Čtyři tisíce týdnů

Odlozene a nedocitane kratko po polovici knihy, jed som mal pocit, ze citam dokola rovnaky slovny salat a donekonecna opakujuce sa premisy, ze zivot je konecny, aj tak nestihneme vsetko co chceme urobit, naucit sa, zvladnut a teda dobre je sustredit sa a jednu vec. Ak knihu vezmete do ruky, uplne staci precitat si 12 bodov v dodatku a usetrite si aspon kusok z tych 4000 tyzdnov na nieco uzitocnejsie a zmysluplnejsie

Nikdy nestihnete všechno. A obětovat musíte nejen věci, které nemáte rádi, ale také věci, které máte velmi rádi. Asi jsem v životě dospěl do bodu, kdy už mi nestačí být efektivnější a bez ustání se o to převážně nešťastně snažit. Oliver Burkeman bezpochyby věcně pojmenoval to, co trápí řadu z nás. Nepřichází s návodem, jak všechno stihnout a dokázat, což ani nejde, ale s filozofickým rozjímáním o smrtelnosti. A musím říct, že po dočtení knihy jsem opravdu o něco klidnější. Opakovaně si uvědomuju a hýčkám, že má výhrada a povinnost není všechno stihnout, ale naopak to nestihnout. A snažit se dělat primárně to, co je pro mě nejdůležitější i co mě naplňuje. Kniha o energii, přístupu k světu, pomíjivosti času, jež není vůbec podobná time managementovým korporátním poučkám. Kouká se na problém z druhého úhlu pohledu, mnohem důležitějšího. Dílo mluví o prožitku ze života, jeho vnímání. Nepomáhá s konkrétním problémem, ale s přenastavením života. A to je mnohem cennější.

Čtyři tisíce týdnů je kniha o nakládání s časem (v typickém západním způsobu života), kterou jsem dostala darem.

Hned na začátku autor poznamenává podle mě důležitou věc, která nás hodí zpět do reality v momentě, kdy si myslíme, že všichni všechno zvládají kromě nás:
"Nikdo v historii lidstva ještě nedosáhl rovnováhy pracovního a osobního života, ať už to znamená cokoliv a rozhodně se k tomuto cíli nedostanete dodržováním "šesti věcí, které úspěšní lidé stihnou ještě před sedmou hodinou ranní"."

Podstatu knihy podle mě nejvíce shrnuje tento citát: "Pochopíte, že když je úkolů moc (a vždycky jich bude moc), pak jedinou cestou k vnitřní svobodě je upustit od fantaskního cíle mít vše hotovo, a místo toho se zaměřit na pár věcí, které stojí za to."

Autor sesbíral různé poznatky napříč filosofií, psychologií nebo třeba náboženstvím a různě shrnuje důvody, proč bychom se měli přestat stresovat, že nemáme "čistý stůl a vše hotovo". Prokládá to taky svými vlastními zkušenostmi s nakládáním s časem v dnešní době.

Asi jste všichni už nejednou narazili na často omílanou důležitou věc - žití v přítomném okamžiku, což umí třeba krásně malé děti - ale jak postupně rosteme, začne se dít tohle:
"Jako dítě vás pošlou do školky. Ve školce vám říkají, že se chystáte do první třídy. Tam se prý zase připravujete na druhou a pak na třetí...Na střední škole je to ve znamení příprav na vysokou. A na vysoké se chystáte na vstup do světa práce... Lidé jsou jako oslíci běžící za mrkví, která jim visí před obličejem z tyčky přichycené k jejich vlastnímu límci."
Autor popisuje dost rozšířený myšlenkový pochod - že až dosáhneme v budoucnu toho a toho, teprve pak to bude všechno super, jako by to, co žijeme teď, byla jen nějaká generálka na TEN život, ale přitom už je tohle to ONO.

V průběhu čtení mě taky napadlo, co by na tuhle knížku říkal Gauhar - postava z Hrdých žebráků. Možná by se smál, proč to všechno děláme tak složitě. Knížka je to určitě fajn, pokud potřebujete dodat lehkého uklidnění ohledně time managementu. Klidně by se to dalo i trochu zkrátit.

Tato kniha je úplně jiná než ostatní knihy o timemanagementu. Rozhodně tady nenajdete žádné tipy, techniky, řady, tabulky, jak si lépe a efektivně zorganizovat čas a být produktivní. Spíše je kniha o tom, abychom plynuli s časem a čas s námi, přijetí nedokonalosti v našem životě a být spokojený s tím, co jsem ten den udělala. Nicméně kniha byla plná citací, trochu náročnější na čtení...

Nejhezčí pasáž je o rybáři a podnikateli. Rybář si žije poklidný život se svojí jednou loďkou je šikovný a daří se mu. Každý den může u moře popíjet vínko z přáteli a věnovat se rodině a hrát s nimi na hudební nástroje. Podnikatel zjistí jak je šikovný a začne mu vysvětlovat jak by měl rozšířit pole své působnosti, jak by měl nakoupit další lidé zaměstnat lidi a začít vydělávat velké peníze, vytvořit velkou korporaci. A rybář se ho ptá proč? A podnikatel mu odpoví aby se měl jednou dobře nemusel pracovat a mohl trávit čas s přáteli a rodinou. Na což se rybář usměje a řekne že to už přeci má.

Upřímně nechápu takto nízké hodnocení, protože osobně bych knihu označila jako povinnou četbu spokojeného člověka.
Hluboké zamyšlení nad vlastním prožíváním života a nacházení pohodlí v nepohodlí.

Občas je dobré si připomenout, kam to naše každodenní pachtění vlastně směřuje. Burkeman k tomu nabízí poměrně dobrou příležitost a připomíná možná ne úplně příjemné pravdy o životě, zejména o čase, který nám byl vymezen. Také nás konfrontuje s tím, co děláme, čemu dáváme priority, a jestli to je opravdu to, co bychom se svým životem měli dělat. A dělá to dost intenzivně a nevybíravě, takže prostě není úniku.

Knížka určitě stojí za přečtení. Přiznám se ale, že jsem pořád čekal, kdy už to konečně přijde. Kdy se objeví ten tolik potřebný aha moment, kdy si řeknu, tak takhle už to dál nejde, musím to změnit a začít fungovat jinak. Mno, nepřišel, ale to neznamená, že času stráveného s touto knihou budete litovat. Těch postřehů je tam opravdu hodně, stejně jako i několik praktických tipů, které vám pomohou přenastavit priority. Pokud si tedy Burkemanovi argumenty připustíte k tělu.

Stojí za přečtení, asi každý člověk si uvědomí pár svých věcí, o kterých podvědomě ví, že dělá "špatně", ale nemůže se donutit udělat změnu.
Takhle se po přečtení možná rozhoupe, alespoň něco malinko změnit ;-).

Kniha vlastně nepřináší nic závratně překvapivého - můžete si najít nové přátele, novou práci, nového partnera/partnerku, nový životní cíl nebo poslání, ale už nikdy nenaleznete jednou odžitý (nebo promarněný) čas. A o tom vlastně celá kniha je o nakládání s tím nejcennějším, co si nedokáže koupit ani ten nejbohatší člověk na světě.

Super seberozvojovka, jde trochu jiným směrem, než ostatní knihy o produktivitě, pojmenovává dost "problémů" a životních situaci, se kterými se určitě spousta lidí ztotožní a třeba i díky knížce začne něco dělat, respektive nedělat. Určitě můžu doporučit.

První půlka knihy mně bavila víc než druhá a když to porovnám s již přečtenými seberozvojovými knihy této oblasti, kniha neobsahuje nic nového. Ale zároveň má i mnoho podnětných myšlenek a nebabrá se se zbytečnostmi.

Dlouho jsem na tuto knihu narážel a přemýšlel, že si ji přečtu. A dlouho mě od toho odrazovaly průměrné recenze. Nakonec jsem si ji koupil a přečtení rozhodně nelituji.
Nepřišlo mi, že by se autor v knize nějak zásadně opakoval. Každá kapitola přináší trochu jinou myšlenku, která nějak souvisí s hlavní tezí knihy - náš čas na zemi je omezený, nemáme nad ním moc kontrolu a stihneme jen zlomek toho, co si naplánujeme. Pro někoho to může vyznívat pesimisticky, ale pokud jste trochu nad věcí, připomene vám, co je v životě důležité.
Aby to nebyla jen sbírka esejí ohledně konečnosti života a nesmyslnosti rigidního plánování, dává autor v poslední kapitole pár praktických tipů.
Je to taková oddechovka a doporučuji ji k přečtení všem, které stresuje každé otevření svého to-do listu.

Kniha mi nepřinesla nic převratného, ale připomněla mi, co je doopravdy důležité.

Je komplexní, každá kapitola je něčím zajímavá a dobře se čte. Autor probere v rámci jedné kapitoly dost témat, které spolu zdánlivě nesouvisí a to mě trochu rušilo. Přesto knihu hodnotím kladně. A to hlavně proto, že se vás nesnaží přesvědčit o své pravdě, ale přináší zajímavé tipy, které člověk může zavést do svého života.

Skvělé, avšak bohužel zbytečně se opakující myšlenky. Ke konci knihy jsem už měl problém udržet pozornost, protože jsem se nedozvídal vesměs nic nového a zároveň jsem čím dál více nabýval dojmu, že se Burkeman začíná uchylovat k brutálnímu dogmatismu. V poslední kapitole a doslovu to trochu zase vylepšil, i tak ale zbytečně podrazil nohy potenciálu knihy. Život není černobílý.

Bohužel dost slabé. Po první polovině knihy máte chuť vzít žiletku a jít to ukončit někam do lesa. Získáte dojem, že váš život je krátký a nicotný a že stejně nikdy nic nestihnete, natož abyste stihli všechno a tak ani nemá smysl se o to pokoušet. V druhé polovině knihy se sice tento dojem zlepší, ale i tak je to spíš slátanina toho, co se autor dočetl v jiných knihách.

Přineslo mi to uvědomění, že nemusím být superman i když mám pocit, že je to v poslední době populární. Zvlášť pokud jsem máma. A hlavně se vždy zamyslet nad tím, čím se zabývám, protože člověk opravdu často řeší blbiny, který za vynaložený čas a energii nestojí.

Moc mi nevyhovoval styl, jakým byla kniha napsána a jak autor ke čtenáři "promlouvá" a odkazuje se na jiné autory. Dočetl jsem do konce, jelikož jsem knihu měl u sebe při nečekané cestě vlakem, a pár zajímavých poznatků si přesto odnesl. Zvláště připomenutí, že určité věci/činnosti zkrátka zaberou svůj čas, jen my kolikrát nejsme ochotni ten čas věnovat s výmluvou, že tohle "není naše parketa".

Do poloviny jsem si rikala, ze je to kniha, kterou jsem prave ted potrebovala precist. Od poloviny jsem bojovala kazdou stranku.
Prvni polovina mi prinesla novy pohled na svet, druha polovina mi nutila autoruv pohled na svet vic, nez mi bylo prijemne.

Doporučuji. Prostě kniha od Melvila. Kniha je komplexní, relativně dobře strukturovaná, nicméně dovedu si představit, že někomu může přijít chaotická. Autor má co říct, takže v rámci jedné kapitoly probere spoustu zdánlivě nesouvisejících témat. A k tomu alespoň mně často odbíhali myšlenky. Kniha mě zaujala jako celek, každá kapitola. Obávám se něco konkrétního zmínit, abych vás neúmyslně nevhodnou ukázkou neodradil. Kniha totiž výjimečně je vyrovnaná, nesnaží se vás tak moc jako jiné knížky přesvědčit o své pravdě. Ke každé informaci najdete přímo či nepřímo i opak. Na druhou stranu ne se vším souhlasím, většinou když něco tvrdí právě, že mu to přijde jako jediná správná cesta (např. si odepřít možnost volby - ano částečně to může být úspěšná strategie, ale ne extrémně, kdy už je pak člověk lapen do pasti). Zvláště mě zaujalo:
"Je například běžné vstupovat do vztahu s nevědomou nadějí, že vám partner poskytne jak neomezený pocit jistoty, tak neomezené vzrušení. [...] Ve skutečnosti si tyto požadavky protiřečí. Kvality, díky nimž je někdo spolehlivým zdrojem  vzrušení, jsou obecně v rozporu s vlastnostmi, které z člověka činí spolehlivý zdroj jistoty a stability."
Kniha na někoho může působit negativně, vzdát se nadějí, vzdát se. Ale myslím si, že autor trochu přehání, aby přílišného ...řekněme idealistu... víc smířil s praktickými limity, přivedl ho k realismu. Nemá smysl optimalizovat procesy, předtím než se provede hrubé okleštění požadavků.