Kodaňská Píseň písní

Tahle kniha byla jiná. Nedokážu ani moc popsat čím, protože má tolik vrstev. V příběhu čtyř generací členové rodiny hledají lásku, sní o ní nebo na ní už zanevřeli. Vše je obaleno do až básnicky obrazných popisů útočících na všechny smysly, v jejichž významu jsem se několikrát ztratila. I přesto jsem ale měla nutkání vytáhnout zvýrazňovač a některá pojmenování si vrýt do paměti, tak krásná mi připadala. Kniha mi dala inspiraci na další čtení, a to Šalamounovu píseň písní.

Tohle byla tak krásná a milá kniha. Rozhodně tam nebyl žádný drastický spád okolností ani žádné napínavé dějové linky, ale vyprávění napříč generacemi jedné zcela obyčejné rodiny. A to bylo na tom asi to nejlepší. Občas je fajn číst i něco pomalejšího, s vleklejším vyprávěním a barevným líčením.

"Následuje invaze imaginárních polibků na tvář, vyschlých žabiček lezoucích přes cestu a lapajících po dechu, doleva, doprava, doleva."
Já se bavila, zasnívala a nechala se nalákat na pořádnou hudbu.

Nevím,jak vystižněji tenhle příběh popsat-prostě je to velká ČLOVĚČINA!

Annette Bjergfeldt má výrazný autorský rukopis a cit pro výběr i vykreslení postav, ale při čtení jsem se poměrně dost trápila. Rodinné ságy mám velmi ráda, jenže vyprávění „v obrazech“, poetický jazyk, lehce snová atmosféra, metafory a magický realismus nejsou úplně můj šálek kávy, takže jsem s knihou hodně bojovala.

Přitom samotný námět i postavy mi přišly velmi originální a věřím, že kdyby byla kniha pojatá méně poeticky, užila bych si ji o poznání víc. Takhle pro mě převažoval pocit námahy nad čtenářským potěšením. Podobný problém jsem měla už u Kočovného biografu, i když tam se mi přece jen podařilo se na postavy naladit o něco lépe. Škoda.

Trochu mi to připomínalo styl Irvinga, ale bohužel tahle kniha nešla tak do hloubky.

Pro mne to byl jeden z překvapivě dobrých překladů málo známé dánské literatury. Šlo o vícevrstvý román, rodinnou ságu s barevně bohatými postavami a o ódu na ,,život,, a ,,lásku,,.

Kodaňská píseň písní Annette Bjergfeldt byla velkým zklamáním. Anotace slibovala rodinnou ságu zasahující do Ruska, Švédska a převážně Dánska, žel autorka jen tak bruslila po povrchu, používajíc sice půvabné a citlivé věty, ale absolutně se vyhýbající nějakému umnému zakomponování historických faktů a geopolitických reálií. Výsledek tak působí značně plytce, anonymně,

04.04.2025

Krásná, klidná kniha ... velmi jednoduše a přitom ohromně zajímavě popsaný bežný život jedné obyčejně neobyčejné rodiny. Životní cesta prarodičů, rodičů a 3 sester.
Dojemný příběh vyprávěný s laskavým humorem. Např. když Varinka zemřela, tak se na pohřbu k rakvi přiblížil její dlouholetý přítel (stejně jako ona Rus) nabízí ji panáka a ptá se: Dáš si ještě jeden než zavřou?

Dneska už můžu něco napsat. Včera jsem byla po dočtení paralyzovaná. Dojemný, krásný příběh jedné rodiny, který byl poutavě a skoro až něžně napsaný. Nádherný jazyk, nádherný překlad. Zase jsem si potvrdila, že jsou knihy, u kterých uroním slzu. "Život musíš porazit, aby nepřemohl on tebe."

Byla jsem nadšená a vůbec se nemohla odtrhnout, skvělý příběh, skvělě vyprávěno. Určitě si půjčím i druhou knížku této autorky.

Po přečtení knihy Kočovný biograf pana Saita jsem se doslova hnal i pro tuto knihu.
Kodaňská píseň písní má krásnou obálku, a překladatel se toho také ujal špičkově.
Již od první stránky mě opět vtrhnul do děje čtivý styl spisovatelky.
Hltal jsem stránky a díky stylu psaní bych si od autorky klidně přečetl příběh úplně o čemkoliv.
Ke konci knížky jsem byl chvílemi znuděný nebo smutný, ale přesto knihu doporučuji. Stejně tak doporučuji vycestovat do Kodaně (a Amageru) a podívat se přímo na místa, která se v příběhu objevují.

Mě to prostě nebavilo....

Druhá přečtená kniha od této autorky, obě se mi velmi líbily. Je to v obou případech netradiční vyprávění o netradiční rodině. Mám ráda ságy někola generací zajímavých postav, hledání lásky, poznání nových krajin. Nikdy předtím jsem nečetla o v knize popsaných končinách. Moc mě to bavilo, děkuji autorce za obě díla.

Není to ani měsíc, co se autorka svým románem Kočovný biograf pana Saita dostala až do středu mého srdce. Od knihy Kodaňská Píseň písní jsem měla stejná očekávání. Trvalo však dlouho, než si mě tento příběh podmanil. Ovšem od té doby to byla opět jízda, na jejíž konci mně bylo smutno. To se mi stává jen u knih, které mě hluboce zasáhnou.
Velice jsem se těšila na Varinku. Zřejmě jsem z komentářů ostatních čtenářů nabyla dojmu, že se jedná o výjimečnou postavu. O to více byl pro mě šok, když to byla pro mě jedna z nejméně sympatických postav. Ale ! I toto se změnilo. Nakonec si Varinka ke mně cestu našla.
Autorčin styl psaní je nezaměnitelný, podmanivý. Má výborný cit pro volbu slov. Dokáže sestavit věty, které mám touhu si zaznamenat. Také velmi chválím humor, ale bylo ho tu pomálu. Očekávala jsem, že se budu smát častěji.
Kniha Kodaňská Píseň písní je určitě kniha, která si zaslouží pozornost. A rozhodně doporučuji druhou autorčinu knihu Kočovný biograf pana Saita.
Doufám, že se dočkáme dalších titulů.

"Život je dar, ale rozbalit si ho musí člověk sám."

Po Kočovném biografu jsem sáhla i po této knize stejné autorky a našla jsem to, co jsem hledala. Spletenou síť lidských příběhů všeho druhu o hledání životní lásky, ať už na sebe bere jakoukoliv podobu.

Chvilku mi trvalo se začíst, ale poté už se nešlo odtrhnout. Barvitě popsaný průřez životem jedné (ne)tradiční rodiny, kde představivost a touhy neznají mezí.
Doufám, že to nebylo mé poslední "setkání" s touto autorkou.

(SPOILER) Od autorky jsem v roce 2024 přečetl knihu KOČOVNÝ BIOGRAF PANA SAITA, která se mi líbila. Někteří čtenáři mi doporučovali knihu KODAŇSKÁ PÍSEŇ PÍSNÍ, která je autorčiným debutovým románem. Na knihu jsem byl zvědavý a knihu jsem přečetl. Bohužel jsem z této knihy nebyl nadšený tak, jak jsem očekával. Respektive se mi více líbila kniha Kočovný biograf pana Saita.

Jedná se o rodinnou ságu odehrávající se v Kodani. Kniha má 3 části. V některých úsecích se přeskakuje ze současnosti do minulosti, ale všechno bylo srozumitelné a orientoval jsem se v tom. Hlavní postavou je malířka ESTHER, která líčí osudy tří generací.

Estheřin dědeček HANNIBAL v roce 1921 koupí dům v Kodani. V Rusku se seznámí s VARINKOU, do které se zamiluje a kterou si vezme za ženu. Varinka se odstěhuje do Kodaně. Líbilo se mi na ní, že je svá. Pro ostré slůvku nejde daleko. Kouří doutníky.

Hannibalova a Varinčina dcera se jmenuje EVA. Je stevardka a také jasnovidka. Seznámí se s JANEM GUSTAVEM, který je švédským krotitelem holubů. Časem se za něj provdá.

Eva s Janem mají spolu 3 děti. Nejstarší se jmenuje FILIPA, která má zdravotní problémy a která se zajímá o kosmonautiku a věci mezi nebem a zemí. Mají také ESTHER a OLGU, která jsou dvojčata. Podnikají společně různé akce. Esther je malířka a Olga je zpěvačka.

V románu sledujeme osudy našich hrdinů a v průběhu četby se dočteme o různých tajemstvích, která vyplují na povrch.

V románu se vyskytují prvky magického realismu, ale nebylo jich mnoho. Postupně času jsem měl pocit, že autorka se točila v kruhu a četba mě přestávala bavit. Myslím si, že autorka umí psát, ale tento příběh mě úplně nezaujal jako tomu bylo u románu Kočovný život pana Saita. Jednoduše řešeno něco tomu chybělo, abych se plně soustředil na příběh a užíval si ho. Moje mamka také četla tuto knihu a nebyla knihou nadšená. Znám však čtenáře, kterým se kniha líbila a nedají na tuto knihu dopustit. Každopádně pokud u nás vyjde další kniha od této autorky, tak si knihu přečtu.

V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA PŘEKLADATELE.

Kniha má pěkný přebal.

Už knížky Haruki Murakamiho mě utvrdily v přesvědčení, že magický realismus rozhodně není moje sťopička žitné. Kodaňské Písni písní není možno vůbec nic vytknout: brilantní jazyk, atraktivní prostředí, zajímavý příběh, netuctové postavy. Ale já přesto celé to vyprávění vnímal tak nějak jakoby přes sklo muzejní vitríny. Nedostalo se mi pod kůži, s těmi lidmi jsem nedýchal, jen jsem bez přídavných emocí sledoval linku vyprávění a pořád čekal, kdy už se háček konečně zasekne. No, nezasekl.
Není to knihou, ale mnou.