milary komentáře u knih

Tuhle detektivku jsem četla už před časem, musela jsem si ji zopakovat.
Vzápětí jsem koukla pro srovnání na seriálovou část; byla tradičně "na motivy", knížka měla daleko prokreslenější postavy, ale to už tak bývá.
Přestože mám hrozně ráda příběhy, které se odehrávají v prostředí, které A. Christie buď dobře zná z dlouhých pobytů, nebo je minimálně procestovala, a pozadí archeologických vykopávek obzvlášť, nepatří Vražda v Mezopotámii k mým nejoblíbenějším. Jistá překombinovanost? Otazníčky u reálného průběhu avizované vraždy, tak jak je v knize popsána? Nevím.
Na druhou stranu se mi hodně líbila postava "Hastingse v sukních", mnohem důvtipnější, než zmíněný bývá. :)

Líbila by se mi audiokniha do mé sbírky; živost, kterou přináší autorčin "dvorní" interpret, by byla dobrým důvodem se do Mezopotámie vrátit. Zatím čtená verze není. A já dávám 80% +, protože... Agatha.

24 08.05.2023

Stejně bonmotů, víc alkoholu, setrvale aktuální téma, staří známí, noví známí a Joe Cocker, sympaťák. Brno.
Příběh? Trochu jako "Chodí pešek okolo", jako kdyby to na něm zas až tak nestálo. Což je u detektivky zvláštní. Tím pádem knížka asi v paměti tolik neuvízne, jako autorova prvotina.
Nicméně, stránek není mnoho, díky ingrediencím se to četlo hezky, relax. Ráda se pustím do dalšího Náplavy, bude-li.
Technická poznámka: moje "četlo se to hezky" se netýká velikosti písma. To! byl vážně mord.

20 08.05.2023

Jak to dělal?!? JAK se dokázal pohybovat na tak tenké hraně, jako je téma válečného konfliktu v nápadné shodě s naší - zdá se nevyčerpatelnou - lidskou pitomostí, aniž by jedinkrát sklouzl k mentorování? Jak dokázal tak laskavě a s nadhledem vtipkovat o nekončícím sledu klišé, kterými bez konce argumentujeme na téma rozdílností, mlátíce se hlava nehlava "důkazy", že "my" jsme lepší než "oni", a ani jedinkrát nezesměšnit? Jak?

Zdá se mi, že tohle Pratchettovo mistrovství prolíná každým dalším dílem výrazněji. Nemyslela jsem si, vůbec jsem ze začátku nečekala, že bych našla v jedinečné fantasy řadě vedle nadstandardní porce chytré čistokrevné legrace (a napětí) něco, co by mě oslovovalo ještě výrazněji a posouvalo můj respekt k autorovi a bezbřehé potěšení z četby dál a dál. Stalo se.
Hrrr na ně! pro mě zatím nejlepší...

24 06.05.2023

Knížka přetékající emocemi; působivými spíš tam, kde nejsou tak (ne)únavně vypjaté.
Nesympatická sedmnáctiletá protagonistka, smýkaná pubertální umanutostí vtisknout svobodě zcela a jen podobu svých představ.
No a ta druhá. Pragmatická a málomluvná. Dospělá žena, jejíž dosavadní život a jeho pozvolné rozkrývání teprve dává přehuštěnému příběhu směr.

Líbily se mi jednotlivé pasáže. Hrušky. Včely. Popisy rutinných prací. Přírody...
Vytáčel mě stereotyp jednání, vykonstruovaná moudra a tupá útočná agresivita.
Vyhlížela jsem konec.

No a právě díky němu jsem nakonec dospěla k uspokojivým 65 - 70%. Překvapil mě příjemně, vyhnul se nečekaně sentimentu i laciným efektům, nabídl malebné kulisy pro přijatelně uvěřitelné vyústění. (I když, jedna věc by se asi nabízela: okamžitý poprask ve chvíli, kdy by holčina zase zmizela z domova, no ale budiž).

Obdivovala jsem profesionalitu interpretky Jitky Ježkové. Nezůstala, co se týče intenzity emocí, nic dlužná předloze.

20 05.05.2023

Tentokrát se mi mistr Simenon nezavděčil, i když jsem vynaložila poměrně značné úsilí, abych zůstávala "při věci". Podstatu, která se nakonec jaksi potvrdila, jsem nějak tušila, ale příběh se k ní prodíral tolika komplikovanými až zmatečnými dějovými konstrukcemi plnými převleků šatstva i charaktrů, že mě to dočista udolalo.

Naštěstí autor patrně shledal, že tudy cesta nevede, a nepohřbil Maigreta v šuplíku. :))

15 27.04.2023

Můj obdiv za temně mysteriózní atmosféru i psychologii postav. To je ta čtvrtá hvězdička. Popravdě ale, - jakkoliv uznávám, že Agatha Christie chtěla a dovedla zabrousit i do jiných žánrů, než byly její "čistokrevné" detektivky s proslulými vyšetřovateli, moje zaujetí bylo tentokrát trochu chladné a hodnocení racionální; chybělo mi obvyklé potěšení z četby a známý pocit uspokojení, který obvykle zažívám.
A nepodílela se na tom skutečnost, že rozuzlení bylo hodně předvídatelné; skoro se mi zdá, jako by na něm ani tolik nezáleželo a samotný závěr hrál vedlejší roli vedle důrazu na tísnivější a tísnivější dojem, který příběh vzbuzoval.

21 27.04.2023

Agatha Christie se v úvodu vtipně zamýšlí nad opodstatněností pnutí, které vede přemnohé jedince k psaní a vydávání vlastních životopisů. I když je jasné, jak dumá, že každého zajímá jen a jen jeden život, a to ten jeho. :))
No, není to tak úplně pravda, i když o užitku z toho, vědět o kdekom všechno, se dá s úspěchem pochybovat.
Agatha ovšem nebyla "kdekdo"...

Věhlasná spisovatelka nespěchala; mozaiku svého života skládala dlouhých patnáct let, než v pětasedmdesáti lakonicky poznamenala něco v tom smyslu, že už není co dodat. :)
Vůbec to není jen o A. Ch. - královně detektivek. Jen styl psaní napovídá, že autorka byla spisovatelka zcela jedinečných kvalit, což je fakt, který vám nedovolí se od těch stovek stránek odtrhnout.
Ale ani tak by to při tom objemu nestačilo, kdyby...
Kdyby svůj život nevyprávěla osobnost tak mimořádná, s životem tak pestrým a dobrodružným. Kdyby nebyla tak laskavá, nebojácná, sebekritická a shovívavá vůči ostatním. Kdyby celá knížka nebyla protkaná úvahami na nejrůznější témata, bystrými a osobitými postřehy, mnohdy postihujícími i naši současnost. Prodchnutá humorem, typicky trochu poťouchlým, nikdy zlým. Kdyby ji zkrátka a dobře nepsala žena s tak netuctovým uvažováním, s tolika zkušenostmi a živelnou potřebou žít naplno každý den.

Poslouchala jsem audioknihu, četla Alena Vránová. Hlasově se hodila výborně.

25 25.04.2023

Spíš na začátek oblíbené série zapadá poslední vydaná knížka Pavla Hrdličky, odvíjející se od pogromu na židy o Velikonocích na sklonku 14. století.
Poslední... Teď už se budu "jenom" vracet. Do tehdejší Prahy, kterou jako bych viděla, k postavám, které "znám", chytrému vyprávění, které má vždycky hlavu a patu a právě takový počet stránek, co příběhu v daném žánru sluší (aniž by se autor propůjčoval k něčemu takovému, jako "vytřískat z tak dobrého tématu víc", jak tu kdesi zaznělo).
K perfektním ilustracím.
Už teď se těším.

23 25.04.2023

Tak to jsem zvědavá, jak dlouho mě Agatha Christie ještě bude překvapovat. Lépe řečeno, vyrážet mi dech. Doufám, že dlouho, jakkoliv už mám něco načteno... :)
Smrt na Nilu miluju zfilmovanou. Četla jsem ale snad poprvé! Tedy - poslouchala jsem knížku jako audioknihu, klasicky s Lukášem Hlavicou.

Atraktivní scéna, přebohaté obsazení. Není ale třeba obávat se, že se budou početní zúčastnění plést. Každá z postav je s postupujícím dějem nezaměnitelně charakterizována, i když se její rysy pozměňují nastalými situacemi.
Název je trochu matoucí; komplikace jsou jako padající kostky domina, a nakonec má plné ruce práce s vyšetřováním nejen Hercule Poirot.
Předivo příběhu je neuvěřitelně důmyslné, užuž člověk očekává finále a "závěrečnou klapku", jenže královna detektivek nabízí nová a nová řešení a příběh je napínavý do samého konce.
Tak tohle byla paráda neuvěřitelná.

34 14.04.2023

Kdybych četla čtvrtou část viktoriánské detektivní série s Lizzie Martinovou a inspektorem Rossem jako první, asi bych hodnotila vlažně. Předchozí díly, vč. prvního, který je rovněž v modrých číslech, mi přišly informativnější, napínavější, originálnější, - zkrátka lepší.
Jenže jak postupně čtu, vyhovují mi i drobné zmínky o době, oblíbila jsem si vedle hlavních postav i ty vedlejší, a tak jsem se jen tak uvelebila v již známém prostředí a užila si nenáročné čtení s trochou napětí bez zvlášť kritických výhrad; zkrátka jako odpočinek.
A těším se na avizovaný pátý díl.

15 13.04.2023

To bylo... dechberoucí, co se o hnutích lidské mysli vešlo na ten minimální počet stránek. A na stránkách dopisů, zasílaných z předválečné Ameriky do Hitlerem uhranutého Německa a opačným směrem, se celé drama také odehrává. Žádná velká slova. Žádné akční scény. Je to ta úspornost, ze které mrazí.
Slyšela jsem audio v podání pánů Somra, Dvořáka a Hartla. Působivé. Výborné.

24 04.04.2023

Tři hvězdičky pro mou milovanou Agathu jsou hodně málo, ale co naplat.
Nepřekážela mi zas tolik jistá rozvláčnost, zapříčiněná dvojím různorodým šetřením; to Poirot mi zde - byť se dostává ke slovu až skoro v závěru děje, - připadá samoliběji mnohomluvný (obzvlášť s mnohočetně se opakujícími příměry o pánu a psu), ale bez obvyklého šarmu.
Nevyhovoval mi exkurs do světa špionáže, všechno mi to připadlo jako podivný mix Agathina klasického pojetí příběhu a různorodých prvků, které dějovou linku neobohacovaly, ale tříštily.
SPOILER:
A poslední kritická zmínka patří bystré holčičce s deníkem, sloužícím k zaznamenávání nejrůznějších pozorování. (Že se v něm jako náhodou skrývá i podstatný dosud neznámý detail, je nasnadě). Jenže tohle zároveň tvoří gró jiné Agathiny známé detektivky. (Nechci si vymýšlet, ale skoro se mi zdá, že se ta druhá dívčina i shodně jmenovala (?)).

Coby Agathin fanda jsem si Hodiny čtené Lukášem Hlavicou ráda přidala "do sbírky", ale vracet se k nim nebudu.

20 04.04.2023

K tomu, jaká je "Maigretova trpělivost" (a už vím, že buldočí), jsem se dostala až nyní; poté, co mě k ní marlowe nasměroval jako k pokračování titulu "Maigret se brání".
A tak mi utekla - jistě báječná - brožovaná verze s fotkami Gabina z devětašedesátého, což musí být lahůdka. 8 Kčs? No, to už je legenda, stejně jako toho času cena smažáku s hranolkama... :)
Já Maigreta poslouchám a taky tuhle novelu mi četl Jan Vlasák.
Propojení obou příběhů skrze společné figury Palmariho a Aliny a vleklé šetření krádeží v klenotnictvích je už samo o sobě skvělé. A nedokonalá satisfakce z prvního příběhu v tom druhém nabízí Maigretovi dostatek prostoru pro to, aby dokázal, že ani jeho letité metody vyšetřování ani důchodový věk pětapadesát :)) jej v žádném případě neřadí do starého železa.
Atmosféra a napětí, které strmě graduje jakoby z ničeho a na minimálním počtu stránek. Mistr Simenon...

19 30.03.2023

Nejsem žádný znalec ani skalní fanda Vodňanského textů, jakkoliv víc než pár si jich spolehlivě pamatuju.
A tak jsem se spíš těšila ze vzpomínek všelikými nadáními obdařeného člověka, který neztrácel humor ani tehdy, kdy zachovat si ho chtělo pevné nervy a odvahu.
Hodně jsem se nasmála a spoustu se dozvěděla. Kniha zdarma? Rozhodně!

18 29.03.2023

Spousta nádherných komentářů přede mnou; každý z nich v něčem nebo i v mnohém zohledňuje to, co na Gentlemanovi v Moskvě zaujalo a okouzlilo i mě.
Podobnou knížku jsem nikdy v životě nečetla. A s určitostí vím, že žádná z doposud přečtených knížek ve mně nezanechala tak těžko definovatelný a úplně výjimečný dozvuk. Ať bych napsala, co bych napsala, přece by to bylo jen shrnutí jednotlivostí, byť mimořádných: poukázání na to či ono, zmínky o čemsi konkrétním. Pár stránek by to ovšem dalo... :)
Ale tu fascinující pouť imaginací, to absolutní propadnutí atmosféře, tu nostalgickou touhu nebo bolavé rozpomínání podobné kruhům na vodě, to popsat nedovedu.
Duši (skrz uši) četl Igor Bareš.

33 26.03.2023

Na první pohled jednoduchá historická dobrodružka kořeněná romantikou. Napsaná ovšem nádherným jazykem, prozrazujícím autorovu vášeň pro historii, s charakteristickou živostí, pro Václava Erbena tak typickou.
A na pohled druhý? Všechno zůstává. Jen ta idyličnost, která na člověka hned na počátku mylně dýchla, poznenáhlu nabývá podobu ironickou, příběh vypovídá o cti i nepočestnosti. A ceně, kterou je třeba zaplatit za obojí.

15 15.03.2023

Pavel Naumann, autor známých a oblíbených Pohádek o mašinkách (mmj.), mi se svou detektivkou přišel jen tak do cesty. Ani trochu nelituju.

Anotaci nečtěte. Pružně vyzrazuje to, k čemu se tahle (skvělá podle mě) detektivka důmyslně propracovává spletitým bludištěm vyšetřování, malým okruhem na první pohled zcela pravděpodobných podezřelých, temnějšími a temnějšími "stíny času".
To co ze začátku působí jako osamocený (zlo)čin, protože ani násilná smrt není od samého počátku tak průzračně jasná, ústí postupně hned do několika "vyřešení".
Ta se ale ukáží jako slepé uličky, aby se po chvíli - ve světle či spíše v klamném šerosvitu psychologie postav, nedobrovolných vazeb mezi nimi a s tím spojeným společným povědomím o více či méně špinavých tajemstvích, znovu střídavě jevila jako ta jedině správná.

Mně to "tápání" přišlo mistrné, několikanásobná zápletka originálně vymyšlená, styl vyprávění je z těch, co mě hodně baví.
Před samotným finále (tím opravdu konečným) jsem to viděla na jasných pět. Závěr byl ale pro mě - k mé velké lítosti - přece jen trochu nesourodě působící k perfektně vystavěnému dramatu, takže čtyři hvězdy a kousek.

Audioknihu četl Miroslav Táborský; dobře vybraný hlas mi udělá radost vždycky.

16 13.03.2023

Úžasná "poslouchaná" s panem Cupákem, Brabcem, Rackem a Brouskem...

Příběh Jekylla a Hyda člověka nikdy neomrzí, v jakékoliv podobě. Nikdy není totiž od věci si připomenout, jak nebezpečné je podcenit přítomnost zla v jednom každém z nás. Zahrávat si. Omlouvat je. Sebejistě mu dávat průchod ve jménu čehokoliv, protože - taková drobnost přece.., to ani nic zlého není, ne? A ono narůstá, nárokuje si čím dál větší prostor, dokáže vzbudit lákavé pokušení, zatemnit rozlišovací schopnosti, pohlcovat...
Jak by takový příběh mohl zastarat? Ztratit na aktuálnosti? Nebo...

24 09.03.2023

Divoká pustina mě překvapivě nezaujala. Překvapivě, vzhledem k tématu. Nesedlo mi zpracování, které zmiňuje třeba i Marek82, Mijagi, Arev122, Lizard...

První (delší) část knihy je složená z nijak nenavazujících epizod ze života v americké divočině. Gary Paulsen v nich popisuje (přesně tak to na mě přes snahu o dramatičnost většinou působilo) zážitky ze setkání se zvířaty, zkušenosti, vedoucí k vlastní proměně, i své začátky s mushingem a tažnými psy.

Druhá část je věnovaná závodu Iditarod, který se jezdí na památku roku 1925, kdy v Nome vypukla epidemie záškrtu. Ta už mě upoutala víc, jen škoda útržkovité stručnosti.

Autor na začátku zmiňuje, že se pokoušel živit mmj. také psaním.
A já bych možná jen přidělila hodnocení a víc bych se knížkou nezabývala, nebýt toho, že jsem právě dočetla Tyrkysovou horu od Diny Štěrbové.
Přenést na někoho nezúčastněného své zaujetí a emoce tak, aby - byť jen na chvíli - dokázal cítit podobně a zachytit podstatu vzdálené zkušenosti, je těžké. Paulsen mi své zaujetí předat nedovedl.

Čtu ráda knížky o horolezcích, i když pochopit motivaci pro enormní strádání a riziko spojené s výstupy je pro mě nemožné. Doposud bylo.
Knížka Diny Štěrbové mě nechala nahlédnout:
Do toho, kolik nekonečné a mnohdy krutě zbytečné námahy, trpělivosti, strategie a štěstí potřebovala žena k tomu, aby prorazila krunýř předsudků a tuposti oficiálních institucí (viz reedice knihy, doslov autorky).
Do toho, co jsem už trochu znala z podobných knih: nebo-li, co si neuděláš na koleně, nemáš, aneb, jak vyzrát na nedostupnost vybavení a neexistenci finančních zdrojů.
Do toho, kolik stojí plnění "nesplnitelných" snů rodinu.
Do toho, jak velká musí být vůle a touha a psychická a fyzická odolnost, aby byly větší než strach a pokušení vzdát.
Do toho, jak složitá je organizace, aby vedla k realizaci projektu a díky čemu všemu může přijít celá námaha těsně před cílem vniveč.
Do toho, jak chutná zklamání, když se po tom všem oficiální prameny "zapomenou" o ženami dobyté osmitisícovce zmínit...
A tak dále a tak dále...

Co mi ale přišlo jako nahlédnutí zásadní...
Neuvěřitelně poetické a pokorné vyprávění o Nepálu, himálájské floře a fauně, lidech, počasí, božích úradcích... Dina Štěrbová je úžasná spisovatelka, líčení nepostrádá humor, odevzdané povzdechy nad mnohdy svérázným pojetím smluvených závazků místními, dechberoucím způsobem líčí výstupy, překážky, těžko představitelná strádání nejen při dobývání samotných vrcholů. Ale nad tím vším je vždycky bezbřehá láska, obdiv, úcta a respekt k horám.
A já měla, aspoň stopově, možnost pochopit, o čem to všechno je, když je to tak, jak to má být.
Můj obdiv, úcta a respekt, paní Štěrbová.

20 07.03.2023