Dvorní šašci
Viktor Fischl
Spisy Viktora Fischla. V dalším svazku Spisů Viktora Fischla se mohou čtenáři znovu setkat s proslulou autorovou prózou, která vyšla naposledy v r. 1990 a byla brzy rozebrána. Vypravěčem působivého příběhu pomsty, krutosti a utrpení je soudce, jemuž hrb, jímž je poznamenaný, umožní přežít peklo koncentračního tábora. Stane se totiž jedním z „dvorních šašků“ na dvoře velitele tábora, sloužících jako atrakce a rozptýlení při jeho četných večírcích. Filmová práva k této knize zakoupil Miloš Forman.... celý text
Přidat komentář
Fiktivní příběh, který je ale svým způsobem víc reálný než jakákoliv skutečnost. Příběh čtyř mužů, kteří prošli koncentračním táborem a přežili jen díky tomu, že byli něčím jiní, výjimeční či postižení. Příběh o dlouho připravované pomstě a věčné otázce, zda pomsta opravdu dokáže přinést úlevu a zadostiučinění.
Jako u všech Fischlových knih, příběh je psán krásným poetickým jazykem, v pomalém tempu, které si vyžádá váš čas a zamyšlení.
Z mého pohledu (vedle Elieho Wiesela, Primo Leviho, Arnošta Lusiga a Oty B. Krause) jeden z vrcholů prozaického ztvárnění Šoa. Osvětim, skupina šesti "dvorních šašků", která se snaží svým "kejklířstím" pobavit jistého hejtmana K a další dozorce z řad SS, absolutních "pánů" nad jejich životem a smrtí. Touha přežít tak říkajíc "za každou cenu", ve světle jakéhokoliv psychického i fyzického ponížení. Střih. Šestidenní válka v Izraeli v roce 1967 a přemýšlení nad jejími mravními dopady jedním z přeživších "šašků".
Silný filozoficko-humanistický ráz díla, snoubený s přemítáním o pomstě a jejím pojetí a hledání vlastního já u těch "dvorních šašků", kteří přežili hrůzy Osvětimi. Hlavní postavy se "vypořádávají" jak se sebou samými (proč já jsem to přežil a mnoho ostatních ne?), tak i se svými prožitými mezními situacemi. Hledání vykoupení je bolestivá a v podstatě nikdy nekončící cesta, jak se vypořádat s oním "životem po životě", který přeživším hrdinům zbývá...
Skvělá kniha, která skrze příběh uvažuje, troufám si říci, nad filosoficko-teologickými otázkami. Opravdu se však nejedná o složité traktáty, kterým rozumí jen zasvěcení, ale o poutavý příběh několika lidí, kteří byli „dvorními šašky“.
Neumím si to představit zfilmované, ale je to výzva. Jedna z knih, které na mě v mládí velmi zapůsobily a možná i formovaly. Každopádně doporučuji.
Velice netradičně pojatá kniha o holokaustu. Vlastního pobytu v táboře se týká stěží polovina děje, zbytek je z poválečné doby. Ale i tak je zřetelně vidět, že tábor měl na další život všech přeživších kardinální vliv.
Kniha je napsána ve velice pomalém tempu, hudebně asi tak largo, ale není to vůbec na škodu. Čtenář tak má možnost vstřebat myšlenky, které v celém díle jsou.
Zvlášť ty, které pronáší Menachem Salz. Jako například: "Ono se většinou najde něco jiného, než co se hledá. Vyjdeš si třeba na houby a vrátíš se s kupou jahod. Hlavní je, nikdy nepřestat hledat. I když nenajdeš zrovna to, cos hledal, ten, kdo hledá, opravdu hledá, najde vždycky něco dobrého, něco, co se mu hodí."
Mé první setkání s Fischlem a musím podotknout, že to bylo počertech dobré setkání. Téma koncentračního tábora a života po něm je uchopeno vlastně poeticky, pokud se to dá vzhledem k hrůzám říci. Příběh několika zvláštně nadaných Židů je napsán brilatním jazykem a možná škoda, že p. Forman již nestihne knihu zfilmovat.....
Příběh o pomstě dlouho připravované. Zároveň příběh z fiktivního koncentráku, kterému velí jistý "hejtman K."
Ten si chová, jak pro své potěšení, tak pro mejdany pořádané pro souvěrce, čtyři židovské "dvorní šašky" - jejichž dovednostmi se chlubí. Jeden vidí do budoucnosti, tedy je cosi jako jasnovidec, druhý vidí do hvězd, možná astrolog, třetí je eskamotér-žonglér, kterého nic nevyvede z míry. A pak je zde lilipután a také artista. Umí bavit společnost a před spaním si představuje jak možná někdy založí cosi jako mezinárodní spolek liliputánů.
Tito čtyři mají pofidérní jistotu "ochrany pod křídly hejtmana", který s úspěchem provozuje moderní sprchy dodávané spolehlivou a proslulou firmou EICHMANN&ROSENBERG, AG, používající moderní očistu - cyklon B.
Plynulým vyprávěním se dostáváme ke konci války, kdy každý přeživší plánuje co bude dělat. Pouze jeden ze čtyřky přemýšlet nemusí, má jasno.Pomstí se !
A právě zde se dostává poučení čtenáři:
umřel mstitel po provedené "práci" spokojen ? Vrátilo mu to klid ? Hledal pomstu a našel možná Boha... Našel ? A rozuměl mu ? Představ si, že bloudíš, a když padáš vysílením, potkáš ho a můžeš se optat na cestu, ale protože nemáte společnou řeč, nedoptáš se. Bylo ti to setkání platné ? Ale ten, koho jsi potkal, sám také někam jde, proč nejít s ním. Kamkoli dojdeš, budeš na to asi líp, než kdybys bloudil sám dál..... a jasnovidec poznává, co je za tím vším, proč hvězdy krouží ve vesmíru, nebo krvinky v žilách lidí. Ono totiž to vše nemohlo být stvořeno bez cíle. A ti, kterým bylo dopřáno postát v úžasu nad tím zázrakem, nemohli být stvořeni jen pro zábavu toho, kdo je stvořil. Nebyli tu k tomu, aby mu sloužili jako dvorní šašci. Nevíme nic než to, ale aspoň že to víme !"
Nadčasová kniha !
"Věřte mi, jen nerad začínám o sobě, ale jak byste mohli naslouchat příběhu a nevědět nic o vypravěči? Tož prosím o poshovění."
No stačila tato úvodní věta a páně Fischlovi se podařilo získat mou plnou pozornost. Jako bych svou zesnulou babičku a řeč svého kmene zase slyšela. Protože pro člověka z tama, z Moravy, šak víte, to autentické tož rozzářilo nadcházející den s oblohou plnou mračen tady v asijském liduprázdnu. Tož sem sa do teho dala...
Dvorní šašci. Čekala jsem rozuzlení nějaké důvtipné metafory. A to bych se načekala. Musím začít číst anotace. Já prostě sáhla po svém oblíbeném Fischlovi. A udělala jsem dobře. Navíc bod Viktoru Fischlovi, že mě tak dokonale zmátl. Tentokrát to totiž nebylo žádné laskavé, povznášející čtivo. Fischl přivádí čtenáře do nacistického koncentráku a později do šestidenní války v Izraeli. Nevíme kde přesně, ani kdy. To zjevně není důležité. Pro obskurní čtveřici "šašků", hrbatého soudce, co viděl do budoucnosti, virtuosního žongléra, hvězdopravce a liliputána - ideální podlidi pro německou "čistou" rasu, bylo důležité jediné. Přežít. Ale přežít za jakoukoli cenu? Soudce, který nemůže soudit, vypráví o osudu svém a svých přátel. Z války nelze vyjít nepoznamenán, i když přežiješ. Jak ale žít, po té vší hrůze a ponižování? Mnohdy je to touha po pomstě, která jediná dává smysl životu. Nebo aspoň podávat svědectví. A nezbláznit se. Pro mne tak trochu jiný Fischl. A přece nelze nepoznat jeho úvahy, myšlenkové pochody, jeho lidství a humanismus. Série lidských příběhů s celou řadou odboček. Takový je život. Tak zaznamenal Fischl válku a žití po válce. A ta kniha prosím v roce 1990 stála 14 Kčs.
"Bude válka. Hroudy budou bubnovat na víka rakví, matky zůstanou bez synů, ženy bez mužů, děti bez otců a budou osleplí a zmrzačení a budou lidé bez střechy nad hlavou a strach bude všechny dusit jako mlha plazící se údolím. A krev bude stékat po stráních a vsávat se do písku pouště a slzy naplní vyschlá koryta řek a nářek se bude rozléhat po zemi. A přece se nic nezmění a Země se nepřestane otáčet kolem Slunce... "
"Vydat svědectví, vytáhnout do boje proti zapomnění, to bylo naše poslání."
Jedna z knih, která ve mě zanechala silné dojmy ještě po letech, co jsem jí četla v rámci studia Českého jazyka a literatury. Drsné příběhy plné emocí, které mě nejednou během četby rozplakaly.
Vyborne charaktery a jejich drsne osudy propletene v jedne utle knizce se spojuji v ustrednim tematu clovek a jeho vztah k Bohu ci smyslu byti obecne. Moc me bavily peclive skladane perspektivy, mapovani myslenek cloveka, ktery patra po podstate...
Kniha o hledání smyslu života a víry po návratu z koncentračního tábora. Fischl prostřednictvím soudce, který už nesoudí ani vnitřně, a spíš přemýšlí, než se poddává emocím, předestírá filosofické otázky, které si museli navrátilci odžít. Někdo žil jen pro pomstu - a našel Boha, jiný Boha ztratil - a zjistil, že na tom nezáleží. Dvorní šašci nejsou silně dějová novela, ale ani suchopárná esej, spíš vyprávění o věcech lidských podané s velkým pochopením pro slabosti a pochyby, a vlastně na závěr optimistické.
O Fischlovi (a mimo jiné právě o Šašcích) jsem psala BP, tak možná nebudu úplně objektivní, nicméně... Ojedinělost motivu, neschematičnost postav, dějovost, dobře ovládnutý jazyk, nečekaný zvrat. Na malém prostoru se Fischlovi dle mého velmi dobře povedlo vykreslit jednotlivé postavy i situace tak, aby byly uvěřitelné (minimálně v rámci fikčního světa). Knihu jsem poprvé četla už když jsem měla o šoa celkem dost načteno, a přesto mě příjemně překvapila. Oceňuji práci s "pamětí" - soudce Kahana jako přímý svědek IIWW a následně "nositel" paměti, která by neměla být zapomenuta. Kde je spravedlnost? Kdo ji určuje? A existuje Bůh? Kniha mi klade otázky. A to já mám ráda.
Procítěné vyprávění do kterého se člověk dokáže přenést. Lítost, kterou u čtení cítíte je na místě a osudy lidí jsou někdy opravdu nevyzpytatelné. Myslím, že bůh tu nehraje roli, i když chápu, že se člověk musí držet nějaké víry, aby přežil peklo.
Kniha měla původně 100% a po mých hvězdičkách 88%, což je velmi škodolibá náhoda s ohledem na téma knihy...
Ale nemohla jsem hodnotit jinak. Styl psaní mi zcela nesedl, ač nejsem ateista, zdejší filosofie a víra mi spíše vadily...
Není to úplně dílo pro každého.
Zajímavě vylíčené osudy 4 různě postižených lidí, jímž však jejich tělesné nedostatky pomohly přežít válku.
Hrbáč, liliput, kejklíř a hvězdopravec - to jsou čtyři hrdinové příběhu. Čtyři "dvorní šašci" jednoho zmetka, jemuž jejich jinakost a znetvoření sloužili k pobavení.
Příběh nelíčí známé krutosti války, neopírá se ani tak o historii. Část z koncentračního tábora je tady jen částí vyprávění.
Ale určitě stojí za přečtení, protože každý ze čtveřice má co říct.
A samozřejmě přijde i čas pomsty :).
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945)
Autorovy další knížky
| 1990 |  Dvorní šašci |
| 1996 | Hovory s Janem Masarykem |
| 2005 | Kuropění |
| 1991 | Pátá čtvrť |
| 1990 | Dr. Karel Steinbach - svědek téměř stoletý |
Kniha Dvorní šašci je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 278x |
| Čtenářské výzvě | 26x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 78x |
| Chci si koupit | 12x |
| dalších seznamech | 3x |
S Viktorem Fischlem jsem objevila úplně nový tok myšlenek, nového autora co do obsahu a sdělení. Možná jsem si ale měla nechat delší prodlevu od Písně o lítosti, abych byla lačnější a vnímavější, možná jsem měla přehnaná očekávání.
Knížka je to skvělá, vlastně jí samotné není co vytknout, jen v porovnání nenabízí žádné posazení na zadek.
Líbilo se mi, že V. F. pojímá život Židů i po konci války, jejich všednosti a myšlenky, způsob vzpomínání. Znatelně se opakují autorovo myšlenky a polemika, které hrály prim v Písni o lítosti: Jsme nicotní, protože nikdy nebudeme vědět vše, existuje osud a k čemu jsme předurčení?, plníme naší roli na tomto světě?
V. F. se čte tak dobře, protože neplýtvá omáčkou, zbytečně a naprázdno. Na 150 stranách bylo tolik obsahu, děje a myšlenek, jako bych přečetla trojnásobek.