Nuny komentáře u knih

Tahle kniha je velký oříšek. Absolutně mě to nebavilo, děj nepřinesl vůbec nic nového. Spoustu nesympatických postav (vlastně všechny), nepravděpodobné chování některých jedinců a námět manžela psychopata a ženy, která po dvou letech procitne je velmi otřepaný. Bohužel, za mě velké zklamání.

4 15.06.2020

Kniha mě baví svými pravdivými větami a ironií. Není to klasický cestopis, kde byste poznávali zemi, ale je to spíše o poznávání lidí a lidských možností.
Jediné, co mě trochu u knih Ládi Zibury ruší, je neustále opakování. Často se stane, že čtete odstavec a říkáte si, tohle už jsem četl ne? Ale co taky vyprávět o 40 dnech samoty...

3 27.05.2020

Když nějaká kniha začne tím, že se žena živí honěním ptáků, pak určitě čtenáře zaujme. Ale to motání se kolem vymýšlení příběhů, kdo teda vlastně lže a kdo na koho co ušil, to už bylo malinko přitažené. Za mě příjemný průměr.

2 21.05.2020

Je to jako průvodce pro stopaře. A asi to tak má i být.
Já se na chvíli vrátila v čase, protože Pobaltí máme dobře projeté, ale jinak mě to moc nebavilo. Je to takové rozvláčné a hodně se autor opakuje, takže téměř v každé kapitole čtete o tom samém.
Ale oceňuji poučné komentáře a občas vtipné pasáže.

4 20.05.2020

Takhle jsem se cítila velmi dávno. Naštěstí jsem nedostala křídla.

4 17.05.2020

Tohle je ta nejkrásnější a nejpravdivější kniha, jakou jsem kdy četla. Děkuji za ni.

14 17.05.2020

Kniha se mi líbí svými velkými obrázky a pestrou nabídkou receptů. Nedoporučila bych ji ale úplně začátečníkům, protože některé recepty mají zvláštní poměr surovin a ten, co by podle toho pekl poprvé v životě by se mohl divit.

2 15.05.2020

Nesympatické postavy, nesympatický příběh a nesympatické Německo.. vše v jednom.
Kniha plná nafoukanců, zbohatlíķů a ponižování. Ani samotný příběh a téma nedokáží vyvolat jiné emoce než odpor.
Je mi líto.

2 16.04.2020

Upřímně, vůbec nevím, co si mám myslet. To, že spousty slovům nerozumíte, to je jedna věc, ale že čtete přes dvě stě stran nespisovné češtiny, to mi snad vadilo víc.
Příběh jako takový není špatný, ale abych četla to samé pěti různými pohledy žen, to už špatné je. Stačilo by to pouze jednou.

3 08.04.2020

Nesmírně nádherné čtení, pokud si neuvědomíte, ve které době to pan Čapek psal.
Citově velmi silná sbírka a určitě si zaslouží místo v každé knihovně.

4 02.02.2020

Úžasně obsáhlá kniha. Je tu krásně shrnutý vývoj evropských i českých dějin médií, včetně politické situace, která je s médii neodmyslitelně spjata.
Za mě určitě doporučuji nejen jako učební materiál, ale i jako zajímavý historický pramen.

03.01.2020

Ano, tohle mě velmi zaráží. Chování lidí bezprostředně po válce. Místo toho, aby se Židé vrátili živí a šťastní do svých domovů, setkávají se s nepochopením a nepřátelstvím.
Velice smutné.

2 25.11.2019

Já asi nemám slov. Psychicky mě tahle kniha absolutně rozebrala. Sedmkrát jsem u ní brečela a dvakrát jsem měla noční můru, že jdu do plynu.
Několikrát denně si říkám, že tohle přeci není možné, tohle se přeci nemůže vrátit. Nejhorší je, že může a lidi to napadá. Když přede mnou někdo vysloví větu, Hitler měl stihnout vyhladit všechny cikány i Židy, tak se mi zvedá žaludek. Jak tohle někdo může vypustit z úst. A pak se podíváte na východ a víte, že tohle se pořád děje. Rusko, Írán, Irák, Afghánistán, Sýrie, Vietnam... a další a další země. Jen to není tak masové a není to tolik vidět.
A děláme to my lidi, my.. sami sobě navzájem. A dělá nám to radost.
Kam až může lidský hyenismus zajít, najdete právě v této knize. Žádnou jinou vlastně ani číst na tohle téma nemusíte, stačí tahle jediná. Je v ní vysloveno vše a vše je pravda.

4 19.11.2019

Procítěné vyprávění do kterého se člověk dokáže přenést. Lítost, kterou u čtení cítíte je na místě a osudy lidí jsou někdy opravdu nevyzpytatelné. Myslím, že bůh tu nehraje roli, i když chápu, že se člověk musí držet nějaké víry, aby přežil peklo.

3 07.11.2019

Nádherný příběh o poválečných pocitech skutečných lidí. Tohle téma je nesmírně zajímavé a v roce 1945 to muselo být peklo.
Lidé žijí s pocity z války a vyrovnávají se s tím každý po svém.
Adelheid a Viktor jsou dva naprosto odlišné typy, které si svou hrůzu nesou dál každý jinak. Jeden čeká na smrt, druhý na život.

4 01.11.2019

Úchvatná analýza. Jsem velmi potěšena, že jsem se s knihou setkala a mohu ji použít pro svou budoucí práci.

1 28.10.2019

Přiznám, někdy děj zachází až do absurdit, ale o tom to asi je. Jedna z mála knih, která bych řekla, že je určena pro všechny věkové kategorie a pobaví.

11 03.10.2019

Sex, smrt a pocit viny.
Navíc fantastická životní hesla a to jediné mě asi zaujalo.
Začátek byl pro mě krušný, pak jsem nějak přešla do půlky knihy a zdálo se to lepší, čtenější, ale opravdovější? To asi také ne.
Takže co?
No, dočetla jsem to, ale konec byl těžký setrvačník a některé pasáže neskutečně nereálné.

5 08.09.2019

Možná vám příběh desetileté dívky nepřijde nijak zajímavý, řeknete si, co to sakra je, to je jako román pro děti.
Jenže to by nesmělo být v době nacistického Německa, za druhé světové války, její matka by nesměla být komunistka, její pěstouni by nesměli mít ve sklepě Žida a vypravěčem by nemohla být smrt.

Jo, tak tahle knížka je bomba.

Dovolím si úryvek:
 NEÚPLNÁ PREZENCE ZA ROK 1942 
1. Zoufalí Židé – a jejich duše na mém
klíně, když jsme spolu seděli na střeše
hned vedle dýmajících komínů.
2. Ruští vojáci – brali si jen málo munice,
že prý až jim dojde,
vezmou si další od padlých.
3. Promáčená těla na pobřeží Francie,
ztroskotaná v oblázcích a písku.
Mohla bych pokračovat, ale usoudila jsem, že pro tuhle chvíli tři příklady postačí. Ty tři příklady vám přinejmenším dají pocítit tu pachuť popela, která ten rok určovala mou existenci.
Tolik lidí.
Tolik barev.

17 08.08.2019

Čtení bylo na můj vkus velmi zdlouhavé. Spoustu popisů, stále se opakující situace a pořád se jedlo.
Vím, že dříve se takto psalo, ale být román o třetinu kratší, vychutnala bych si ho lépe.

05.08.2019