Zpověď kleptomanky

Lehký příběh o poznávání vlastní závislosti. Se špetkou nadhledu.

Kniha mě nalákala svým tématem, ale trochu zklamala svým zpracováním. Vyprávění na mě působilo celkem chaoticky a nemohla jsem se úplně ponořit do příběhu. Časem se děj lehce zlepšil a především se mi líbil konec a ne proto, že byl konec. Nakonec jsem díky němu zvedla hodnocení o jednu hvězdu.
Každopádně jsem také ráda, že jsem dozvěděla něco o této psychické nemoci.

Moc ráda jsem se seznámila s novou, trochu zvláštní, psychickou poruchou/závislostí. Ale asi by mě to bavilo více, kdyby byl tento příběh vyprávěný v první osobě, takhle jsem byla ráda, že to má jen 150 stran. Nicméně se mi četlo lehce, i když v těch odborných částech jsem se chvilkami trošičku ztrácela (naštěstí je to dohromady tak 6-7 stran).

P.S. Obálka by se hodila ke knize o docela jiné závislosti. Kleptomanii mi to opravdu neevokuje.

Nebylo to zlé. Prošpikovat by příběh šel jistojistě lépe, stejně tak si dovedu představit chytlavější jazyk, ale radost mi udělaly odborné vložky z psychopatologie, kterých bylo tak akorát.

Knizka utla a tema na prvni pohled zajimave, ale prekvapive jsem se nemohla nejak zacist, tech prvnich 100 stran je tak nejak o nicem, celkove si myslim, ze tema slo zpracovat lepe. Proste bohata zenska krade, protoze si nemuze pomoct, v zasade by se sdeleni knihy veslo do jednoho odstavce.

Za mě knihu ráda doporučím. Je útlá a námět je fajn. V dnešní době samých toxických manii je to něco lehkého nestandartniho. Děj zavádí do minulosti i do přítomnosti a není nijak rozvlacne monotónní vede. Za mě to bohaté stačí. Pro mě která se o kleptomanii nikdy nezajímala mě příběh obohatil, zároveň to byl popis toho, jak to může vstoupit i do vztahu a jak je často obhajovana kleptomanie. Je vidět jak je lehké žít v oparu naivity.

No jako ty jo .. Tuhle knížku jsem začínala číst několikrát a prvních sto stran to bylo pro mě takové nijaké, zlouhavé a několikrát jsem měla nutkání ji odložit, a označit jako nedočtenou. Ale neudělala jsem to a vytrvala a budiž mi odměnou, že jsem byla až nadšená z Valentininy konverzace s lékaři a odborníky a z všech těch správných a do hloubky ucelených informací ohledně kleptomanie. Z dob studia a praxí něco málo o těchto patologicko-psychických poruchách vím, takže vážně oceňuji autorčino celkové zpracování.
A taky rozuzlení a konec celého příběhu mě mile překvapil a celou knížku tak v mých očích povýšil. Zajímalo by mě, jak se tato autorka ujala a zpracovala další příběhy o dalších poruchách, o kterých byla zmínka v infu o atorovi, a pokud výjdou i u nás, tak si je určitě ráda přečtu

Vysvětlení, co je to kleptomanie si člověk lehce najde na internetu a nic užitečnějšího knížka z mého pohledu neobsahuje. Naopak z ní dělá něco jako příjemnou a napínavou kratochvíli, kterou se bavila už i matka a babička hlavní hrdinky.
Možná, že kdyby tihle lidé vždycky dostali jednu pořádnou přes ruce, neukládal by si jejich mozek příjemný pocit z krádeže, ale uložil by si, že to sakra bolí, když se krade.

Taková delší anekdota, využitá hlavně k poučení čtenáře. Do tramvaje v pohodě.

Tohle čtení mě bavilo. Zajímavé téma, o kterém se toho jinde moc nedozvíte. Naprosto nepředvídatelný konec. Hvězdičku dolů za strohost, umím si představit ten příběh mnohem delší, rozvinutější.

Čtivá kniha.

Krásně psané. Rychle se čte. Zajímavé myšlenky a pohled na svěť.

Bylo to celé takové jiné, nečekané, chvilkami zábavné a poučné, jindy trochu pomalé a nudné. Naštěstí jde o kratší novelu, takže se to nestačí úplně omrzet. Za mě určitě zajímavý vhled do problematiky kleptomanie zasazený do solidního příběhu.

Valentine si žije ve šťastném manželství, je provdaná za zámožného bankéře a nic ji nechybí. I přesto krade. Ne kvůli tomu, co krade, ale pro pocit, který u krádeže zažívá. Je kleptomanka. A svádí to i na dědičnost, neboť ženy v její rodině to měly podobné. Vše jí prochází až do doby, než přijde předvolání na policii, poté věci naberou rychlý spád….

Od této knihy jsem dostala přesně to, co sliboval název – zpověď kleptomanky. Její pocity, při tom, když krade, její myšlenky na to, že by měla přestat, ale je to silnější než ona. Je to závislost jako každá jiná. A jelikož ráda čtu o lidské psychice, nemocech, závislostech, tak se mi kniha moc líbila.

Je zde skvěle ukázán kontrast malých krádeží kleptomanů a velkých zlodějských machinací bohatých a mocných.

Co mi zde trochu vadilo, tak dlouhé popisy toho, co je kleptomanie, jak a zda se dá léčit, jak se na ni dívá medicína. A druhý problém jsem měla u jednoho nečekaného odhalení, které mi přišlo jako moc prvoplánové.

Ale jinak moc zajímavá novelka, která dává nahlédnout do duše kleptomana.

Udivilo mě tak nízké hodnocení, protože po přečtení mohu knihu jen doporučit. Bylo to vtipné, četlo se to samo. Vědeckých poznatků o kleptomanii tam zas nebylo tolik, aby to nudilo. Konec se mi zdál skvěle pomyšlený. Za mě výborná Odeonka.

Odeonky mám ráda, ale vždycky je to risk, jestli vám sednou, jelikož každá je jiná a většina z nich dost specifických. A tady se to zrovna moc nepotkalo. Nezaujal mě ani moc styl vyprávění, ani příběh samotný.

Trochu jiné téma, které je zvlášť pro nás ženy zajímavé, ale ač mě závěr překvapil, přišlo mi, že se často opakovalo to samé dokola a příběh mohl být rozvinutější.

Připomíná mi to spíš ten typ naučných knížek pro děti, které se snaží podat informace zabalené do příběhu, jen tentokrát je téma určené pro dospělé čtenáře

Velmi zvláštní kniha a ještě divnějc zpracované téma. Tak půl na půl - nebylo to vyloženě špatný, ale že by se mi to četlo dobře, to taky říct nemůžu. Ten styl psaní a ten děj mi moc nesedl. Konec byl docela vyhrocenej a nakonec jakoby komickej.
Co mi vadilo byly ty pasáže s různými definicemi, které ta Valentine jakože četla, když psala té doktorce s dotazem ohledně kleptomanie - jako by se nejmíň polovina z toho nedala nějak vcucnout do toho děje. Takhle to bylo nevyvážené...
4 hvězdy dávám z milosti a s jedním okem zavřeným.