petaSk komentáře u knih

Jedná se o knihu se silnými autobiografickými prvky. Hlavní hrdinka nás provází od prvních vzpomínek z dětství, přes první lásky, pubertu, manželství, děti, rozvod a další vztahy. Spíše ale než o knihu s pevným rámcem a dějem se jedná o deník. Bohužel za mě by dílo potřebovalo zásah editora a seškrtat tak o 100 až 150 stran. Myšlenky, které autorka do knihy vetkala měly určitě pro ni význam, avšak mě jako čtenáře opakující se události a jejich zdlouhavý popis tolik nezajímal. Ačkoliv se kniha četla dobře a rychle, nejsem cílová skupina.

23.02.2021

Miluju Alien universum, ale knihy mě většinou zklamou. Naštěstí Predátor - Vpád se za mě povedl. Navzdory tomu, že jsem se ze začátku ztrácela v postavách, místě i čase. Nakonec všechno do sebe zapadlo a já dostala dostatečnou porci akce a mariňáků, stejně jako ztrát a obětí. Kniha obsahuje všechno, co od díla z vetřelčího světa čekám a určitě půjdu do dalších dílů této trilogie.

23.02.2021

O erotický román se nejedná ani náhodou; všudy všeho dvě erotické scény. Postavy zidealizované, děj předvídatelný a naivní, klišé až do stropu. To všechno ale asi k žánru patří. Knížku jsem si přečetla, protože jsem doufala, že by se aspoň tady mohly obrátit role a kluk by nemusel být tím, co má pořád navrch. Bohužel se tak nestalo, a já dostala klasickou šablonu eroticky laděného příběhu. Kniha se ale četla rychle a nenudila.

1 21.02.2021

Čekala jsem vhled do situace na Kypru a na dobu 70. let očima dospívající dívky. Dostala jsem roztahanou young adult romanci. Děj knihy se odehrává převážně v období letních prázdnin, které tráví Ema se svými bohatými prarodiči na Kypru. Zatímco první rok se bojí na vrstevníky i promluvit, jako mávnutím kouzelného proutku se z ní druhé léto stane protivná femme fatale. Bohužel kniha obsahuje spoustu vycpávky, opakující se situace a slabé dialogy. O tamní době ani prostředí jsem se nedozvěděla skoro nic, zato jsem byla seznámena s celou Eminou garderobou a líčením. Knížka je spíše červenou knihovnou než historickým románem.

2 20.02.2021

Já mívám chvíli s Carterem problém. Nevyžívám se ve fyzickém utrpení cizích lidí, a ze začátku mám chuť knihu zaříznout. Naštěstí těch scén tam není moc a s postupujícími stránkami se autor soustředí spíše na děj. Popravčí má pro mě zase fajn zápletku a detektivové Hunter a Garcia jsou fajn. Kniha se mi líbila, ale než začnu třetí díl, pár měsíců zase počkám.

7 19.02.2021

Čekala jsem více survival a méně spletitého děje a intrik, pachatel se dá odhadnout a celé je zase trochu přitažené za vlasy, ale i tak mě kniha bavila. Nejsem zimní typ, ale miluju knihy o zimě, které si můžu číst pěkně za tepla.

3 17.02.2021

Nejdříve mě dost štvalo, že hlavní hrdinka sama sebe vědomě vede do zhouby, ale postupně jsem její motivaci začala chápat a stala se pro mě mnohem lidštější. Velmi originální psychologické drama, u kterého mi leccos vysvětlil doslov. To, že se některé věci nevysvětlily mi nevadilo, nemělo se jednat o sci-fi dílo, a byla by škoda přijít o tak zajímavou premisu, jen kvůli technikáliím, kterými se autorka nepotřebovala zabývat.

3 14.02.2021

První třetina knihy se zabývá důvodem proč stárneme a je hodně zaměřená na biologii. Druhá část popisuje slibné metodiky, jak stárnutí zpomalit a poslední se zabývá etikou. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, jen mě trochu zklamalo, kolik se toho věnuje zase doplňkům stravy a etické části bylo věnováno zase za mě příliš času, je to takový výplňkový materiál, který nacházím v knihách stále více.

4 10.02.2021

Mladá Vanessa je psychicky labilní a i ve svých patnácti letech mi přišla myšlením a vyzrálostí dost pozadu. Pocity zhnusení jsem při čtení neměla. Dívka spí se svým učitelem a vlastně nechápu proč, když se jí hnusí. Neustále se k němu vrací a nechá ho, aby s ní manipuloval, i když my díky jejím vnitřním monologům víme, že si tuto manipulaci dobře uvědomuje. Jako třicetiletá mi přišla Vanessa ještě tragičtější a zvláštnější, protože stále přemýšlela jako puberťačka.
Knihu bych zkrátila tak o 100 stran, jinak se mi vcelku četla dobře, i když mně osobně moc nezasáhla.

2 07.02.2021

Od autorky jsem četla už Růži od Stalina, kterou jsem přijala vlažně. S knihou Oblečené k tanci na sněhu sice Monikga Zgustová trochu vyzrála, přesto ne dost. V knize se setkáváme s několika silnými osudy žen, jejichž život byl poznamenám gulagem. Kniha má velmi malý rozsah a bohužel jednotlivé příběhy vyzněly dost plytce a povrchně, jejich sílu se autorce nepodařilo vytěžit.

3 05.02.2021

Ze začátku mě to vtáhlo a já si říkala, páni, autorka má pravdu. Tolik různých postav a každá mi připadal realistická a něčím blízká. Hrůzy čínského režimu a autocenzura spolu s pinožením postav dělaly z Hodin z olova cosi děsivě realistického. Postava Spisovatelky a Přítele pak byla jakýmsi morálním kompasem. Bohužel z morálního se postupem času stalo až příliš moralizující a lehce odsuzující. Z živých postav se staly jen karikatury a šablony, vůči čemuž se autorka vlastně snažila vymezovat.
Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, je to monumentální dílo s mnoha vrstvami.

10 04.02.2021

Četla jsem před třemi měsíci. Oživila si anotaci a už si skoro nepamatuju, že jsem kdy knihu měla v ruce. Ale jakési střípky vzpomínek mi probleskávají hlavou a začínám si vybavovat, že kniha není úplně k zahození. Nicméně na tady jsem dala po dočtení 3 hvězdy, takže lehký nadprůměr.

2 20.01.2021

Při čtení knihy jsem vzpomínala na mé dětské sledování Dynastie a Dalasu. První polovina knihy byla taková soap opera z prostředí smetánky, kdy každý analyzuje každého a strašně se drbe :-D První polovina mi vykouzlila takový škodolibý úsměv, nad postavami, které jsou přece hloupější a povrchnější než já :-D Přiznám ale, že tato část se mohla zkrátit.
V druhé polovině nastane zlom a kniha se překlene do thrillerové polohy, i když i tady se jedná hlavně o vztahovku. Sympatického hrdinu tady moc nehledejte, ale to vůbec není na škodu. Až na zdlouhavější tempo a posledních asi deset stránek, které knize spíše uškodily, to bylo fajn čtení.

07.01.2021

V hlavní roli město Jáchymov, lázně a jejich podivínští obyvatelé, stejně jako Henry, tajemná lékařka a zmizelá Angela. Uranova je směsicí žánru: hororu, humoru, detektivky, thrilleru a mě to hrozně bavilo. I když se dle mého mohla kniha rozjet rychleji a bez některých postav bych se obešla, ta atmosféra Čapkovy Věci Makropulos byla pro mě nezapomenutelná.
Smekám před autorkou, protože napsat něco takového jako svou prvotinu vyžaduje obrovské zaujetí a píli. Doporučuji všemi deseti, ale spíše čtenářům, které baví nad čtením přemýšlet a nevadí jim trocha morbidity a absurdna.

7 21.11.2020

V knize nehraje prim děj, ale téma, a to kleptomanie, ale mnoho z toho se dá vztáhnout na závislost jako takovou. Autorka příběh napasovala na postavu Valentine, aby demonstrovala myšlení kleptomanů, jejich potíží, života, a toho, co se děje v mozku. Naznačuje taky dědičnost a ve chvíli, kdy Valentine o své závislosti vyhledává informace, své poznatky předkládá i čtenáři.
Zpověď kleptomanky je útlá kniha a spíše jednohubka, rozhodně, ale stojí za přečtení, pokud ovšem nehledáte silný příběh.

3 25.10.2020

Příběh je rozdělen do tří částí: První je vyprávěn z pohledu první osoby, Paula, mladého sebevědomého studenta s vírou v budoucnost. Seznámi se se Susan, věří ve vzájemnou lásku a vzájemnou budoucnost vidí růžově. Druhá část je vyprávěna z druhé osoby, kdy Paul mluví sám k sobě a jeho iluze prasknou jako mýdlová bublina. Střetává se s realitou a je nucený přiznat, že vztah si od něj vyžádá velmi mnoho. Ve třetí části už je Paul jen třetí osobou a na konec příběhu nahlíží odosobněně, účtuje svůj život i svou životní lásku.

Kniha Jediný příběh je hlavně definicí lásky, a to hlavně mužské lásky. Autor se zamýšlí nad tím, co láska je, nad jejími proměnami, podobami a ochotou jí obětovat vše a být jí celoživotně poznamenaný. Velkým tématem je zde i závislost a sebedestrukce. Víc než o lineární vyprávění se ale jedná o úvahu, a to hlavně nad láskou.
Kniha se mi líbila.

3 21.10.2020

Sevřený thriller z prostředí, které vyvolává klaustrofobii. Spolu s Tuvou překonáváme strach z hlubokých lesů a setkáváme se s obyvateli malého města, které žije lovem. Temné sosny nejsou nenáročný thriller, ale plynou pomalu a dovedu si ho představit jako sirál o pár dílech na HBO. Moc se mi líbila atmosféra i rozuzlení, které díkybohu nebylo nijak překombinované, přesto překvapivé a originální.
Jediné, co mi přišlo zbytečné bylo neustále připomínání toho, že je Tuva hluchá. Doufám, že brzy odezní trend zmrzačených nebo jinak postižených hrdinek.

5 18.10.2020

Od autora jsem už četla Osamělost prvočísel a je to kniha, na kterou ani po letech neumím zapomenout. Dobývání nebe je dospělejší a už se tady neřeší jen dospívání, ale i zralý život. Ač mi chvíli trvalo se začíst, osudy přátel mě brzy dokázaly vtáhnout. Autor je k nim ale neúprosný, stejně jako je neúprosný život. Mladí lidé se musí oprostit od svých rodičů a převzít zodpovědnost za vlastní život.
Dobývání nebe je mnohovrstevný román s barvitými a realistickými hrdiny. Za mě velké doporučení nejen fanouškům autora, ale všem, které baví číst o naději, přátelství a lásce v nelehkém současném světě.

8 13.10.2020

Oddechový thriller, který z pohledu hrdinky získává až lehce humorný nádech. Je tam samozřejmě vše, co od žánru čekáme - pokud nečekáme, že nás posadí na zadek, a to zapeklité vztahy; nic není jak se zdá; takovou tu lehce naivní hrdinku a minulost, kterou odkrýváme. Ale nic navíc. Objeví se pár vděčných témat: jako domácí násilí a kliček, které nás mají svést na scestí. Rozhodně se nejedná o nic nervy drásajícího a mrazivého.
Čtivá, ale vcelku průměrná kniha.

5 01.10.2020

Od knihy jsem čekala romanci, naivní a odpočinkovou. Téma přírodou vychovaného dítěte, které poznává ruch moderní civilizace je pro mě taky vděčné téma, takže jsem ani na jednom poli nebyla zklamaná.
Ovšem kniha má skoro 500 stran což dokonale odpovídá slow burn romanci. Hodně věcí mě překvapilo, i co se týká sexu, jehož téma taky dost otevírá. Díkybohu proto Laura nepůsobí jako taková naivka a dokonce se nenaplnilo moje očekávání, že sebou nechá vláčet, ale umí učini i svá rozhodnutí.
Kniha v sobě má ale taky dost klišé - rodinné trauma; všichni Lauru milují od první sekundy, co ji vidí a Lauřin celosvětový úspěch. Hrdinové si taky až příliš komplikují vztah různými vsugerovanými zásadami. Ale co už, to je osud romantických knih.
Dívka zvaná Lyra se mi líbila, ale hodnotím ji jako lehký nadprůměr, nezklamala mě, ale ani ničím nenadchla. Romantický založeným čtenářům byl ale rozhodně ujít neměla.

1 28.09.2020