PeťkaW. komentáře u knih

Zpočátku mě kniha rozčilovala svou šílenou naivitou. Hlavní hrdinka mi přišla spíš jako patnáctiletá puberťačka, než pětadvacetiletá vysokoškolačka, která by zasloužila ne jednou proplesknout. Nedokázala jsem pochopit její zamilovanost ani absurdní strachy. Teprve, když odjela do Benátek, začalo mě čtení bavit. Příběh se ustálil, vyprávění odsýpalo, styl autora byl hned o poznání čtivější a příchod Valentina knihu krásně oživil. Trochu mě mrzelo, že linka s pátráním po minulosti babičky byla spíš jen doplňkovou myšlenkou, než jedním z hlavních motivů. Čekala jsem trochu větší tajemno a zápal do hledání. Všechno se vysvětlilo až v samém závěru. Ale jinak pohodové čtení. 100 % romantika, s kupou "náhod", samými milými postavami a přeslazeným happyendem. Nesmíte od knihy čekat žádné zázraky a naopak musíte počítat s tím, že dostanete pořádnou nálož červené knihovny se vším, co k ní patří. Ale výborně se to četlo a až na ten nudnější úvod jsem byla vlastně překvapivě spokojená :) Jednou za čas jsou ta srdíčka zkrátka potřeba :)

4 05.10.2018

Po knížce jsem sáhla v knihovně kvůli anotaci a zajímavé obálce. Zpočátku mi styl moc neseděl. Otravoval mě zvyk autorky (možná je to špatným překladem) psát něco, co je naprosto zřejmé a logické a opakovat věci pořád dokola. Přiznám se, že jsem navíc čekala trochu něco jiného. Možná akčnějšího a záhadnějšího a dostala jsem spíš takovou promakanější červenou knihovnu. Ale co už...? Linka Mei Lien byla podstatně zajímavější a kdyby byla kniha jenom o ni, vůbec by mi to nevadilo. Na druhou stranu příběh ze současnosti hezky odlehčil těžší téma z minulosti. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Kdyby to šlo, dám 3,5. Knížka se dobře čte a dokáže ve vás vyvolat kupu emocí, především pak závěr je nabytý patosem k prasknutí a příhodné "náhody" se kupí jedna za druhou. Ale naštěstí to nepůsobí tak lacině, jak by mohlo. Ideální oddechovka na podzimní týden, když nechcete číst nic složitého. I přes jiná očekávání nakonec nelituju toho, že jsem knížku četla.

2 28.09.2018

Knížku jsem nejdřív dala k přečtení mamce, která mi ji po pár dnech vrátila s tím, že ji nedává. Máme tu 3 různé dějové verze příběhu, každý s nepatrnými obměnami + u každé skoky v letech i místech. Jsem sice trénovaná z fantasy knih, kde je to běžné, ale uznávám, že tady jsem měla občas co dělat, abych si upamatovala, v jaké verzi bylo co a kdo s kým, kde... Zorientovat se není úplně jednoduché a pro rekreační čtenáře to musí být přímo vražedné. Mně se ale tohle pojetí i přes svou komplikovanost líbilo. Příběhy brané jednotlivě nejsou žádná veledíla, ale takhle dohromady vás ta výsledná myšlenka dostane. Donutí vás zamyslet se nad vlastními křižovatkami v životě a kde byste mohli být, kdybyste se v danou chvíli rozhodli jinak. Jen se připravte, že vás to spolu se závěrem a výslednou pointou tak trochu emočně rozloží.

2 18.09.2018

Před pár lety jsem viděla film a jelikož mi po pár stránkách došlo, že knihu kopíruje víc, než věrně, dějově mě tak nemohlo nic překvapit. Zůstaň se mnou je zvláštní kniha - hlavní hrdinka skoro celý příběh vzpomíná na zásadní i všední okamžiky ve svém dosavadním životě, čímž vás vlastně seznamuje se všemi postavami a vztahy mezi nimi. Z tohoto úhlu je kniha rozhodně originální a nemusíte se tak bát žádného zbytečného patosu a vykalkulovaných emocí stříkajících z každého odstavce. Nejde o žádné veledílo, které by vás ochromilo a nemohli jste z něj spát, ale výborně se čte a nějakým zvláštním jemným a nenápadným způsobem se vám zavrtá pod kůži a donutí vás se zamyslet, jak byste se na místě Mii rozhodli vy. Já jsem od knihy dostala to, co jsem čekala a jsem tudíž spokojená.

5 26.08.2018

Že Kulhánek není typ autora a na Magnesii literu je asi každému jasné po první stránce... ale čert to vem, když se to tak dobře čte! Od Nočního klubu nečekejte žádnou velkou myšlenku, propracovaný příběh nebo filozofické myšlenky... naopak dostanete opět kupu akce, hektolitry krve a nějaký ten vystřelený mozek k tomu, sarkastické hlášky, u kterých budete mít co dělat, abyste knihu udrželi v ruce, nádavkem k tomu návrat kouzelného kocoura a k tomu všemu ještě ucelený závěr, který vám dá pocit zadostiučinění a vydobyté spravedlnosti. Já se u čtení neskutečně bavila a Kulhánek je pro mě velké překvapení. Jen teď ten pocit prázdna není nic moc, takže se k Nočnímu klubu určitě někdy vrátím :)

5 22.08.2018

No co to sakra...? Kulhánek právě jedním šmahem dokonale zbořil mou léta budovanou skepsi a nechuť k českým autorům. A je mi putna, že Noční klub je braný jenom jako béčko. Aťsi je klidně céčko nebo jiný písmenko, ale tohle byla prostě jízda, kterou jsem absolutně nečekala. Moje srdce ironika se nad hláškami a sarkastickým černým humorem hlavní postavy doslova tetelilo blahem. Létající vnitřnosti a hektolitry krve asi nebudou pro každého, ale já právě zjistila, že v sobě mám asi malého masochistu, protože se rovnou vrhám na druhý díl :D .

12 17.08.2018

Vidět Prokleté dítě v divadle, asi bych byla nadšená. Takhle jsem bohužel dostala míň, než jsem očekávala, a to přitom moje očekávání, právě kvůli zvolené dramatické formě, nebyla velká. Příběh byl takový hodně stručný, děj docela průhledný a trochu zmatený a charaktery postav hodně okleštěné a ani mně moc neseděly k předchozím dílům. Určité pasáže působily až moc kýčovitě a pateticky.
Chyběla už jen duha a jednorožci. Rowling mám ráda pro její schopnost vyprávět. Dokáže i tu největší blbost popsat tak, že vypadá jako výhra v loterii. A to mi tu chybí. Na druhou stranu - stránky ubývaly jedna za druhou a člověk nedostal prostor k tomu, aby se nudil. HP a prokleté dítě je taková celkem příjemná jednohubka pro fanoušky celé série. Ale kdyby nevyšla, nic by se nestalo :)

2 12.08.2018

Jak tu již bylo psáno - tahle útlá knížečka obsahuje příběh, který není ani pro děti ani pro dospělé. Pro dospělé je jazyk moc dětský. Pro děti je děj docela drsný, hlavně pak závěr. Za zmínku určitě stojí krásné ilustrace, které celý příběh povznáší o level výš. Ledový drak je taková milá jednohubka na hodinku čtení, při které se vrátíte o pár let zpátky do dob, kdy vám četly pohádky mamky. Doporučuju každé věčně fantazírující duši, která odmítá (alespoň v něčem) dospět.

3 07.08.2018

Z téhle knihy mám trochu smíšené dojmy. Na jednu stranu je to typická zamilovaná teen romance, taková zahraniční promakanější verze Lanczové, a na druhou stranu pak docela drsné drama, probírající citlivá témata. Na jedné straně je zamilovaná pubertální a jaksi lehčí první půlka knihy (i když pořád výborně, vtipně a čtivě podaná) a na druhé pak akční emotivní rozuzlení příběhu. K jedné straně hodnocení mě dál naklání výborná čtivost, skvěle vykreslené postavy a poutavý výběr jazyka, do průměru zase padá fakt, že jeden z hlavních problémů jste měli prokouknutý už v půlce knihy a navíc si autorka pro mě vybrala v ději až moc "náhod" najednou. I když je pravda, že většinu z nich byla schopná docela slušně vysvětlit a celkově do sebe v závěru hezky všechno zapadlo. Asi mi tím teplem trochu změknul mozek, takže se nakonec přikloním ke 4 hvězdičkám :) Bez naděje není žádný literární počin století, ale jako taková malina na slupnutí na 3 letní odpoledne u vody, u které se odreagujete a zažijete lásku až za hrob, se hodí skvěle.

3 04.08.2018

Už podle počtu stránek mi mělo dojít, že půjde o jednodušší příběh, protože do 220 stran zkrátka veledílo překypující dějem a akcí neschováte. Děj je hodně okleštěný a akce v něm, co by se za nehet vešlo. Celá zápletka vyřešena na 2 stranách, ale jinak... příjemné počtení. Docela vtipné hlášky, sympatická hlavní postava a čtivý styl. Jinak bohužel, obyčejný průměr. Autorka si ale na nic extra nehrála, i když někdy její vznosná a metaforická přirovnání dost tahala za uši a snažila se navodit dojem honosnějšího fantasy, než o kterého šlo. Řekla bych, že jde o fantasy pro začátečníky a navíc o dost mladší, než jsem já. Takže kniha dočtena, za týden zapomenuta, ale čtení to bylo docela fajn a odnáším si dojem těžké pohodovky a relaxu.

1 30.07.2018

Je mi jasné, že se svým názorem a hodnocením budu vybočovat od zbytku oslavných chórů na tuhle knihu... ale pro mě to vážně takové terno nebylo. Film je má srdcovka a myslím, že v tomhle případě jde o vzácnou výjimku, kdy bylo filmové zpracování schopné mnohem lépe vyjádřit zamýšlenou pointu a hlavní myšlenku díla. Bohužel knize se to tak dobře nepodařilo. První polovina je navíc hodně lyrická a obsahuje neskutečné množství metafor, přirovnání, myšlenek... což mi obvykle nevadí, ale tady se to vleklo a složité slovní obraty zmáhaly. Na druhou stranu tu bylo právě krásně vidět, jak může být jedna událost viděná z mnoha pohledů a jak málo stačí k jejímu nepochopení. Dějověji bohatší druhá polovina je o poznání čtivější a záživnější, ale i tak výsledná myšlenka pokání vyzněla tak nějak do prázdna. Věřila jsem všem (Cecilii a Robbiemu jejich lásku, Lole a Marshlovi jejich pokrytectví, dvojčatům jejich úzkost)... ale u Briony jsem jejímu sebeobviňování a snaze o vykoupení uvěřit nedokázala. Film mě zkrátka (možná i díky skvělému obsazení) strhl emočně mnohem víc. I tak ale kniha rozhodně stojí za přečtení.

1 24.07.2018

Po Hvězdném prachu a Nikdykde jsem čekala od další Gaimanovy knihy asi moc. Američtí bohové jsou skvělé dílo, propracované, s brilantními postavami a spoustou, spoustou narážek na mytologii a historii, které vám bohužel ne pokaždé hned dojdou a ten, kdo nemá o jiných kulturách přehled, bude ztracený úplně. Co mi ale vadilo osobně víc, bylo pomalé tempo. Gaiman dávkoval napětí a trousil střípky informací přesně po takových dávkách, aby udržel pozornost a vy měli potřebu zjistit, jak to tedy vlastně je. Ale to mi přijde málo. Občas děj plynul tak pomalu nebo byl tak neakční, že jsem po pár odstavcích zjistila, že přemýšlím nad něčím úplně jiným... Konec trochu vyvážil vlažné pocity ze zbytku knihy, ale i tak jsem čekala mnohem víc. Nějakou epickou velkolepou bitvu, o které se celou dobu psalo... Ale nedočkala jsem se. Takže čtení dobré, ale víc se ke knize vracet nebudu a můj největší dojem ze čtení je bohužel nenaplněné očekávání.

5 09.07.2018

Milý Charlie, během čtení tvých dopisů mi došlo hodně věcí. Některé byly dobré, jiné ne. Ale za všechny jsem ráda. Vrátila jsem se díky tobě zpátky do dětství a dospívání. Znovu jsem prožila spousty okamžiků a pohlédla na ně teď jinak, tvýma očima, což je rozhodně pohled hodně zvláštní a není pro každého. Ne každý totiž zvládne tu dětsky krutou upřímnost a přímočarost. Ty totiž v mnoha ohledech jsi ještě dítě. Ale v jiných aspektech jsi naopak starší a zkušenější, než většina dospělých, jen si to neuvědomuješ. Děkuju za tvoje dopisy, které mi poskytly tenhle zážitek a zkušenost. Bylo to milé setkání a doufám, že se s tebou ještě v budoucnu uvidím. Třeba pak ten můj pohled bude zase o něco jiný, než teď. A nezapomeň: "Každý přijímá takovou lásku, jakou si podle svého názoru zaslouží," a ty si jí zasloužíš opravdu hodně a v té nejčistší podobě.

5 28.06.2018

Tahle povídková knížka se hodnotí opravdu těžko. 3 hvězdičky totiž pro některé povídky představují značné polepšení, ale některým toto hodnocení naopak ubližuje. Najdou se tu opravdové skvosty, u kterých mi bylo líto, že jde jen o pár stránkový počin a že děj nepokračuje dál. U jiných i těch pár stránek představovalo utrpení. Ale ať už šlo o příběhy nové, nebo staré, ale v novém hávu - všechny měly v sobě něco originálního a dalo se v nich najít kus pravdy. Nápad, převyprávět děj z pohledů padouchů je parádní a spousta povídek výborně ukazuje, že ne všechno je jenom černé a bílé a kolikrát i to, co se zdálo špatné, může být ve skutečnosti dobré. Co mě ovšem neskutečně vytáčelo, byly vsuvky booktuberů (až na jednu výjimku, která naopak byla silnější, než všechny povídky dohromady). Ne, ne a ještě jednou ne! Nebýt jich, celá kniha by vyzněla úplně jinak. Zbytečné vysvětlování, zbytečné zdržování, zbytečné rozbory, zbytečné natahování délky knihy. Na mě absolutně jejich medailonky nezafungovaly a zprotivily mi celý zážitek. Celkově si z téhle knihy odnáším dost rozporuplné pocity - většina povídek, ano; vsuvky, NE.

1 25.06.2018

Kniha, která je snad o každém odstínu lásky co jen existuje. Příběh nás provádí od zoufalé touhy, přes ignoraci, výsměch, pohrdání, skutečnou lásku, až po bolestnou nenávist a výsledné odpuštění a pochopení. A přesně všechny tyhle emoce, a ještě víc, dokáže kniha vyvolat i v čtenáři. Začátek se nečetl snadno, je to trochu zmatek a na někoho možná dlouhé citové rozbory můžou působit nudně. Ale ten celkový obraz, který dostanete po dočtení... ten za to prostě stojí, i když vás emočně zničí. Dáma s kaméliemi je neuvěřitelná romantika, která se člověku dostane pod kůži a zůstane tam.

9 21.06.2018

Docela dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se začetla. Skoky mezi jednotlivými "realitami" mi přišly dost násilné a takové... umělé. Jak se oba příběhy začaly trochu rozvětvovat, zlepšila se i čtivost a v člověku se začala probouzet čím dál větší zvědavost, co je teda vlastně pravda. Na to, jak je kniha dlouhá, jsem čekala, že se bude třeba zabývat více rovinami příběhu, více tématy. Autorka se ale z 90 % spoléhala na to, že hlavní díl odtáhne originální prvek dvou realit a děj samotný tím trochu pokulhával. Ano, jiná témata tu byla, ale dost okrajově. Zamrzel mě i konec, čekala jsem, že bude víc vysvětlený a dotaženější. Postavy vám taky bohužel k srdci nijak zvlášť nepřirostou, protože je autorka nijak zvlášť nerozebírá. Knihkupkyně není špatná. Jako oddechová kniha postačí dobře a nápad dvou realit je poměrně originální. Já ale čekala něco víc. Nenadchne, neurazí... solidní průměr.

2 15.06.2018

Blog Karoliny čtu jen hodně namátkově, takže pro mě většina příběhů byla novinkou. Příběhy jsou psané s velkou nadsázkou a člověk musí být na tuhle vlnu humoru a vyprávění správně naladěný, musí mu sednout. Hranice mezi vtipem a kýčem je totiž hodně tenká a každý ji má položenou trochu jinde. Já se ale bavila výborně. Ne, že bych padala ze židle, ale přítel se po mně kolikrát podíval, když jsem nekontrolovaně vyprskla smíchy. Tahle knížečka je jedna velká oddechovka na jeden, dva večery nebo super nárazové čtení třeba k čekání na vlak, u kterého vám čas uteče, ani nebudete vědět jak. Jestli potřebujete vypnout, nepřemýšlet nad složitým příběhem a chcete si trochu prodloužit život, tak tohle bude správná volba.

07.06.2018

Knihy Colganové mě baví. Umí psát čtivě, lehce a vtipně, díky čemuž si ke knize sednete a vstáváte až o pár hodin déle. Hlavní předností příběhu o knihovnici Nině, je krásné drsné prostřední Skotska, které je vykreslené opravdu pohádkově, a samozřejmě téma knih, jež hlavní hrdinka miluje (někdy až moc). Pojízdný krámek snů je přesně ten titul, u kterého se schoulíte pod deku s hrnkem čaje a tabulkou čokolády, přenesete se do příběhu a prožíváte ho spolu s jeho postavami. Jde o parádní oddechové čtení po dlouhém pracovním dni, kdy vám chybí trocha té romantiky, naivity a pocitu, že všechno dobře dopadne. Jediné mínus dávám za přehnanou předvídatelnost, ale jinak jsem dostala přesně to, co jsem od knihy chtěla.

4 03.06.2018

Kde začít? Měla jsem trochu strach, aby tento díl nebyl jen vata, která bude děj zbytečně natahovat a vlastně bude o ničem. Samozřejmě vatou svým způsobem je, ale naštěstí pro čtenáře není její čtení zbytečné, protože nakonec se dozvíme informace, které budou pro další děj zásadní. Malé obavy jsem měla i z postavy Chaola, protože se ve svém posledním výstupu moc nepředvedl a řekněme si to narovinu - jeho kňourání bylo tak už trochu protivné, ale naštěstí nám Maas vrátila toho chlapa, kterého jsme si zamilovali v prvních dvou dílech. Co ale tentokrát autorka přepískla, byl dlouhý úvod. Ano, její knihy jsou takové, ale táhnout děj na 300 stránek, než se začne něco dít, je extrém už i na ni. Naštěstí tahle ženská vážně umí psát, takže čtení i těchto pasážích, které byly spíš o seznamování s novými postavami, jejich vzájemnými vztahy a prostředím, utíkalo rychle. Její styl je čtivý a poutavý, i když píše o kameni na cestě, což je její nespornou předností a i ona sama je si toho velmi dobře vědoma a možná právě proto knihy tak natahuje. A závěr byl pak jako vždy epický, velkolepý, srdcervoucí a dechberoucí. Věž úsvitu je pro nadšence této série skvělým zkrácením čekání na další díl s Aelin.

1 28.05.2018

Od knihy jsem nic moc neočekávala, protože nejde o žánr, který bych normálně vyhledávala. Zároveň jsem viděla film (americkou verzi, protože jsem netušila, že nějaká severská vůbec je), takže jsem z části věděla, co mě čeká. Film, některé pasáže věrně kopíruje, jiné si filmaři silně upravili, takže jsem nebyla ochuzená o překvapení. A celkový dojem ze čtení je... hodně zvláštní. Nemám pocit, že bych četla nějaké veledílo, ale zároveň mě kniha hodně překvapila. Jak zpracováním, které je prostě bravurní (hlavně psychologie postav, díky které vidíte do hlavy opravdu každému aktérovi), tak i dějem samotným. Ano - jsou tu nechuťárny,, ano - z jedné scény se mi udělalo lehce šoufl, a to se považuju za člověka se silným žaludkem... ale... zároveň je děj neskutečně originální, jazyk čtivý, atmosféra taková naivně melancholická a zároveň mrazivě krutá a nepřikrášlená. Ať vejde ten pravý je kniha, která ve vás vyvolá snad všechny emoce a dojmy. Je sladká, brutální, naivní, mrazivá, přátelská, nechutná, sladkobolná, depresivní... a to všechno dohromady dává opravdu silný čtenářský zážitek.

2 20.05.2018