Ganbare! Workshopy smrti

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tohle je příběh o Japonsku, zemi, kde vychází slunce a hrozba katastrof je každodenní realitou. Běžný život tady doprovází neustálý stín smrti a člověk nemá jinou možnost než tento fakt přijmout. Kniha Katarzyny Boni Ganbare! Workshopy smrti je příběhem lidí, kteří se pět let po mohutném zemětřesení, ničivých vlnách cunami a katastrofě v jaderné elektrárně Fukušima pokoušejí vrátit do normálního života. Někteří z těch, kteří přežili, se naučili potápět, aby mohli hledat těla svých ztracených blízkých na dně moře. Jiní se snaží žít tak, jako by se nic nestalo, další rozmlouvají s duchy a jsou i tací, kteří se začali zapisovat na workshopy smrti. Protože žít se musí. A umírat taky. Katarzyna Boni za knihu získala literární cenu Gryfia udělovanou ženským autorkám a postoupila s ní do finále prestižní reportérské Ceny Ryszarda Kapuścińského....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351756/big_ganbare-workshopy-smrti-NDX-351756.jpg 4.6112
Žánr:
Literatura faktu, Historie, Žurnalistika, publicistika

Vydáno: , Absynt
Originální název:

Ganbare! Warsztaty umierania, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Ganbare! Workshopy smrti

simona5r
19.05.2020

Ač reportážní literatura, moc dobře se mi četla. Hltala jsem informace a dozvěděla jsem se toho spoustu nového o světě, který je mi dost vzdálený.

ZuzaP
12.05.2020

Strašně mě zaujala myšlenka, jestli vůbec stojí za to posílat lidi do zamořených oblastí a vynakládat nemalé prostředky na dekontaminaci vesnic a měst zasažených havárií ve Fukušimě, když se do svých obydlí chce vrátit (prý) jen pětina obyvatel. A těžko se lidem divit, pokud se vracet nechtějí, když neví, jestli se v jejich městě znovu otevře škola, jestli se vrátí doktoři, jejich oblíbený řezník, přátelská sousedka, jestli si děti budou moct hrát v lese, jestli budou moct jíst nasbírané houby a bambusové výhonky (dekontaminuje se jen okolí 20 metrů od cest a obydlí). Škoda, že to v knížce nebylo rozebráno nějak hlouběji.

,,Pro zápis cizích výrazů nebo pro zdůraznění Japonci používají zvláštní abecedu, katakanu. Její znaky jsou hranaté, jakoby vyříznuté mečem.
Když byla na Hirošimu svržena bomba, v novinách uváděli jméno katakanou. Ve slově ヒロシマ byla obsažena hrůza oblaku ve tvaru hřibu, ohořelých těl, kůže oddělené od svalů, dýmajících ruin, vypadaných vlasů a neklidu, kdy rakovina dostihne i mě.
Po březnu 2011 se katakanou začala zapisovat i Fukušima. フクシマ
Obyvatelé prefektury začali protestovat. Nechtěli být spojováni s poskvrněnou oblastí kolem elektrárny Fukušima Daiiči. Používají druhou abecedu, hiraganu, jejíž znaky jsou oblé a ženské. ふくしま
Hiragana je neutrální. Katakana konotuje výjimečnost. Něco cizího, neznámého.
Lidé se snaží nepoužívat ani čínské znaky pro Fukušimu (福島). Kandži jsou poskvrněné stejně jako půda v prefektuře. V roce 2011 se znaky učili i cizinci - kvůli kontrole etiket v obchodech. Nikdo si nechtěl koupit zeleninu, ovoce či rýži z Fukušimy.
Fuku je štěstí. Šima je ostrov.
Ostrov štěstí."

Přečtěte si i skvělou věc Fukušima I poté.


Recidivista
29.03.2020

Veľmi zaujímavou formou podaná téma vyrovnávania sa s prírodnou a ekologickou katastrofou (zemetrasenie, tsunami, havária v jadrovej elektrárni Fukušima) a s jej dôsledkami na životy ľudí z postihnutých oblastí (strata blízkych, strata domova, zdravotné dôsledky). Kniha podaná bez príkras a bez zbytočného sentimentu, no o to srdcervúcejšie čítanie to je. Niektoré pasáže čítate so stiahnutým hrdlom a napriek 9.000 km vzdialenosti a najmä mentálnej odlišnosti Slovákov od Japoncov, sa často pristihnete pri premýšľaní nad tým, ako by ste sa zachovali na mieste ľudí spomenutých v knihe, ako by ste sa s danou situáciou popasovali, ako by ste to celé psychicky znášali.

Jedná sa o mozaiku na prvý pohľad nesúrodých a nesúvisiacich kapitol, ktoré však spolu poskytujú ucelený obraz o danej téme. Najviac ma zaujali práve časti o tsunami a jeho histórii, ďalej veľmi sugestívny opis priebehu havárie v elektrárni Fukušima a celá záverečná tretina knihy, vrátane kapitol podaných v druhej osobe, ktoré čitateľa úplne pohltia. Menej ma bavili niektoré rozhovory o japonských kulinárskych špecialitách. Môžete mať predstavivosť akú chcete, ale ak čítate o morských tvoroch ešte k tomu v češtine, tak vám to aj tak všetko splynie do jednej bezfarebnej ryby. Menej záživné boli aj časti popisujúce japonskú mytológiu. Na druhej strane keď k tomu pridáme informácie o japonskej kultúre a mentalite, zrazu nám aj čudácke postavy z Murakamiho kníh začnú pripadať ako bežní priemerní Japonci.

Jedna z hlavných vecí, na ktoré chcela autorka poukázať je slepá dôvera Japoncov v autority (vláda, štátne inštitúcie, rôzne organizácie), ktoré viedli k zbytočnej smrti tisícok ľudí. Ľudia napríklad verili tvrdeniu, že vlna tsunami bude mať 6 metrov, tak vyšli na strechu 10 metrovej budovy a mysleli si, že sú v bezpečí. Ani sa len nepokúsili presunúť do vyššie položených budov vzdialených pritom len pár sto metrov (pritom času bolo dosť), kde by v suchu prečkali aj tú 13 metrovú vlnu, ktorá nakoniec prišla. No úplne najviac ma šokovala slabá informovanosť zo strany úradov a neskôr aj vedomé zavádzanie obyvateľov z oblasti zasiahnutých radiáciou o dôsledkoch žiarenia, ktoré spôsobili, že ľudia ostávali vo svojich domovoch, lebo opäť raz verili, že ak by im niečo hrozilo, vláda by nariadila hromadnú evakuáciu. Toto by som čakal v Rusku alebo v Číne, ale rozhodne nie v roku 2011 vo vyspelom Japonsku.

Záverečné hodnotenie: 9/10

Palivo
29.09.2019

Ganbare je japonské slovo pro "do toho!", které vzniklo spojením slov gangbang a bukkake. Pokud víte, co znamenají oba termíny, pak byste se měli nad sebou zamyslet, prasata!

V týhle knížce bohužel nejde o sex, což je rovnou pět hvězdiček dolů. Na druhou stranu je v knize cunami a nukleární katastrofa a to je taky cool. Katarzyna sleduje především jak se změnil život po katastrofě, a jde jí to dobře, přeci jenom se jmenuje Katarzyna, tak asi ví něco o katarzi. Za nejlepší bych ovšem označil kapitolu o tom, jak to probíhalo v elektrárně, která je přímo, ehm, elektrizující! MUHEHE. Taky byla dobrá kapitola o japonských duchařských báchorkách a tak dále. Co mě ovšem trošku otravovalo bylo to, jak se Katarzyna občas spustila s nějakou japonskou babkou, která ji povídala o suši, a k tématu tam mnoho nebylo. To bylo trochu sušši. Ale i tak hodnotím hezkými 8/10.

verden
18.09.2019

Spôsob spracovania trochu pripomína knihy Svetlany Alexijevič, najmä pri druhej časti knihy som si niekedy akoby musela uvedomiť, že nečítam Černobyľskú kroniku, ale príbeh z úplne inej doby a kultúry.
V každom prípade je kniha veľmi zaujímavá, pripadá mi až neskutočné, s čím sa musia niektoré národy denno-denne vysporiadavať.

Enxinka
08.08.2019

Na prvni pohled se muze zdat, ze se jedna o nesouvisejici pribehy. Ale jsou poskladane tak, do sebe naprosto dokonale zapadaji, ze to ve mne zanechalo hroznou diru. Asi o to je to horsi, ze se nejedna o vyplody neci mysli, ale o opravdove utrzky z zivota lidi, kteri si prosli pro nas nepredstavitelnou katastrofou. Uvedomit si realitu je na tom to nejhorsi. Neumim to vysvetlit. Mozna by mi bylo lip, kdybych to necetla. I tak dekuji autorce, ze se setkala se vsemi temi lidmi, navstivila vsechna ta nestastna mista a priblizila nam silu japonskeho lidu.

adel_z
09.04.2019

Velmi dobře propracované a prorešeršované vyprávění o soužití s přírodními katastrofami, zajímavý vhled do japonské (pop)kultury

bejan
10.03.2019

Působivé.

1