Loupežníci přehled
Friedrich Schiller
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32097/bmid_loupeznici-vCJ-32097.jpg
4
115
115
Klasická romantická tragédie. Vzrušující drama vypráví příběhy dvou bratří, Karla a Franze Moora, o jejich tragickém osudu a utrpení, které způsobí svému otci i milence jednoho z nich. Vychází u příležitosti dvoustého výročí úmrtí Friedricha Schillera.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2005 , ArturOriginální název:
Die Räuber , 1781
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Loupežníci. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (16)
Schiller je typickým představitelem preromantismu, kdy buduje emocionální rodinné drama z prostředí loupežníků... a víc k tomu již vlastně ani není třeba říct, jelikož jsem v jedné větě shrnul všechny základní rysy tohoto období. Máme tu starého šlechtice Moora, dva bratry a milenku se sebevražednými sklony, jejichž propletené vztahy doplňují ještě další postavy, takže je o zábavu postaráno. Kdyby se s autorem potkal Shakespeare, určitě by mu zatleskal. Dříve mě drama bavilo více, ale pořád jde o kvalitní kousek a spolu s Goethem patří Schiller k nejlepším představitelům své doby.
Zaprvé musím říct, že tohle je neuvěřitelně hezky napsané a některé věty a obraty mi vyloženě působily rozkoš. Vtipných momentů také nebylo málo a tak to má být - dokonalé vyvážení mezi seriózností a komičností.
Zadruhé, postavy byly moc hezky vykreslené a charekterizované. I někteří loupežníci, jmenovitě Schweitzer a Roller, kteří nedostali tolik prostoru, si mě dokázali získat. Takové kámoše mít je prostě k nezaplacení. Hlavní postavy, ač mají své charakteristiky, převážně zastupují koncepty (ateismus, křesťanství, archetyp otce a syna). Nejvíce mě zklamala jediná ženská postava v celém díle, Amálie. Ta na rozdíl od ostatních neměla vlastní charakteristiky žádné, pouze se stala zosobněním ženského ideálu a žila pouze svoji láskou ke Karlovi. Je to škoda, měla potenciál pro zásadní ovlivnění příběhu.
Řešení etických otázek a dilemat bylo také zajímavé, dochází k setření hranic mezi dobrem a zlem a zmatení, zda lze vůbec svět takto černobíle rozdělit. Osobní rozervanost postav a rozklad mysli jsem si užívala. Konec byl nečekaný.
Čtenářský prožitek mi lehce rušily překlepy, kterých ve vydání z r. 2005 nebylo málo.
Myslím si, že kniha má rozhodně co nabídnout, nicméně svými klasickými náměty i zpracováním zřejmě nebude úplně pro každého. Chce to trpělivost a chuť transportovat se do oné doby. Předem jsem se vzdala naděje vidět toto někdy naživo v divadle.
Související novinky (1)
Nové eknihy zdarma ke stažení (28.2. - 4.3.)
04.03.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Loupežníci v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 181x |
| ve Čtenářské výzvě | 8x |
| v Doporučených | 5x |
| v Knihotéce | 33x |
| v Chystám se číst | 45x |
| v Chci si koupit | 10x |
| v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
německá literatura divadelní hry tragédie německá dramata
Autorovy další knížky
| 2005 |  Loupežníci |
| 2011 |  Úklady a láska |
| 1980 | Óda na radost |
| 1995 | Estetická výchova |
| 2015 | Marie Stuartovna |
Schillerova dramatická prvotina je psána stylem zkušeného spisovatele, a i přes některé očividné dějové zkratky, se jedná o silné romantické dílo s neromantickým vyústěním. Ivanovsky Karamazovská postava France Moora, či snad bychom měli chronologicky správněji říci, Ivanův předchůdce Franc, je nejzajímavější postavou tohoto dramatu, na této postavě je skvěle zachyceno lidské nelidství, a věčná touha nabourávat nenabouratelné.
Škoda jen marxistického doslovu (vydání z roku 1955), který se opět snaží odstranit či přesněji pokroutit to podstatné ze Schillerova dramatu, tj. dialog mezi řádem utvářeným a libovolně řízeným člověkem a řádem Božím, tento konfliktní dialog se marxistická kritika snažila přetvořit na boj mezi třídami dělníků a buržoazie, tedy na boj jen uvnitř řádu lidského.
„Člověk se snadno klame. Věř mi, pokládáme někdy za sílu ducha to, co konec konců není než zoufalství.“ (s. 93, Karel Moor)
„Z bláta člověk povstává, nějakou dobu se blátem brodí a bláto děla a opět se v bláto rozpadá, až se nakonec sám přilepí na podpatky svého pravnuka. To je konec písničky, to je blátivý kruh lidského určení, a tak, šťastnou cestu, pane bratře! Svědomí, ten cholerický mravokárce, stižený pakostnicí, ať si vyhání vrásčité ženské z hampejzů a ať mučí staré lichváře na smrtelném loži, u mne se audience nikdy nedočká.“ (s. 107, Franc Moor)