Temné sosny

25.07.2022

Již samotný fakt, že autor muž píše jako hluchá, lesbická žena, je trochu zvláštní. Aby ale klasické severské klišé bylo úplné, prožívá hlavní hrdinka rozporuplný vztah s umírající matkou. V severských detektivkách, přestože autor se narodil v Británii, je toto už takřka normou. Nečetlo se to špatně, i když mi zůstalo záhadou, jak na všechno Tuva přišla. Atmosféra byla temná jako ty sosny :-)

26.09.2021

Severská detektivka.
Ale pozor! Nestříká tam krev! Takové poklidné mírumilovné zabíjení....

Ale pozor! Je děsivá! Děsivá atmosférou podzimu v lese, který přechází v zimu. Studený ruce, který se nemůžou zahřát, pára od pusy, vlhko, spadaný listí, po kterým šlapu, bahno a louže, po kterým uklouznu. Děsivé tím, že to znám...

Ale pozor! Když se tam McDonald zjevil párkrát, donutila jsem kamarádku si tam taky zajet, ale když to pokračovalo (kámo se na mně podruhé vyprdla), už jsem z toho měla MEKPSYCHÉ.

18.06.2021

Příběh je v celku poklidný, snaží se hlavně o porovnání minulosti a přítomnosti, ale sálá z něj až mrazivá atmosféra. Autorovi se podařilo skvěle vystihnout tísnívé pocity, ale také výborné charaktery postav.
Skvělá detektivka, která určitě stojí za povšimnutí (ale jen pokud se nebojíte chodíte do lesa).

21.02.2021

Velice dobrá a tísnivá detektivka.Doporučuji.

01.02.2021

Těšila jsem se na knihu, ale moc mě nenadchla, připadala mi hodně rozvláčná. A to rozvláčná nezáživným způsobem... Za mě průměr, slabé tři a pokračování se vyhnu ...

18.10.2020

Sevřený thriller z prostředí, které vyvolává klaustrofobii. Spolu s Tuvou překonáváme strach z hlubokých lesů a setkáváme se s obyvateli malého města, které žije lovem. Temné sosny nejsou nenáročný thriller, ale plynou pomalu a dovedu si ho představit jako sirál o pár dílech na HBO. Moc se mi líbila atmosféra i rozuzlení, které díkybohu nebylo nijak překombinované, přesto překvapivé a originální.
Jediné, co mi přišlo zbytečné bylo neustále připomínání toho, že je Tuva hluchá. Doufám, že brzy odezní trend zmrzačených nebo jinak postižených hrdinek.

08.08.2020

Nedoporučuji číst před návštěvou Švédska, protože ty temné a hluboké lesy působí dost hrozivě. A to na čtenáře, ale hlavně na hlavní hrdinku nedoslýchavou novinářku Tuvu. Líbila se mi paradoxně hlavně první půle knihy, kdy Tuva vlastně ještě pořádně nepátrá, její cíl je pravdivě informovat o zločinech, které se v městečku dějí. V městečku, kde každý zná každého, případně je s ním příbuzný.... Místní obyvatelé to Tuvě moc neulehčovali.
Konec je více akční, ale už mě tak nebavil. Pokud ale vyjde další kniha od tohoto autora, určitě si ji ráda přečtu.

Aby mě britský autor dostal, tak to už je zázrak. A kdybych nevěděla, odkud autor je...asi se už adaptovat. Vlastně ani moc nejsem na novináře/ky. Ale Tuva byla fajn. (Jenom si nejsem jistá, zda jí toho autor v osobní rovině nenaložil moc. Až moc.) Tak jsem četla dál a pomalu se dostávala do hlubokého lesa a do myslí téhle vážně divné řiťky někde Švédsku.

Hlavní linka hned zaujme. Souvisí nějak přítomnost s minulostí? Kdo to má (měl) na svědomí? Ale pravdou je, že jsem se víc začetla do popisu věci kolem než celého vyšetřování. Protože to ostatní mě časem začalo nudit. Škoda. Na knihu jsem se docela dost těšila :(

Mám jenom malou výhradu k překladu názvu knihy. (Protože jsem ho úplně nepochopila.) Proč sosny? Aby to bylo zajímavější? Proč to nepřeložili normálně? Já nikdy v životě neřekla: "Hele, to jsou ale krásný sosny!". Říkám to tak, jak mě to naučili ve škole. Kniha s názvem Temné borovice nebo Temný borovicový les by zněla míň "detektivkovsky"? Vždyť v knize furt melou vo borovicích!!! No to mě posměj!

PS: od poloviny rychločtení, ale asi bych dala tři, prostě průměr...

02.06.2020

Nový zajímavý objev na poli krimi - anglický autor, který děj své knihy umístil do chladných švédských lesů ....

" Výstřel.
Otočím se a stojím čelem k černotě ryzí, čisté přírody.
Je nekonečná. Výstřel se nedokonale odráží od tisíců válcovitých kmenů stromů a rána se štěpí a šíří po Utgardském lese ...."

Začíná to výstřelem, vrací se zpět do minulosti k akci Medúza" a sympatická novinářka TUVA s mírným handicapem /ale nenechte se zmást, ta má pod čepicí ..../ hledá, pátrá a nachází ....

A k tomu spousta místních bizarních postaviček a dokonce i trollové ....

Zřejmě se jedná o začátek série a tak jsem zvědavá, jak TUVA bude pokračovat.

19.03.2020

Kniha mě moc bavila, popis krajiny a hlavně lesů byl občas strašidelný. Velmi čtivá kniha, musím jenom doporučit. Těším se na další díl :-)

12.03.2020

Nemohla jsem se začíst, nicméně nakonec pěkné. Ač mám přírodu ráda, ta zde popisovaná byla chvílemi děsivá. Bydlet bych tam nechtěla.

09.02.2020

Tak upřímně nic moc, úplně mě to neoslovilo. Velkou roli v tom hraje i moje averze vůči novinářům, takže možná kdyby Tuva byla policajtka, líbilo by se mi to víc, nevím. Příběh sám o sobě nebyl vůbec špatný, tak od poloviny jsem trošku tušila, kdo... Samotná postava Tuvy mě taky moc nenadchla, když pominu to, že na každé druhé stránce něco dělala s naslouchadlem a na každé čtvrté stránce cucala gumové bonbony, tak mi vadilo to, že jsem o ní nic nevěděla, zkrátka postava taková nijaká. Podle mého byla švédská krajina popsaná mnohem lépe než ona.

02.02.2020

Autor je sice Angličan, ale bydlí s rodinou v dřevěném domě v lese ve Švédsku. Příroda mu tam asi natolik učarovala, že do ní umístil děj své detektivky.
Neslyšící novinářka Tuva chce napsat skvělý článek o vraždách v Utgardském lese. Ponoří se do práce a začne pátrat na vlastní pěst po vrahovi. Úsměvné je, že musí pátrat nejvíc v divočině, kterou nesnáší, miluje světla velkoměsta.
Willu Deanovi se podařilo vytvořit podmanivou tajemnou atmosféru, působivě vykreslil někdy hodně podivínské postavy (třeba nezapomenutelné sestry řezbářky). Příroda je vyobrazena tak realisticky, že máte pocit, že i na vás útočí mraky muchniček, komárů, lezou po vás klíšťata, noříte se do mokrého mechu, moknete, každou chvíli zakopnete, prodíráte se kolem borovic a o kousek dál vás pozoruje sob. Děj neběží žádným strhujícím tempem, dost napětí zažijeme až v závěru (ten je dokonalý), i přesto máte během příběhu často nahnáno. Věřili byste, že máte hodně mrazivý pocit ze sošky trolla?
Za mě je to podařená přesvědčivá detektivka, kterou doporučím k přečtení.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Civilizace se postupně vrací. Nejdřív jsou to reflexní odrazky na silnici a středová čára a teď veřejné osvětlení. Podělané neosvětlené lesy ať se drží daleko ode mě. Já chci chodníky a kavárny a kina a fast foody a knihovny a bary a parkovací hodiny. Chci předvídatelnost a chci umělost.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdybych mohla přestat dýchat, udělám to. Jsem jako ta srna, kterou jsem viděla z auta. Jsem chycená v čase, zastavená svým vlastním uvědoměním si toho, co se stane. Čelím muži, kterého vlastně neznám, a dívám se do nabité pušky, o které nikdo ani neví, že existuje.

03.01.2020

Bylo to zajímavé, ale místy i dost zdlouhavé. Asi si přečtu i další díl.

24.12.2019

Pomalý rozjezd, ale pak vás příběh nenápadně dostane. Seversti autoři píší dost odcizene, ale tenhle Brit se tomu vyhnul, i když jeho hrdinka je outsider hned dvakrát, jako cizinka i jako neslyšící... je si cizí skoro se všemi, krom čtenářů.

24.10.2019

Podmanivý thriller z jehož stránek jde cítit vlhká zem, borovice a ticho. Jsem skalním fanouškem atmosféry, která je budována zejména pomalým a precizním tempem a Will Dean to zvládá s prstem v nose. Čtenáři, kteří čekají množství zvratů, honění ukázkového psychopata po lese a kopu zmrzačených mrtvol, dostanou jen vztyčený prostředníček. Klíčem je klaustrofobický pocit z malinké komunity, zvláštních postav, které nenápadně, ale důkladně nahánějí často husí kůži. Snad se Tuva vrátí, ale doufám, že ji autor nevyžene do vysněného velkoměsta, ale ještě jí nějakou dobu nechá mezi prastarými borovicemi v tiché divočině.

10.10.2019

Zajímavé, tajemné, nakonec velice napínavé a nečekaně zakončené: čtivý styl, novinářka odjinud podrobně líčí svůj každodenni život v mrňavém místě ve švédské divočině, rozlehlém temném lese, kde se snaží nejen informovat, ale hlavně (sama!) přijít na pachatele minulých i současných vražd. Temný kraj je plný podivínů, nástrah počasí, losů, rozlehlých lesů, bez signálu a bez orientačních bodů, zato s množstvím lovců, hmyzu, trollů... Podrobné líčení atmosféry a krajiny je zprvu uhrančivé, po stu stranách ale začíná trochu nudit svým opakováním, stejně jako neustále se opakující (často doslova) problémy s vybíjejícími se bateriemi ve foťáku, mobilu a hlavně naslouchadlech. Ale celkově zaujalo na 85%.

Pozn. 1: jak se mi líbila přezdívka městečka o 9 tisících obyvatel Legáčkov (pokud je to odvozeno od Lega, jak se domnívám já), tak se mi nelíbila neustále zmiňovaná "továrna na lékořici" (lékořice je bylina, tu nikdo nevyrábí, maximálně nějaké cukrovinky z ní - ovšem asi by mne zarazila i továrna na pendreky, pokud by to nebylo vysvětleno ;-)) a už vůbec jsem nezkousla "velkorysost", kdy pes měl volnost obíhat dokola, což autorovi/překladatali vyšlo na báječných "třistapětašedesát stupňů" (asi si někdo spletl plný úhel ve stupních s počtem dní v roce ;-()!

Pozn. 2: Místy (průběžně, ale nikoli rozuzlením) mi to docela připomínalo Tokarczukovou a její Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých).

07.10.2019

Zezačátku to vypadá tak, že hlavní hrdinka jezdí pořád tam a sem a k ničemu to nevede. Viníka jsem odhadla, ale konec je stejně tak napínavý, že mi to vůbec nevadilo :)