Básně z koncentračního tábora

Básně z koncentračního tábora https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111591/bmid_basne-z-koncentracniho-tabora-65b929798ca8e.jpg 5 87 25

Básně vycházející z konkrétních zážitků i vzpomínek a upínající se k existenciální reflexi údělu člověka vydaného vládě zla. Verše jsou vzdálené optimistickému patosu a rétorice. Roku 1980 byla kniha rozšířena o překlady básní a vydána pod titulem Oheň a touha.

Žánr:
Poezie

Vydáno: , František Borový
více info...

Přidat komentář

Stanas513
23.02.2024 4 z 5

Nevím, jestli je to ta správná kniha do výzvy 2024, ale Josef Čapek napsal tyto verše v koncentračním táboře, čili ANO. Jsou tam vzpomínky na bratra Karla a další spousta krásných veršů. Z celé sbírky básní je cítit smutek a stesk po domově, po přírodě a hlavně po svobodě.

tittanie
06.11.2023 5 z 5

Moc nevím, co napsat. Básně jsou velice smutné, ale to je jasné, vzhledem k tomu, kde byly napsané. Nejvíce se mi líbila báseň o spánku. Tu jsem četla několikrát. Taky o větru nebo bratru Karlovi.


Petra-Nela
13.06.2023 5 z 5

Knížku jsem četla kvůli výzvě, hodně mě překvapila, nádherné básně i když smutné. Nejvíce se li líbila Přátelům, Mě dceři a o bratrů Karlovy.

TheMelorry
27.02.2022 4 z 5

Velmi silné, emotivní básně, které přímo i nepřímo popisují hrůzy koncentračního tábora a jeho obyvatel.
Rozhodně stojí za přečtení a jistě "sednou" i těm, kteří poezii a veršům příliš neholdují.

Maky33
23.01.2022 5 z 5

Netřeba dalších slov.

rencovav
02.10.2021 5 z 5

Nemám slov. Rozhodně to nebylo veselé čtení, ale z výpovědního i literárního hlediska nedokážu říct ani slovo proti těmto básním. Smutným, tesklivým, ale také melancholickým, nostalgickým. Plným zoufalství, ale i špetky naděje. Plným ztracené víry a přesto lásky. Nevím, jestli je v pořadí, v jakém jsou v této sbírce, Josef Čapek skutečně i psal, ale rozhodně je to působivé - strach, bezmoc, nevole, odpor a nekonečný smutek, pocit nesvobody a uvěznění (eh, to nebyl jen pocit, já vím) jsou čas od času protkány vzpomínkou na bratra Karla, na ženu Jarmilu, na dceru, na přátele. Na modré nebe, na ranní svítání, na zpěv ptáků na jaře, na vůni dřeva. Jsem z toho strašně smutná, a přesto vděčná, že tyto básně byly napsány. O to víc, když mám představu o tom, za jakých podmínek (což ale neznamená, že si život v koncentračním táboře umím představit, neumím a bolí mě zkoušet to, právě kvůli všem těm, kteří si tím prošli).
Řekla bych, že tvorba Josefa Čapka možná není tak kanonická jako ta od Karla Čapka, ale rozhodně stojí za to. Je o něco pocitovější, lyričtější. Ale zároveň plná velkých myšlenek.

amaenium
28.12.2020 4 z 5

Básně nejsou zrovna dvakrát mým vyhledávaným žánrem, nicméně kvůli výzvě jsem nějaké přečíst musela - a když už, tak jsem si vybrala spisovatele, u kterého vím, že dané dílo bude stát za to.

Básně sami o sobě jsou velmi silné, jen zdánlivě pár veršů dokáže vykreslit atmosféru nejen tábora, ale i rozložení mysli a pocitů autora. V průběhu čtení jde pak vidět jak místo na autora působí a stav mysli, jež se v průběhu mění a potemňuje. I přes stesk po bratrovi a úzkost z koncentračního tábora však nedokáže úplně zabít naději a touhu po životě, jež místy básněmi prosvítá.

peeetta
10.11.2020 4 z 5

Netradičně zpracované zážitky a myšlenky z pobytu v koncentračním táboře.

Vandina
11.08.2020 5 z 5

Verše smutných pravd. Krásné Čapkovo dílo. Vynikal nejenom jako malíř, ale i jako básník. Proč jen za takových okolností? Ach ty zbytečné války a diktatury.. Tato sbírka je unikátní, nic smyšleného, popisuje opravdový krutý svět, je to důležité emoční svědectví.
ukázka:
Lidskost a přátelství
Lidskost a přátelství chci velebit
a všechno, co se s dobrým srdcem pojí: laskavost, bodrost, ochotné soucítění, ruku, jež pomocně se chápe ruky tvojí a rány neudílí, ale mírní, hojí.
A oči velebím, z nichž nežhne běs, však takové, z jakých se účast dívá,
a hlas, jenž nerozkazuje a netupí tě, však pro trpícího má slova přívětivá, jež by ho v jeho bídě utěšila.
To všechno chtěl bych věrně oslavit, dobrotě lidské svoji poctu vzdát,
co na rozumu, jenž se k srdečnosti druží a na slušnosti měl jsem vděčně rád,
za to vše dobré toužím děkovat
vám všem, kdo dobré srdce máte;
seznal jsem věru za života svého,
co ukrutnosti v sobě může člověk nést i co zas dobro jest, já poznal ode všeho, co v lidské bytosti je dobrého i zlého,
bych vzýval dobrotu a lidskosti se kořil
a ctnostem, které spojeny jsou s nimi:
ba věru na člověčenství to nejkrásnější
a světa toho nejryzejší dobrodiní —
toť lidskosti je zář, jež nás bytostmi světla činí.

zdeez
27.04.2020 5 z 5

Čtení to bylo smutné, emotivní, ale i svým způsobem nádherné. Nejsem moc zvyklá číst básně, ale tahle sbírka mě zasáhla. Zasáhla mě hloubkou citu, upřímností, touhou po životě. Doporučuji.

Pralinka1910
17.04.2020 5 z 5

Nebýt čtenářské výzvy, nikdy bych po titulu nesahla. Nemůžu napsat, ze je to krásne a nádherné, protože já si “krásu a nádheru” představuji jinak. Je to neuvěřitelné, hodně hluboké a těžké čtení. Po přečtení dvou básní, jsem musela odložit a chvíli počkat. Nejvíce mne zaujala báseň o spánku, protože z ni číší ohromna pokora a vděčnost. Koronavirus se ve světle teto knihy jeví jako banalita.

lucy.sankova
08.04.2020 4 z 5

Detailní popis doby z života v koncentračním táboře. Některé pasáže mě dost zasáhly. Pan Čapek toho musel dost vytrpět ...

Radka1911
23.03.2020 5 z 5

Nádherná, bolestná sbírka. Doporučuji.

Nuny
02.02.2020 5 z 5

Nesmírně nádherné čtení, pokud si neuvědomíte, ve které době to pan Čapek psal.
Citově velmi silná sbírka a určitě si zaslouží místo v každé knihovně.

Gweny
27.12.2019 5 z 5

Tahle kniha mě svými řádky naprosto odrovnala.
V dnešní době, kdy se trh jen hemží všelijakými zprostředkovanými výpověďmi osudů lidí, kteří přežili koncentrační tábor, je tahle obsáhlá básnická sbírka něčím naprosto ojedinělým (tedy alespoň pro mne).
Z každého verše, z každé, byť sebekratší básně, je cítit ohromná síla a touha přežít ale zároveň jsou básně plné stesku a smutku.
Čapek ve svých vzpomínkách často utíká pryč od každodenní hrůzostrašné reality do své minulosti, vzpomíná na domov, na svou rodinu a přátele a především na svého bratra, kterému věnuje několik básní.
Je to už více než měsíc, co jsem knihu dočetla, ale stále si pamatuji pocit, který se v mém nitru objevil při čtení básně o Větru. Cítila jsem ten mrazivý vítr, který se zahlodává až do kostí, i když jsem seděla v křesle zabalená v dece.
Tím, že básně psal Čapek přímo v koncentračních táborech, nám přímo zprostředkovává každodenní život vězňů.
Jsem nesmírně vděčná za to, že tyto básně došly zveřejnění po jeho smrti a že se mi dostaly do rukou. Vzdávám hold tomuto člověku za všechno to, co v životě musel prožít a jak se s tím dokázal prát až do poslední chvíle.
Děkuji Vám, pane Čapku! Děkuji!

MilanCFC
24.09.2019 5 z 5

Musím říct, že knížka na mě opravdu zapůsobila, a to takovým způsobem, až jsem cítil velký smutek. Obzvlášť když si vezmeme, že byl zavřený celých 6 let, a krátce poté, co mu zemřel bratr. V táborech musel zažívat opravdové peklo, jak i sám popisuje, ale stále místy doufal a neztrácel naději, avšak pořád jsem měl pocit, že v básních věnovaných zesnulému bratru Karlovi je té bolesti ještě o něco malinko víc.
...
ženu, dítě, moje dílo,
domov náš nám vraťte zas,
neslyšíte, už je čas,
aby dobro zvítězilo

-markéta-
02.07.2019 5 z 5

Miluji Karla Čapka, a tak jsem si řekla, že zkusím i něco z bratrovy tvorby. Tématiku koncentračního tábora miluji, a tak to byla jasná volba.
Normálně poezii nemusím, každopádně toto bylo super! Z básní číší bolest a člověk se i trochu dokáže vžít do situace. Některé básně mě doopravdy zasáhly, jiné byly zase zbytečně dlouhé (pro mě).
Určitě kniha byla skvělá a stojí za přečtení!

Ronnie68
06.05.2019 5 z 5

Bylo to zajímavé čtení .. verše se mi líbily, protože v nich byla cítit ta bolest, ze které se autor snažil vypsat alespoň touto cestou ..

KURACHJO2018
20.08.2018 5 z 5

Asi si vůbec nedovedeme představit, v jakém srabu se lidé v koncentračním táboře ocitli a jak tam přežívali. Ocitli jsme se, jako páni tvorstva díky "nadlidem " o sto let zpátky, neboť kolik vědců a lékařů mohlo vyzkoumat léčbu třeba rakoviny a jiných nemocí, a kolik umělců mohlo potěšit naše srdíčka svým uměním. Místo toho ukončili svůj život v nelidských podmínkách německých lágrů . Nejsem si vědom, že by v živočišné říši existovala taková rasa, která by dobrovolně vybíjela svou elitu. Jen člověk- a patří mu to.

"...kdy v rakvi vztyčím se, ach, kdy jen, kdy
už povolí ten těžký příkrov hrobový,
kdy z temnot rozžehne se jasný den

a budem svobodni - a budu svoboden?

denib
30.09.2017 4 z 5

Natolik obdivuji výtvarné umění Josefa Čapka, že jeho ostatní tvorba bude pro mě asi vždy pokulhávat. Jak za jeho obrazy, tak za jeho bratrem. I tak jsou to z mého pohledu ale velmi dobré básně - krásné zpracováním, příšerné obsahem. A tím"příšerné" myslím hrůzy koncentračního tábora a smrt jeho bratra. Velmi ponuré, místy s nadějí, místy beznadějné. Je znát, že autor ze sebe potřeboval ty pocity dostat ven, tak psal a psal. Občas mi připadalo, že toho vlastně napsal zbytečně moc, že stručnější báseň by byla výraznější. Ale to byly jen okamžiky, které rychle pominuly. Prostě to je silné čtení, které vás zasáhne.