MartinvonHau komentáře u knih

(SPOILER) Je několik knih, ke kterým se jednou za čas vracím. Namátkou je to Tolkienova trilogie, Adamsova Daleká cesta za domovem a také Herbertova Duna. Tu jsem četl minimálně čtyřikrát. A pokaždé jsem si říkal, že to i má další díly a měl bych si je také přečíst. Teď k tomu došlo a výsledek je takový, že jsem to číst neměl.
Asi chápu, co tím autor chtěl říct. Ovšem ty pseudofilozofické rozpravy mi přišly hloupé a povrchní. Ale to nebylo to nejhorší. V knize jsme se ocitli dvanáct let po událostech Duny. Celou galaxií se prohnal džihád, který stál miliardy životů. A to všechno ve jménu Muad´diba. Ten si zatím sedí v neuvěřitelně bombastickém paláci na Arakisu a celou dobu kňučí, že on to vlastně takhle nechtěl, a kdyby to neudělal, bylo by to ještě horší a nostalgicky vzpomíná na jednoduchý život v poušti. A to mě má jako dojmout? K tomu fremeni, kterým se nový život vyvolených evidentně líbí a chovají se jako Lidové milice. Může se pak někdo divit, že proti imperátorovi se chystá spiknutí? Asi ani ne. V závěru se pak Muad´dib vzdává moci a odchází do pouště. Podle mě o dvanáct let později, než odejít měl. A tím pádem je pro mě celá takhle kniha zbytečná. Navíc nevím, jestli se po ní ještě někdy k původní Duně vrátím. Celkově obrovské zklamání.

7 15.03.2023

(SPOILER) U O´Briana to bývá jednoduché. Cirka rok se těším, než vyjde nový díl. Než se ale do něj pustím, přečtu si pro jistotu ještě jednou ten předcházející, abych si oživil vše podstatné. A pak se do novinky pustím a čtu většinou až do brzkých ranních hodin. Obvykle je otázka přečtení koncentrována do několika málo dní. Pak tady na stránce dám knize pět hvězd. Ani by mě nenapadlo dát méně. Dal bych i šest, ale to jaksi nejde.
Tentokrát to bylo jinak. A to z několika důvodů. Kniha velmi těsně navazuje na Pozdravnou salvu a Muškát útěchy. Takže jsme si pro jistotu znovu přečetl oba díly. A pak se s potěšením vrhnul na Clarissu Oakesovou. Přece jen téma žen na válečné lodi je u autora neobvyklé a setkáme se s ním snad jen v Pochmurném ostrově. Tentokrát ale nastalo mírné zklamání. Celou dobu O´Brian vytváří kolem Clarissy spoustu tajemství a nejrůznější narážky v textu nás připravují na zajímavé a nečekané vyústění příběhu. Bohužel přes veškeré přísliby (a že jsem v průběhu četby měl spoustu nejrůznějších teorií) se nakonec nic nestane. Vůbec nic. Motivace Clarissy je podivná a celkově to moc nedrží pohromadě. Takže tentokrát poprvé, a věřím, že naposledy, jen čtyři hvězdy. Nebo možná spíše čtyři a půl.

3 06.02.2023

Jeden z vrcholů Kingovy tvorby. Autor umí vytvořit velké příběhy a realistické a uvěřitelné světy, ve kterých se odehrávají. Učebnicovým příkladem je právě tato kniha. Má to sice více než sedm set stran, ale čtenář si užívá příběhu George (Jakea) a Sadie, poznává Ameriku přelomu padesátých a šedesátých let a nemůže se odtrhnout a přestat číst. Mě osobně by ani nevadilo, kdyby tam linka s Kennedym nebyla, užil bych si to stejně. Co ale King podle mě ne vždy uměl, jsou závěry. K mým nejoblíbenějším knihám patří Pod Kupolí a Svědectví. A právě to jsou příklady, kdy parádní příběh, od kterého se člověk nemůže odtrhnout, pokazí závěr. I tentokrát jsem se bál, jak to skončí. Ale zbytečně. I závěr byl parádní a nečekal jsem, že autor zajde až tak daleko. Kingovi jem se v posledních letech z nějakého nejasného důvodu vyhýbal. Ale Dallas 63 je důvod, abych se vrátil i k dalším románům.

14 09.11.2022

(SPOILER) Další z extrémně dlouhých románů Rowlingové. Děj ubíhá stejně pomalu jako ve westernu Tenkrát na západě a stejně jako v něm mi to vůbec nevadí. Naopak, dlouho už mě žádná kniha tak nepřipoutala a dlouho se mi nestalo, že jsme si opakoval, že přečtu už jen jednu kapitolu a půjdu spát, abych následně zjistil, že je půl druhé ráno. Nebavila mě snad jen linka s Charlotte a trochu mě zklamala Robin, že to s Mathewem ji došlo až tak pozdě. A pak hlavně jedna věc. Rowlingová umí vystavět román, ale zápletka je někdy tak složitá, až je blbá.
SPOILER Opravdu se tam jednalo o prodej šibenic? Opravdu existují země, které neumějí spojit tři různá prkna a dovážejí šibenice z Británie. A kolik jich muselo být, když jen zisk z nich byl osmdesát tisíc liber? A to v Zimbabwe používají na každou popravu zvláštní šibenici, když jich potřebují tolik?
Už jen toto je za hvězdu dolů. Další půl hvězdy bych strhnul za odhalení pachatele. Buď jsem špatný čtenář, ale nějak mi uniklo, z jakých indicií si Strike tak brzy poskládal, kdo je vrah. Ale stejné to bylo i v minulém díle. Protože tři a půl hvězdy dát nejde, dávám čtyři. Ale s velkým vykřičníkem.

9 19.10.2022

Terry Pratchett v nejlepší formě. Pozdější díly už jsou občas takové utahané, tady to má grády a kniha je ukázkou toho nejlepšího z britského humoru. Série s čarodějkami patří společně se Samem Elániem k mým nejoblíbenějším. A proto se k Bábi, Stařence či Magrátě jednou za čas vracím. A i když knihy znám v podstatě nazpaměť, nikdy nejsem zklamaný. Díky Soudným sestrám jsem si přečetl i Macbetha, poslední velké shakespearovské drama, které jsem neznal. Až zase budu mít chuť na něco oddechového a vtipného, knih s čarodějkami mě čeká ještě spousta. Díky Terry.

3 11.10.2022

Co k tomu říct? Jako narozeninový dárek od dětí jsem to musel přečíst. Ovšem se značným přemáháním. Neseděla mi ich forma vyprávění, krátké kapitoly, ve kterých se nic nestalo a ze slova golfík mám vyrážku. A ten podivný konec. Prostě Roxann Hill není a nebude mou oblíbenou spisovatelkou.

22.09.2022

Detiktivka? Nebo spíše (anti)válečný román? Autor se celou dobu nedokáže rozhodnout, co vlastně píše. A to je největší slabina celé knihy. Nápad se starým Watsonem, který přijel na bojiště první světové války, je zajímavý. I prostřihy na skoro nemohoucí Sherlocka potěší. Celkově scény z fronty jsou mnohem zajímavější, než celé to podivné pátrání. Vše to ale sráží absolutně divný konec. To jsem už pokukoval po tom, kolik stránek mi zbývá, a kdy to už skončí. V Levných knihách jsem viděl i druhý díl, těch 109 korun ještě obětuji. Třeba to bude o fous lepší.

1 22.09.2022

Po slušném Volání Kukačky a slabém Hedvábníkovi pro mě asi zatím nejlepší díl. Je to dlouhé, rozvleklé a se spoustou odboček, ale to mi nevadí. Pokud se autorka nechtěla zpronevěřit žánru, musel být vrah jednou z mála podezřelých postav, které se v knize objevují. A taky že byl. Pro mě to bylo překvapivé, protože v žebříčku jsem ho měl až na posledním místě. Jen mě mrzí, že čtenář ho v podstatě nemá šanci odhalit, protože Strikovi stačila jedna jediná indicie, která je v knize uvedena způsobem, že běžný konzument knihy jí nepozná. Ale to nevadí, těším se další díl.

9 03.09.2022

Po dlouhých letech jsem se k Šogunovi vrátil. Tenkrát podnítil můj zájem o Japonsko, tentokrát jsem knihu nedočetl. Tenkrát mě fascinoval popis exotické země s exotickou kulturou. Dnes už o Japonsku vím mnohem více a je mi jasné, že to, co autor popisuje, je spíše jeho představa ideálního Japonska, než realita. To by nevadilo. Nakonec jsem se nedokázal přenést přes to, že to vlastně nemá žádný děj. Je to v podstatě jen sbírka anekdot, které mají ukázat rozdíl mezi evropskou a japonskou kulturou. A protože jsme na konci 16. století a Evropa je stále ještě jen zahnojená západní část euroasijského kontinentu, je jasné, že naše civilizace z toho nevychází dobře. Pro lidi, co se chtějí dozvědět něco o Japonsku, doporučuji spíše Jošikawův román Taiko.

2 03.09.2022

Jsou knihy, které přečtete a okamžitě zapomenete, o čem byly. A pak jsou k knihy, ke kterým se pravidelně vracíte. A právě takovou knihou je Šógun. Byl to právě Clavellův román (společně s hrou Shogun: Total war), který mě přivedl k zájmu o Japonsko a jeho dějiny. Od té doby jsem k tématu přečetl spoustu jiné literatury a s odstupem beru některé věci v knize s nadhledem a s pousmáním. Prostě Japonsko, které nám Clavell vykreslil, bylo ve skutečnosti trošku jiné. Ale to neubírá nic na zajímavosti a čtivosti. Právě tím, jak extrémně autor japonskou kulturu popsal, vynikl rozdíl s tou evropskou a je radost sledovat, jak Blackthorne nejdříve tápe a pak postupně proniká do života Japonců. Věřím, že Šoguna jsem nečetl naposledy a takových deset let se k němu vrátím opět.

1 01.08.2022

Rowlingová umí psát, o tom není pochyb. Čte se to dobře a děj, i když je natažen na mnoho stran, příjemně ubíhá. Prostě pohodové čtení na pláž. Přesto tentokrát jen tři hvězdy. Proč? Zatímco Volání kukačky se věnovalo vraždě modelky, která fascinovala celou Británii, vražda v podstatě neznámého spisovatele zajímá jen úzký okruh lidí. V podstatě jen pár spisovatelů, vydavatelů, editorů a literárních agentů. A jsou to lidé divní a povětšinou nesympatičtí. Navíc oběť je poměrně nechutná svině a člověk má problém cítit s ní nějakou lítost. Spíše si říká, že si smrt zasloužila. Děj je nepřirozený a občas je to překombinované. Nakonec byly zajímavější životní peripetie Cormorana s Robin než celá vyšetřovací linka.

9 01.08.2022

(SPOILER) První část věnována střetu s Říší, byla celkem fajn. Druhá s Mezkem, mě zoufale nudila. Už, když jsem knihu četl v devadesátých letech poprvé, mi celá zápletka s Mezkem byla jasná už někdy v polovině. Tentokrát, když jsem to věděl od začátku, jsem musel zatnout zuby, abych to vůbec dočetl. Bylo fajn přečíst si znovu knihy, které jsem v době dospívání miloval. Ale dva díly stačily, aby bylo nostalgii uděláno za dost.

13.07.2022

V devadesátých letech to bylo pro mě absolutní zjevení a kniha, kterou jsem četl s otevřenou pusou. Dnes při dalším čtení si člověk uvědomí, jak zoufale zastaralé sci-fi to vlastně je. V podstatě v ničem se Asimovovi nepodařilo vystihnout budoucí vývoj. A vůbec celá predikce výchozí situace mi přišla na vodě. Mohly by civilizace létat mezi hvězdami, když na druhou stranu v průběhu několika let nebyly schopny ovládat ani jadernou energii? Může věda (bez zásadních násilných zlomů zvenku, které Asimov nenastiňuje) takto degenerovat v průběhu jedné generace? Přesto nostalgické čtení a jsem rád, že jsem se k Asimovovi vrátil.

8 13.07.2022

Ve světě literatury se najdou stovky outsiderů, lidí, kteří mají problém se vztahy a především sami se sebou. A spousta z nich se shodou okolností živí jako soukromí detektivové. Někdy to vypadá, že být soukromým očkem je vlastně diagnóza. V tomto ohledu je koncept Volaní kukačky zoufale neoriginální. Zvlášť, když Cormaran má po boku věrného Watsona v podobě asistentky Robin. Přesto se mi to líbilo. A to dost. Bylo to dlouhé, ale to mi nevadilo, protože se to četlo samo. Byla to záležitost několika málo večerů , než jsem se dostal na konec. A kdo je vrah, to jsem tušil delší dobu. Ovšem vzhledem k zápletce mi to nakonec nedávalo příliš smysl. Protože ale nechci spoilerovat, tak to bohužel nemůžu dovysvětlit. :-)

7 13.07.2022

Platí to stejné, jako o předchozím díle: je to Hornblower, takže bez diskuzí pět hvězd. Ale tento díl se vymyká ostatním, možná je to dáno i tím, že ho Forester psal jako jeden z posledních. Zatímco Kadet Hornblower je takový povídkový a čistě dobrodružný, tady se řeší i psychologické drama. Lodi vládne šílený kapitán a šikanovaní důstojnicí a kadeti nemají moc prostředků, jak to legálně řešit. V seriálu byla tato linka více zdůrazněna, v knize velmi brzy končí a následuje klasické dobrodružství, ve kterém má ale Hornblower jako nejníže postavený poručík spíše roli našeptávače. V jasné hierarchii velení musí nejdříve výše postaveným vsugerovat tu správnou myšlenku. Svým způsobem působí jako Machiavelli, který zpovzdálí řídí vše zásadní na lodi. A ještě jedna nezvyklá věc. Hornblower je vždy hrdina bez bázně a hany. Sice vnitřními pochybami zmítaný, ale nakonec vždy dokonalý. Ale v tomto díle na něm ulpívá podezření, že nějakým způsobem stál za koncem šíleného kapitána. Podezření, které není potvrzeno, ale ani vyvráceno.

2 26.06.2022

Výborná kniha a především základní vhled do Studené války. Vhled, který je nutný, aby člověk pochopil souvislosti. Takže zcela logicky chybí detaily a rozhodně se zde nedočtete například o aférách jako byly Irán-Contras a podobně. Ale získáte solidní kostru, na kterou ty detaily pak můžete nabalovat. Doporučuji všem, které zajímá nedávná minulost.

22.06.2022

Přečetl jsem to jedním dechem, neskutečně podmanivý je jazyk a tady je asi třeba ocenit i překladatele. A dál? V dnešní době neskutečně aktuální dílo. Působivá satira a do extrému dovedený vlhký sen mnoha Rusů a třeba i jejich českých kolaborantů. Rusové vždy byli národem minulosti a věřím, že podobně si spousta z nich ideální Rusko představuje. A když myslím podobně, narážím jen na jednu část, kterou Sorokin popisuje. Na návrat k tradicím, pravoslaví a "slavné" minulosti Ruska. Autor k tomu ale zcela správně ukazuje i tu druhou část, kterou by to přineslo. Ještě větší korupci a ještě větší neúctu k lidskému životu a lidství obecně než je teď v Rusko obvyklé. Krásný příklad toho, jak by společnost mohla vypadat, kdyby se vlády ujala ta nejhorší lůza. Věřím, že kdyby voliči SPD byli gramotní, tak by z knihy byli nadšení a chtěli by být jako Pařez.

8 25.05.2022

Sbohem Cato, sbohem Macro. Bylo mi s vámi dobře, prožil jsem s vámi spoustu dobrodružství v celé římské říši, společně jsme vyklouzli z nejrůznějších nástrah a nebezpečenství, držel jsem vám palce, když vám šlo o krk, ale už to stačilo. Je to pořád slušně napsáno, má to spád a švih, ale mě to prostě nebaví. Už je toho moc, už se prostě na vaše dobrodružství netěším a čím dál častěji jsem se přistihl při tom, že počítám, kolik stránek mi schází do konce. A to i přesto, že jste se kluci tentokrát rozešli a zažívali sólo akce. Nezlobte se na mě, ale už mě to prostě nebaví. Budu na vás vzpomínat v dobrém, ale další knihy vynechám.

24.05.2022

Zatímco předchozí díl mě absolutně nebavil, tento byl mnohem lepší. Klasická jednohubka, která potěší a nechá odpočinout mozek. Ten tak aspoň nebádá nad psychologií postav, kdy proměna Cata působila zcela nereálně a uměle. Ale série už má 17. dílů a autor asi už před časem minul milník, kdy měl skončit. Dám šanci ještě jednomu dílu a uvidím.

24.05.2022

Abercrombie patří mezi mé nejoblíbenější autory fantasy. A pořád bude, i když tento díl mě zrovna nenadchnul. Děj se táhl, vše už člověk četl někdy předtím. Způsob psaní a psychologie postav byla v prvních dílech fascinující, tady už mi to přišlo únavné, protože to je pořád stejné. V minulých dílech byly aspoň postavy, které byly aspoň pro mě sympatické a člověk se s nimi mohl ztotožnit. Tady to byl samý debil a blbeček. S výjimkou snad jen Orsa a Rikke z těch hlavnějších. Nakonec to sice vygradovalo v bitvě, ale přece jen jsem oid autora četl už mnohem lepší díly.

1 02.05.2022