milary komentáře u knih

Jo, vzpomínám si... Na to pozérsky bohémské prostředí, kde zprvu zajímavé sedánky pravidelně válcovalo nabubřelé pseudointelektuální přetlačování a mladé básnířky, či povšechně mladé nadějné literátky, zmámeně padaly do "slavných" náručí jako vosy do lahví s přeslazeným pitím...
Ten sajrajt se z křídel dostává dost těžko. Což je celkem spravedlivá cena. Ale někdy - viz hrdinka - se člověk nedoplatí...

Hvězdičky nebudou. Protože ony by vlastně ani - nebyly. Nelíbilo se mi to. A popravdě nevím, k čemu je v dnešní rozviklané době tahle ozvěna plná mindráků dobrá.
Asi mě štvalo jen tak knížku odložit; Petra Hůlová je v české literatuře pojem, zkoušela jsem najít pro sebe klíč. Nešlo to. Avizovaný zápas? Nějak mi unikl. Oč?

SPOILER:
Definitivně mě znechutil tzv. "generační nelad", téma, které mě normálně zajímá.
"Děti", které se prohrabou máminou korespondencí a "svobodně a otevřeně" s ní vedou debatu o tom, kdo ji kdy "vojel" a jak, a ona se pak navíc poslušně účastní naprosto ujeté hry na popohnání viníka k zodpovědnosti... Ježíškovybrejle, to jako fakt?!?

Sága Norenová policie Malmö, zaznělo mi v uších nedlouho po začátku audioknihy, a byla jsem doma.
Pokojskou s aspergerem interpretovala geniálně Marie Štípková. Hlas znamenal tentokrát hodně; jitřil emoce (zdaleka ne vždycky sympatické), neposkytoval prostor variabilním reakcím, důsledně útočil na trpělivost a mařil jakékoliv naděje na "normální" komunikaci.
Námět je skvělý. Nechybí napětí, ani dojetí. A líbí se mi obálka.

Co se mi nelíbilo? Jak to shrnout? Absolutní dořečenost. Nadúroda ušlechtilosti. To, že křehké okamžiky, které jsou nejpůsobivější tehdy, když se jen tak mihnou, byly nemilosrdně rozpitvávány a recyklovány. Mužské hlasy, které - s výjimkou největšího prevíta - působily jeden jako druhý nesnesitelně svatouškovsky.

SPOILER:
A nelíbilo se mi, že někdo, kdo si tolik považoval odkazu babičky, že nejlepší je říkat pravdu, vzal samozvanně do svých rukou spravedlnost a bez stínu na duši tu pravdu blaženě pominul.

Takže co? Vůbec nelituju, že jsem si titul koupila. Ale za víc než tři hvězdičky to tentokrát nebude.

20 28.07.2023

A znovu. To, co Agatha Christie tak skvěle umí. Jednoduchý zločin, čím dál složitější pozadí, psychologická studie zákrut lidské mysli. Napínavé od začátku do konce. Proč? Moc hezky to popisuje konicekbily. Protože to, co "snímají" oči, neposkytuje mozku vždycky zaručené informace...
Verzi s Poirotem neznám. Ale plukovníka mám ráda. A mám ráda, když při různých případech potkávám staré známé, kteří se setkali jindy a jinde.
Skvělý interpret Jan Šťastný.

19 28.07.2023

Poslouchala jsem příběh "Maigret a zločin na vsi" samostatně, jako obvykle v podání Jana Vlasáka a s neměnnou doprovodnou hudbou. Asi bych to už jinak nechtěla.

Znovu ta příznačná pomalost, zdánlivě ospalý tok komisařových myšlenek, zhmotnělé prostředí, stojatá atmosféra.
Magret je tu z náhlého popudu, kvůli jednomu muži obviněnému z vraždy, jenž se k němu uchýlil o pomoc. Nějak se to seběhlo a komisař pojednou neví, jestli tu být vůbec chce, proč se do něčeho, co vlastně vůbec není jeho věc, pouštět, - a navíc nejsou k mání ani ústřice, na které se tolik těšil. A bílé víno? Škoda mluvit...

Komunita. Drby, pošklebky, závist i nenávist. Lži. Bezvýhradná semknutost v jednom; i ten nejzparchantělejší starousedlík je tolerovanější, než "náplava". Je přece NÁŠ.
Cizáky tu taky neradi. Co můžou vědět... (A bůhví, co by našli). Ať si táhnou.

Maigret ale není kdekdo. Nesoupeří. Dívá se. Ukládá si zdánlivě nepodstatné. Doptává se mimoděk. Pije špatné víno a nepospíchá.
Ten nevzrušený klid, zdánlivé tápání a domnělá bezradnost okolí ukolébává. Až jednoho dne střípky zapadnou na svá místa...

14 17.07.2023

Líbilo se mi to.
Enzo stárne v kruhu svých milovaných a vypadá to na běžný "odchod na odpočinek".
No ano, zestárnul, ale ne tak, aby mu to přestalo myslet a ztratil zájem o nevyřešené případy, ani svůj pověstný instinkt.
Když je jako forenzní odborník přizván k ohledání náhodně objevené mrtvoly oficíra, zastřeleného někdy v době válečné okupace Francie, rád přijímá.
Jenže místní policejní stanice má zničehonic na krku další vraždu, tentokrát současnou, se kterou si nedovede poradit o nic líp. Nakonec, rád nerad, přijímá Enzo roli "poradce" i u tohoto případu. Netuší ovšem, že se z obou kauz vyklubou "siamská dvojčata" a zabrat nedostanou zdaleka jen malé šedé buňky...

Téma nacistického rabování uměleckých děl napříč Evropou mě zaujme vždycky.
K tomu skvěle vymyšlené propojení současnosti a minulosti.., - Noční brána mi zkrátka znovu připomněla Maye, jak ho mám ráda.

22 17.07.2023

Miluju knížky o archeologii, jakkoliv nemám iluze o mnohém, co s ní souviselo a souvisí.
(No, a taky jsem nikdy nemusela Staré řecké báje a pověsti). :)

Řecký poklad je nádherné čtení, barvité, napínavé a dobrodružné, čtení s úžasnou atmosférou a mnoha detaily, přibližujícími (nejen) tehdejší Řecko.
Možná mi přišly některé pasáže trochu zdlouhavé, ale nenudila jsem se nikdy.
(Taky díky interpretaci Mistra slova, Martina Preisse).

Když jsem začala na doporučení loudit informace z aktuálních zdrojů, podivila jsem se. O dost víc, než bych čekala. Ale srovnání mi přineslo jen další porci nadšení z překvapivých poznatků a nikterak neovlivnilo potěšení z četby téhle románově velkorysé odysey vizionáře Schliemanna.

Krásné komentáře od bookworm a Rilian.

17 16.07.2023

Četlo se to zase dobře, od Kutschera nelze nic jiného čekat. (A taky prozatím nešlo jen tak pominout další díl série, která se mi průběžně hodně líbila).
U jednoho z dřívějších dílů jsem připojila přání, ať pan Kutscher neumdlí, ale ať ví, kdy přestat. U Transatlantiku jsem pochopila, že umdlím já, protože on přestat patrně ještě dlouho neplánuje.

To, že se knížka dobře čte, nestačí.
Vůbec by mi nevadil další díl, aťsi by měl otravně předimenzovaných 600 a víc stránek.
Prominula bych i nepřeložené cizojazyčné špalky, jakkoliv mi to připadá nemístné a vůči mnoha čtenářům bez jazykové výbavy nesympaticky přezíravé.
Kdyby...

Poslední knížka už postrádala informativnost, sevřenost i atmosféru většiny předchozích dílů.
Rozmělňovaná podrobným itinerářem jednotlivců je linka samotného Ratha jen v pozadí a nezajímavá (přestože udržet jej v ději stálo autora dost krkolomné úsilí).
Vůbec ta úporná snaha šetřit si pro další díl(y) všechny kdy zmíněné postavy (s jedinou výjimkou), dohromady nic neukončit, nevygradovat, mi přišla na tolik stran zkrátka trochu moc jako prostý kalkul. Škoda.

19 16.07.2023

Medvědín? Ne.
Úzkosti a jejich lidé? Ano!!
Muž jménem Ove? Babička pozdravuje a..? Sbírám odvahu.

Tady byla Britt-Marie? Jedno velké a nadšené ano!!
(Nerada to dělám, ale pokud se nechci dopustit plagiátorství, nebudu se pokoušet konkurovat komentáři tygřík2. Nedokázala bych dojem z téhle knížky stručně vystihnout líp).

Autor je pro mě jedna velká záhada. Jeden - bezpochyby výborný - spisovatel, a moje zaujetí? Koukám na ostatní knížky a komentáře k nim, a očividně nejsem sama, čí škála hodnocení se dá shrnout pod sofistikovaný pojem "kam kerý" :))
Co zbývá? Zkoušet číst dál.

27 14.07.2023

Přečetla jsem si o Carstenu Hennovi. Přečetla jsem si (výjimečně) pár komentářů. Pak už jaksi nešlo nepustit se do knížky.
Začínala jsem opatrně. Nerada se překotně dojímám a nemiluju knížky, které se citů příliš nezakrytě domáhají. Tahle taková nakonec vůbec nebyla.
Obsahovala hezky vymyšlený příběh, spoustu neopotřebovaných vět a půvabných nápadů, nabízela laskavost, brzdila sentiment vtipem, neodříkala se pohádkovosti. Byla "jen" něžná, neutápěla se v bezbranné křehkosti. Líbila se mi.

27 13.07.2023

Smrt v oblacích... Jeden z nejdůmyslněji zosnovaných příběhů paní Agathy. A také jeden z nejznámějších.
Smrt v letadle. Včela. Střela. A Poirot? Indisponován. A vedle něj se vraždí! Mon Dieu!

Samozřejmě, jen co se vzpamatuje ze zažívacích potíží, kterými trpívá na lodi i v letadle, okamžitě aktivuje činnost malých šedých.., no - víte o čem mluvím. A neprodleně začne v tomto francouzsko-anglickém vyšetřování fušovat do řemesla jak Jappovi, tak francouzským kolegům. Klade nástrahy, otázky, spřádá hypotézy, spolčuje se tu s tím, tu s oním. Je to fuška, motá se v kruhu, vaří z vody. Japp jeho mravenčí práci klasicky znevažuje. Jestlipak to velký Poirot i tentokrát rozlouskne? To sou nervy, co? :))

19 13.07.2023

Méně známá komedie? Tak to jsem moc ráda, že jsme se seznámily. Půvabná drobnost o jednom lakomci, jeho zamilované dceři a nápadníkovi, který neoplývá penězi, ale zato má "za ušima". Chytrá a vtipná hříčka o léčce, která chytne do pasti prohnaného šejdíře.
Moc jsem se bavila. I díky skvostnému obsazení rozhlasové podoby v čele s Josefem Somrem.

13 13.07.2023

Jasně vidím, že co se mne týče, královna detektivek ještě své karty zdaleka kompletně nevyložila. A to jsem myslela, hahaha, jak ji už mám načtenou...

Proč nepožádali Evanse? No to mi teda řekněte, táhlo se mi hlavou bezmála do konce, kdy vodítka autorka odkryla už nepřehlédnutelně; řekněme jakousi modifikací braillova písma pro nedovtipy. :)
Knížku jsem nikdy nečetla, a tak mi tenhle důvtipný a napínavý spiklenecký komplot (kde nejde o nic menšího, než především - jaké překvapení! - o peníze), dočista učaroval.
Přestože nemám nijak v oblibě dvojici Tomy & Pentlička, Frankie a Boby mi svou živostí a přirozenými, často vtipnými dialogy zcela vynahradili nepřítomnost sl. Marplové i Hercula Poirota, což většinou nesu nelibě. (I když - jsou samozřejmě i další výjimky, třeba inspektor Battle v Nulté hodině).

Znovu musím vyzdvihnout naprosto skvělý poslech. Detektivku načetl pro mě doposud neznámý interpret, Daniel Bambas. A udělal to tak úžasně, že se naráz vyšvihl mezi mé oblíbence čtení do ucha, a to i na poli dvorních agathovských hlasů.

24 12.06.2023

Grishama jsem nečetla opravdu dlouho. Znovu mě k němu navedl Stephen King, který autora právě s Firmou zmínil ve své knize O psaní.
Poslouchala jsem audioknihu v podání Martina Písaříka, sedlo mi to.

Dvavadvacet let starý právnický thriler mě bavil. Grishamova právnická profese je zúročena věrohodností, a koneckonců - kdo by si kazil požitek z napínavého akčního čtení okázalými pochybnostmi, nakolik se to či ono mohlo či nemohlo, a nimráním se v tom, jestli snad, probůh, není knížka zastaralá? Je to klasika. A pořád skvělá.

Grishama zjevně bavilo psát jen to, co ho bavilo nejvíc. A tak kdybych četla knížku na papíře, asi bych se podívala, jestli čirou náhodou nevypadla na konci stránečka či dvě. :)
Závěr, myslím tím opravdu pár posledních vět, totiž svou stručností působil až trochu komicky, jako zkrácená verze sebe sama. A stěžuju si snad? Ne. Je to spolehlivých 85 %.
Film mě nemine a těším se i na další kauzy.

21 07.06.2023

Už napoprvé mě Nesser okouzlil, píše prostě... jinak. A to se mi, s časovým odstupem větším, než jsem původně plánovala, líbilo i ve druhém díle série s inspektorem Van Veeterenem.
Líbí se mi to počáteční váhavé shledávání hubených vodítek bez raketového tempa akčních profíků, spíš instinktivní osahávání možností, krok dopředu, dva zpátky, zázraky se nedějí.
Líbily se mi i tentokrát obyčejné dialogy, obyčejné postavy, humor, skrytý a nevyčnívající. Líbilo se mi pěkně vymyšlené pozadí; dějiště a "rekvizity" používané při vyšetřování.
A ano, dostalo se i na regulérní porci napětí, když příběh vrcholí.

Přesto hodnotím trochu zdrženlivěji, než první díl. Ta neuchopitelnost, která mi přišla v Síti orignální a zajímavá, místy už trochu příliš zbrzdila přirozené tempo příběhu a zamlžila jej až na hranici jakési chvilkové strnulé bezdějovosti.
Pak se mlha zvedla a - dořešeno. Cítila jsem se trochu rozpačitě.
Asi mi to tentokrát - jak zaznělo v některých komentářích přede mnou, - přišlo taky spíš na rozsáhlejší povídku.
70 %

15 05.06.2023

Když je knížka skvělá, zajímají člověka (mě) i věci, o kterých nemá kale ponětí. Tady to byla nejen letadla a podrobnosti o jednotlivých typech, vlastnostech a vývoji "za pochodu", ale i konkurenční "dostihy" protivníků na poli arzenálu a bojových strategií, popisy života letců i leteckého personálu, a další.
To všechno by mě zaujalo sotva, nebýt mimořádného zpracování. Dívám se, že Velký cirkus vyšel jako svazek edice Živé knihy, což je název v tomto případě víc než výstižný. Co se zdá nepřenosné, zprostředkoval Pierre Clostermann formou deníků jako strhující vyprávění. Svědectví o strachu, vyčerpání, odvaze, nenávisti, šílenství a respektu. O službě vlasti, opotřebovanosti, nasazení a zklamání. O válce.
Nemůžu posoudit, nakolik si kniha nárokuje být literaturou faktu. Mně se líbila.

Poslouchala jsem audioknihu z edice Mistři slova. Četl sugestivně Jiří Dvořák.

17 02.06.2023

No, jasně že pět. Stálo to rozhodně zato, i když - jak jsem tak s velkým zájmem proplouvala Kingovými poznámkami k obsahům jeho knih, ke čtení mě to nijak neponouklo. Já prostě nemám v hlavě pro tenhle typ literatury šuplík. A tak Dolores C. patrně zůstane čestnou výjimkou, kterou jsem si ovšem dokonale užila.

Nepochybuju ale, že je Stephen King skvělý spisovatel. A dokládá to i drobná životopisná část knížky. Vtipná, neokázalá, jakoby jen letmo nahozená. O klukovi, který si věřil, o chlápkovi, který si věřit nepřestal, o ženě, která dohlídla, aby přežil. Všechno. A hlavně nepřestal psát.

Co se týče části o řemesle...
Myslím, že ani "mistr tesař" se nevyhnul tomu, čemu se vyhnout zamýšlel, a sice nějakým těm slovům navíc. Jenže: "Opakování je matka moudrosti", říká se, tak to tak beru.
Neaspiruju na spisovatelskou dráhu (ne že by se mi to nelíbilo ;). Vím ale, že kdyby jednou!! - do kurzu tvůrčího psaní se nepoženu. :) Přes pár drobných nesouhlasů a míst, která mě zas až tolik nezaujala, bych vzala fixku a začala číst znovu.

22 02.06.2023

Člověk by si přál, aby to nikdy neskončilo. Nádherné vyprávění o archeologických výpravách na Blízký východ, kterých se Agatha Ch. Mallowan zúčastnila mezi dvěma válkami se svým druhým mužem Maxem.
Nezaměnitelný humor při líčení desítek kulturních rozdílností, nahled a sebeironie tam, kde by běžná příslušnice ženského pohlaví "hodila flintu do žita", neuvěřitelné množství informací o vykopávkách, životě v dané lokalitě, přírodě, obyvatelích, obyčejích, cestování, úřadech, jídle, smrti...
Potěšil, ale nepřekvapil mě respekt k místu i místním, který manželé všemožně vyjadřovali svým jednáním, aniž by to zpochybňovalo jejich autoritu. Právě naopak.
Cítila jsem Agathinu lásku a smutek z rozloučení, když se Eropa začala chvět v základech a ona se vracela domů. Naposledy.

25 22.05.2023

Přiznávám, vlastně se mi to nelíbilo. Moc s autorkou neladíme, něco se mi líbí bezvýhradně (miluju Honzlovou), někde mi styl ani téma nesedí.
Dočetla jsem do konce, ale povídku za povídkou jsem přemýšlela, proč vlastně číst dál. Myslím, že kdybych přečetla byť jen jednu, byly by v ní jaksi obsažené i ty ostatní, co se brzy promíchají a vyšumí...
Po úvodní povídce Nebe, peklo, ráj jsem ale byla nachystaná na něco zcela mimořádného, protože ona byla zcela mimořádná. Zasáhla mě, otřásla mnou, otevřela skříň s kostlivci a ti vesele skotačili s těmi současnými, rozpomenula na rádoby zapomenuté. Něco tak působivého člověk nečte často. Ta zaslouží nejvyšší hodnocení bez debat. Zbytek? Tři mínus.

16 22.05.2023

V Biblionu vznikla prima edice Dennodenně. Nahlíží pradávné příběhy brýlemi současných inspirativních osobností, jak praví anotace.
Příběhem Jonáše mě provázel Pavel Hošek. A ten je pro mě inspirativní osobností zcela určitě, neb je to vzdělaný, moudrý a názorově nezatuhlý teolog, jehož nezaujatou nabídku možných pohledů na "známý" duel Jonáše (nás) a Boha člověk s dychtivým hledačstvím promýšlí a těží z ní, aniž by měl jen na chvíli pocit, že mu někdo tlačí hlavu pod vodu toho starého známého "jedině správného výkladu".
Krásná grafická úprava. Klenůtek.

14 22.05.2023

Zásoby se tenčí, s Otou se už poměrně dobře známe, a tak zhruba vím, co čekat. A těším se úplně stejně na jeho eskapády všeho druhu, které, jak dobře víme, vedou pravidelně k účasti na rozplétání nějakého hanebného činu (a to výhradně po vlastní línii) a věšení bulíků na nos mjr. Moldánkovi a dalším profesionálním složkám.

Mosazná postel nabídla drsný příběh válečných důsledků, komplikovaný a dobře vymyšlený. A krutost, vypsanou s detailností, nad kterou jsem se u Velinského trochu zajíkala.
A vedle toho mi prostě tentokrát nějak skřípalo Fanfánovo obvyklé fanfarónství a vodopád hlášek a jimi nabitých slovních výměn (které jinak miluju), například v sousedství situace, kdy drama eskalovalo svištícími kulkami a protagonisté se předháněli ve fórech. Takovej trochu kočkopes...

16 22.05.2023