mautina7 komentáře u knih
Autor rozvíjí dost zajímavou (a asi bohužel i dost reálnou) myšlenku. Navíc je knížka napsaná bez hluchých míst, tedy napínavá od začátku až do konce.
Teprve nedávno jsem zjistila, že tento Cimrmanolog i píše. Pustila jsem se do této knížky a zjistila, že jeho styl humoru je mi velmi blízký - inteligentní a nevtíravý.
Z počátku průměrná kniha s již trochu použitým tématem (film Intouchables), která si Vás však v průběhu chytne a nepustí. Ještě teď mi doznívají pocity a dojmy z ní, což mám obecně ráda, pokud se mi to u nějaké knihy stane :)
Nemůžu si pomoct, ale při čtení týhle knížky furt slyšim Rudiše, jak to čte :)) Jinak čtivé je to velmi, možná proto, že je použita mně blízká obecná čeština.. popravdě jsem nečekala, že to bude mít nějaký děj, protože se kniha vesměs táhne ve smyslu úvahy nad životem, vesmírem a tak vůbec. Tedy to mě mile překvapilo. A závěr mi dokonce přivodil pocit jakési melancholie... Takže tak, cajk :) Nejlepší věta: "Když jsou tichý jako pingpongáči s těma jejich večerkama v kočárkárnách." :))
Pořád přemýšlím, co si vlastně mám o této knize myslet. Na jednu stranu je to kniha zajímavá a hluboká s popisy běžného dění ve věznici, ze kterých běhá mráz po zádech a na stranu druhou jsem se u některých výprav do minulých životů ztrácela v postavách a ději, tudíž mě čtení chvilkama nudilo...
Dočteno :) Přiznám se, že jsem tomu asi tak prvních 150 stránek nevěřila, že se dostanu do tohoto stádia, knížka mě natolik nenadchla, ale pak jsem jí najednou nemohla dát z ruky a každé volné chvíli jsem četla.. Pohltil mě pocit sounáležitosti s hlavními hrdinkami a stále jsem si lámala hlavu, jak se dá daná svízelná situace vyřešit a byla jsem napjatá, jak se toho ujme autorka.. Jinak souhlasím s tím, co již bylo zmíněno, určitým způsobem kniha připomíná Hladové hry.
Palahniuk ve své plné kráse, zbožňuju jeho styl psaní, přijde mi takový svěží, neokoukaný, správně praštěný.. Říkám: Jednou přečíst nestačí. Říkám: Všichni s tou jejich tichofobii, hlukomanii..
Běhám a mám ráda Murakamiho, ale tahle knížka mě zklamala, táhne se a musela jsem se hodně nutit, abych ji dočetla..
Nikdo nedokáže kvantovku lépe vysvětlt, než můj školitel... ale tahle knížka se mu taky dost blíží :)
Moc pěkná knížka, četla jsem jí kdysi, když jsem byla ve stejném věku jako hlavní hrdinka Jana a prožívala jsem s ní tu nekonečnou beznadějnost, jakou nastolily norimberské zákony. Opravdu velmi působivě napsáno.
Podle mého názoru nejlepší díl. Začínáme se více dozvídat o undergroundových záležitostech. Při čtení jsem pociťovala silné pocity empatie s Harrym, když byl osamocený a myslel si, že se na něj všichni vykašlali. Prostě kloubouk dolů před J. K. Rowling ;)
První díl série jsem četla kdysi dávno, když vyšel a ještě dodnes si pamatuju ten chvějivý pocit nad objevenou knihou-pokladem :) Navíc jsem byla stejně stará jako hlavní hrdinové, takže jsem v koutku duše doufala, že mi přijde ona pozvánka do Bradavic také do schránky :)) Bylo to prostě kouzelné. O několik let později, myslím, že to bylo, když vyšel 5. díl, jsem se rozhodla si první díl přečíst znovu a nešlo to... prostě už to vůbec nebylo ono... škoda
Taak, dočteno a už sahám po dalším díle. Je pravdou, že jsem u četby nezažívala tak silné pocity sounáležitosti s hlavními postavami jako v díle minulém, ale stále je to napínavé a zajímavé.
S touto knihou jsem lehce bojovala, chvilkama děj stagnoval, ale konec byl naprosto strhující.
Naprosto strhující knížka, která dojímá i rozveseluje po celý děj. Určitě jsem jí nečetla naposledy. Rozhodně stojí za to si jí přečíst, opravdu vydařený kousek.
Devátá knížka v řadě a já si říkám, jestli už některých pasáží, kde by každý umřel, ale Harrymu to vyjde, nejsem přesycena. Možná ano, každopádně stejně jsem jí zhltla během chvilky a byla jsem na konci překvapena a mám hned chuť si dojít pro další..
Podle mě nejslabší knížka od Petrusové. Těšila jsem se na pohodovou oddychovku s romantickou zápletkou, tohle bylo možná až moc předvídatelné a bez zajímavého děje.
Už to tu padlo několikrát, námět dobrý, provedení dost hrozné. Působilo to na mě tak, že hned na několika místech měl děj trhliny (například - opravdu se v realitě udržují na životě lidé, kterým nebije srdce??). Některé aspekty příběhu mohly určitě být víc rozvětvené (příběh Wu Wanga anebo nějaké zakončení s Tchingovým dědou,...). Za mě převážně nuda, kdy jsem si po dočtení oddechla, že můžu jít na něco zajímavějšího.
Další zhlnutá Nesbovka. Mám k ní dvě poznatky, zaprvé jsem jí měla číst dřív po Sněhulákovi, jelikož teď už jsem u některých narážek na předchozí díl tápala a zadruhé to rozuzlení už bylo trochu překombinované.