Zpívající memoáry, aneb, Když archiv zakuká
Jan Vodňanský
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125988/bmid_zpivajici-memoary-aneb-kdyz-archiv--65d5d1694e116.jpg
5
9
5
Zábavné vyprávění Jana Vodňanského o jeho osobním, ale hlavně uměleckém životě. Vzpomínky na představení, jejich zákulisí, příhody, názory, básničky. Doplněno fotkami na křídovém papíře. Brožované vydání, zatím první a poslední, 180 stran, formát A5.
Přidat komentář
Geniální! Když se dítě setká s přímým přenosem z popravy a je mu zakazováno kreslit si oběšence do sešitu, nemůže z něj nevzniknout Vodňanský. Konečně mi to všechno dává smysl. Jak vzpomínky, tak pasáže z tvorby se výborně doplňují. Škoda, že Petr Skoumal nepopsal svůj pohled na věc. Jejich synergie povýšila rýmovačky a melodie na vrcholné opusy opravdu srovnatelné s díly S+Š a V+W.
Nejsem žádný znalec ani skalní fanda Vodňanského textů, jakkoliv víc než pár si jich spolehlivě pamatuju.
A tak jsem se spíš těšila ze vzpomínek všelikými nadáními obdařeného člověka, který neztrácel humor ani tehdy, kdy zachovat si ho chtělo pevné nervy a odvahu.
Hodně jsem se nasmála a spoustu se dozvěděla. Kniha zdarma? Rozhodně!
To jsem to pěkně načasovala: po Zábranově deníku - vzpomínky Vodňanského. Jak přesně do sebe zapadají: oba skvělí, inteligentní, trefní a obdivuhodní. Z podstaty věci, tedy zkušenosti a zaměření, se liší jako zima a léto (oboje nezbytné, léto pohodovější). Tam, kde JZ šlehá a bodá, tam JV baví, kde JZ ostře kritizuje, tam JV ironicky ťafne. Vtipně a kouzelně pojaté jsou zážitky z dětství.
Ale teď zpátky; ne na stromy, ale do hlubiny temných padesátých let. Pionýrské noviny mi uveřejňují první verše, ve kterých oslavuji námořníky útočící na Zimní palác. Avšak vzápětí se už jako dvanáctiletý básník poprvé setkávám s cenzurou. Reaguji totiž bezprostředně na úmrtí J. V. Stalina, ale než stačím báseň odeslat, umírá vzápětí i Klement Gottwald, a tak pohotově připisuji další sloku a výslednou báseň pak výstižně nazvu Dvě rány. Pionýrské noviny ji však neotisknou, možná proto, že někomu z redakce připomněla známé úsloví „dvě mouchy jednou ranou“, a to si v třiapadesátém každý odpovědný redaktor dvakrát rozmyslel.
Dospělý umělecký život plný slalomů mezi brankami omezování a zákazů je podán popisněji, ale pořád je to skvělé čtení, hlavně díky známým jménům a ukázkám textů písní. Jeho laskavý pohled na spolupracovníky a přátele mě hladil na duši.
Doporučuji nejen znalcům. A opět děkuji Městské knihovně v Praze; stáhněte si díky ní zdarma - a uznáte, že byste i rádi zaplatili.
Mám ráda nejrůznější vzpomínky a přečetla jsem takových knížek opravdu hodně. Tahle asi není příliš známá - a to je škoda, protože je výborná. Obsažná, čtivá, vtipná...
Štítky knihy
paměti, memoáry vzpomínky čeští zpěváci
Autorovy další knížky
| 1990 |  Jak mi dupou králíci |
| 1975 |  Šlo povidlo na vandr |
| 1985 | Hádala se paraplata |
| 2007 | Moje tužka ušatá |
| 2004 | S úsměvem idiota |
Kniha Zpívající memoáry, aneb, Když archiv zakuká je v
| Přečtených | 10x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 13x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 1x |
Knihu pana Vodňanského jsem začala číst jako e-knihu, která je zde na DK zdarma ke stažení a objevila jsem ji tentokrát při čtení komentářů, díky čtenářce "kap66", které tímto moc děkuji.
Čtečku knih nezavrhuji, naopak, tento zázrak moderní doby využívám, ale právě tato kniha byla zrovna ta, u které jsem si řekla, že to pro mě není "to pravé ořechové počtení", že mi tam něco schází , možná "dotek devadesátek", tak jsem si knížku sehnala a udělala jsem víc než dobře, pokochala jsem se totiž nejen čtením, ale kniha obsahuje i krásné černobílé fotografie.
Dočtete se o prvních padesáti letech života tohoto pana spisovatele, herce, písničkáře, ale i filozofa.
Musím se přiznat, že sice pana Jana Vodňanského znám, ale spíše jen přes písničky pro děti a bylo to pro mě nové, milé seznámení, krásné čtení, které se mi moc líbilo a zasloužilo by si více čtenářů.