Monicay komentáře u knih

Tři čtvrtiny knihy se mi líbily na 4-5 hvězdiček, ale poslední část mě dost zklamala. Ne ani tak stylem psaní, který byl celou knihu velice čtivý a přesvědčivý, jako spíš autorovým tvrzením, že by měl člověk vyřadit nejen pečivo, ale všechny uhlohydráty. Kniha se tím pádem měla jmenovat spíš Život s Paleo dietou. Celkem autorovi věřím, že je pšenice modifikovaná, ale která potravina není? I ořechy, které doporučuje jíst ve velkém, musí být nějak skladovány a ošetřeny proti plísni, aby byla zajištěna jejich trvanlivost. Samozřejmě čím více procesy základní potravina projde, než se dostane ke konečnému spotřebiteli, tím hůře. Nejsem ale zastáncem života bez sacharidů, jelikož si myslím že je tělo potřebuje stejně jako bílkoviny a tuky. V rozumném množství samozřejmě, ale v tom by se mělo konzumovat i všechno ostatní. Jinak ale velice dobrá kniha plná nových myšlenek a postřehů. Občas autor používá odborné termíny, které nejsou jednoduše pochopitelné, nezahlcují však knihu přespříliš. Občasné příběhy jeho pacientů jsou příjemným oživením.

8 22.10.2014

Zdálo se mi, že přečtení této knihy trvalo pouhé minuty, jak výborně byla sepsána. Hluboké myšlenky nutící čtenáře k uvažování o smyslu života, vesmíru, lidskému odkazu a emotivní děj byly opravdu působivým spojením. Pohled mladé dívky na tak závažnou chorobu, poskytl čtenáři náhled do světa, se kterým se větší část lidstva naštěstí nikdy nesetká. Tyhle věty podle mě stojí za zapamatování stejně jako celý příběh:
"Jenom jedna věc je totiž horší než šinout si to v šestnácti do kytek s rakovinou, a to je mít dítě, které si to šine do kytek s rakovinou."
"Jsem jako granát, mami. Jsem granát a jednou vybuchnu a ráda bych, aby bylo co nejmíň obětí, chápeš?"
"Usoudila jsem totiž, že pohřby jsou pro živé."
"Udělala jsem tohle všechno a ještě horší věci, protože naši se domnívali, že bychom měli."

8 15.11.2013

Krásný příběh. Vidět Oveho zvenčí, z pohledu jiných lidí, myslela bych si, že je to jen otravný starý dědek. Ale vhled do jeho života, do jeho myšlenek a názorů na svět je okouzlující. Díky téhle knížce jsem byla pobavená i dojatá současně. Je to jedna z těch knih, od kterých se nechce odtrhnout, dokud nedorazíte na konec, a i pak byste ještě nejraději pokračovali v četbě, i když víte, že příběh už vlastně skončil.
V knížce se to hemžilo vtipnými i milými přirovnáními, ale tahle věta se mi líbila nejvíc: "A když se skutečně zasmála, Oveho napadlo, že právě tak by se určitě smály bublinky šampaňského."

6 29.09.2014

Knížky ze série Strážci věčnosti se mi všeobecně velice líbí, i když při čtení některých pasáží musím kroutit hlavou. Čím vyšší číslo dílu, tím víc těchto okamžiků se u mě vyskytuje. Vždycky mě pobaví, že každý nový chlápek je neskutečný borec, nebezpečný až na půdu, s mocí, která překonává všechna měřítka, ale když se postaví zlu v podobě Temného lorda, většinou dostane na frak. Strach z temnoty se mi z této série zatím líbil asi nejméně, nepodařilo se mi totiž oblíbit si Caina. Jinak ale má kniha (stejně jako ostatní díly) své kouzlo.

6 03.06.2013

K téhle knize mě napadá jediné slovo - milá. Byl to příjemný příběh vyprávěný z pohledu neobvyklé hlavní postavy. Nemůžu říct, že by mě myšlenky v knize nějak zvlášť oslovily, i když vždycky říkám, že kdybych si musela vybrat náboženství, byl by to buddhismus. Možná jsem trochu jako Franc, který vidí zprvu hlavně to pozlátko - no, snad se časem taky posunu někam dál.

5 23.02.2016

Moje třetí smutná kniha. Pořád je nemám ráda. Jsem prostě ten typ na happyendy, takovéto 'a žili šťastně až do smrti'. Jistě dobrý konec, správný konec nemusí být černobílý, může mít tisíce odstínů. Než jsem tě poznala asi nemohlo dopadnout jinak, než dopadlo a příběh to byl opravdu krásný. I já jsem si hledala chvilky mezi cestováním z/do práce, vařením a vším ostatním, abych mohla aspoň nakrátko otevřít knihu a začíst se. Silný, čtivý příběh, skvělý humor hlavních postav, všechno se mi to prostě líbilo. Přinutilo mě to taky uvažovat o změnách - Louisa v knize kdesi říká, že je se svou prací, se svým životem spokojená. Když se setkává s novým prostředím, s něčím, co nikdy nepoznala, je změna nutná, v uvažování i v přístupu k životu. Je ale taková změna vždy ku prospěchu? Není někdy lepší žít si svůj nevědomý život a být s ním spokojená? Co když vás změna a nově vědomosti posunou někam, kde byste měli být šťastní a vy přesto nejste? Cesta zpátky do výchozího bodu už většinou není možná.

5 21.02.2014

Bavila jsem se od začátku až dokonce. Jelikož jsem knihu přečetla převážně v autobusu na cestě z/do práce, musela jsem v některých chvílích vypadat trochu divně, jelikož jsem se křenila jako o život. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli se mi víc líbila část o Alanově minulosti nebo přítomnosti. Na konci se to krásně prolnulo a vše se usadilo na místo. Pravda, ten konec mi připadal trošku neskutečný, ale pak jsem si připomněla, s kým vším se Alan v průběhu knihy setkal a ten pocit zase odezněl.

5 14.11.2013

Zvládla jsem přesně třicet dva stran a neodvažuji se udělit hvězdičkové hodnocení. Tohle rozhodně není kniha pro mě. Tak nějak jsem hledala knihy o psychologii, osobnostním a duchovním rozvoji a nějakým nešťastným omylem narazila na tohle. Abych použila vzletná slova autora - tato kniha nerezonuje s láskou v mém nitru. Ble. Už jen tohle napsat mi dělá zle.
Asi se některým lidem může i líbit, netvrdím, že ne. Ale moje vnímání světa a emocí se od slov v té knize liší natolik, že nejspíš žiju v úplně jiném vesmíru.
Jediné, co dokážu uznat, je to, že je kniha čtivá. Autor přímo promlouvá ke čtenáři, takže se text čte rychle a plynule - to proto jsem toho přečetla tolik, ehm, seděla jsem u toho v autobusu, takže nebylo kam utéct a co jiného dělat.

Zase jsem narazila na young adult knihu, která se mi líbila. Příběh samotný byl poutavý, čtivý, přečetla jsem knihu za jedno příjemné sobotní dopoledne. I když se mi v některých chvílích zdálo, že jsou zápletky příliš jednoduché a málo propracované, četlo se to dobře. Celkem velkou výtku mám ale ke gramatickým chybám, na které jsem při četbě narazila, a také k překladu. Byly tam chvíle, kdy jsem měla pocit, že to přeložil google překladač - např. zvláštní slovní spojení - vylívá modřina; se po něm vrhnu; obličej byl ztvrdlý koncentrací; na teplo naváděná střela; nedáš mi slyšení?; lámání lidí podle mého; Gator se nepříjemně zašil; utekla mu slza; flákla jsem ho do žeber; ždímala jsem si ruce. Myslím, že kniha by si zasloužila v tomhle ohledu lepší péči.

4 13.10.2014

Jill prostě píše srozumitelně, lidsky a přirozeně. Když čtu její knihy, mám pocit, že se mnou přímo mluví. Její posedlost BIO potravinami mi v některých chvílích sice přijde až přehnaná - navíc v naší republice není zase až taková sranda sehnat lososa z volného moře loveného u Aljašky. Přesto jsem se z knihy dozvěděla hodně zajímavého a užitečného - nejdůležitější myšlenkou je asi to, že se proti lidem potravinářské společnosti spikly a snaží se nás udržovat závislé na cukru :-) Jedinou cestou je zdá být pořídit si hospodářství a nejíst nic, co si nevypěstuji.

4 25.09.2014

I přesto, že žánr young adult zrovna nevyhledávám (sem tam na něco takového narazím a tak to přečtu), tahle knížka se mi líbila. Lenzi se chovala rozumně, nebyla jako spousta praštěných, věčně si stěžujících a nesmyslně jednajících puberťaček, kterými se tenhle žánr většinou jenom hemží. Jediný problém mám s koncem knihy, protože jsem měla pocit, že se všechno vyřešilo nějak moc rychle a snadno. Chtělo by to ten závěr trochu víc propracovat.

4 16.03.2013

Vyjadřuji se k celé sérii, jelikož jsem ji celou slupla naráz... Jsem opravdu ráda, že jsem se do čtení pustila, až když vyšly všechny díly série, jelikož na sebe jednotlivé knihy navazovaly a já vždy byla ráda, že hned můžu otevřít pokračování. Perfektní dílo, strašně mě bavilo. Všechny postavy mi připadaly zajímavé, takže mi vůbec nevadilo střídaní pohledů. Třetí díl působil jako ukončení série a já si říkala, že už to dál nemůže být nic moc, ale autorka příjemně překvapila. Stránky ubíhaly a já si užívala čtení tak, že nyní lituji, že už jsem na konci celé série. Uvítala bych, kdyby se Clary víc zabývala vytvářením run a jejich studiem (protože by mě to celé moc zajímalo)... ale vím, že se vše odehrálo v krátkém časovém úseku, takže na nic takového asi nebyl čas.

3 25.03.2016

Knihu jsem louskala dost dlouho, což je u mě měřítkem líbivosti. Nemůžu říct, že by byla špatná, ale Oveho jsem přečetla jedním dechem, na rozdíl od autorovy druhé knihy, kde jsem se občas musela do čtení nutit. Nejvíc se mi na ní líbil konec.

3 17.12.2015

Hezká kniha. Přečetla jsem ji za jedno deštivé sobotní dopoledne. V knihách Amandy Quick nejde ani tak o složité zápletky (hrdiny a padouchy lze rozeznat velice rychle) jako spíš o příjemný romantický příběh, který pohladí po duši. Tajuplná zahrada byla moc zajímavá, hned bych šla na exkurzi.

3 03.06.2013

Příjemná romantická kniha, kterou si otevřu vždy, když si chci přečíst hezký příběh. Četla jsem ji už několikrát a vždycky to byl příjemně strávený čas. V knihách Amandy Quick se mi nejvíc líbí vykreslení jejích mužských hrdinů. Kdo by taky nechtěl chápavého, silného chlapa, který je ochotný poskytnout své ženě prostor, který potřebuje, že? :-)

3 05.03.2013

Celá tahle série je boží. Jediné, co mě na ní štve je to, že jsem ji nezačala číst, až vyjde celá. Pokaždé, když dočtu další díl, jsem tam kde jsem začala - netrpělivě hledám na netu info o tom, kdy vyjde další část. Trochu mě mrzelo, že v tomhle díle není víc Arlen a Ahmann, ale jak už kdosi v komentářích níže psal, ostatní postavy to dobře táhly samy. Tohle je jedna z mála knih, u kterých si nejsem jistá, které válčící straně fandím. Když to bylo mezi Arlenem a Ahmannem, byla jsem pro tým Arlen, ale teď... prostě nevím. Trochu mi vadí všechna ta jména na A... kdo si pak má pamatovat, kdo je kdo?

2 07.03.2016

Correia prostě píše skvěle. Lovci monster se mi líbili o maličko víc, ale rozhodně mám v plánu pořídit si do své domácí knihovničky i celou tuhle sérii. Je to skvělé čtení, když chce člověk zažít pořádnou akční jízdu a určitě se ke knihám tohoto autora po čase vrátím.

2 09.08.2015

Je překvapivé, na co všechno lidé při rozhodování o svých nákupech slyší. Oceňuji, že autor dal dohromady tolik různých výzkumů. Kniha je psaná čtivě.

2 11.04.2015

Kdybych nebyla na fyziku tak dutá, jak jsem... ale musím uznat, že se autor vážně snažil mi to vysvětlit. Chvílemi jsem měla dokonce pocit, že se i chytám, což se mi nikdy v minulosti v tomhle předmětu nestalo. Sleduji seriál Teorie velkého třesku, takže jsem byla ráda, že mi hodně pojmů v knize bylo povědomých a přečetla jsem si, o čem to Sheldon vlastně mluví (i když si myslím, že to zakrátko zapomenu). Oceňuji slovníček pojmů, který je na konci knihy a který shrnuje vše, co bylo v knize řečeno. Pěkně to naservíruje a připomene, o čem, že to vlastně byla celou dobu řeč.

2 17.12.2014

Myšlenkové mapy a jejich tvorba mě hodně zajímají, jen se mi bohužel zatím nepodařilo stvořit takovou, která by pro mě byla užitečná. Pořád přemýšlím, jak je uchopit. Vrhla jsem se na knihu přímo od jejich tvůrce a zjistila jsem, že teorii rozumím. Teď ji jen nějak převést do praxe. Buzan píše, že každý umí kreslit - snad je to pravda, i když já u sebe na tento talent prozatím nenarazila.
Jinak je ale knížka napsaná něčím, čemu já osobně říkám 'nadšený americký styl'. Při čtení některých pasáží mi do hlavy naskakovala hláška z filmu Úžasňákovi: "Je větší, je zlejší. Dámy a pánové, náš pan Úžasňák je na něj krátkej." Takhle mi myšlenkové mapy od Buzana přišly ve srovnání se všemi ostatními způsoby tvorby zápisku.
Kniha je užitečná k ujasnění toho, co myšlenkové mapy jsou, ale jako v mnoha jiných oblastech i tady platí, že dokud si to nevyzkoušíte, nebude to umět.

2 13.11.2014