milary
komentáře u knih
Malér
Friedrich Dürrenmatt
Já slyšela tuhle novelu jako rozhlasovou hru pod názvem Porucha. Obsazení bylo úžasné, a obsah?
Že jsme my, lidé, nepolepšitelní.
Minimálně v tom, jak alibisticky si sami pro sebe umenšujeme své sobecké a lhostejné jednání vůči ostatním, protože, co na tom či onom sejde? Dělá to občas každý, nic na tom není a koneckonců - jsou to prkotiny.
A Dürrenmatt předkládá na pozadí mrazivé absurdní situace tezi, k čemu až může řetězení takových úliteb vlastnímu prospěchu vést.
Nervy
Dick Francis (p)
Další výtečná koňská detektivka z pera Francise otce. A pro mě zatím neznámý hlas Jana Nedbala, který se k ní dobře hodil.
Mladý Rob Finn se snaží dokázat, že jeho nedávno získaná pozice víc než slibného žokeje v jedné z nejlepších stájí v zemi není dílem náhody. Že si ji zasloužil, vyjezdil, že mu patří. Že na náhlé sérii porážek je něco divného a sotva vysvětlitelného šířícím se tvrzením, že "ztratil srdce". No, není prý první, komu se to stalo, ne? Jenže té domnělé "smůle" někdo hodně efektivně napomáhá...
Netopýr
Jo Nesbø
Tak jsme se s Harrym (konečně) seznámili. První díl, jak píší kolegové uživatelé, je důležitý právě z tohoto důvodu. Jo Nesbo mi není neznámý, dost mě zaujal dvoudílnou sérií Krev na sněhu, styl psaní mi vyhovoval.
V Netopýrovi jsem autora rozpoznala, okoukla Harryho, cosi mě bavilo, něco míň, tři hvězdy jsou asi trochu vlažné hodnocení, řekněme ale, že vyčkávací. Jinými slovy, klidně se do dalšího dílu pustím.
V hotelu Bertram
Agatha Christie
Líbilo se mi prostředí i nabídka služeb hotelu Bertram. Nejvíc ty vdolečky. :)
Mně se vlastně dost! líbila i zápletka, byť místy maloučko děravá. A u detektivek Agathy Christie v podání dua Merunková - Brousek nemůže člověk dost dobře plýtvat slovem slabší. Ale přece jen...
Něco mi tam chybělo a něco jakoby přebývalo. Například slečna Marplová byla trochu stínem sebe sama, a nedalo se to svést na pokročilý věk. Bez známého inspirujícího jiskření působilo její obsazení do obvyklé role trochu rutinně. Něco bylo zkrátka divně. V hotelu Bertram i v tomhle příběhu.
P.S. A bez kmínového koláče bych se obešla vůbec... ;)))
Den pro Šakala
Frederick Forsyth
Co dodat k výstižným komentářům téhle v mnohém bezkonkurenční klasiky...
Skvělá je knížka, proslulé je filmové zpracování; mě tentokrát potěšila i audiokniha. Když poslouchám, líp se mi třídí historická fakta, pohodlněji se orientuju v hierarchii tehejších bezpečnostních složek, diplomacii, povaze konfliktů, složení a strategii odpůrců, osobách obecně. (Bodejť, s "vícehlasou četbou" pana Brouska. :))
Doplnit si informace neškodí, celé je to pak ještě zajímavější. A já zvedám palec pro knížku; detailní líčení hraje podstatnou roli a mně ve filmu, byť chápu rozdíl, hodně chybělo.
Svatební cesta do Jiljí
Miroslav Skála
Mnohokrát zhlédnuto, jednou čteno, a tentokrát vyposlechnuto v podání manželů Dykových. Profesionálním, jak by ne.
Jenomže já viděla celou dobu Libušku Šafránkovou a Josefa Abrháma, a k tomu mi ty hlasy zkrátka neladily. Některé lásky jsou prostě nepřekonatelné. :)
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka
Srdcovka. Tohle já můžu. Cimrmany miluju léta, pana Palána mám ráda, a tohle se povedlo.
A tentokrát je navíc přesná i anotace; rozhovor není JEN pohledem do zákulisí oblíbeného divadla, je pohledem "do zákulisí" Miloně Čepelky.
Někdy horor, někdy legrace, to ano, ale především bohatý a zdánlivě nekonečný vhled do aktivit, vzpomínek, úvah, samotné podstaty jednoho moc zajímavého muže.
Radost a obohacení.
Země Pána Boha
Tomasz Duszyński
Po prvním dílu výhoda toho, že člověk trochu ví, co očekávat. Tudíž, jestli ho Duszyński zaujal, už se tolik nezabývá tímhle nadsazeným a tamtím překombinovaným, - prostě si užívá barvité dobrodružství a autorovu dovednost ho vymyslet, přitažlivě zpracovat a vsadit jej do zajímavé doby i prostředí.
Mě bavil druhý díl moc, vč. postav.
Zkouška neviny
Agatha Christie
Líbí se mi komentář Vesmich.
Je to zvláštní detektivka. Poslouchala jsem - a ona byla napínavá, ne že ne, ale - jakoby mi děj pořád zamlžovaly okolnosti. Pořád jsem přemýšlela o tom, jak je snadné sebelepší skutek a sebeušlechtilejší jednání proměnit v projekci vlastních představ, až nezůstane prostor pro nic a pro nikoho, než "dobrodince" samého. Jak snadné je upřít svobodu, když klec je přece tak bezpečná. Jak nesnesitelná je moudrá shovívavost nad sebenepatrnější snahou o vlastní zkušenost. A jaké následky tohle všechno a mnohé další může mít.
Takže tak nějak. Nečetlo se mi to zdaleka tak příjemně jako některé autorčiny další knihy. Ale znovu jsem si ověřila: Agatha byla prostě žena mimořádná.
Poslouchala jsem Aleše Procházku, moc hezky načteno.
Černý mnich
Anton Pavlovič Čechov
Mám ráda Čechova, jeho povídky, jejich atmosféru a starosvětskost, humor i nostalgii. A taky charismatický hlas Viktora Preisse, co Mnicha krásně předčítal.
Zpočátku jsem si jen tak libovala v obvyklém, přijala neobvyklé a - jak přiléhavě píše Knišíl - nespěchavě přemítala nad tématy, která se nabízela; umocněná četnými a notně dramatickými poryvy v myslích i jednání protagonistů.
Zaujatě jsem se blížila ke konci. Hmmm - a čekala vyústění trochu méně doztracena...
Poslechu ale rozhodně nelituju; spíš čtyři než tři, slabších 80 %
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Psa Baskerwillského jsem četla, viděla a slyšela mockrát. A vlastně už je tohle proslulé dobrodružství Sherlocka Holmese a doktora Watsona pro mě zajímavé spíš kvůli různosti zpracování. Jenomže, co si budem povídat? Pokud má člověk štěstí, že mu prokletí rodu Baskerwillů a strašidelně chmurné dění z něj vyplývající zprostředkovává četbou Vasil Fridrich, doprovází ho zlověstně lkavý houslí tón Pavla Šporcla, a nahrávka je opatřena (dnes už zdaleka ne úplně běžnou) bohatou zvukově - ruchovou výbavou...
Moc jsem si to užívala. Znovu.
Na králův příkaz
František Niedl
Krásný komentář od Jaruš7.
Poděkování je na místě. A když Marek Holý četl citovanou část z poslední bitvy Jana Lucemburského, nějak těžko se mi polykalo.
To ta atmosféra, živost dialogů, strhující děj, napětí chvíle. To ta čest, věrnost a odvaha. To ten neskutečný talent Františka Niedla psát obrazy. A splétat příběhy a historii a brát čtenáře na dobrodružné výpravy obojím a dokázat, aby on, čtenář, chtěl vědět.
Tohleto byla krásná série, spolu s vřesovskými. Díky za ně.
Skalpel, prosím
Valja Stýblová
Milovaná Valja Stýblová, top autorka mých dívčích let. Kolikrát jsem četla třeba Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda? Ach, mockrát. :)
Skalpel, prosím - taky fajn, ale nebyl úplně na vrcholku žebříčku (i když se mi líbil film). Teprve teď, o hodně let později, vím proč. Vnímám jej s pokojným vnitřním porozuměním, které tam předtím nebylo. Nemohlo být. Tak proto.
Smrt favorita
Dick Francis (p)
Úplně první detektivní příběh Dicka Francise. Překlad Jaroslavy Moserové-Davidové, začátek předlouhé a jedinečné spolupráce. A mých kdysi pomyslných prvních pět hvězd hodnocení a odstartování letité vášně pro Francisovy detektivní příběhy z dostihového prostředí.
Četla jsem všechny a užila si každý z nich, Smrt favorita nevyjímaje. Teď se střídmě objevují v audiopodobě a já si je ráda opakuju ušima; ostatní jsou naštěstí stále dostupné na papíře.
Už v tomto prvním příběhu D. Francis zúročil své bohaté zkušenosti žokeje i zevrubnou znalost dostihového světa. A tak jeho knížky nikdy "nešustily papírem". A protože byl skvělým vypravěčem a měl nevyčerpatelný talent pro vymýšlení zápletek, každá z jeho knížek byla originálním a netrpělivě vyhlíženým dobrodružstvím, na která mě nikdy neomrzelo čekat.
Díky za všechny blažené hodiny, kdy jsem, pohroužena v příbězích, dýchala za jejich hrdiny a stála za nimi věrně od první do poslední stránky. :)
Počínaje Alanem Yorkem, s nasazením a odvahou pátrajícím po (ne)lidech, zištně sprovodivších ze světa jeho nejlepšího přítele.
Labyrint upgrade
Jan Hábl
Veliká nádhera. Vtip, švih, hravý bohatý a hlavně současný jazyk, paralely s dneškem, nálož fantazie... Srozumitelná a přitažlivá směrovka ke Komenskému.
Měl by radost, myslím.
A já doporučuju.
Poslouchala jsem Michala Bumbálka, jak válí :), a vzpomínala, jak "Labyrint světa a lusthauz srdce" hráli kdysi krásně v brněnské v Huse na provázku.
A taky si vybavovala nádherné koláže výtvarníka Miroslava Huptycha, co jsou leckde k vidění...
Pozoruhodně bystrá stvoření
Shelby Van Pelt
Další z komentářových restů; knížka, ke které jsem se dostala spíš jen díky laskavosti jedné z kamarádek na Databázi.
??? Zase to nešťastné - "Pro ženy".
Ne že bych nebyla žena. :)) A ne že bych si bez uzardění občas taky nedopřála cukrkandlové růžodění. Jenže v Pozoruhodně bystrých stvořeních je toho v nabídce, podobně jako v mnohých jiných knihách s podivným odkazem "Pro ženy", mnohem víc.
Tak především - naprosto neotřelý nápad na příběh.
Prostředí akvária (a jeho obyvatel, zejména jednoho).
Mikrosvět mrňavé komunity.
Staré paní. Mladí (a neklidní).
Cesty začínající a končící, balíčky osudů a trápení, hledání a umanutost, plachost a osamělost, rozhodnutí, která se dělají, když už zbývá jen skrojek času, když se zdá, že na nic dalšího už není šance.
Neobyčejně bystrá stvoření jsou vážně pozoruhodný příběh: plný fantazie, života, humoru a pokorného (i ne docela pokorného) přijetí.
SPOILER:
A že to končí, přes posmutnělé dojetí, nejen dobře, ale ano! považte! - s až úsměvně rozmařilou laskavostí?
Řekněte mi, vážně jí není dneska zapotřebí i chlapům?
Léto v Altamiře
Jiří Fried
Nostalgické, půvabné, nekonečně teskné...
Hlasoví mágové Lukáš Hlavica a David Novotný četli příběh dvou kluků, kteří se přes svou rozdílnost stali přáteli. Dvou kluků z rozdílného prostředí, s úplně rozdílnými dosavadními životními zkušenostmi. Kluků, pro které se právě ta rozdílnost stala darem, posouvala je dál a obohacovala. Učila je vyrovnávat se s jinakostí. Tak to má být. Tak to funguje.
Pokud se ovšem "práva" definovat jinakost a opovrhovat jí nedostane jiným klukům, co nosí hnědé košile a bílé podkolenky a zdraví se zdviženou pravicí. Pokud se zrovna neschyluje k válce. Pokud...
Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
Jedna z knížek, kdy se vám udidlo zarývá do koutků a vy netrpělivě spěcháte, spěcháme... Kam vlastně? Jak kdo.
Knížka je paličatá. Nejde uspěchat. Za odměnu nás vezme do hor, do úplně jiného časoprostoru, k hledání a vyčkávání. K novým šancím, k předávání štafetových kolíků životních příběhů a zkušeností. K přijetí vlastní volby a sebe sama.
Čte Ondřej Brousek.
Nakonec přijde smrt
Agatha Christie
Zase jedna krásná Agatha.
Chybí oblíbení pátrači, jak by ne? Tentokát svůj příběh paní Agatha přenesla do starého Egypta. Mohla. Zkušenosti a informace získané v době, kdy se jejím příjmením stalo Malowan, ji k podobnému počinu dostatečně kvalifkovaly.
Mě detektivka pohltila atmosférou. Nic složitého; dcera, navrátivší se po smrti milovaného manžela do otcovského domu, hledá neměnnost, jež by jí přinesla úlevu ve smutku. Ale ono to jaksi... A zavírat oči před skutečností lze jen do chvíle, kdy se nevítané změny projeví tím nejkrutějším způsobem.
Klára Oltová četla báječně, jakkoliv na počátku, zdálo se mi, hlasově i projevem působila trochu neadekvátně.
Pilíře země
Ken Follett
Folletta si pořád nějak dlužím, tak jsem se do Pilířů pustila celkem s vervou. Byla jsem prostě připravená poslouchat příběh; slyšet o rytířích a pannách, lítých bojích o trůn i državy, statky duchovní i světské. O temném čase skoupém na soucit, o dřevu, kameni a hlíně, o pýše a věrolomnosti, o nezlomnosti ducha.
Tedy ne, tentokrát nebylo mým cílem ověřovat si historická fakta a posloupnosti a posuzovat reálnost stavebních postupů při stavbě katedrál. Ne - zajímalo mě úplně přízemně, kdo, kam a do čeho zase "hodí vidle" a jak se s tím "naši" vypořádají.
Bezmála padesát hodin četby do ucha je hodně, i když poslouchám Vasila Fridricha. Ale Ken Follett umí člověka svým barvitým vyprávěním navnadit a taky hodně dlouho jeho pozornost udržet.
Ale vážně ne TAK dlouho.
Bavilo mě maximálně tak třicet hodin z těch padesáti. Ve zbylém čase mi představivost hodinu za hodinou kreslila jakousi dílnu, kde vznikají velkolepé obrazy, sochy a... knihy. Přichází mistr a velí: vy si vezmete všechno kolem stavby, vy erotiku - a dejte do toho trochu šťávy, chlapi, proboha! - a já to ostatní.
??? No, asi ne. :)) Ale všechno to nekonečné pokračování a popisnost (často jen s minimálními obměnami - mmj. zjevná, až místy trochu legrační Follettova záliba v zevrubném líčení sexuálních fantazií i počinů :)) nafoukly stránky způsobem, který mi sebelepší knížku změní na něco, co už bych ráda měla za sebou. Škoda.