stojí za to. Její příběhy o mezilidských vztazích mě vždycky naprosto vtáhnou do děje. Nejsou to lehká témata, ale je to psané ze života, reálné, a můžeme si pod tím představit kohokoliv. Nic si tam nevymýšlí, nepřehání, neulítává nikam do nereálných výšin, ale naopak píše to tak, jak by se to mohlo v běžném životě dít. Může a někdy to potká každého z nás. Je to smutné, ale zároveň někdy dojemné čtení. O to víc mě to tady zasáhlo, že tak silné téma se dotklo dětských hrdinů. Těším se na další její počiny.
Život zn.: Hygge
Rosie Blake
Tato kniha patří do škatulky "oddechové čtení na dovolenou" a tam také zůstane. Naprosto předvídatelný děj v každém kroku. Nic překvapivého. Žádný velký zvraty. Žádná čtenářská očekávání. Takový nenásilný, milý příběh, který neurazí, ale ani ničím nenadchne.
Vděk
Delphine de Vigan
Tahle kniha vás chytne za srdce a nepustí až do konce. Navzdory smutnému tématu to bylo opravdu čtivé. Já jsem od začátku přilnula k hlavní hrdince a přála jí to nejlepší, i když tušíte, kam to celé směřuje, stejně jí držíte palce a doufáte v opak. Téma stáří je tak křehké, a přesto k němu většinou každý časem dospějeme, i když si to jen těžko připouštíme. Už jsem četla pár knih s podobnou tematikou, a tahle mi opět potvrdila, jak je život krátký a pomíjivý.
Cilčina cesta
Heather Morris
Líbilo se mi, že autorka vložila do knihy jak aktuální děj v gulagu, tak i retrospektivu a vzpomínání na to, co se dělo v koncentračním táboře, a jak to propojila s Tatérem a dalšími postavami, které se promítly do obou knih. Přesto jsem při čtení zjistila, kolik jsem toho o Tatérovi již zapomněla a musela jsem si hodně matně vybavovat spoustu věcí. Přišlo mi, že nás autorka ušetřila spousty drsných scén, které se na tak hrůzných místech odehrávaly. Spoustu scén (nejen ty, co se týkaly znásilňování) mohla vykreslit silněji a barvitěji, ale v každý podobný moment v knize jsem jí byla vděčná, že to nikde moc nerozpytvávala. I tak to bylo drsné a hrůzné čtení, které si jen lze těžko představovat na vlastní kůži.
Po povrchu
Tomáš Třeštík
Upřímně jsem nečekala, že to bude tak čtivé. Je vidět, že Tomáš nemá problém s tvořením příběhů a v zásobě jich má opravdu dost, a to hlavně z doby dospívání, které u něj bylo opravdu divoké. Zároveň se mi potvrdilo, že svému řemeslu rozumí a fascinovalo mě, jak popisuje, co vše má za sebou a jak začínal s analogy a vyvoláváním fotek a postupně s vývojem techniky bez problému přešel na digitál.
I tak mi to přišlo, jako by pořádně nevěděl, o čem psát. Občas se v tom plácal, dost přeskakoval z jedné doby do druhé. Chvílemi jsem byla zmatená, že byl v dospělosti, najednou v dětství, pak dospívání a tak nějak nesystematicky a nelogicky asi vyprávěl zrovna příběh, co mu namátkou vyskočil na mysli. Možná ne, ale takový dojem jsem z toho měla. Jeho osoba je opravdu jedinečná a svědčí o tom i jeho nesmyslné sbírky a kolekce všeho možného. U něj si neumím v žádném případě představit, že by propadnul minimalismu. Ale každý jsme jiný a to je na tom to krásné. :) Možná mi tam chybělo i víc příběhů ze současnosti, s manželkou i dětmi, ale i tak to bylo pěkné vyprávění a vzpomínání. Třeba se dočkáme i další knihy.
Bavily mě i jeho úvodní statusy v každé kapitole, ale upřímně si také neumím představit, že by jim věnoval celou knihu. Jsem ráda, že to doplnil čtivým vyprávěním o své osobě i svých blízkých. :)
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Na to, že se jedná o depresivní povídky s tematikou sebevražd, jsem měla knihu přečtenou během pár hodin. Doufám, že to o mě nic nevypovídá. Autorčin styl psaní se mi líbí a na každou její knihu se těším. Bylo to sice krátké, ale za to dost čtivé. Klidně bych přidala pár povídek navíc. :)
Neutečeš
Dominika Hájková
Knihu jsem přečetla jedním dechem během chvilky. Je to opravdu jednohubka, jak je tu již zmíněno. Bohužel je celý děj průběžně hrozně předvídatelný, jak ty veselé, tak i smutné pasáže. Na to, že jde ale o autorčinu prvotinu, palec nahoru. Píše stručně, jasně a čtivě. Jen postava Davida mi tam nějak neseděla. Prostě jsem mu to jeho chování nevěřila. Těším se ale i tak na další literární počiny. :)
Listopád
Alena Mornštajnová
Jak to možná (nemohlo) být jinak po roce 1989, kdyby nepadl režim? Autorka má neskutečnou fantazii a krásně ji zužitkovala v dalším románu. Jako je neskutečně úlevné vědět, že takto doopravdy nežijeme, nejsme hlídaní režimem a máme svobodu slova i pohybu. Ale je fajn se zamyslet nad minulostí i z jiného úhlu pohledu. Příběh hlavní hrdinky je opravdu srdcervoucí a neumím se do takového osudu vžít a představit si ho. Upřímně se mi ale ulevilo, že je to jen čirá fantazie, a nikdo si v ČR ničím takovým nemusí procházet. Díky ale za tento pohled a další fantastickou, i když opět drsnou, knihu.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Musím říct, že román i toto následné pokračování mě fascinuje. Navzdory tomu, že je to hodně popisné a možná i rozvleklé, mě se autorčin styl líbí. Jak se dokáže vžít do jednotlivých postav a propojit je s dalšími příběhy a osudy lidí a ještě to zasadit do konkrétní doby a hornické oblasti. Jen těžko bych si dokázala sama představit, jak se takovým lidem v té době žilo, ale díky kronice jsem to měla dost jasně přiblíženo. Hrozně se mi to líbilo a rozhodně nepovažuji druhý díl za horší, naopak bych řekla, že to krásně a plynule navázalo. Upřímně jsem měla ze začátku problém si vzpomenout na některé postavy a příběhy z první knihy, protože už je to déle, co jsem ji četla. Ale s tím, jak se mi postupně odkrýval příběh, jsem si vzpomínala na osudy malých sester, které už ve dvojce dávno nejsou malé, ale mají dávno své rodiny a nesou si své osudy. Je to hezky prolnuté, protože postavy často vzpomínají na to, co se dělo v minulosti a tím si krásně rozpomenete na první díl.
Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
Tahle kniha pro mě byla velkým objevem letošního roku. Hrozně se mi líbí styl, jakým je to napsané. Snad k každé kapitoly jsem si odnesla pár zajímavých myšlenek o životě i smrti. Možná mě to potkalo ve správný čas, kdy mi umíral také někdo blízký. I tak je jasné, že na takové okamžiky se dá jen těžko připravit.
Ale je fascinující, co jedna žena prožila, kolik profesí vystřídala a kolik toho procestovala. Její odvaha mi asi dost chybí, ale brala bych ji hned. Obdivuji ji za to, jak trávila čas ve společnosti smrti a umírajících osob. Já vím jistě, že jsem dost citlivá na to, že bych to nezvládla víc než jednou... Tuhle knihu rozhodně doporučuji všem. Každý si pak uvědomí, jak je život rychlý a pomíjivý, a že není čas ztrácet životní okamžiky nějakými nesmysly.
Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
Trochu jsem se bála a negativní recenze mě vyvedly z míry. Málem jsem knihu vrátila zpět do knihovny, ale jsem ráda, že se tak nestalo. Nečekejte od knihy žádný oddech a humor. Je to opravdu vážné od začátku do konce. Hlavní hrdinka je jedno velké drama, o kterém jsem na začátku netušila, co si myslet. Ale postupně s tím, jak se odkrývá její příběh a minulost, která je dost propletená vztahově nejen s matkou, ale i s jejím bývalým, začínám chápat, proč je taková, jaká je. Ztracená a zmatená životem.
Upřímně se mi to líbilo a její cesta autem mě bavila. Čekala jsem, co dalšího vyvede a co dalšího se postupně s každou stránkou odkryje...
De(bil)níček
Veronika Lechnerová
Vcelku krátké čtení, které jsem sfoukla během chvilky. I tak se mi líbilo, jak jednoduše a poutavě autorka psala a jak hravě shrnula různá vztahová a rozchodová témata do takových minipříběhů z vlastního života. Je to takové nahlédnutí o několik let zpět, a je zajímavé, že člověk to může porovnat i s tím, jak autorka žije dnes, a to skrze otevřenost na sociálních sítích :D. Celé to bylo sympatické, humorné a oddechové čtení.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Tohle dílo má něco do sebe. Líbí se mi, když autor kromě psaní dokáže do knihy otisknout a přenést i znalosti z oboru, kterému se věnuje. A je vidět, že tady se to autorce povedlo. Ty popisy přírody, bažiny ve spojení s tím, jak byla Kya už jako dospělá, divoká, nespoutaná a odvážná a jak se dokázala prohánět na lodi, jak se chovala ve “svém” prostředí. Navzdory jejímu osudu a osamělosti tohle byly momenty, kdy jsem jí obdivovala a chtěla jsem být v něčem jako ona. Líbilo se mi i zasazení do doby a určité nastínění nejspíše typického městečka, kde tenkrát černoši stále neměli všechna práva a oddělovali je od bělochů nejen v autobuse nebo v obchodě. I to vnímání a odsuzování společnosti oproti slabším a osamělým jedincům, kteří zkrátka nežili podle vzoru toho, jak si to společnost tehdy nastavila. Jakmile někdo jen trochu vybočoval, už byl vyvrhel.
Bokovka
Barbora Vajsejtlová
Myslím si, že je to téma ze života, které se může klidně v určité životní fázi týkat každého z nás. Téma krize středního věku, nevěry, problémech v manželství a podobně, to není nic neobvyklého a přesto to autorka pojala čtivě a zábavně. Líbí se mi, že nemá potřebu zabíhat nikam do detailů a nic nudně a zdlouhavě okecávat. Vždy jde k věci a vše umí smysluplně popsat. Její styl psaní se mi líbí. Trojlístek v knize je jasně stanovený, ale nevím, kdo z postav mi byl víc nesympatický. Upřímně jsem tady nefandila nikomu a jen jsem čekala, jak to vlastně dopadne. Konec mě ale trošku zklamal. Přišlo mi, že pořádně nevěděla, jak se s Karolínou vypořádat a jaký konec jí dopřát. Tohle bylo zvláštní zakončení.
Ikabog
J. K. Rowling (p)
Tomu říkám pohádka. Viděla bych to spíš jako příběh s mnoha poučeními pro mládež a pro dospělé. Neumím si představit, co by to ve mě zanechalo, kdybych to četla v 7 letech. Jestli bych to vnímala jako drsný příběh, kterému zcela nerozumím, nebo prostě jen jako další zajímavou pohádku.
Kdybych to nevěděla předem, styl a psaní Rowlingové bych v tom nehledala. Je to zcela jiné. Ale konečně jsem ji díky tomuhle přestala vnímat jen jako tu, co napsala Harryho Pottera. Konečně jsem si jí snad dokázala odškatulkovat.:) Na závěr musím vyzdvihnout doprovodné kresby dětí. Kdyby tam u některých nebyl uveden věk, nevěřila bych.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Tahle kniha je pro mě velkým překvapením a čtenářským vstupem do nového roku. Objevila jsem ji úplnou náhodou a jsem ráda, že se ke mně dostala. Baví mě číst tématiku Holocaustu a 2. sv.v, i když je to velmi těžké téma, který i po dočtení ještě dlouho leží čtenáři v mysli. I tak to pro mě nepatří mezi ty nejsilnější knihy s touto tématikou. Myslím, že nás autor šetřil a do popisování hrůz, které se v koncentračních táborech děly, se mohl ponořit i více (ve srovnání s jinými knihami).
I tak je to dost zajímavě pojatý příběh hlavní hrdinky, jejíž osud sledujeme úplně od narození až po dospělost. Prožíváme s ní krásné chvíle dětství a dospívání, až po ty hrůzy, kterými si musela jako Židovka projít. Zuzaně jsem fandila a doufala jsem ve šťastný konec a shledání. Naopak Hanuš byl postavou, která mě nenechala klidnou od začátku až do konce. Věděla jsem, že ho budu nenávidět, ale jeho činy byly tak hrůzné, že jsem se s každou kapitolou bála, co ještě horšího může provést.