MayaBu komentáře u knih

Vítejte na Aljašce! Seznamte se s nehostinnou krajinou, stavěním srubu, stopováním a zabíjením zvěře. Neminou vás kruté mrazy a závěje sněhu, ale i osévání polí na jaře. Potkáte záhadné dítě, manželský pár, který si ihned zamilujete (stejně jako jejich sousedy a jejich nejmladšího syna). Svou expedici zakončíte zjištěním, že Aljaška dává i bere.
Krásná a poetická kniha plná emocí.

14 14.05.2017

Nejdřív jsem si říkala, že dám Hodinám 4*, protože to bylo zvláštní, ale tuze rafinované čtení, které mě místy uvrhlo do jakéhosi nekomfortu, ale nakonec nemůžu jinak než to zvýšit na 5*.

Četla jsem to podruhé, poprvé jsem to asi v 15 nedočetla dál než do třetiny (fakt, tohle má cenu číst až později) ale tentokrát, na druhý pokus, to dostálo mým očekáváním. Chce to mít trpělivost, přemýšlet nad tím a užívat si, jak informace a samotné dějové linky do sebe začínají pomalu zapadat. A mám dojem, že kdybych si předtím přečetla Paní Dallowayovou, našla bych v tom ještě víc. (filmové zpracování je také velmi dobré...a s úžasným soundtrackem)

13 09.04.2021

Nebylo to špatné, párkrát jsem se i nahlas zasmála, ale kdybych zůstala jen u předchozích tří dílů, o nic bych nepřišla. Vtipy se opakují a některé situace byly už na můj vkus příliš vyhrocené (plus množství prášků zkonzumovaných jednotlivými postavami a ideálně zapitých ořechovkou se s každým dílem jen stupňuje).

13 23.06.2019

Zaprvé - bylo to neskutečně, ale opravdu neskutečně čtivé. Zadruhé - miluju příběhy, ve kterých postupně odhalujete pravdu a zjišťujete, že nic (a nikdo) není takový, jaký na se na první pohled zdál, takže si mě tahle kniha naprosto získala. Navíc mi skvěle sedl autorčin styl vyprávění, takže si od ní ráda něco dalšího přečtu.

13 18.06.2017

Neuvěřitelná kniha-to bylo první, co mě napadlo, když jsem ji dočetla. Příběh Sage provoněný chlebem, místy až mrazivé líčení Josefova mládí a vyprávění Minky o životě za války, které by dle mého stačilo na samostatnou knihu.
Bylo to smutné, strhující, s hlubokou myšlenkou. Je mi líto, že šest hvězdiček dát nemůžu.

13 29.03.2016

Jde o první humoristickou knihu, která se mi dostala do ruky a zklamaná jsem nebyla. Těším se na druhý díl!

13 03.01.2016

Kouzelná záležitost. Tuto novelu jsem přečetla na jeden zátah poté, co jsem se do vyprávění opravdu ponořila, jelikož autorčin styl psaní mi neskutečně sedl.

Sci-fi není žánr, ke kterému bych zatím měla bůhvíjaký vztah, spíš ho pomalu objevuji. S pokorou a nadějí jsem ovšem měla po přečtení nadšených zahraničích recenzí vyhlídnuté už v originále, načež jsem tedy jásala při zjištění, že bude český překlad.

Tenhle příběh o kráse vědy a vědění mi učaroval. Na malém prostoru toho bylo mnoho... byť v tomto případě nečekejte příliš děje, stojí to spíš na výborných popisech.

Nelze jinak než doporučit!

11 13.11.2021

Těšila jsem se moc, ve výsledku jsem lehce zklamaná.

Myslím, že kdybychom měli možnost sledovat Snowův život včetně jeho pozdější politické kariéry, bylo by to nejen zajímavější, ale i uvěřitelnější co se týče vývoje jeho postavy. Dostali jsme ale "jen" teenagera Snowa, který na pěti stech stranách balancuje na hraně a sledujeme, jak ztrácí svou lidskost - během ani ne jednoho roku.

První půlka se mi líbila - vyprávění mělo tempo, postavy potenciál, náhled do zákusí Hladových her, které se výrazně lišily od těch Katnissiných, byl zajímavý a lepíkovala jsem si skoro všechno, co ohledně Her řekl Sejanus (což byla absolutně nejlepší postava knihy. Ta třetí hvězda je pro něj). Někde kolem strany 330 se to ale bohužel zlomilo. Tempo vyprávění přestalo být vyrovnané, děj a osudy postav předvídatelné a potenciál zvláště jedné konkrétní postavy zůstal podle mého nevyužit. Ani úplný závěr na mě dojem neudělal, všechno to bylo rychle ráz na ráz...

Úplně špatné to tedy nebylo, Collinsové se díky Bohu podařilo popsat Snowovu minulost bez glorifikace a nesnažila se ho za každou cenu přeměnit v hrdinu. Ze světa HG by mě ale upřímně víc zajímal třeba Haymitchův příběh.

11 03.05.2021

Velmi zajímavá filosoficky a snově laděná kniha, u které podle všeho hraje velkou roli v jakém duševním rozpoložení čtenář je a nakolik chce/je ochoten Coelhovým moudrostem naslouchat. Mně se líbila. Jen mě maličko mrzí, že jsem s Coelhovým dílem začala Veronikou a ne právě Alchymistou, protože po nepříliš provedeném prvním setkání mi dlouho trvalo, než jsem této knize (daleko lepší...) dala vůbec šanci.

11 16.05.2020

Slyšela jsem několik výborných recenzí, viděla v knihkupectví nové vydání v nádherném paperbacku a bylo mi jasné, že si to chci přečíst. Tak jsem si ji půjčila v knihovně, protože ke knihám autora jsem byla poněkud skeptická (viz níže). Nakonec to předčilo má očekávání.

Od Johna Greena jsem dosud četla pouze Papírová města, která mě nijak zvlášť nenadchla (příklad značně "overhyped" knihy) a nejméně ze všeho se mi na nich pozdávaly "filosofické úvahy" na konci. Přesně proto jsem se Želv trochu obávala, ale nakonec filosofická linka (a sonda do duše Azy) byla skvělá, pokulhávala ta detektivní, z mého pohledu až zbytečná. Proč teda dávám stejně 5*? Protože anotace je trošku zavádějící, ten příběh je v podstatě o Aze a lidech kolem ní a dokázal se mi dostat pod kůži.

Aza je zvláštní, jistě, ale, upřímně, co byste čekali od holky s duševní poruchou? To, že se její myšlenky opakují a že se jich nedokáže zbavit (proto plní stránky znova a znova) je toho prostě součástí. Nebudu lhát, já si ji oblíbila a rozhodně jsem jí fandila.

Připadá mi, jako kdyby John Green psal úmyslně tak, aby se na každé druhé stránce našly hluboké pravdy a dokonalé citáty. Někdy to může působit nepřirozeně, tady šlo o příjemný bonus k tomu, že se to čte tak lehce.

Prostě ve zkratce - bylo to místy smutné, ale krásné, jsem ráda, že jsem Johnu Greenovi dala druhou šanci a jdu si koupit to paperbackové vydání, protože tuhle knížku prostě chci mít doma. A pak ji hned přečtu znovu.

11 18.05.2019

Tato kniha byla mým prvním setkáním s dílem pana Shustermana a po jejím dočtení se v knihovně určitě poohlédnu i po Bez šance. Píše totiž velice čtivě a právě tato čtivost a humor v dialozích postav byly největší plus Smrtky.
Kladných stránek má kniha mnoho - od sympatických hlavních postav a jejich psychologického vývoje (hlavně u Rowana), přes vyrovnané tempo až po zajímavé kulisy světa budoucnosti.
Takže proč to podle mě není na 5*? No, většina zvratů byla předvídatelná a taky mi chvíli trvalo, než jsem přijala představu, že se po šestnáctiletých chce, aby zabíjeli lidi. Když jsem se nad tím zamyslela, přišlo mi to morbidní. Asi jsem nad tím zkrátka přemýšlela až moc. Druhý díl si s největší pravděpodobností přečtu.

11 01.08.2018

Druhá "gaimanovka" a zase 5*, nemůžu jinak.
Tolik nápadů (znovu žasnu nad autorovou fantazií), výborné proplétání dějových linek, skvělé zakončení. Nikdykde mi možná přišlo malinko čtivější, ale to je detail. S naprostou spokojeností nad knihou se jdu kouknout na film.
(edit o zhruba dvě hodiny později - film taky není špatný, ale na knihu nemá)

11 06.03.2018

Tolstoj zkrátka UMĚL psát. Anna Karenina je komplexní dílo s obrovským rozsahem, díky kterému se ponoříte do světa vyšší ruské společnosti druhé poloviny 19. století.
Naprosto jsem si zamilovala postavu Levina (i přesto, že
pro jeho zálibu v kosení trávy jsem příliš pochopení neměla)

11 11.08.2017

Na tuto knihu jsem na bookstagramu narazila tolikrát, že to ani nespočítám, ale pořád jsem si nebyla jistá, jestli se do ní pouštět. Romantika pro dospělé není obvykle můj žánr první volby, ale vzhledem k zasazení do prostředí kolem postgraduálního studia a hlavním postavám - vědcům... řekla jsem si, že to zkusím.

Chápu hype kolem této knihy? Ano, naprosto. Je to setsakra čtivé, se zajímavými a oblíbitelnými hrdiny, nechybí tomu humor ani vážnější témata. Dobře jsem se u čtení bavila a kdyby to bývalo šlo, dala bych ji na jeden zátah. Asi jedinou výhradu mám k sex. scéně... byla jen jedna, ale přišla mi... divná. Trošku lituju, že jsem onu kapitolu nepřeskočila, ale co už, i tak za mě hezkých 4,5* /čteno v originále, určitě ale dám rereading česky/

10 31.01.2023

Máte nějakou knihu, u které víte, že vás vytáhne ze čtecí krize, pomůže vám cítit se lépe, prostě nikdy nezklame? Pro mě je tato jednou z nich.

Jde o citlivý příběh o přátelství, lásce, ztrátě a hlavně o duševním zdraví. Hlavní hrdinka Aza trpí obsedantně kompulzivní poruchou, myšlenkové spirály jí ovlivňují život víc než by chtěla a člověk se snad nemůže ubránit tomu, aby jí fandil a držel palce. Nechme stranou onu detektivní zápletku, ta není úplně špatná, ale nikterak ohromující, věnujme se radši Daisy a Davisovi, upřímné dívce s lehkou posedlostí StarWars a chlapci, který pozoruje hvězdy a píše básně. Dynamika mezi postavami tu nemá chybu.

Myslím, že když John Green čerpal při psaní Želv ze svých osobních zkušeností s psych. poruchou, dal do této knihy skutečně kus sebe. Spousta vět si zaslouží vypsat jako citáty, ať už protože trefně pojmenovávají pocity a nebo dokáží povzbudit.

Abych tuto ódu zakončila, nezbývá než podotknout, že u této knihy se nikdy neubráním slzám a vřele ji doporučuji. Ne ovšem jako YA detektivku, ale jako knihu o důležitém tématu.

Tato kniha je zajímavý případ - moc jsem se na ni těšila, anotace vypadala více než slibně, obálka je možná lehce překombinovaná, ale stále pěkná, navíc se na ni jen hrnuly pozitivní ohlasy. Tak jsem se do ní konečně pustila. A upřímně? Prvních 300 stran byl očistec. Styl, jakým to bylo napsáno, vůbec neevokuje / nepodporuje přestavu, že se děj odehrává v 19. století a všechno, včetně děje, mi to přišlo velice šroubované. (O předvídatelnosti nemluvě, ale tu jsem čekala). Mám ovšem zásadu rozčtené knihy dočítat, i když se mi nelíbí, což se v tomto případě ukázalo jako skvělý nápad. Posledních asi 180 stran jsem zvládla na jeden zátah, culila jsem se u toho jako idiot a říkala jsem si, že ano, takovouhle slow burn romanci jsem chtěla (budu akorát ignorovat úplný závěr, ten to malinko zase zkazil...).

Je to oddechová četba, u které je třeba málo přemýšlet, aby si ji člověk opravdu užil. Ne, není to Austenovka a ani by se to k nim nemělo přirovnávat, protože to je trošku jiný level. Možná by to přeci jen mohlo být kratší, zvlášť ta proklatá první polovina...ale zřejmě chápu, proč ji má tolik lidí rádo - prostředí knihovny, Londýna a opravdu pomalu se rozvíjející roztomilá romantická linka jsou na podzimní večery docela dobrými společníky.

10 21.10.2020

Hra poměrně zdařilá, byť smát se nahlas u ní asi nebudete. Pojmenovat ale dvě z postav Grumio a Gremio bylo, drahý Williame, vskutku důmyslné, čtenáři, orientuj se.

10 13.03.2020

Velice čtivé, nápadité a kouzelné, opravdu se mi líbí, jak moc je to kniha o přátelství (kde by Harry bez Rona a Hermiony byl?).
J. K. Rowlingová zkrátka stvořila ikonu svého žánru a mě četba o prvním roce Harryho studia v Bradavicích bavila. Mé dvanáctileté "já" by si ji však užilo ještě víc.

Kombinace "nejdřív film a pak hned kniha" u mě fungovala perfektně. Film z roku 2013 se mi opravdu líbil a podle ohlasů jsem se bála, že kniha bude o dost horší. Nebyla. Při čtení jsem si vybavovala jednotlivé scény a přemýšlela nad tím, co sakra Gatsby vidí na té příšerné Daisy.
Fitzerald bezpochyby psát uměl - např. některé postavy (viz manželé Buchananovi) vás donutí nenávidět už prvním popisem a několika větami, které vypustí z úst. Navíc snová až magická atmosféra vyprávění (hlavně v první polovině knihy) může za to, že i když kniha místy nebyla nejčtivější, má ode mě 5*.Velký Gatsby stojí za přečtení i zamyšlení.

10 01.10.2018

Musím přiznat, že tahle kniha se mi zatraceně špatně hodnotí. Trápila jsem se s ní, ještě někde kolem strany 300 jsem si nebyla jistá, jestli ji vůbec zvládnu dočíst. Asi jsem na Styronovo syrové vyprávění plné narážek na sex moc mladá a nezralá, Stingův život mě (a jeho milostné problémy už vůbec) nezajímal. Na druhou stranu samotný Sophiin příběh mě nutil v četbě pokračovat. Velmi zajímavé byly Styronovy úvahy o válce i o tom, co dělal Stingo, když Sophie v Polsku zažívala všechny ty hrůzy.
Nejdřív jsem si myslela, že Styron svou knihu zbytečně natahoval (hlavně velmi dlouhým začátkem) ale není to tak - takhle má postupné rozplétání Sophiiny minulosti a jejích lží daleko větší sílu.
Měla jsem pocit, že čtu vlastně dvě knihy - jedna byla velmi nudná, ta byla o Stingovi a jeho dilematech co se týkaly Jihu, druhá byla strhující a hluboký příběh Sophie.
Zavírám obě oči a hodnocení, které knize dám, připadá hlavně "té druhé", o jednu hvězdičku Sophiinu volbu ochudil právě Stingo.

10 19.11.2017