miss_nothing komentáře u knih

Nejprve o čtveřici přátel na prahu dospělosti, později analýza jediného člověka a traumat přežívajících a nesoucích se dál životem, věrných nevítaných společníků, co vypovídají vše o něm i o jeho nejbližších. Postavy přirostou k srdci, jako kdyby si čtenář dal několikadenní seriálový maraton, který smí vypnout až po titulkové sekvenci. Copak to nakonec nežijeme všichni?

4 24.07.2020

Jako číst impresionistický obrazy, co po slití dohromady vytvoří celek minulosti, přítomnosti a dalších střípků, ze kterých se můžete rozhodnout, jestli teda pokračovat cestou dál nebo vystoupit.

2 18.06.2020

Autenticita, nostalgie a především důkaz toho, že pokud žijete svým zájmem, tak se může dít cokoliv.

29.05.2020

Poučení o tom, že bychom měli být vnímavější ke světům dalších osob. Každý má totiž jeden svůj (možná podivný), který se zrovna nemusí projevit na vzhledu. Třetí povídku jsem se raději nahlas a pozpátku neodvažovala číst (viz. tiráž).

1 12.04.2020

Napínavost-rozpínavost lidské psyché.

6 08.04.2020

Slova plynou jako báseň a všechny pocity jsou v nich uvězněny.

2 15.03.2020

Kratší, čtivější a - navzdory velkému počtu postav z doby minulé - přehlednější verze Sofiina světa. Filosofický příběh, co vyžene klid z nejedné žolíkovské mysli.

5 23.02.2020

Čte se těžce, ale za vykreslení pocitů dne a londýnských postav to stojí.

2 01.05.2019

Nejdřív se četba táhla, pak jsem Nuslím přišla na chuť a ke konci jsem už u některých historek (vyvážení popelnic na kolečkových bruslích) nemohla zadržet smích.

2 23.04.2019

Cam si zasloužil v celé sérii i vlastní příběh, tak tady je... Samozřejmě se jedná jen o menší doplnění celé série, která byla dávno ukončena.

1 03.04.2019

Čtivé vysvětlení toho, proč se vlastně člověk (ne)má bát schizofreniků. A co víc, jedinečná možnost pohlížet na svět očima jednoho z nich. Teď začínám pochybovat, který složky mýho života jsou skutečný.

1 23.03.2019

Autentický bezprostředně plynoucí děj, nic mně bližšího a čtivějšího jsem nikdy nečetla.

2 05.03.2019

Leonce a Lena má jednoduchou zápletku, malý nádech romantismu. Vojcek je ojedinělou divadelní hrou, jejíž dotek čtenáře navždy poznamená. Navíc se čte velice snadně a přitom je v něm víc, než se dá přečíst.

25.02.2019

Překvapena délkou hry, ale naplno vtažena do vln romantismu, jsem nakonec přišla na chuť i delším monologům-úvahám.

1 24.02.2019

Oddechovka s úsměvnými momenty, která humorem někomu sedne méně, někomu zase více (u mě to bylo ovlivněno také četbou v angličtině).

3 23.02.2019

První duchovní kniha, ke které jsem přičichla. Dokáže nasměrovat k pochopení karmy, cestě soucítění s druhými bytostmi a smíření se se smrtí - vlastně se smrtí zaobírala mnohem víc, než jsem očekávala. A nakonec je to dobře, protože jejím přijetím lépe chápeme i svůj aktuální život a můžeme jej uchopit a naplnit způsobem, jakým chceme, dokud je ještě čas.

2 21.02.2019

Hravá zápletka, zábavnější a čtivější než verze Tirso de Moliny.

18.02.2019

Druhé díly nebývají "lepší", ale v tomto případě je opak pravdou. Postavy a jejich charakter jsou starými známými, jen se čtenář už lépe vžívá do jejich smýšlení. Vlastně by nebylo třeba prvního dílu, který očividný závěr pouze překazil. Tato kniha jej naštěstí napravila.

2 13.02.2019

Poslední díl mé nejoblíbenější fantasy série, ke které je třeba se opakovaně vracet - jakmile je člověk zase dost starý na pohádky. Propracovaný závěr nalezne čtenářovo ocenění až v nedětských očích.

4 12.02.2019

Pod optimistickou obálkou slova plná teskné melancholie s přítomností tajemné postavy na irských útesech, kterou by mohli závidět i autoři z dob romantismu. Musejí však všichni takoví hrdinové skončit ZkLÁMÁNI city?

08.02.2019