Ukolébavka
Chuck Palahniuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2011/bmid_ukolebavka-OQW-2011.jpg
4
407
48
Novinář Carl Streator, který pro místní plátek píše sérii článků o syndromu náhlého úmrtí nemluvňat, si povšimne, že na místech, kde k nim došlo, se obvykle vyskytuje kniha Básně a říkanky celého světa. Na straně 27 je v knížce neškodná říkanka, uspávanka. Ve skutečnosti jde o šamanskou formuli, která po přednesení, dokonce i v duchu a na dálku, v mžiku zabíjí. Carl se vcelku náhodně seznámí s Helen, která podniká v realitách - prodává domy, v nichž straší. Společně s její asistentkou Monou, z níž se vyklube čarodějnice, a s chlapíkem přezdívaným Ústřice, který ani neskrývá svůj negativní vztah ke světu a lidem, se vydávají na cestu. Na cestu po Spojených státech, aby po knihovnách ničili všechny výtisky inkriminované knihy. Při tom však sami říkanku používají a zanechávají za sebou mrtvé. Carl možná trpí mesiášským komplexem, ostatní ale na záchranu světa rozhodně nemyslí; jde jim o moc a peníze, chtějí ovládat druhé. Časem zjišťují, že formule je pouhopouhou součástí celé knihy kouzel, takzvaného grimoáru, a v té chvíli se z nich stávají necitelné bestie. Chuck Palahniuk v románu pracuje s hyperbolou a nadsázkou. Představuje pokřivenou společnost zmanipulovaných konzumentů, kteří nejsou schopni prožívat vlastní život, a proto žijí životy hrdinů oblíbených televizních seriálů. Ukazuje jedince, kteří se ocitají v bludném kruhu mediální zábavy, oddávají se moderním kultům a všelijakým zástupným činnostem, jen aby nemuseli přemýšlet sami o sobě. Ani ve čtvrtém česky vydávaném románu Palahniuk své příznivce nezklame: společně s vyšinutými postavami tu nechybí charakteristický autorský styl plný sarkasmu, černého humoru, jízlivostí a sprosťáren.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla snad před třemi roky a dost často nad "ukolébavkou" přemýšlím. Jak bych ji s ní naložila? Kolik lidí by zemřelo omylem? Kolik naschvál?
Jako vždy je tu trocha znechucení, trocha napětí/strachu, trocha humoru...je to prostě Palahniuk.
Palahniuk je neuvěřitelně přemýšlívý autor. A to je vlastně na jeho horrorově hozených knihách, co jsem zatím četl (Ukolébavka, Strašidla) to nejděsivější. Je to až neoeticky sociálně-kriticky hozený filosof. Ukolébavka není tak strhující jako Strašidla, ale i přesto jde o vnitřně mrazivé dílo, které se dostane pod kůži a vyvolá hlasitě rezonující otázku: Co já? Ano, co byste na místě hrdinů dělali vy? Cítíte to mrazení? Ten strach? Velmi vytříbený strohý, ovšem syrový a plně funkční styl. Palahniuk se mi čte hodně dobře.
Mé seznámení s autorem, jehož forma vyprávění je bravurní. Smékám před jeho darem nezamotat se ve svém vlastním vyprávění, protože díky tomu jsem ani já neztratila nit a čtení si užila.
Kdysi to byla první Palahniukova kniha, kterou jsem četla, a stačilo to k tomu, abych propadla hypnotizujícímu stylu jeho vyprávění (klobouk dolů před překladatelem, časem jsem se dopracovala i k četbě originálu, a ten rytmus je totožný...). Později, po přečtení Klubu rváčů, jsem Ukolébavku přestala považovat za geniální počin... v kategorii Stojí za přečtení pro mě ale zůstala. Byť místy je děj přitažený za vlasy a jsou věci, které by člověk napsal jinak...
Tato kniha pro mně byla první od Palahniuka a moc se mi líbila. Mám ráda zvláštní knihy a tato mi moc připomínala Kerouaca a beatniky. Neví, třeba se pletu, ale je to můj názor.
Podle Mony Sabbatové jsou lidé, kteří moc jedí nebo moc pijí, lidé závislí na drogách nebo sexu nebo zlodějně, tihle všichni jsou ve skutečnosti ovládáni duchy, kteří ty věci milovali příliš, než aby z nich po smrti odešli. Ožralové a kleptomani jsou posedlí zlými duchy. Jste kulturní médium. Hostitel. Někteří lidé si pořád myslí, že řídí vlastní životy. Jste posedlí. Všichni si strašně strašíme v hlavách. Vždycky vaším prostřednictvím žije něco cizího. Celý váš život je nosičem pro cosi, co přichází na svět. Zlý duch. Teorie. Marketingová kampaň. Politická strategie. Náboženská doktrína.
Možná tam bylo hodně zajímavých myšlenek,ale čekala jsem něco jiného. Čekala jsem,že to bude tak napínavé, jak ta pointa celého přiběhu,to by se dalo zpracovat úplně jinak. Tady to bylo napsáno hodně cynicky a vulgárně, pořád jsem se ztrácela až jsem zavřela a nedocetla
Jakože cože? Trošku jsem z toho byla zmatená, ale uchvacující nápad. Nic podobného jsem zatím nečetla...
Sice cynické a úderně napsané,bohužel ale nudné. Představa,že pouhá říkanka zprovodí ze světa toho,komu ji předneseme ať nahlas,či v duchu,je pro někoho jistě lákavá,ovšem pro mě úplně zbytečná a o ničem. Samozřejmě,že autor chtěl poukázat na společnost a její konzumnost,obecně její fungování,ale mě to neoslovilo ani trochu.
Navíc po přečtení knihy a anotace jsem shledala fakt,že přelousknout anotaci úplně stačí...nic nového či zajímavějšího jak v anotaci jsem v knize nenašla.
Oproti Klubu rváčů mi tato kniha přišla slabší, koncept je každopádně velmi zajímavý a Palahniukův styl psaní mě náramně baví.
Tak jsme se poprvé setkali, já a pan Palahniuk....a pro mě to byl teda nářez.
Myšlenky se mě při čtení zavrtaly hluboko do mozku a tak nějak začaly pochybovat...o všem :-)
Bylo to chladný, drsný ale čtivý a já jsem si to užila.
Každopádně zajímavé zamyšlení nad tím, jak to asi dopadne, když se člověku dostane takové moci, jako je moc nad životem jiných lidí.
Taková smrtící probíranka v reálným životě...to by byl mazec :-)))
Už teď Palahniuk figuruje v mých budoucích čtenářských plánech...a moc se na to těším :-)
..."Co je horší, konat něco s vědomím, že za své činy poneseme následky, nebo alibisticky nekonat nic ?".....
Výborné, čtivé, absurdní, divné, cynické, vzrušující.. Palahniuk je magor. Moc mě baví tací magoři. I když Klub rváčů 2 fakt nemusel. Snad mu to časem odpustím..
Moje premiérové setkání s Palahniukem, tudíž jsem nebyla zatížena žádným očekáváním ani neměla s čím srovnávat.
A musím říct, že pan autor na mne zapůsobil kladně, hlavně svým stylem - tak úsečným a tvrdým jako by jednotlivá slova odsekával sekáčkem na led, nekompromisně, bez emocí. Což se k tomuto dílu skvěle hodí. Je drsné, cynické a....řekla bych, že velmi výstižné. V temnějších dnech svého žití vidím lidstvo přesně takto. Ovšem to neznamená, že hned sáhnu po Palahniukových dalších dílech, mohlo by se stát, že ty temnější nálady by pak u mne převládly a pak nevím, nevím.
Malá ukázka cynického a vybroušeného humoru:
"Před staletími mořeplavci při dlouhých cestách nechávali na každém neobydleném ostrově pár prasat. Nebo tam nechali pár koz. Tak či onak, při jakékoliv příští návštěvě byl ostrov zdrojem masa. (....) Námořníci tomu říkali "masná setba". Ústřice říká: "Nepřipomíná ti to něco? Třeba ten starej případ s Adamem a Evou?" Vyhlíží z okna auta a říká: "Nenapadlo tě, kdy se asi Bůh vrátí se spoustou dochucovadel?"
Ukolébavka má sice ke Klubu rváčů daleko, ale základní myšlenky Chucka Palahniuka zůstávají stále stejné. Společnost zaměřující se na konzum a osobní pohodlí není úplně košer, nemluvě o faktu, že v některých částech světa má lidský život menší hodnotu než bedna s pohyblivými obrázky. A to že moderními kazateli se často stávají osoby zcela postrádající morálku, taky jednomu nepřidá. Ale co, život je takovej a jinej už asi nebude a dělat si iluze o tom, že dříve to bylo lepší, není nejlepší cesta k osvícení. Právě v tomhle mi autor vyhovuje, jeho cit pro dělání z malých témat velké a naopak. I když je pravdou, že jeho nekompromisní sarkasmus je občas přes čáru a morbidní nadsázka za hranicemi únosnosti. Není to zrovna optimistické čtení, protože vyprávění nenabízí snadná řešení a už vůbec ne konkrétní odpovědi. Ale rozhodně přinutí čtenáře se zamyslet, což není nikdy na škodu. Základní otázka totiž zní: „Kdybyste měli tu moc spasit svět, udělali byste to anebo byste jej raději ovládali?“
Autor nezklamal, co se týče některých velmi nechutných scén. Ale je pravdou, že už mi jeho psaní připadá hodně na jedno brdo... Jediné perly jsou Klub rváčů a Pygmej.
Môj prvý Palahniuk. Tohoto chlapa môžete alebo milovať, alebo nenávidieť, nič iné medzi neexistuje. Ja ho milujem. A tým, čo ho neznášajú, odkazujem: Počítam 1, počítam 2, počítam 3.....
Knihu jsem si zakoupila již dávno. Nyní na ní přišla řada. Zpočátku jsem s ní chtěla praštit, ale jakmile jsem si zvykla na font písma, už jsem se nemohla odtrhnout. Hodně zajímavé, určitě si od tohoto autora přečtu i něco jiného.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Klub rváčů |
| 2009 |  Snuff |
| 2007 | Strašidla |
| 2010 | Neviditelné nestvůry |
| 2012 | Prokletí |
Kniha Ukolébavka je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 567x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 15x |
| Knihotéce | 217x |
| Chystám se číst | 105x |
| Chci si koupit | 16x |
Tuto knihu jsem poprvé četla někdy před 4 rokama. A nedočetla. Nějak mi v té době přišla nezáživná a strašně rozvleklá (a to má nějakých 220 stráněk) a navíc mě strašně štvala Helen a její ničení nábytku a procházení obchodů s nábytkem, a vlastně jediné co jsem si z té knihy pamatovala bylo to, že jsou pořád vlezlí v prodejně s nábytkem. No a tak jsem ji odložila s tím, že se k ní někdy vrátím. No a konečně jsem se k ní vrátila! Po čtyřech letech :D. A kupodivu mi přišla dobrá. A čtivá. Vůbec nebyla tak rozvleklá. A v prodejně se starým nábytkem jsou vlastně jen dvakrát :D. Vůbec nevim, co se mi tenkrát na té knize tak nelíbilo. Možná jsem asi nebyla ve správném rozpoložení, protože teď se mi líbila daleko více. jediné, co mi přišlo moc, tak byl počet narušených lidí. Ano u Chucka jsem zvyklá, že má lidi, kteří jsou nějak na něč ujetí, mají své zvláštnosti, ale tady těch lidí, co mají několik zvláštností bylo na můj vkus až moc. Ale děj jako takový byl úžasný.