Pověz mi, jak žijete

Předesílám, že kniha mne nejdřív zaujala tím dvojím příjmením autorky - v žádné knize, článku či TV dokumentu jsem se totiž nikdy nedozvěděla ani jen náznakem nějaké vysvětlení, proč si paní Agatha celoživotně ponechala příjmení po svém prvním manželovi, který jí podváděl a opustil, a ona pak celosvětově a nesmazatelně proslavila příjmení toho, kdo jí tak ublížil.
Nikdy jsem nepochopila, proč pak nepřijala a ve své tvůrčí práci nepoužívala příjmení druhého manžela, se kterým se doslova "našli" a strávili zbytek života. A na této knize mne upoutaly právě ta dvě příjmení - i Christie, i Mallowan. Zvláštní. Možným důvodem je, že celý děj této knihy se přímo váže k výkonu vzrušující profese druhého manžela - archeologa Mallowana, a jen proto i jeho jméno se ocitlo na obálce. Naprosto výjimečné!

Paní A.Ch.M. provází manžela na vykopávky do Sýrie - tehdejší francouzské kolonie - , ale ne jenom jako manželský přívěšek, ale jako plnohodnotná členka týmu zapojená do archeologických vykopávek v roli dokumentátorky - fotí, dělá popisky a snáší všechny potíže života v "neevropských" podmínkách. Úžasný je už úvod knihy, který začíná básní (kdo by řekl, že Agatha byla i poetkou!) a mimořádně vtipným popisem pokusů o nákup oblečení vhodného do pouštních oblastí, ovšem nadstandardní velikosti. To jsem hned v úvodu žasla!

Překvapující byly její vtipné postřehy, kterými častovala nejen členy evropského archeologického týmu, ale zejména místní obyvatele. Výstižně a s humorem dovedla pojmenovat četné projevy typické orientální proradnosti, falše a ziskuchtivosti domácích dělníků, úředníků, šejchů, stejně jako jejich dětinskost, temperament, sluhovskou věrnost a různé obdivuhodné - Evropanům cizí - dovednosti.
Krásně, s láskou a obdivem popisuje tamější přírodu, všímá si rozdílů různých mentalit (Arabové, Kurdové, Arméni, Turci, ..) i rozdílného postavení žen v odlišných kulturách.

"Neboť miluji tu něžnou úrodnou zemi a její prosté lidi, kteří se dovedou smát a těšit se ze života, kteří jsou líní a veselí a mají důstojnost, dobré způsoby a velký smysl pro humor a smrt pro ně není strašná."
- když toto psala, naštěstí netušila, co se z té uhrančivé Sýrie stane za pár let.
Knihu jsem četla s velikou radostí a zaujetím.

Umíte si představit, že byste sedli v Praze do vlaku a jen s jedním přestupem v Istanbulu dojeli až do Damašku, nebo do Bagdádu? Bez starostí o to, kde máte neprůstřelnou vestu a který pohrobek Islámského státu Vás bude chtít jako rukojmí. Ne? No já taky ne. Bohužel.
Svět, který v téhle knížce Agatha Christie popisuje, už dnes vypadá jako sci-fi. A přece existoval.

Samozřejmě u zážitků z cest nemůžete čekat napětí a vzrušení jako u Agathiných detektivek, stejně jsou tyto příběhy často úsměvné a hezky se čtou. Škoda jen, že jsem od autorky už rozmazlená vyšší kvalitou.

Christie zde s lehkostí a nadhledem vypráví o každodenním životě na vykopávkách ve 30. letech 20. století. Její styl je mimořádně čtivý, plný humoru a lidského porozumění. Dokáže zachytit nejen peripetie spojené s archeologií, ale především atmosféru tehdejších komunit. V jejím podání ožívají pestré skupiny obyvatel – Kurdové, Arméni, Arabové i lidé různých náboženství – kteří spolu sdíleli prostor i život navzdory rozdílům.
Přestože se jedná o dobu i prostředí, které jsou dnešnímu čtenáři vzdálené, vypravěčské mistrovství Agathy Christie dokáže tuto propast překlenout. Text působí živě a autenticky, jako bychom byli přímo na místě spolu s autorkou.

Kdyby Agatha Christie žila v dnešní době, určitě by měla úspěšný blog o cestování!
Její vyprávění o době, kterou strávila se svým druhým manželem mezi archeology na vykopávkách v Sýrii, je plné výborných postřehů, nepostrádá cit pro atmosféru, vykresluje skvěle místní prostředí, myšlení místních obyvatel i způsob života. Navíc jsou to historky zábavné a vtipné.
Kdo nezná tuhle "ne-detektivní" knihu, tomu ji vřele doporučuju. I když se tu nevraždí, je to skvělé čtení!

'Jsou knihy, při jejichž čtení se člověk v duchu neustále usmívá, občas se ovšem směje i zcela viditelně a někdy přímo nahlas.'


Každý, kto považujete Agathu Christie za 'TOP', si dajte 'Pověz mi, jak žijete' za povinné čítanie ;)


'Sepsat tento prostý záznam nebyl úkol, nýbrž čirá radost'

Pověz mi, jak žijete, je pro mě velkým překvapením!

Předtím jsem ani nevěděla, že Agatha Christie v roce 1946 vydala cestopisnou knihu o cestách na Blízký východ (zejména do Sýrie), kam roky jezdívala se svým druhým manželem, archeologem Maxem Mallowanem.

Max řídil archeologické práce a Agatha ho doprovázela, různě pomáhala (třeba fotit) a také tam psala.

Vůbec jsem nečekala, že se při archeologii tak nasměju :-) Agatha se totiž v osobním životě ukázala jako mimořádně vtipná žena se skvělým pozorovacím talentem.

Text je zajímavý i faktograficky.

"Říkáš, že ten muž je tvůj příbuzný?"
"Ano."
"A jak se jmenuje?" pokračuje Max a pořád přitom píše.
"Jak se jmenuje?" Šejch je trochu zaražen. "Já nevím, musím se ho zeptat."
Znovu odchází do noci a vrací se s informací, že jeho příbuzný se jmenuje Mahmúd Hasan.
"Mahmúd Hasan," opakuje Max a zapisuje to.
"Nebo snad chceš jméno, které má na pasu?" ptá se Šejch. "Na pasu se jmenuje Dáúd Sulajmán."
Max vypadá zmateně a ptá se, jak se ten člověk jmenuje doopravdy.
"Říkej mu, jak chceš!" odpovídá Šejch velkomyslně...

"Protože jsme zvyklí na západní ideje o důležitosti života, je pro nás těžké myšlenkově se přizpůsobit jiné stupnici hodnot. Pro orientální mysl je to však docela prosté. Smrt musí přijít, je stejně nevyhnutelná jako narození a závisí zcela na Alláhově vůli, zda přijde dřív, nebo později. A tato víra, tato odevzdanost odstraňuje to, co se stalo kletbou našeho dnešního světa - strach."

Pohodové, vtipné, zajímavé vyprávění o tom, jak se ACH s manželem účastnili archeologické výpravy do Sýrie. To ještě staré časy byly v pořádku. :)

Naslepo jsem šáhl po audioknize jen podle názvu, s tím, že uvidíme jaká detektivka se z toho vyklube. No a on se vyklubal cestopis...a zpětně je úsměvné, že jsem stále čekal na nějaký mord a ono stále nic.
Takže po třetině knížky jsem se dopátral, že se jedná o zcela jiný žánr.

Ale k obsahu, paní Agáta hezky vypráví a je až obdivuhodné, jaké dobrodružství prožila se svým manželem. Gradace příběhu se nekoná, ale vynahrazují nám to zajímavé skutečnosti, jaká je kultura v Sýrii, jak fungoval kupříkladu poštovní systém, jaké postavení měly ženy ve společnosti a další a další informace.

Ve finále to byla příjemná změna od vražd a přemýšlení, kdo je pachatel. Tedy, pokud Vás zajímají informace a příběhy ze země písku, slunce a archeologických nalezišť, je tato kniha přímo pro Vás!

Díky výzvě jsem zjistila, že paní spisovatelka napsala i něco jiného než detektivky, na které jsme od ní zvyklí. Zajímavé, místy vtipné vzpomínky na archeologické výpravy po Blízkém východě.

Moje první kniha od autorky. Když jsem si ji brala, tak jsem nevěděla, o čem by měla být. Příběh jako takový byl určitě zajímavý, ale vadilo mi tam dost arabských výrazů bez překladu. Ze začátku mi trvalo se začíst, ale postupně se to zlepšovalo. Dala bych asi 3,5 *

Protože mám paní Agathu Christie moc rád, chtěl jsem si přečíst také tuto její knihu, která určitě není detektivka :). A fakt musím uznat, že to bylo čtivé vyprávění, místy trochu úsměvné, ale definitivně skvěle a poutavě napsané. Výborně jsem se pobavil, kniha se mi hodně líbila, takže to dnes vidím na pět stars a velké doporučení! :)

Agathu Christie známe všichni jako královnu detektivek, ale zajímalo její biografické dílo, které líčí cestu její a jejího manžela Maxe Mallowana na archeologickou expedici na Blízký východ.
Paní autorku nám tato kniha ukazuje v trochu netradiční pozici - jako zapálenou cestovatelku, milovnici objevování a ženu, která ráda byla ve společnosti druhých lidí. Samotná kniha je tímto způsobem i koncipovaná - spíš než na popisu toho, co z hlediska archeologie Agatha s manželem našli, je kniha založená hlavně na lidech. Na vyprávění o rozličných setkáních, ten lidský element tu je velmi podstatný.
Knihu jsem poslouchala v podání Martiny Hudečkové - poslech to byl příjemný. Text samotný je psán s lehkostí a humorem, pěkně svižně. A byť uznávám, že mne poslech samotný bavil, hodnotím přesto "jen" průměrně. Samozřejmě jsem ráda, že jsem se s dílem seznámila, ale asi to není úplně dílo, ke kterému bych se nutně musela vracet, hlavně teda obsahově.

Vtipná a zajímavá mozaika z autorčina života, taková lahodná jednohubka na víkend. Skoro všem, kdo se v textu i jen mihnou, je věnována vzpomínka, historka, charakteristika... a z toho všeho můžeme vidět, jak drahá tahle místa autorce byla. Bylo to trochu dojemné a hodně zábavné čtení, vlastně bych se někdy do těch míst podívala... ale asi se nezadaří. Takže si nechám o rozkvetlých stepích a pahorcích plných historických pokladů nechám jenom zdát.

Agátha Christie jako archeoložka. Velice zajímavá kniha nesmírně poutavě napsaná.
Vzpomínky na několik let strávených se svým manželem, archeologem Maxem Mallowanem, při vykopávkách v Sýrii během 30.let 20 století. Atmosféra doby z knihy sálá s každou kapitolou a každým dalším dobrodružstvím nebo zážitkem, který Agatha popisuje. Píše především o jejich každodenním životě a o lidech, se kterými svůj život sdíleli – o členech expedice, personálu domácnosti, dělnících a místním obyvatelstvu. Život královny detektivek byl nesmírně zajímavý a ona sama byla člověkem neobyčejně pozoruhodným. Přednes Martiny Hudečkové se velice povedl. Určitě doporučuji.

Kniha je napsána s velkou lehkostí a nadhledem a patří mezi ty, které vyvolávají samovolný úsměv na tváři. Královna detektivních románů v ní poodhaluje svůj soukromý život, ve kterém doprovází svého druhého manžela při archeologických výpravách na Blízkém východě. A já tak mohu konstatovat, že je možná škoda, že se paní Agatha věnovala pouze psaní detektivních příběhů, protože málo který cestopis je napsán tak poutavě a zajímavě, jako právě tento. Pro tuto audioknihu, kterou načetla naprosto fantasticky paní Martina Hudečková, bych jenom těžko mohla najít někoho vhodnějšího. Dokonalé spojení obsahu a formy.

Agatha Christie svého druhého manžela archeologa doprovázela na jeho cestách po vykopávkách. Svá archeologická dobrodružství sepsala v knize Pověz mi, jak žijete, kterou nyní znova vydalo nakladatelství Ikar.

Agathy Christie se prý spousta lidí ptávala, jak přesně to vypadá na archeologických vykopávkách v Iráku a Sýrii, kam ve 30. letech doprovázela svého druhého muže archeologa Maxe Mallowana, až se rozhodla vzpomínky na toto období vepsat do knihy Pověz mi, jak žijete. Nejde tak vůbec o detektivku, ale o memoáry na období, kdy byla opravdu šťastná.

Známá spisovatelka nás provede celým tím procesem, kterým ve třicátých letech archeologické výpravy byly. Začíná se už v Londýně nákupem vhodného ošacení, pokračuje se bájnými luxusními vlaky až do míst, která dýchají exotikou i nyní. Hlavně když do nich v současné době není moc bezpečné jezdit. I v této vzpomínkové knize skvěle využila svůj pozorovací talent. Pověz mi, jak žijete se hemží svéráznými postavičkami a humornými událostmi, kterým museli na Blízkém východě čelit. Ovšem není v ní nouze ani o dobrodružství.

Kniha se čte lehce a v novém vydání od Ikaru je i doplněna fotografickým materiálem, takže člověk není odkázán pouze na vlastní představivost. Agatha Christie ji rozepsala ve třicátých letech, ale vrátila se k ní v období druhé světové války. Celý příběh tak má veskrze nostalgický charakter. Popisuje svět, o kterém autorka tušila, že už není a že se už nevrátí. Spisovatelka byla skvělá vypravěčka, a tak čtenáře chytne kniha hned na začátku. Ale vzhledem k tomu, že byla i skvělá mystifikátorka, musí člověk přemýšlet, kolik ze zapsaných historek se opravdu stalo.

Na knize je rozhodně zajímavý vhled do tehdejší metodiky práce na archeologických nalezištích. Člověka až jímá hrůza při popisu z dnešního pohledu neorganizované zběsilé práce kopáčů i celého týmu. Uvědomí si, o kolik zajímavých důležitých poznatků jsme při takové neodborné práci mohli přijít. A proč z našeho současného pohledu příšerný fušer Indiana Jones by určitě byl, kdyby existoval, považován za špičkového archeologa.

Kniha je skvělým vhledem do mysli svérázné britské spisovatelky. Člověk zjistí, jaká opravdu byla - praktická nebojácná žena, která se nezalekla téměř žádného dobrodružství, i když už byla ve středním věku. Že jí nechyběl smysl pro humor a měla i své slabosti. Tak jako každý člověk. Rozhodně doporučuji všem jejím fanouškům a také milcům minulosti, kteří se chtějí dozvědět něco o historii archeologických vykopávek.

Kniha je skvělým vhledem do mysli svérázné britské spisovatelky. Člověk zjistí, jaká opravdu byla - praktická nebojácná žena, která se nezalekla téměř žádného dobrodružství, i když už byla ve středním věku. Že jí nechyběl smysl pro humor a měla i své slabosti. Tak jako každý člověk. Rozhodně doporučuji všem jejím fanouškům a také milcům minulosti, kteří se chtějí dozvědět něco o historii archeologických vykopávek.

Celá recenze v recenzích.

Laskavé i humorné vyprávění o cestě za archeologií do Sýrie (respektive o několika cestách, manželé se do Sýrie opakovaně vraceli).

Člověk si nemůže neuvědomit jak obtížně se tehdy cestovalo. Aby mohli v Sýrii pracovat, museli si manželé Mallowanovi nechat postavit dům! Neumím si - v časech, kdy přes poušť vedou široké silnice - představit jak mohli s náklaďákem projet wadi. Ne jednou, ale opakovaně. A kolik to všechno muselo stát peněz.