Petra21 komentáře u knih

Co dodat k tak obsáhlému dílu, jak jej vůbec lze zanalyzovat několika tahy "kaligrafickým štetcem", když je rána v srdci tak hluboká? Zkusím alespoň přesvědčit pár dalších čtenářů, aby se nezalekli počtu stran ani názorové vyhraněnosti Radky Denemarkové a vrhli se hladově do neuvěřitelné změti myšlenek a pocitů, jež nám brilantní spisovatelka potřebuje sdělit s takovou sžíravou naléhavostí, která díkybohu působí nakažlivě. Nemohu přestat myslet na to, jak mě překvapovala negativní pravdivost autorčiných slov, neboť často bývá blahosklonně zapírána či překrucována i v dnešní takzvaně svobodné době.

10 24.10.2019

Měla jsem velký strach, že úspěch Jonassonovy prvotiny se již nebude opakovat. Proto jsem si dala čtyři roky pauzu a až teď jsem se odvážila do Analfabetky a - skvělé! Vtipné, bláznivé čtení plné cynických poznámek a historických momentů. Velmi oceňuji i originalitu ve srovnání se Staříkem - styl stejně famózní, příběh odlišný. Zdalipak se Jonassonovi podaří své čtenáře nezklamat ještě třetím titulem?

10 28.07.2018

Nechala jsem se uhranout fascinujícím, až fantastickým slohem a plula jsem si na překvapivě příjemné surrealistické vlně dojemně neuvěřitelných i fádních obrázků ze života několika více či méně sympatických mladých (ne)rozvážlivců. Leč ouha, nechala jsem se unést příliš a těžko jsem se navracela k činům jednotlivců a jejich zvláštní vizi světa... načež mi vyrazila dech otevřená kritika bezbřehého kapitalismu i "voskovskowerichovská" satiricky laděná levicová úvaha se stroji a fabrikami. A omlouvám se všem, ale právě tuto část jsem považovala za vypíchnutelný hřeb celého díla spolu s paradoxem bohatství a chudoby. Do očí bijící příběh veliké lásky mi pro tentokrát zůstal jakoby skrytý...

9 23.03.2022

Lyricky něžné, a přesto kruté fragmenty života jedné vnímavé lidské duše. Bolest častého odloučení se střídala s nádherou úchvatných přirovnání i s doteky velkých takřka filozofických témat. Přesto jsem mnohdy těžce nesla právě onu roztříštěnost, jistě umělecky velice zdařilou, nicméně poněkud narušující teskné plynutí příběhu... a vlastně jsem polemizovala sama se sebou a váhala, zda to nevezmu při hodnoceni v potaz a neuberu hvězdičku. Ale ne. Krása hodnotné beletrie tkví především v její rozmanitosti i jinakosti, kdy jazykově i kompozicí překoná sebe sama.

9 11.01.2022

Dlouho jsem se kousala, nevěda, jak tento krátký román uchopit. Nedokázala jsem určit, zda by oslovil spíše čtenáře sci-fi, či beletrie; zda vůbec některou z řečných skupin. A pak to najednou přišlo a já skrze clonu alkoholového opojení souzněla s osamělostí duše, přestože mimozemské. Beznaděj a neochota bojovat za lepší zítřky tvorů, kteří toho nejsou hodni... bože, to zní tak povědomě lidsky! Díky za tento srdcebol, který navzdory očekávání ukonejšil pocit názorového osamění.

9 27.12.2021

Milá projížďka prvorepublikovými Budějovicemi, kde z pochopitelných důvodů kvetla prostituce takřka tak přirozeně, jako vznikaly nové továrny. Pokud ovšem očekáváte špínou páchnoucí temné historky z podsvětí, pak vás vyšokuje až nonšalantní prostředí vkusných podniků oděných do sporých hávů červených barev. I přes krátký obsah se mi dostalo pořádného dýchnutí doby zcela jiné, meziválečné, ztracené éry skrze poněkud bojácný, ovšem nikoliv odmítavý pohled Rudolfa Slívy, tolik zahalen do samozřejmosti jménem nostalgie. A to nostalgie o to tíživější, když laskavý čtenář na rozdíl od hlavního představitele tuší hrůzu zklamání let padesátých. Ke skvostným germanismům a zkráceninám názvu města jsem však trochu lačně očekávala o něco archaičtější jazyk.

9 01.03.2021

Sex, drogy & rock'n'roll. Takže úplně nelze čekat intelektuální stravu plnou velkých myšlenek. Ale stejně mě The Six neskutečně chytli! Vrátil se mi ten pocit z adolescentních let, kdy hudba znamená všechno, je nedílnou součástí všech denních činností a vzpomínek. A hlavně: představuje vzácný okamžik pochopení a reinterpretace vlastních frustrací. Časové zařazení příběhu mě zpočátku mělo tendenci odradit, ale už od prvního dialogů je zřejmé, že atmosféra mládí stírá jakékoli generační rozdíly. Forma interview sedla jak p*del ma hrnec. Neustále navozovala pocit sledování televizního dokumentu, v němž díky dokonalému sestříhání na sebe reagují jednotlivé postavy, aniž by ztratily pocit individuálního vyjádření své pravdy. Totálně odlišné výpovědi dvou lidí na tutéž situaci připomíná každodenní život. Takže se ze mě nakonec stala další skalní fanynka této neexistující, ale strašně boží kapely.

9 15.11.2020

Tahle nervydrásající pecka si i mě vyhlídla za svou oběť. A podlehla jsem absolutně a úplně, přestože jsem si paradoxně všímala poněkud jiných aspektů, než bych od thrilleru (s notnou dávkou povrchnosti) očekávala. Thomas Harris svým sofistikovaným rukopisem poukazuje na řadu palčivých problémů a otevírá citlivá sociální témata, která dodnes patří mezi ta spíše upozaďovaná. A možná právě tento aspekt činí z Červeného draka mrazivě psychopatické, emocionální, napínavé, děsivě skvělé a možná až klasické dílo, jemuž bohužel uškodila snaha o rafinované rozuzlení. Raději bych knihu hodnotila jako znepokojující beletristický román, jehož zásadní podstatou je podtrhnout a zvýraznit naprosto fatální společenské nedostatky.

9 10.09.2020

Budu zcela upřímná: čekala jsem velké zklamání s poněkud xenofobními slovy "ježišimarijá, jak by Angličan mohl vystihnout atmosféru této specifické doby československých dějin?". Ve skutečnosti mi Simon Mawer vyrazil dech. Díky sofistikovaně zvoleným postavám se ocitneme uvnitř hovorů vysokého politikaření, ovšem s takovou všedností a umem, že celá záležitost (díky bohu!) nepřipomíná článek toho dílu učebnice dějepisu, k němuž se na školách málokterý pedagog dostane. Zároveň prokázal obrovské pochopení pro jednání mladé nadšené generace, té, jež se o tolik víc snažila vymanit ze spoutaných konvencí svých rodičů. Sexuální revoluce, marihuana, autostop napříč Evropou tolik kontrastovaly s tím více stísněným a opatrnějším, možná dle mého názoru více intelektuálním uvolňováním pražského jara. Skláním se především za empatické vnímání ducha doby a bravurní znalost československých reálií, aniž by aspiroval na post učitele historických věd. Plesám za geniálně sestrojený příběh i formu. Zatlačím slzu za nespravedlnost, za pohřbení neopakovatelně veliké naděje tolika lidí. Děkuji za každou jednotlivou stránku!

9 21.07.2020

Skutečně si museli promluvit o Kevinovi! Děsivě realistické vyprávění mě dostalo do poněkud melancholické dimenze... Lionel Shriver se podařilo napsat soubor dechberoucích, nevyřčených nebo málo přiznaných PRAVD, že ani nebylo potřeba Kevinova hrůzného činu, aby mě mrazilo. Hrůzovost opravdovosti tohoto románu, šílené téma mateřství a rodinných vztahů, a přesto tak šokující děj je luxusní kombinací prózy, od níž se nelze odtrhnout.

9 31.08.2019

Vzhledem k žánru a cílové věkové skupině nelze od Smrtky očekávat literární erupci úchvatných slov, ale ten příběh! Ten příběh mě bezpodmínečně zasáhl. Nejen že je plný zajímavých zvratů, ale především přináší zcela jiný pohled na fenomén smrti. Takže navzdory zaškatulkování do šuplíčku young adult literatury se Neal Shusterman nebál otevřít řadu etických otázek a zdůraznil morální hodnoty, na něž se v současném světě bohužel často zapomíná.

9 29.05.2019

Proudí ve mně (čokoládová) krev nakažená enormní dávkou názorů. Plesám a tetelím se čistou radostí a snad si i připadám, jako bych se vloudila do části Denermačina mozku a nechala se unášet přívalovými vlnami myšlenek s neustálou zvědavostí, kam mě vlastně všechna ta písmenková smršť zavede. Připadala jsem si jako účastnice plodného symposia na celospolečenské téma; a pak jsem se musela probrat, vždyť to vše mi nutně potřebuje sdělit jedna jediná neuvěřitelně vnímavá persona! Duše je nádherně nasycená a příjemně unavená z neustálé a nekončící práce na sobě samé a z nejprve plaše a postupně úderně znějícího vnitřního dialogu. Netřeba se vším kývavě souznít, daleko lépe využít předkládané konfrontace a zamýšlet se nad stěžejními otázkami současného lidského bytí z odlišných úhlů pohledu. Poučit se konečně z chyb, jež naše předky stály osud, intelekt a mnohdy sám život. Pochopit určité konotace a nesmířit se s podmínkami, jež nám ukládá malost lidí, národů, můžu i žen. Hluboce děkuji za román v přesně takovéto, cituji, "drzé" podobě, kdy na každém jednom pražci narážela slova velikých idejí a budou ve mně rezonovat ještě dál a dál a dál... Tak. Vlak ještě stále jede, jede vlak.

8 11.02.2024

Zdálo by se, že je téma sudet a národnostně smíšených pout již vyčerpané, a tudíž musí každá další taková kniha upadnout v zapomnění, topit se v průměrnosti. A ono ejhle na Rozpůlený dům, který onu domněnku zcela vyvrací! Příběh vystavěný na funkčních a uvěřitelných dialozích plyne s naprostou samozřejmostí, aniž by působil nabubřele či pedantsky. Nejen že obstál v náročné zkoušce čelit konkurenci, ale mnohdy předčil (alespoň má vlastní) očekávání. Jen překvapivě překotný závěr mě zamrzel, vlastně bych snesla daleko fortelnější bichli :)

8 27.11.2023

Považuji za báječné, že se díky nesčetným klasikům nejen české literatury můžeme navracet do dob, které nám nejsou známy ani z vyprávění, byť si je především díky nádhernému květnatému umnému a za pár dekád nejspíš nesrozumitelnému jazyku máme tendenci idealizovat. Řada lidských vlastností jako závist, žárlivost či svár se nikdy nezmění, avšak charakter doby je diametrálně odlišný. Jde o zcela jiný svět, v němž například čest nebo památka po zemřelém znamenají víc, než "pouhý" život sám. Velice příjemná (i když mnohdy šokující!) záležitost na pozastavení kolotoče všedních dnů a uvědomění si nepřekonatelných dobových rozdílů.

8 25.09.2022

Raději vše vyprávět rackům, než se zas a znovu zklamat. Kyina uzavřenost a nedůvěra v lidské pokolení mi připomněla, jak prosté a těžké zároveň musí být oprostit se od veškeré téhle kruté a pokrytecké společnosti, nechat se pohltit vrozenou divokostí a řídit se instinkty. Nejen název mi navodil pocit úchvatného románu Jako zabít ptáčka, především v tom dokonalém znázornění zla, s nímž se citlivý člověk nikdy zcela nesmíří. Odmítnutí jakkoliv odlišného jedince z našich nalajnovaných řad nastavuje opravdové zrcadlo naší malosti. A proto mě ze srdce mrzí, že nedám plný počet hvězd, neboť by si kniha zasloužila kapku uvěřitelnosti, snad méně naivity, ale především mnohem krásnější sloh hodný ryze čisté a nespoutané přírody.

8 01.03.2021

Tohle nádherné miloučké počteníčko mě zahalilo do té nejhebčejší deky lásky a porozumění. Vskutku silný emocionální zážitek a ano, možná chtěl ten malý chlupáč Gump za každou cenu rozplakat obecenstvo, možná jde o příliš lacinou hru na city, ale pokud bude jeho veliké poselství skutečně vyslyšeno, vše odpouštím. Věřím, že po přečtení roztaje i to nejzatvrdlejší lidské srdce!

8 03.10.2020

Naprosto úžasné, opravdu jsem nadšená. Od začátku četby jsem se vzhledem k charakteru prózy divila, že text nenapsal autor-muž. Jakkoli sexisticky tato poznámka může znít, není tajemstvím, že autorky většinou uchopí téma druhé světové války jako cosi v podobě smutného individualistickeho příběhu. Tento román poskytl surový, realistický a relativně objektivní pohled nejen na válečné Brno, ale především na období po konci války; dobu, kterou většina vnímá jako plnou štěstí a optimismu. Poslední věta mi doslova vzala dech. Nemusíme Gertu chápat, někdy s ní i nesouhlasit, ale stejně je z ní hrdinka, která 'žila úplně nenaplněný a zbytečný život'.

8 12.02.2019

Jakkoli by mnozí mohli kritizovat přílišnou roztříštěnost děje, snad i nepravděpodobnost s obrovskou rolí náhody, já to rozhodně nebudu. Má mateřská duše krvácí... kolik hořkých témat autorka otevřela! Kolik nehezkých pravd o adopci, sobeckosti a především neporozumění, možná snad neochotě porozumět. Tolik nevyřčených slov, která by mnohé zachránila a jednou provždy vše vysvětlila... Kolikrát jsem měla tendence zavřít knihu a zakřičet "řekni jí to, sakra, už jí to prostě řekni!", ovšem my jsme pouhými diváky této neuvěřitelné, ale až bolestně uvěřitelné (sic) scény. Opravdu umně propojený příběh několika aktérů, s nimiž nemusíme sympatizovat a přesto (nebo snad právě proto) nám budou připadat neobvykle povědomí. Příběh o síle komunikace, pochopení, archetypální potřebě mateřské lásky okořeněný osobitým slohem, který vlastně celkově neumím zhodnotit jinak, než že se musí čtenářsky vykrvácet a prožít.

7 14.09.2022

Málokterá humorná "oddechovka" stojí opravdu za to, abychom s ní mařili čas ukrojený jiným, daleko hodnotnějším knihám. To však neplatí o této kodaňské písmenkové nádheře! Oči tak lehce a snadno hltaly stránku po stránce a srdce se jen smálo na pestrý gejzír neobvyklých přirovnáních. A na originální umělecké vnímání života kolem nás plného barev, zdánlivých náhod a osudových setkání. Zavrtaná do peřinky takto příjemného literárního koncertu jsem přivírala oči nad občasným balastem, neustálým trtkáním a někdy až zoufalém pátráním po písni písní. Forma u mě zkrátka zcela zvítězila nad mnohdy fádním obsahem, a přesto jsem se ráda vracela do světa láskyplně podaných dramat a věřila, že se ona tolik hledaná píseň písní někde objeví.

7 21.08.2022

Ano, je to bezesporu moc krásná záležitost, literární uchlácholení nejedné rozbolavělé duše. Bohužel se autor nevyhnul naivnímu patosu, což by vzhledem k atmosféře nepředstavovalo problém, pokud by vynechal zásadní téma v poslední třetině knihy. Jistou míru kýče jsem vlastně očekávala; byla jsem naladěná na příjemné prostředí a nalezení nevšedního přátelství mezi oběma ženami. Nadchlo mě nenápadné odkrývání střípků nepěkné minulosti na pozadí každodenní až terapeutické dřiny, sdílení podobných pocitů, pojmenování blahodárného ticha. Ovšem v jistý moment už to zkrátka bylo trochu moc. Nejspíš by příběhu lichotil ambicióznější formát, kde by se dramatická linka mohla odvíjet podobně citlivě a nepůsobila jako pouhá snaha o zalíbení se většině čtenářů. Asi bych si přála eliminovat šokující momenty na úkor ne úplně příjemné, avšak nutné analýzy rodinných vazeb... pak by to byla výborná kniha s obrovským přesahem!

7 05.02.2022