Sedmiramenný svícen

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Na malém městečku K. žijí drobní lidé jako všude jinde. Nejsou ani zvlášť dobří, ani zvlášť špatní, jsou jenom různí - a pak je najednou patologická horečka dějin zažene pod společný jmenovatel, který je zároveň vizitkou násilné smrti: židé. Fašismus, ona nejhlubší „noc lidskosti", zalije v krvi prostou poezii a drobná dramata obyčejných lidských životů ... A právě o těchto obyčejných lidských životech, na které se zákeřně snáší stín fašismu, vypráví Skvorecký v „Sedmiramenném svícnu". Je to vzpomínková kniha, říká o ní autor. Napůl skutečnost, a napůl — snad sen, snad symbol. Proto také nejsou všechny příběhy knihy realistické. Ale, píše autor v jedné z povídek, v téhle historii nejde o realismus. Což není válka spíše fantasmagorie než skutečnost, a je-li to skutečnost, jsme my skutečně lidé? Odpověď na tuto otázku ovšem v knize není. Tu vůbec nelze nalézt v knihách, ale jenom na dně vlastního svědomí každého z nás....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35596/sedmiramenny-svicen-M8B-35596.jpg 4.1146
Žánr
Povídky, Literatura česká
Vydáno, Naše vojsko
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Sedmiramenný svícen

Přidat komentář
jakub2199
21. června

Krásně napsaná nostalgická kniha, spíše soubor tématických vyprávění než-li souvislý příběh, přestože je zde jistá pojící myšlenka a příběh. Zvláštností je, že příběhy jsou vždy opředeny jistou nedořečeností, tedy vždy zůstane něco, co není dovysvětleno nebo dořečeno, čtenář si může stále klást otázky na věci, které nebyly rozřešeny. Ne ve smyslu, že by autor začal vyprávět o něčem a potom ono dějové vlákno opustil. Mnohokrát je čtenář informován, že autor o dalších osudech neví, nebo je někdy přerušen samotnými postavami, někdy autor spekuluje nad neznámou informací, někdy ne. Celý soubor zanechává jistý patos, jistý smutek nad chováním a osudem lidí, kteří někdy byli sousedy a přáteli a sledem událostí byli svým okolím opuštění ne ze zloby či nenávisti, ale jen a prostě z lidského strachu.
Jde o nenásilnější formu seznámení s hrůzami holocaustu pro čtenáře toužící si rozšířit literární obzory.

carodej-ucednik
22. května

"Vlastně mě ani nepodváděla; polyandrie byla pro ni normálním stavem. Jenže to já neuznával. Chtěl jsem ji mít, tu růži sáronskou, mít sám pro sebe, šest nebo sedm měsíců, na kolik mi v tom věku obvykle vydržela láska, ale - a to jsem nevěděl, protože jsem byl pitomý - ji děsila blízkost smrti a ubíhavé nožky vteřin, ona prostě neměla čas věnovat šest nebo sedm drahocenných měsíců života výhradně jednomu špatnému tenorsaxofonistovi s charakterem odpovídajícím osmadvacetiletému nočňátku."


ladyfromskye
07. března

Danny je moc fajn kluk a já byla moc ráda, že je vypravěčem i v této knize. Jenže abych byla opravdu a úplně spokojená, měl tím vypravěčem zůstat a ne se pomalu stát zase hlavní postavou. Tady se to opravdu nehodilo. Proto jen průměrné hodnocení.

jana14
03. ledna

Tuto knihu jsem vytáhla z knihovny rodičů jako....náctiletá (to už byla zakázaná) a jenom si pamatuji, jak strašně a přitom krásně mě zasáhla. Není třeba číst o holocaustu jenom podrobné popisy zrůdností prováděných v koncentračních táborech. Je to otřesné, ale daleko víc se mi dostalo pod kůži vyprávění o tom, jak zapůsobil holocaust na malém městě v naší protektorátní republice. A byly to hodně příběhy mladých lidí, takže jsem se s nimi ztotožnila. Nyní je na databázi navrhováno jako jedno z témat holocaust. Tak bych tu knihu všem moc doporučila.

Rade
27.12.2019

Čím jsem starší, tím je pro mě holocaust nepochopitelnější, neuvěřitelnější. Hlava mi nebere tu tichou organizovanou likvidaci jedné části obyvatel – nejdřív pěkně odevzdat majetek, pak spořádaně na shromaždiště, pak do Terezína, pak ještě dál… A ostatní okolo na to organizované odcházení koukali, sousedé, kamarádi, co si asi mysleli? Ještě že to nejsem já? Vnímali tu hrůzu? I když nevěděli vše, co víme my dnes, přeci to muselo být i tak děsivé…
Portréty obyčejných židovských lidiček a jejich hromadné mizení z městské komunity očima gymnazisty Dannyho. A smutné návraty těch opuštěných osamělých, co pro ostatní nečekaně přežili…

Nuny
25.11.2019

Ano, tohle mě velmi zaráží. Chování lidí bezprostředně po válce. Místo toho, aby se Židé vrátili živí a šťastní do svých domovů, setkávají se s nepochopením a nepřátelstvím.
Velice smutné.

DoktorAntonio
13.08.2019

Výborně napsaná kniha, vyprávění o těžkým věcech bez patosu, se Škvoreckého typickým odlehčeným stylem.

kap66
30.08.2018

Působivá a opět výborně napsaná kniha, o hrozných událostech, přitom lehkou rukou, jak to Škvorecký dokázal ve všech knihách s Dannym Smiřickým.
Přijde mi, že Škvorecký jako jeden z mála našich spisovatelů (a lidí vůbec) si vždycky zachoval ke všemu dějinnému zdravý přístup - snad nikdy netrpěl obdivem k jediné skupině lidí či národu. Příběhy židů jsou podány naprosto bez patosu, židé jsou nazíráni s chybami a slabostmi, přesto vidíme, jak jejich osud autora zasáhl. Rebečin osud je silný svou obyčejností (opravdu výborný úryvek vybral RobertRoberts - jedna dívka jde do kina, druhá, úplně stejná - vždyť jaký je mezi nimi rozdíl? - jde do koncentráku). Mě ale téměř stejně zasáhl Rebečin návrat: "Že se na mě všichni dívají jako na obtížnýho židovskýho spratka, kterej si dovolil se vrátit, když všichni slušný židi šli spořádaně do plynu." Tak se na ni dívali Češi, kteří si už zabrali byty a domy po židech - vždyť z nich přece vyhnali okupanty...
Škvoreckého mám ráda a jeho knihy s Dannym nejradši.

1

Doporučujeme

Krev na lopuchu
Krev na lopuchu
To na tobě doschne / Das trocknet an dir
To na tobě doschne / Das trocknet an dir
Smrt krásných srnců
Smrt krásných srnců
Praha noir
Praha noir