Oblečené k tanci na sněhu přehled
Monika Zgustová v díle na pomezí románu a literatury faktu Oblečené k tanci na sněhu zachycuje autentická svědectví devíti „silných, vnímavých a statečných“ žen, které se dostaly do spárů jednoho z nejděsivějších totalitních režimů lidských dějin, a přece se nezlomily a dokázaly se vrátit do alespoň zčásti normálního života. Zgustové hrdinky líčí nejen své děsivé zkušenosti s prostředím stalinských lágrů, ale také strázně onoho „návratu do civilu“, jenž byl nejednou stejně nesnadný jako pobyt v místech s běžným lidským životem skoro neslučitelných. Všechny se shodnou na tom, že přežily zejména díky skutečnosti, že se upnuly na literaturu a poezii a nalezly krásu i ve zcela odlidštěných podmínkách a že jim pobyt v táborech pomohl si uvědomit, jaké hodnoty jsou skutečně důležité. Drásavému tématu navzdory je kniha oslavou života a vyznívá pozitivně v tom smyslu, že i takto drastickou zkušenost je možné přežít.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oblečené k tanci na sněhu. Přidejte ho zde. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 20 komentářůSouvisející novinky - Oblečené k tanci na sněhu (1)
Knižní novinky (36. týden)
30.08.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Oblečené k tanci na sněhu v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 103x |
| ve Čtenářské výzvě | 17x |
| v Doporučených | 3x |
| v Mé knihovně | 98x |
| v Chystám se číst | 130x |
| v Chci si koupit | 22x |
| v dalších seznamech | 2x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Monika Zgustová také napsal(a)
| 2015 | Růže od Stalina |
| 2020 | Oblečené k tanci na sněhu |
| 2008 | Zimní zahrada |
| 2022 | Potmě jsme se viděli lépe |
| 2005 | Tichá žena |

89 %
78 %


Bohužel, mě kniha zklamala. Výpovědi žen, které přežily Gulag, se mě nedotkly, nedojaly. Popisovaly svůj, jistě děsivý život, s takovým odstupem, tak povrchně, jakoby se to ani netýkalo jich samotných. Navíc jsem měla pocit, že se neustále opakovaly, měnily se jen jejich jména, takže jsem knihu po asi dvouset stranách odložila.
Mnohem více mi na toto téma dala kniha V šedých tónech Ruty Sepetys, byť jde o beletrii.