Ať vejde ten pravý

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zima roku 1981. Poklidný život na stockholmském předměstí Blackeberg naruší podivné události. Nejprve nedaleko objeví mrtvolu chlapce, kterého vrah nechal záměrně vykrvácet. Vše nasvědčuje tomu, že by mohlo jít o rituální vraždu. A to je jenom začátek. Místní obyvatele pozvolna zachvátí strach a bojí se v noci vycházet z domu. Nikdo z nich ale netuší, co se opravdu děje. Dvanáctiletý Oskar má zatím jiné starosti. Jeho spolužáci ho už dlouho šikanují a on se jim nedokáže postavit. Marně sní o pomstě. Dokud se do vedlejšího bytu nenastěhuje postarší muž s holčičkou. Jmenuje se Eli. Oskar se s Eli spřátelí. Jeho nová kamarádka je ale poněkud divná. Vychází ven jen v noci, i v mrazu chodí nalehko a často bývá hladová. Navíc trvá na tom, že nemůže vejít dovnitř, dokud ji nepozve dál. Přesto mezi nimi vzniká silné pouto....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/49_/49277/at-vejde-ten-pravy-iWs-49277.jpg 4238
Žánr:
Literatura světová, Horory, Romány
Vydáno:, Argo
Orig. název:

Lat den rätte komma in (2004)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (58)

Kniha Ať vejde ten pravý

Přidat komentář
Archie
22. května

Hutna upirina po seversku. Jedine tam snad muze vzniknout socio-drama o osamelosti, sikane a bezutesnosti precizne planovanych sidlist socialistickeho strihu, aby bylo zaroven slusne "eRkovou" upirinou a pribehem o lasce. Vsechno ale funguje na vybornou. Upiri "mytologie" je skvela, nasakla spinou, krvi a necim neprijemnym, pudovym, znepokojivym. Lindqvistovi se navic podarilo z obycejneho sidliste vytvorit neco mysteriozniho. dusneho, se specifickym genius loci. A predevsim funguje samotny pribeh jednotlivych postav, vygradovany naprosto skvelym zaverem. Vzniceni v nemocnici, krev ve snehu, ozivly netvor, sexualita, zvracenost, andel, vana plna krve. Citim pach zeleza.

Cabiria
09. května

Kniha, na kterou nemohu zapomenout. Je stejně tak dobrým upírským hororem jako dojemným příběhem přátelství. A vlastně i takovou sondou do života v depce švédského sídliště 80. let.

invocation11
24. března

Tak tomu říkám skutečný (romantický) upírský příběh! Kam se hrabe Svítání nebo Interview s upírem (které mě nezaujalo v knižní ani filmové podobě). Žádná země zaslíbená, ale Švédsko ve své téměř animální formě - pochmurná betonová sídliště, feťáci i ochlastové, zlodějíčci, šikanující děti… a upíři. Bezvadně rozehrané, skvělý výběr místa i postav. Hlavní hrdina - věčný outsider se svými temnými myšlenkami a choutkami, proč ne? Líbilo se mi i vykreslení Eli – postava ne zcela jednoznačná, nezařaditelná a v podstatě i originální a neokoukaná. Lindqvist si opravdu na nic nehraje a servíruje čtenáři humus bez ladu a skladu. Skvělý závěr, jsem ráda, že se vezl na své „brutální“ vlně až do samého konce a nenechal se rozhodit. Jen tak dál!

(Jediným mínusem pro mě byla velká podobnost některých jmen (Lacke/Jocke atd.), která mě při čtení mátla, ač normálně s něčím podobným problém nemívám).

Metla
28.07.2018

1981, Stockholm... ale klidně by mohlo jít třeba o nějaké moskevské sídliště, stačilo by jména jako Jocke a Tove vyměnit za Vasila a Jelenu Ivanovnu. Švédský sociální ráj je totiž v Lindqvistově podání chladnou, potemnělou líhní zkrachovalých existencí, neschopných čelit bezútěšné realitě ve střízlivém stavu. Proto snad všichni dospělí chlastají, teenageři fetují a děti utíkají k násilným fantaziím, případně rovnou k jejich uvádění do praxe. Deprese jako kráva, přímo jako stádo krav, ale lze v ní najít zářivé střípky... ne zrovna naděje, spíše "jen" různé podoby lidských citů.
Na tomto románu jsem si zase jednou ověřila, jak se s věkem měním. Dvacet let zpátky by mě nudila první polovina knihy, plná psychologického a sociologického pitvání všemožných nepovedených vzorků společnosti. A bez dechu bych hltala hororovou druhou půlku - čvachtající krví a páchnoucí po spálenině. V současné době to bylo naopak, zpočátku jsem četla s obrovským zájmem i nasazením, v závěru jsem tempo zvolnila. Příšery a plýtvání tělesnými tekutinami už mě (bohužel?) tolik neberou, ne v této téměř splatterpunkové podobě.
Jsem spokojená i s kritizovaným "hluchým" koncem, osobně si k tomuto příběhu neumím představit lepší, jakkoliv zanechal pár otázek.

Calinda
12.06.2018

Knihu jsem četla už před pár lety, proto se nebudu pouštět do většího hodnocení, takže jen ve zkratce, co ve mě z knihy zůstalo: kniha je naprosto výborná, zaslouží si naprosto plný počet hvězd, rozhodně se nejedná o povrchní, béčkový příběh. Ještě dlouho po jejím přečtení mi bylo nepříjemné chodit brzy ráno za tmy na vlak, kde cestu lemují vysoké stromy :-)

LordSnape
27.05.2018

Nejdřív jsem viděl původní film, pak si v bazaru od jedné slečny pořídil knihu a nakonec po letech si vzpomněl, že ji mám vlastně v knihovně. Po Dračí krvi od Jenny Nowak byla nálada na upířinu a tak jsem se začetl. I přes větší množství postav a skákání v ději se mi čtení moc líbilo a užil jsem si ho. Byly místa, kdy jsem trochu postrádal hlavní příběhovou linku s Oskarem a Eli a v poslední třetině knihy mi čtení trochu zmrazil fakt, co Lindqvist s mojí oblíbenkyní provedl... To jsem trochu těžce přenášel přes srdce, ale nakonec jsem oběma stejně držel palce. Jako variace na upírský příběh je to prostě skvělé. Trochu syrové, atmosférické a jiné. Ve srovnání s filmem je kniha hloubavější a obsáhlejší, jednání postav má svůj smysl, logiku a objevují se i zapovězená témata, hlavně ve spojení s Hakanem. Jako prvotina skvělé a budu rád, když si od autora budu moct přečíst něco dalšího.

PeťkaW.
20.05.2018

Od knihy jsem nic moc neočekávala, protože nejde o žánr, který bych normálně vyhledávala. Zároveň jsem viděla film (americkou verzi, protože jsem netušila, že nějaká severská vůbec je), takže jsem z části věděla, co mě čeká. Film, některé pasáže věrně kopíruje, jiné si filmaři silně upravili, takže jsem nebyla ochuzená o překvapení. A celkový dojem ze čtení je... hodně zvláštní. Nemám pocit, že bych četla nějaké veledílo, ale zároveň mě kniha hodně překvapila. Jak zpracováním, které je prostě bravurní (hlavně psychologie postav, díky které vidíte do hlavy opravdu každému aktérovi), tak i dějem samotným. Ano - jsou tu nechuťárny,, ano - z jedné scény se mi udělalo lehce šoufl, a to se považuju za člověka se silným žaludkem... ale... zároveň je děj neskutečně originální, jazyk čtivý, atmosféra taková naivně melancholická a zároveň mrazivě krutá a nepřikrášlená. Ať vejde ten pravý je kniha, která ve vás vyvolá snad všechny emoce a dojmy. Je sladká, brutální, naivní, mrazivá, přátelská, nechutná, sladkobolná, depresivní... a to všechno dohromady dává opravdu silný čtenářský zážitek.

KlariN
18.03.2018

Takhle má vypadat vynikající variace na upírský román. Pro Stephenii Meyer a podobné husičky, uboze cisopasující na žánru povinná četba, a pro včechny příznivce kvalitní krvesajské čety rovněž. Se Salem´s lot a Dětmi noci asi nejlepší upírská kniha posledního půlstoletí.