papada komentáře u knih

Tak tomuhle říkám knižní psychothriller! Bohužel není smyšlený, ale podle skutečných příběhů z komunistických lágrů v 70. letech. O to je to děsivější. Tohle by měla být povinná četba.

18 23.06.2021

Ač je Bílá Voda bichle, přečtla jsem ji za pár dní, tak moc mě to chytlo. Nejvíc mě bavila ta historická linka, novodobý příběh Leny mě úplně neoslovil, ale bez něj by se to tak všechno hezky nepropojilo a jako celek by to nefungovalo. Výborná práce.

14 27.10.2022

Po knížce jsem sáhla na základě kladných ohlasů, takže své čtenáře si tedy najde. Já mezi ně nepatřím. Knížka mě totálně minula. Neseděl mi styl vyprávění, příběh mě nezaujal. Život je moc krátký, aby se dočítaly knížky, které nás nenadchly, takže jsem to po půlce vzdala a vrátila do knihovny.

11 04.01.2022

Tušila jsem, že to nebude úplně knížka pro mě, ale říkala jsem si, když je okolo toho takový hype, třeba to nebude blbý... No, tak je to blbý. Příběh má potenciál, ale tím to hasne. Je to plytký, nezajímavě zpracovaný. Jsem ráda, že si knížky půjčuju v knihovně.

10 02.05.2022

První stránky knihy byly výborné, avšak po chvíli se to začalo hrozně táhnout, opakovat. Příběh se nikam neposouval, postavy se nevyvíjely. Ke konci se mi z toho, jak se hlavní hrdinka točí v kruhu, začaly kroutit prsty na nohou.

Tématu, stylu psaní a formě Petra Soukupová zůstává věrná. Ve 'Věcech, na které nastal čas' se mi to hodně líbilo, ale tady to působí vyčpěle. Na odložení to není, nicméně, čekala jsem zajímavější čtení.

9 25.04.2023

Tak tohle se nepovedlo. Primárně po jazykové stránce. Jalové věty, jazyková klišé, překlepy. Autorce románová forma nejde a nosný životní příběh protagonistky knihy to nespasí.

Když srovnám autorčinu předchozí knížku 'Svědectví o životě v KLDR' a 'Severku', je to jak nebe a dudy. Severka je fakt slabé literární dílo.

8 08.11.2023

Ivy Hadj Moussa styl psaní mě hodně baví a Havířovinu jsem si, stejně jako její předchozí knihy, moc užila. Postavy jsou opět uvěřitelné a jako ze života, pověstný autorčin cynismus taky nechybí. Je to čtivé, reálné. Za mě skvělý literární počin a těším se, s čím Iva Hadj Moussa přijde příště.

8 20.04.2023

Výborný! Postavy mi ožívaly před očima a já se totálně ponořila do příběhu o mladé a talentované skladatelce a dirigentce Vítězslavě Kaprálové. Opět senzační kniha od Kateřiny Tučkové.

"JIŘÍ MUCHA (povýšeně): Hm, Kaprálová ... To mi nic neříká.

VITKA: Tím se netrap. Ostatně těší mě, že můžu prokázat větší rozhled než ty a konstatovat, že patříš bezpochyby k nejzdařilejším dílům svého otce. Jen ty uši ti udělal zbytečně velké."

8 16.06.2022

Nebylo to špatné čtení, ale povrchní a emočně prázdné trochu jo. Od autorky Vran jsem čekala působivější text. Text, který ve mně bude nějak rezonovat.

Začátek byl slibný, jenže pak přišla laciná dějová linka, která to zazdila. Škoda, že se příběh ubíral směrem, jakým se ubíral. Závěr se povede, ale celkový dojem z knihy nezachrání.

6 28.04.2023

4 hvězdičky jen díky druhé, poválečné půlce knihy. Ta byla dobře a čtivě zpracována, autorka si dala záležet na vykreslení postav a jejich emocí. Příběh měl spád, bavilo mě to od začátku do konce. V první, válečné části, k takovému komplexnímu popisu, gradování příběhu nedocházelo. Jen se klouzalo po povrchu. Autorka chtěla obsáhnout klíčové momenty holocaustu, ale nevěnovala se tak pořádně ničemu a na příběhu to bylo znát. Na knize oceňuji, že se neutápí v patosu, nesnaží se hrát na city obvyklými věcmi, na které čtenář naráží v knihách věnovaným holocaustu, ale emoce pramení odjinud, z lásky otce ke dceři.

6 23.11.2021

Jedinečně zpracovaná kniha rozhovorů, které pokrývají širokou škálu LGBT+ témat. Některé rozhovory mě zaujaly víc, některé míň, ale vždy mi něco předaly. Moc doporučuji.

5 15.03.2023

V roce 1948 přijalo Československo tisíce řeckých uprchlíků, kteří utekli ze své vlasti zmítané občanskou válkou. My sledujeme osudy této řecké komunity v Československu na příběhu dívenky (později ženy) jménem Sotiria a její rodiny. Příběh běží od roku 1948 až do roku 2008, resp. 2018.

Jsem vždy trochu skeptická ke knihám, které obletí sociální sítě, kde je influenceři chválí, ale tohle bylo fajn čtení. Je to nenáročné, ale ne pitomé, hezky to plyne. Někdo tuhle knížku přirovnal k seriálu Vyprávěj. To sedí.

5 16.09.2022

(SPOILER) Přijde mi, že tahle absyntovka je tak trochu v pozadí zájmu - moc se o ní nemluví, zmínek o #ganbareworkshopysmrti je na internetu málo. A to je škoda! Kniha je to totiž výborná. Polská škola reportáže se nezapře.

Zemětřesení, cunami, jaderná katastrofa. Jak se vypořádávají Japonci s těmito velmi extrémními situacemi? Odpověď najdete v knížce Katarzyny Boni, která se tématu věnuje opravdu komplexně.

Knížka je velmi čtivá - u kapitoly Bum! popisující havárii v jaderné elektrárně Fukušima Daiiči jsem ani nedutala. U příběhu dvou Japonců, kteří se naučili potápět, aby mohli hledat na dně moře kosti svých ztracených blízkých, mi ukápla slza. Taky jsem byla naštvaná, kolik lidí zemřelo zbytečně - ať už kvůli špatné informovanosti o výšce cunami (řada lidí zůstala na střechách níže položených budov, protože jim úřady tvrdily, že bude jen 6 metrů vysoké a oni žili v domnění, že tam jsou v bezpečí), či bagatelizování vlivu radiace a důsledků záření (obyvatelé oblastí zasažených radiací tam zůstávali zbytečně dlouho, protože věřili, že kdyby jim něco hrozilo, vláda by nařídila hromadnou evakuaci).

Jedna z nejlepších absyntovek, co jsem četla.

5 15.08.2022

Inspirující kniha nejen pro těhotné. I když byla kniha napsaná před mnoha lety, je stále aktuální a myšlenky v ní nadčasové. Kéž by si je za své vzali čeští porodníci. Člověka jako Odent do každé porodnice!

V knize jsem načerpala inspiraci k vlastnímu porodu, ujasnila si svá porodní přání. Četba mi dodala klid a naplnila mě radostným očekáváním na vlastní porod.

5 31.08.2021

Tuze pěkná dětská kniha o životním příběhu Vincenta van Gogha, kterou jsme teď objevili v knihovně s mým dvouletým synem. Kniha nabízí povedené ilustrace a velmi čtivý text. Líbilo se mi, jak dětem srozumitelně podali informace o malířových depresivních stavech.

4 27.01.2023

Těm nadšeným komentářům a vysokému hodnocení tu moc nerozumím. Čte se to sice samo, ale je to takové lehké čtení, klouže po povrchu, jako by ty těžší témata nechtěla autorka rozvíjet, aby neodradila čtenářky (záměrně píšu čtenářky, protože cílovka je tu jasná). První polovina knihy je hodně rozvláčná, ta mě moc nebavila, ale v závěru příběh dostal spád, a tak přečtení nelituji.

4 27.12.2022

Tohle grafické zpracování románu 1984 mě úplně neuchvátilo. Přespříliš textu, ilustrace postupem času ztrácí dech a jsou tak trochu na jedno brdo. Tuhle knížku můžete s klidným svědomím minout.

4 28.07.2022

Synovo oblíbené leporelo (ilustrace Zmatlíkové jsou u nás sázka na jistotu, zvlášť když se tam vyskytuje "pejsek"). Pěkný nápad, jak představit dětem různé druhy stromů. Ukazujeme si je pak i v reálu a syn si to spojuje. Líbí se mi zmínka, že se v lese nekřičí, ale na druhou stranu nechápu výtku na psa, že se na vlak neštěká. A proč by ne?

4 31.08.2021

Příběh jedné ženy na pozadí událostí doby (1940 - 2006). Osobní dějiny se tu proplétají se sociálními dějinami Francie. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, ale když jsem v ní posléze našla rytmus, byla jsem schopná se do četby ponořit.

Kniha je to velmi otevřená a má široký záběr témat. Některé francouzské reálie mi nic neříkaly, ale protože autorka umí psát v širších souvislostech, nijak extrémně mi to ve čtení nevadilo.

3 16.02.2024

Chtěla jsem si přečíst něco od tolik opěvované Sally Rooney. Loni byla na sítích vyzdvihovaná tahle kniha, tak jsem si na ni udělala rezervaci v knihovně.

K nadšeným čtenářům se nepřidám, Sally Rooney a její styl psaní není evidentně můj šálek čaje (třeba mi dost citelně chyběly uvozovky v přímé řeči). Knížka mě neoslovila, přišla mi plytká. Nedočetla jsem.

3 14.04.2023