papada
komentáře u knih
Nejdřív jsem byla skeptická – Márquez sice nechtěl, aby kniha vyšla, protože prý ‚nefunguje‘, ale jeho synové pátou verzi rukopisu po jeho smrti přesto vydali. Je znát, že to není tak vybroušené, jak jsme u něj zvyklí, ale i tak mě to moc bavilo.
Je vidět, že některé knížky zkrátka neobstojí ve 21. století.
Jako máma dvou malých dětí (dvou a pětiletého), kteří mají příběh o Babarovi moc rádi, mám z této knihy smíšené pocity.
Malý slon přijde o maminku a jeho první, nejdůležitější touhou je... lidský oblek. Má ohromnou radost z auta. A pak nutně musí obléknout své sloní příbuzné, protože se na ně „nemůže koukat, jak jsou nazí“. Dospělí sloni jsou následně ohromeni tím, že má oblek a auto, a to z něj rázem udělá krále.
Takové poselství o hodnotách svým dětem nechci předávat: že tragickou ztrátu řešíte materialismem a že nahota je něco, za co se máte stydět a oblékat kvůli tomu slony.
Kniha je vizuálně krásná, to musím uznat, ale ten zastaralý, koloniální nádech a hodnoty jsou pro mě bohužel příliš silné. Jsem ráda, že kniha je jen z knihovny.
Zejména staršího syna (5 let) to zaujalo. Já jsem si začala užívat až druhou půlku komiksu, která se odehrávala za hradbami města. Kniha obsahuje vtipné hlášky, co pobaví i dospěláka. Ideální si ji půjčit z knihovny.
Kniha Čekám, až si pro mě v noci přijdou představuje rozhodně zajímavý vhled do situace v Číně, zejména do krutého osudu Ujgurů. Tahle svědectví o čínské genocidě a fungování převýchovných táborů jsou moc důležitá a slouží jako nepopiratelný a naléhavý důkaz utrpení, před kterým nelze zavírat oči. I přes závažnost a aktuálnost tématu mě však styl podání bohužel plně nevtáhl a chybělo mi hlubší emoční propojení s textem. Působilo to jako přímý, nefiltrovaný přepis výpovědí, který sice zaručuje autentičnost, ale pro mě postrádal dynamiku a činil čtení zdlouhavým. Přesto je přečtení tohoto díla klíčové pro informovanost lidí o zločinech čínského režimu.
Tuhle knížku jsem si naprosto zamilovala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a každou volnou chvíli ji hltala. Často jsem si říkala „ještě jednu kapitolu“, až jsem v noci mžourala očima, ale musela jsem vědět, jak to bude dál.
Je to vtipné, občas bizarní, ale naprosto úžasným a originálním způsobem. Závěr je naprosto epesní!
Jen jedna drobnost mi trošku vadila, a to byl překlad jmen spisovatelů a spisovatelek. Působila na mě až moc dětinsky. Bylo by lepší je ponechat v originále. A u ženských příjmení už by se nemuselo přidávat to "-ová".
Celkově ale naprosto skvělé čtení. Pokud hledáte něco originálního a zábavného, rozhodně po téhle knize sáhněte.
Knihu jsem si odnesla z jedné akce a jako máma dvou dětí jsem byla zvědavá, co nabídne. Zaujala mě na první pohled, protože má moc pěknou pevnou vazbu. Dětské ilustrace, které uvádějí statistická fakta, jsou nápad, který se výborně hodí k tématu kloubení mateřství a práce. Bohužel tyto statistiky velmi ztrácí na aktuálnosti (a v roce 2025 už nejsou moc relevantní).
Samotné rozhovory s mámami (a jedním tátou) občas přinesly zajímavé momenty, ale neustále se vracely k jednomu bodu: že by žádná z žen nevydržela na mateřské (a následně rodičovské) nepracovat. Mrzí mě, že chybí pohled mámy, která musí pracovat kvůli financím, a ne proto, že jen chce. A to, jak valná část žen popisuje kojení jako překážku, mě překvapilo – já to mám úplně naopak a neuvěřitelně mi to usnadňuje péči o děti.
V rozhovorech jsem se nenašla, osobně jsem se na rodičovskou po vyhoření v práci těšila a užívám si ji. Čtení, které neurazí, ale nečekejte, že vám jako ženě na mateřské/rodičovské převrátí život naruby nebo vám přinese nějakou inspiraci.
"Mojí nespornou výhodou je, že nemám rodinu, i kdybych chtěl rodinu, nemohl bych si ji dovolit. Možná bych si ji mohl dovolit, kdybych měl partnerku, která by si mohla rodinu se mnou dovolit. Díky evoluci genderových rolí už to nemusím být já, kdo by měl pracovat pro vrchnost za peníze, které musí vystačit pro celou rodinu, zatímco žena bude zadarmo dřít v domácnosti. Dnes v civilizovaných společnostech pracují ženy i muži pro různé platformy za peníze a k tomu taky ještě zadarmo v domácnosti. Když na konci měsíce dají rodiče svoje platy dohromady, kolikrát mají dokonce i dost na to, aby zaplatili nájemné či hypotéku, školky, kroužky, leasing auta, kterým děti rozvážejí do školek a kroužků, aby se ušetřil čas, aby se v ušetřeném čase mohlo pracovat a podnikat. V konečném důsledku se tlak na rovnost pohlaví ve světě aut transformuje do životního rytmu umožňujícího všem rovnoměrně a rovnocenně padat únavou na hubu."
Vyhoření je upřímná a svižná kritika naší doby. Petr Šesták tu bez servítek kritizuje současný tlak na výkon a efektivitu. Kniha je také svižnou obžalobou automobilismu a neschopnosti governmentu řešit problémy, které s ním souvisí. Autor se přitom i velmi trefně dotýká specifické reality jízdy na kole po Praze. Praha se tu stává mikrokosmem všech těch společenských tlaků a frustrací.
"V té době uz bylo na mých a Trevorových seznamech víc než šest tisíc dětí. Vyslovit te trvá sotva vteřinu. Ale představte si, že by se všechny postavily do řady - jak dlouho byste podél ní asi šli?"
Při procházce kolem murálu od Toy Box v ulici Nicholase Wintona se můj syn ptal, k čemu odkazuje, kdo byl ten Winton. Ve zkratce jsem mu o něm pověděla. A pak objevila tento skvost: graficky nádherný a obsahově ucelený komiks Winton nebyl sám. Skvělý způsob, jak dětem přiblížit jeho neuvěřitelný příběh.
Kniha Winton nebyl sám nám představuje další hrdiny: "Já, Trevot, Doreen, Bea, Marie a další..." Tušili jste, kolik dalších lidí pomáhalo zachránit stovky dětí?
"Dvě stě padesát dětí! Všechny dokumenty schválené a vyřízené bez průtahů! Nemohli jsme dospat!"
"Dvě stě padesát dětí naložených do vlaku."
"Dvě stě padesát dětí mávajících rodičům."
"Dvě stě padesát dětí versus prvního září 1939."
Dojely do cílové destinace? Odpověď najdete v komiksu.
Winton nebyl sám je čtivý, napínavý a vždy jsem se těšila, až si ji se synem otevřeme. Pokud hledáte knihu, která vás zasáhne a zároveň osloví i děti, tohle je ona!
Imogen Binnie bourá zjednodušující představy o tom, co znamená být trans. Ukazuje, že "tranzice" není lineární proces s jasným začátkem a koncem.
Jak autorka sama píše, lidé įsou trans i "před tranzicí" a i "po tranzici". Není to jen o přechodné fázi mezi dvěma binárními gendery. Kniha skvěle ilustruje, že pocit "něco není v pořádku" často přichází mnohem dříve než vnější projevy tranzice.
První polovina knihy sleduje Marii, která je "po tranzici", a druhá Jamese, který je "před tranzicí". Oba příběhy ukazují různé aspekty trans zkušenosti a vyvracejí představu, že existuje nějaký univerzální "správný" způsob, jak být trans.
Tohle je důležitá a podnětná kniha, která nutí k zamyšlení nad tím, jak vnímáme gender a identitu. Rozhodně doporučuji k přečtení!
Atlas sopek pro děti je chytře a zábavně vystavěná kniha o sopkách, ktera zaujala jak děti, tak i mě. Bylo nám všem líto, že jsme ji museli tento týden vrátit do knihovny, měl na ni rezervaci jiný čtenář. Když si ji uděláte taky, neprohloupíte .
"Z pozice rodičů máme skvělou příležitost měnit svět k lepšímu tím, že vychováme děti, které se nebudou bát své vlastní jinakosti ani jinakosti druhých a budou oceňovat rozmanitost světa."
Tahle užitečná kniha je 'must-have' pro všechny rodiče. Kniha je nabitá tipy jak s dětmi mluvit o vztazích, sexu, gendrové a sexualní identitě, najdete tam hodně inspirativních modelových komunikací jak s nimi probírat tato důležitá témata, jak je vést k všeobecnému respektu k lidem, k otevřenosti vůči různým formám odlišnosti. Také boří mnohé sexuální mýty.
Ačkoliv se v jednotlivých kapitolách autorky věnují primárně (zdravým) vztahům a sexuální výchově, má kniha širší záběr a nabízená doporučení se dají aplikovat na více sfér života. Výborný počin, tahle knížka!
Vymakaný, kreativní "sešit" nejen na procvičování písmenek. Určitě vhodné i pro čtyřleté, pokud jeví zájem o písmena a tvorbu slov jako můj syn.
Se čtyřletým synem jsme už několikrát probírali 2. světovou válku, nacistickou okupaci, zatýkání a věznění nevinných lidí (ani nevím, jak jsme se k tomuto tématu dostali, nicméně, žádné téma pro mě není tabu, a tak si o všem, co ho zájímá - přiměřeně jeho věku - povídáme). Když jsem mu vysvětlovala, proč se v té době zatýkali lidé bez relevantního důvodu, trošku jsem tápala, jak to dětským uším srozumitelně vysvětlit. A pak jsme v knihovně narazili na příběh o dramatickém osudu německého filozofa Waltera Benjamina. Ten byl jednoho dne donucen uprchnout ze svého domova, protože měl neobyčejné myšlenky.
Kniha jako na zavolanou. Jediněčně výtvarně zpracovaná.
Tuhle knížku si vybral můj tříletý syn v knihovně a zalíbila se nám doma natolik, že jsme ji dnes koupili, abychom se k ní mohli kdykoliv vrácet. Je to krásně a srozumitelně zpracovaná knížka o vývoji měst v průběhu staletí - od pravěku po současnost. Obrazová stránka knihy je naprosto jedinečná - bravurně zakomponovává předchozí archeologické vrstvy do těch následujících s tím, jak jde čas.
Parádně graficky zpracovaná kniha shrnující spoustu zajímavostí a poznatků z přírody s prvky #mindfulness ("Jdi ven, až bude hodně foukat --- Až bude foukat vítr, sleduj, jak se všechno hýbe: stromy, květiny, oblečení na šňůře, vlasy lidí. Zavři oči a nech na sebe foukat vítr."). Oprášila jsem několik zasunutých informací z přírodopisu a dozvěděla se mnoho nového. Třeba, že chameleoni nemění barvy jen kvůli maskování a ochraně před predátory, ale aby se rychleji zahřáli na sluníčku nebo aby samičky sdělily "světu", že jsou březí. Člověka kniha vtáhne a nepustí. Je to čtivě a zábavně napsané, užije si to dítě i dospělý. Líbí se mi, že je překlad do češtiny doplněn o text reflektující české reálie (například jaké živočichy a rostliny najdeme v české přírodě - dozvíte se tedy i to, že v ČR se vyskytuje jeden druh želvy - želva bahenní).
Příběh jedné ženy na pozadí událostí doby (1940 - 2006). Osobní dějiny se tu proplétají se sociálními dějinami Francie. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, ale když jsem v ní posléze našla rytmus, byla jsem schopná se do četby ponořit.
Kniha je to velmi otevřená a má široký záběr témat. Některé francouzské reálie mi nic neříkaly, ale protože autorka umí psát v širších souvislostech, nijak extrémně mi to ve čtení nevadilo.
Velmi otevřená a jedinečná kniha o hledání genderové identity a o sexualitě.
Krásně a srozumitelně zpracovaná kniha o zavádění příkrmů. Je to čtivé, dobře ozdrojované a jednotlivé kapitoly na sebe hezky navazují. Všechno to dává smysl a je vidět, že kniha byla dělaná s respektem k dětem. Moc mě potěšilo, že knížka zohledňuje důležitost kojení ve stravě kojenců/batolat. Tuhle knihu by měli pediatři dávat rodičům (místo reklamních brožurek od Sunaru)!
Tak tohle se nepovedlo. Primárně po jazykové stránce. Jalové věty, jazyková klišé, překlepy. Autorce románová forma nejde a nosný životní příběh protagonistky knihy to nespasí.
Když srovnám autorčinu předchozí knížku 'Svědectví o životě v KLDR' a 'Severku', je to jak nebe a dudy. Severka je fakt slabé literární dílo.