PeťkaW. komentáře u knih

Knížka mi vzdáleně připomněla Malého prince, nevím proč...
Každopádně na tak krátký příběh, je v TT neskutečně moc. Člověk může knihu číst podesáté a znovu v ní objeví nějakou novou rovinu nebo myšlenku. Pohodové čtení, které v člověku zanechá svou nesmazatelnou a nezaměnitelnou stopu...

4 28.03.2017

Neskutečně rozporuplná kniha - na jedné straně se čte sama, na druhé vlastně děj neoplývá ničím extra a nic tak zásadního se tu neděje. Je jasné, že si autor připravuje půdu pro další díly, které budou, jak doufám, už o něco důležitější pro samotný hlavní příběh. Téma není nikterak originální a nejde o nic, co by tu už, byť v trochu jiných podobách, nebylo. Ale co Brettovi chybí tady, to dohnal v jiných směrech - dokáže zaujmout čtenáře, nechybí akce, humor, láska, výborně vykresluje postavy a vy s nimi tak všechna dobrodružství opravdu prožíváte, má čtivý styl psaní a vám stránky ubývají, ani nevíte jak. Navíc, jak je zmíněno už i v jiných komentářích, hlavní postava si vás opravdu neskutečně rychle získá a jenom kvůli Arlenovi jste pak schopní nad spoustou chybiček přimhouřit oči. Těším se na další díly. Tetovaný si pomalu ale jistě získává další fanynku :)

1 28.03.2017

Martin umí vyprávět, opravdu ano. Dokáže udržet pozornost, bravurně vykreslovat, pletichařit, hrát si s postavami a jejich osudy. Ale nic nedokáže nahradit pořádný děj, kterého je v, prozatím posledním, díle opravdu pramálo. Vzhledem k neuvěřitelnému počtu hlavních postav a dějových linií je rozdělení na Hostinu pro vrány a Tanec s draky více než logické. I tak ale mohly být oba díly o dobrých několik stovek stránek kratší, kdyby se Martin nezabýval mnohdy zbytečnými poznámkami z minulosti a všemožnými opisy, myšlenkovými pochody a nepopisoval kolikrát jednu věc pořád dokola. Píseň ledu a ohně je neobyčejná série, která nemá v současnosti obdoby a nejspíš ještě nějakou dobu potrvá, než se někdo další do podobného eposu pustí. Určitě stojí za přečtení, protože si to čtení užijete. Ale ukamenujte mě - já četla už i lepší a záživnější série :)

3 28.03.2017

Tajemství karet je jeden z nejúžasnějších fantasy příběhů, jaké jsem kdy četla. Knihu jsem četla asi 3x, s odstupem několika let a vždycky jsem v ději našla něco nového a překvapivého, co jsem minule nepostřehla. Člověk tu musí hodně číst mezi řádky a domýšlet si, což mám ráda. Styl psaní je čtivý, děj dokonale zapletený a následně i umně rozpletený, jsou tu skvělé zvraty, které vás dokonale překvapí a hlavně - není to jen bezduché tlachání. Naopak, o knize můžete přemýšlet pořád dokolečka...

5 28.03.2017

Bohužel, nedá se svítit - jedna z nejslabších knih, které jsem od této autorky kdysi dávno četla. Vadila mi především její snaha, působit za každou cenu "světově". Ať už kvůli použitým jménům, které dnes jsou sice běžná, ale v té době působily mezi zbytkem "domácích" jmen jako pěst na oko, nebo kvůli ději, který se taky v určitých směrech snaží napodobit americké seriály pro teenagery.

28.03.2017

Znáte ty knihy, které čtete, čtete, čtete je rádi a najednou zjistíte, že už je čtete rádi o něco méně, až se pak musíte do čtení skoro nutit? Tak přesně tenhle problém mám s druhým dílem o Hagenovi von Stein. Postavu Hagena jsem si v prvním díle docela oblíbila, a proto mi jeho násilná přeměna z kladného v záporného hrdinu moc nesedí, i když občas jeho dobré vlastnosti v ději problesknou. Celý díl jsem bojovala s tím, že jsem skousávala fakt, že je Hagen vlastně záporák ( i když ne tak úplně). Díky tomu se stalo, že mě v druhé polovině knihy začala bavit víc dějová linka von Vitzhuma ze současnosti, což v 99% jiných případů bývá přesně naopak a já bych nejradši přítomnost úplně vypustila a četla jenom úseky z minulosti. Těžko říct, kde udělali soudruzi při psaní chybu... uvidíme, co s mými rozporuplnými pocity udělá závěrečný díl.

28.03.2017

Kdo si počká, ten se dočká. A já jsem opravdu ráda, že jsem se dočkala. Klasická dějová zápletka, která začínala být po předchozích dílech už trošku ohraná, se konečně trochu obměnila. Briggs upustila od osvědčené příběhové kostry, a to je moc dobře. Není tu možná tolik akce, ale zase jsme se dozvěděli mnohem víc o vnitřních charakteristikách postav, o jejich pohnutkách a minulosti.Společně se Železným polibkem, hodnotím Stříbrnou relikvii zatím jako nejvydařenější knihy se série. Jen je trochu zvláštní, že jsem si ani po 5 přečtených knihách nebyla schopná vytvořit nějaký hlubší vztah k hlavní postavě, ale mnohem víc mě zajímají postavy vedlejší. Něco podobného se mi moc často nestává, ale je to ryze můj problém a ostatní čtenáři můžou celou věc vidět úplně jinak. Navíc to nevidím jako negativum nebo chybu autorky, ale spíš jako takovou... zvláštnost :)

28.03.2017

Místní komunita a zarytí fanoušci mě nejspíš ukamenují, ale nemůžu si pomoct a napíšu svůj názor. Martin je bezkonkurenční vypravěč. S každou kapitolou mě víc a víc fascinuje to, jak měl tento svět promyšlený a vypiplaný. Každý rod má svou bohatou historii, ke každému místu se váže nějaký příběh, pověst, všechno má své postavení v minulosti a ta se tak promítá i do vyprávěného času a prostoru. Před touto stránkou knihy se opravdu nedá jinak, než hodně hluboce smeknout. To samé platí i o vypravěčském umění a propracovanosti charakterů. Všechno má zkrátka svůj řád a místo v ději, který je poutavý, neotřepaný, čtivý a má plno zajímavých míst a zvratů.
Chápu, že vzhledem k počtu postav a právě i oné složitosti a komplikovanosti příběhu, musí být kniha rozsáhlá, jinak by to asi ani nešlo, aby vše mělo hlavu a patu a aby všechno bylo dostatečně vysvětleno. Přece jenom si ale myslím, že dost pasáží bylo zbytečných a když ne přímo zbytečných, tak zbytečně natahovaných a já se opravdu chvílemi nudila a říkala si, že už by ten či ten úsek mohl skončit. A jakmile se něco podobného při četbě děje, tak je to prostě špatně. Neříkám, že Střet králů není dobrý. On je dobrý. Je akční, brutální, překvapivý, originální... ale Hra o trůny byla dle mého názoru v komplexním pohledu lepší, čtivější a obsahovala, pro mě, zajímavější a sympatičtější postavy.

7 28.03.2017

Od prvních stránek je jasné, že jde o čtivo spíše pro náctileté. Když ale přistoupíte ke knize tak, že jde opravdu o pohádku a ryzí fantasy, užijí si ji i čtenáři o dekádu starší. Kagawa se držela klasických představ o elfím světě. Nevymýšlela nic nového, ctila tradice, klasickou mytologii i pověsti a po záplavě knih o fantasy, s rádoby inovativními myšlenkami, byla tohle příjemná změna. Děj byl poměrně dobře vystavěný, krásně odsýpal, pořád se něco dělo a celý příběh byl čtivý, až mi dělalo problém přestávat. Asi nejsympatičtější na knize byla ústřední skupina postav. Megan mě sice chvílemi rozčilovala tím, jak pořád brečela, ale dalo se to přežít. Všechno zachraňoval Puk, jehož sarkastické hlášky byly pro mou ironickou povahu jako balzám a neskutečně jsem si výstupy s ním užívala :)

1 27.03.2017

Na Heitzovy poměry má tahle sága poměrně pomalý a táhlý rozjezd, který bohužel chvílemi může na někoho působit až nudně a nezajímavě, což je škoda, protože příběh je to rozhodně zajímavý a má co nabídnout. Líbí se mi spojení několika dějových linií a jejich propletení. Vypravěčský styl je krásně čtivý, což lehce vyváží ono pomalejší tempo. Doufám, že další díly už naberou na obrátkách.

2 24.03.2017

Inu, tak tomu říkám nečekaný zvrat... Stínem políbená je prozatím rozhodně nejlepším dílem. Autorka si nenechala veškerou akci na posledních 20 stránek a konečně začala zápletku trochu přiměřeněji dávkovat i do zbytku knihy. Navíc se nespokojila jen s jednou hlavní, ale připojila i pár vedlejších, což je příjemnou změnou. I třetí díl si drží čtivé, napínavé a rychle ubíhající tempo.

2 24.03.2017

Číst tyhle pohádky malým dětem... no nevím, buď by nechápaly, nebo by to v nich zanechalo trvalé následky. Každopádně já už mám knížku přečtenou několikrát a když nemám náladu, vždycky po ní sáhnu znovu. Wilde prostě uměl a tohle dílko je toho skvělým důkazem. Věděl nejen co se slovy, ale co s myšlenkami a postřehy, které čerpal z okolí kolem sebe. Jeho příběhy mají hloubku, duši a při každém čtení znovu a znovu zaujmou. Jeho pohádky tu mají právem tak vysoké hodnocení a pozitivní komentáře. V dnešní době tu na literárním poli někdo takový s jeho talentem a hlavou opravdu chybí.

3 24.03.2017

Další skvělé pokračování. Příběh se hezky vyvíjí a pomalu graduje. V knize je mnohem víc akce, než v v předchozích dílech, rozvíjí se další zápletky, takže čtenář ani nemá čas začít se nudit. V tomhle díle mi Rose přišla svým chováním trochu otravná, ale dalo se to přežít a patřilo to víceméně k ději. Jsem zvědavá, v jakém duchu se ponese závěrečný díl, i když konec je, podle mého názoru, už tak nějak daný :)

1 24.03.2017

Druhý díl je o chloupek lepší, než první. Čtivější a je v něm i o něco víc akce. Styl psaní se tu sice trochu ustálil, ale bohužel se ustálil do podoby knihy pro čtrnáctileté holky. Spousta vzdychání o ničem, dětinské problémy, nepropracované postavy... Jediné, co mě nutí přečíst si i další díl, je otevřený konec a moje chorobná zvědavost.
Po přečtení prvních dvou dílů rozumím tomu, proč se seriáloví tvůrci v tolika věcech odklonili od této předlohy.

2 24.03.2017

A znovu to hrozné opakování. Teď se v komentářích opakuju už i já, ale když to může dělat spisovatel ve třech knihách, které spadají do jedné ságy...?! Třetí díl je opět o trošku lepší. Zatím asi nejčtivější a nejnapínavější ze všech dílů. Působí na mě ale tak, že autor už nevěděl, o čem psát. Ve všech (zatím) třech dílech jsou stejné motivy. Málokdy se vidí, aby se spisovatel tak pevně držel rámcové kompozice v jedné sáze. Tady je to ale opravdu jak přes kopírák. Hlavní hrdina někam jde, narazí na problém, objeví se průvodce (nebo spíš nějaký známý záporné postavy), ten mu celou dobu pomáhá a tváří se jako svatoušek, aby se z něj na konci vyklubal podrazák a ten největší hajzlík. Začíná to na čtenáře působit tak, jako by četl jeden příběh, jen lehce obměněný a v jiném prostředí. A vsadím se, že 4. díl bude to samé.

1 24.03.2017

Od téhle knížky jsem čekala něco víc. Námět mi v určitých chvílích připomínal film Krev jako čokoláda. Zezačátku jsem se trochu motala v tom, kdo do jaké smečky patří, a celkově v hierarchii postav. Občas mi vadily hormony přesáklé holčičí myšlenkové pochody, ale to k tomuhle žánru asi patří, vzhledem ke skupině, na kterou je zacílený. Nicméně se příběh dobře čte a má spád, i když se v něm vlastně nic moc závratného, krom konce, neděje. I tak si ale přečtu další díly. Není to ale kniha, ke které bych se chtěla někdy vracet a která by mi dala něco víc.

24.03.2017

Miluju egyptologii a egyptskou mytologii. Mám ráda styl psaní Woodové a obvykle se mi knihy od ní líbí. Zbožňuju fantasy tématiku. Tak mi vysvětlete, proč mi dělalo takový problém tuhle knihu přečíst? Začátek byl neuvěřitelně vleklý a co se děje týče, tak to hlavní se odehrálo na posledních 20 stranách. Zbytek byla jenom nemastná neslaná omáčka s trochou koření v podobě nepatrných záblesků důležitého děje. Celou knihu víte, jak bude příběh pokračovat. To, co hlavní hrdina zarputile odmítá a přehlíží, vás bije do očí od první třetiny knihy. Některé věci nebyly dotažené do konce nebo nedávaly vůbec smysl. Sedm démonů jako celek zkrátka moc nefungovalo a Woodová má ve své bohaté bibliografii rozhodně lepší kusy.

2 24.03.2017

Rozhodně akčnější, poutavější a dle mého názoru i propracovanější než první díl. Konečně jsem se taky dočkala detailnějšího popisu a charakterizaci postavy Inkarceronu. Co mě trochu mrzí, je zbytečně useknutý a ne příliš doladěný konec, který mohl být mnohem rozvinutější a vysvětlenější. I tak jde ale o pohodové dílko, ke kterému se ráda někdy vrátím...

24.03.2017

Rozvaliny Gorlanu jsou opravdu psané pro mladší čtenáře, kteří třeba s fantasy teprve začínají. Děj je jednoduchý, předvídatelný, s jasnou zápletkou, bez extrémních zvratů a je založený na pouhých pár postavách s čitelným charakterem. Předchozí věta není myšlena nějak kriticky, spíš jsem vyjmenovala zřejmá fakta. Člověk zkrátka na knihu musí pohlížet tak, jak byla psaná - pro mladší generace - a že nemůže za to, že ji vezme do ruky i někdo starší :) . Každopádně - čtení ubíhá hladce, děj je poutavý a krásně u něj utíká čas. Jako oddechové čtení můžu určitě doporučit. Navíc podobně ironického člověka, jako já, určitě potěší zvolený styl kousavého a rýpavého humoru, který četbu nádherně oživuje.

3 24.03.2017

Briggs si předchozími díly nasadila hrozně vysokou laťku a už jenom to, že ji dokázala držet po 6 knih, svědčí o mnohém. To, že příběh v tomto díle přesunula na jiné místo, bylo logickým tahem. Tri Cities už nemělo co nabídnout. Měli jsme tu zlé vlkodlaky, zlé upíry, zlé fae, zase upíry a zase fae a tak byla změna prostředí i celé tématiky, celkem vzato chytrým řešením, kterým se autorka vyvarovala jednolitosti. Pravda, i mě chyběly v Říčním znamení některé postavy, ale myslím, že je poměrně dobře "nahradily" postavy nové a s nimi i nová kultura a historie. Poslední část knihy mi přišla trochu uspěchaná, když přihlédnu k, trochu rozvláčnějšímu, zbytku. Ale jinak jako vždy napínavé a kvalitní čtení, které člověka baví.

1 24.03.2017