MartinvonHau komentáře u knih

Po dlouhé době kniha, která si zaslouží pět hvězd. A to bez jakýchkoli diskuzí. Vždy jsem si myslel, že o vzniku státu Izrael něco vím. Ale pak jsem vzal do ruky tento klenot a zjistil jsem, že nevím vůbec nic. Ale vůbec nic. Tedy teď, když jsem knihu dočetl, už o tom něco vím, ale předtím jsem nevěděl ani zbla. Krásná kniha, kde je "velká" politika a historie popsána na osudu jednoho města a jeho obyvatel. A ačkoli je cítit, že sympatie autorů jsou na straně Izraele, snaží se být objektivní a ukazují, že ani jedna strana by si rozhodně nemohla zapsat body do Foglarova modrého života. Poprvé jsem se dozvěděl o hotelu Semiramis, o útoku na Jaffskou bránu, o Dajr Jasínu i o hrozící občanské válce v Izraeli. Prostě paráda.

2 20.03.2024

Další z knih, které by si měl přečíst každý. Já jsem se k ní dostal až teď, ale konečně si ji můžu odškrtnout ze seznamu. A musím přiznat, že jsem byl překvapen a maximálně spokojen. Celý život jsem si myslel, že je to dobrodružná kniha o souboji kapitána Achaba s Moby Dickem. Ale stejně jako Poslední Mohykán není dobrodružná kniha o indiánech, ale složitý román opěvující Rousseauova vznešeného divocha, tak i Bílá velryba nabízí mnohem více a samotný souboj mi nakonec nepřijde ani moc důležitý. Já bych se bez něj klidně obešel. Jako milovník Forestera a O´Briana zbožňuji knihy o životě na moři. A tady jsem toho dostal do syta. Mně stačí popis každodenního života námořníků, baví mě historky, které jsou zdánlivě bez pointy, protože život na moři je tak stereotypní, že i zcela fádní věc si zaslouží pozornost a je hodná zaznamenání (viz nejrůznější setkání s jinými loděmi). Líbila se mi fascinace velrybami, která mi připomněla dlouhé vědecké a nadšené popisy O´Brianova Stephena Maturina. Líbil se mi jazyk, plno aluzí, prostě dlouho jsem byl přesvědčen, že to bude na pět hvězd. Nakonec jen čtyři, protože závěr se táhl a popis těch "proroctví", které na Achaba a loď čekají v souvislosti s Moby Dickem byl už únavný.
Základní otázka ovšem zůstává. O čem to vlastně je? Výkladů mám osobně několik, některé, které se týkají podobenství, mi ale boří sám autor, když píše:
"Obyvatelé pevniny jsou většinou tak neznalí některých nejprostších a nejhmatatelnějších divů světa, že nepodáme-li tu několik prostých pravdivých příběhů z dějin rybářství a jiné podrobnosti, budou považovat Moby Dicka za nestvůrnou bajku nebo, což je ještě horší a odpornější, za ošklivý a nesnesitelný jinotaj."
Nakonec je ale asi jedno, jestli jsem si z knihy odnesl to, co autor zamýšlel, nebo něco zcela jiného. Důležité je, že to na mě zapůsobilo a nakonec jsem rád, že jsem se k ní dostal až ve vyšším středním věku. V pubertě bych si ji rozhodně takto neužil.

4 26.02.2024

Prostě paráda. Film jsem viděl jako kluk a zamiloval jsem si ho (celé dětství jsem měl před očima ty pijavice). Kniha, už jen proto, že ji napsal Forester, je ještě o chloupek lepší. Tohle je prostě koncentrát toho, co byla Británie, když ještě byla velká. Afrika, koloniální spory a nechybělo ani to Kiplingovo břímě bílého muže. Krásně popsaný kastovní britský společenský systém, kdy sice Allnuta, příslušníka less privileged z londýnských slumů, zase tak moc nedělí od Rózy pocházející z nižší střední třídy, přesto občas jako by každý z nich pocházel z jiného světa. I to: Musíme něco udělat pro Anglii, sice dneska zní pateticky a směšně, ale ještě na přelomu 19. a 20. století to byla věc, které Britové opravdu věřili. A byli opravdu ochotni něco pro Anglii udělat. Potěšil mě i konec, který je uvěřitelnější a lepší než ve filmu. Jsem rád, že jsem si knihu konečně koupil a přečetl.

2 24.01.2024

Zamjatin, Huxley, Orwell no a dobře, patří sem i Boyeová. V období před a po druhé světové válce vznikla řada dystopií a autorka přidává jednu z nich. Jak je povedená? Osobně se mi to četlo dobře, strávil jsem s knihou jen něco přes den. Ale na druhou stranu je to celé takové předvídatelné a neskutečným způsobem to sráží konec. Zatímco Zamjatin dává naději na změnu, u Orwella už není možná, tak Boyeová přináší co? Nějakou podivnou "sektu pomatenců" a asi naději, že systém se dá změnit nějakou vnitřní proměnou jednotlivce, či přesněji řečeno, když se opět proměníme v jednotlivce. Ale je to vágní a nedotažené. A znovu opakuji, ten konec je strašný, absolutně to neguje vše, co autorka postupně buduje. Silná naopak je v okamžicích, kdy ukazuje, jak osamocený je člověk v tak brutálně kolektivistické společnosti. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdy, za ten závěr jen tři (a možná jen dvě a půl). A na závěr pár slov k samotnému vydání. Četl jsem to z roku 1982 a fascinuje mě, že to mohlo v normalizačním Československu vyjít. A přemýšlím, proč toto přes cenzory prošlo a Orwell ne.

3 16.01.2024

Miroslava Bártu mám rád a na knihu jsem se moc těšil. O to více jsem po přečtení rozpačitý. Sice jsem dal čtyři hvězdy, ale počítal jsem, že jich bude pět. Ale na to to prostě nebylo. Začnu se samotným vzhledem knihy. Přiznám se, že jsem dlouho neměl tak negativní pocit, když jsem ji vzal do ruky. Podivný zlom, divné a špatně čitelné rastry a hlavně papír. Chápu, že křídový papír má evokovat něco luxusního, na mě to ale působí naopak. Přijde mi to nevkusné, kniha je zbytečně těžká, listy se lepí k sobě. Křída prostě patří do katalogů nebo obrazových publikací, ne do normální knihy.
A samotný obsah? Bohužel spoustu toho člověk zná, protože témata Bárta recykluje ve svých newsletterech, které čtu. Celkově je to zajímavý český pohled na kolapsy civilizací, ale přijde mi to nedodělané. Jakoby autor chtěl knihu rychle vydat, přitom to chtělo ještě hodně práce. Takhle je to sbírka zajímavých událostí a anekdot, ale chybí tomu nějaká nadstavba. A to je velká škoda. Pro mne trošku zklamání.

2 15.01.2024

Úplně nevím, co si o Forsythovi myslet. Přečteny mám Žoldáky a jsem z nich zmaten. Místo románu autor předložil prostě časový itinerář převratu. V této knize je to podobné, přesto je tam více beletrie a to je fajn. Příběh přípravy atentátu se dobře četl. Celý život jsem si myslel, že je to o známém teroristovi Šakalovi (Ilich Ramírez Sánchez) a byl jsem překvapen, že děj je o něčem úplně jiném. Z dnešního pohledu je to mile zastaralé a člověk si na tom uvědomí, jak se za šedesát let extrémně svět změnil.
A samozřejmě úplný závěr je neskutečný.

6 03.01.2024

Moje první setkání s Daliborem Váchou a musím říct, že jsem spokojený. Je to dáno i tématem, protože box mám rád a osudy vojáků v exilových armádách mě vždycky zajímaly. Krásně popsanáé jeho boxerská kariéra (zápas s Thilem se dá najít na Youtube a je to paráda. Tanečník proti parnímu válci), i jeho angažmá v armádě. Prostě silný lidský příběh. Děkuji pane Vácho, že jste i pro mě objevil tak skvělou osobnost.

03.01.2024

To bylo dlouhé. Se Snyderem jsem strávil několik měsíců, párkrát jsem knihu odložil a věnoval se jiné. Pro mě to prostě nebylo na to, abych ji přečetl na jeden zátah. Vynikající kniha o šílené době a místě, které není zase tak daleko od nás. V dnešní době možná povinná četba, díky Snyderovi člověk trochu lépe pochopí i současný konflikt, který tam probíhá.
Osobně bych měl jen dvě výhrady (i když ta první není ani výhrada, jen pocit z knihy). Celá kniha je založena na tom, že čísla zabitých nemají být jen statistikou, ale za každým z nich se skrývá nějaký osud, nějaká tragédie. Ovšem člověk při četbě postupně otupí. A úplně jsem se zděsil, když jsem se přistihl při myšlence, proč Snyder píše o masakru někde za Minskem, když tam bylo zabito jen pár tisíc lidí. Prostě ta tragédie území, o kterém Snyder píše, je tak veliká, že člověk ji není schopen pobrat a automaticky otupí. Druhá výtka je asi závažnější. V jednom momentu píše Snyder o Československu a není úplně přesný. Pak v člověku zahlodá takový červíček pochybností. Co když není přesný ani v jiných věcech?

6 07.12.2023

První Metro bylo zjevení, kterým si mě autor získal. Další díly už byly o něco slabší, ale přesto tady vznikla láska na první pohled. Ale náš vztah dostává trhliny a takhle je docela vážná. Téma je to přitom fascinující. Rusko je po občanské válce v troskách a poslední skupinky přeživších se snaží přežít, jak jen to jde. Na tom se dá vystavět velkolepé dílo. Ale podle mne se to autorovi nedaří. Vydal se cestou jakéhosi okultismu (či jak to nazvat) a podle mě je to ulička zcela slepá. Když se kniha dostala do finále, vybavil se mi skeč Monty Pythons o bojovém vtipu. A i proto jsem nemohl brát knihu vážně. Série Stanoviště pro mě skončila prvním dílem. Bohužel

07.12.2023

Poslední díl seriálový předlohy a část, která mě v seriálu bavila nejméně. Marcos Inaros má být velký zloduch, ale zatím je to takový Mussollini z Wishe (včetně zpupných gest). James Hoden je stále více jako kapitán Picard ze Star Treku, dokonalý až na půdu a naivně přesvědčený, že natáčením infantilních videí změní svět. Celkově mi to moc nesedlo, ale vzhledem k tomu, že seriál společně s For All Mandkind považuji za to nejlepší z televizní sci-fi tvorby, dám i dalším dílům šanci. Tuším, kam budou směřovat a trochu se toho bojím, ale zkusím to.

1 12.11.2023

(SPOILER) Těžko tuto knihu hodnotit. Spíše než o román jde o itinerář pro ty, kteří by v šedesátých letech chtěli provést státní převrat. Mohli by si odškrtávat bod za bodem. Chyběl tomu souvislejší děj, v některých věcech jsem se ztrácel, ale zajímavý pohled na to, jak snadno by se mohl dát změnit politický systém v nestabilní Africe. Dnes už je to zastaralé, dělalo by se to (dělá se to?) jinak, ale zajímavá sonda do života spiklence. Pro mě ale byl závěr velké zklamání. Autor se asi lekl, že by nakonec mohli uspět nabobové ze City, a chtěl tomu dát dobrý konec. Za mě krok vedle, když už cynicky popisuji mechanismus převratu, měl bych cynický i zůstat.

20.09.2023

Jsem na rozpacích, co k tomu napsat. Říkám to v každém komentáři ke Kingovi, že podle mě umí napsat skvělý příběh, který vás vtáhne, ale neumí konce. Ty většinou jsou divné a takové upatlané. Tady je to ale naopak. Nevím, co se nám pokoušel King v příběhu o posledním kšeftu nájemného vraha vlastně říct. Mělo jít o nějakou cestu ke katarzi? Nebo o něco jiného? Jaký význam měl obraz v chatě? A není cynický zabiják se zlatým srdcem už moc profláklé klišé? Nevím, sice se to četlo fajn, ale vrcholných Kingových děl to nedosahovalo ani zdaleka. Chtěl jsem dát dvě hvězdy, ale posledních dvacet stránek mě dostalo. Přiznám se, že závěr byl parádní a nečekal jsem ho. I když indicií bylo poměrně dost. Takže nakonec za tři hvězdy.

3 08.08.2023

(SPOILER) Je zvláštní, jak paměť dokáže člověka někdy zradit. Film Purpurové řeky s Jeanem Reno jsem viděl před X lety a vyvolal ve mě obrovský dojem. Ale dnes si z něj vybavuji jen tu temnou atmosféru a to, že v něm šlo o eugeniku. Když jsem v Levných knihách objevil knihu stejného názvu, musel jsem ji mít. Ovšem při četbě se mi film a kniha nespojily. Vůbec se mi nevybavilo, že to, co čtu, jsem viděl už ve filmu. Možná je to dobře, aspoň jsem nevěděl, jak bude děj probíhat, ale nikdy předtím se mi to nestalo.
Ale k samotné knihy. Bylo to fajn, dobře se to četlo, ale bez chyb to rozhodně nebylo. Nepochopil jsem, jaký smysl měla úvodní scéna, a co nám měla říct o komisaři Niemansovi. Mě z toho vyšlo, že je psychopat. Chápu, že tam autor chtěl mít netradiční policajty, proto je i Karim takový, jaký je. Ale opravdu nikomu nevadí, že na vyšetřování jezdí ukradeným autem? Snaha oba odlišit od běžných policistů mi přijde přestřelená a nereálná. I s postupem vyšetřování mám problémy. To neprobíhá úplně standardně, často mají hrdinové nějaké neodbytný pocit či tušení a to se ukáže jako správné. Takže místo racionálního vyšetřování máme pocity a náhody. A nakonec závěr. Grangé buduje hutnou atmosféru, abychom se nakonec dozvěděli, že vše bylo dílem dvou poměrně bezvýznamných amatérských eugeniků. Trošku zklamání. Ale znovu opakuji, dobře se to četlo, takže tři hvězdy.

4 24.07.2023

(SPOILER) Autorovu prvotinu HHhH považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Proto mě Civilizace nemohla minout. A nyní říkám bohužel. Zvolil jsem si ji jako knihu na dovolenou. Zvlášť, když jsme se tentokrát vydali na dlouhou cestu vlakem. Těšil jsem se, jak mi bude s Binetem cesta ubíhat. Ale neubíhala. Naopak po několika desítkách stránek jsem si byl jistý, že ji nedočtu. A taky jsem ji nedočetl a při zpáteční cestě mi nezbývalo nic jiného, než se smutně dívat z okna vlaku.
Kontrafaktuální historii miluji. Rád si přečtu, co by bylo, kdyby se něco v dějinách stalo jinak. Ale pokud má být tento druh literatury čtivý a aspoň trochu uvěřitelný, musí mít nějakou logiku. A to tady chybí. Spíše to vypadá, že autor si zahrál za inky PC hru Sida Meiera Civilizace a přišlo mu to jako dobrý námět na knihu. Ale to je zoufale málo. Dobře, ještě to vysvětlení, jak se k indiánům dostali koně, železo a jak byli odolní proti evropským nemocem, je sice krkolomné, ale dá se akceptovat. Ale zbytek? Atahualpa uvidí vraky španělských lodí a během pár dní je opraví a přepluje Atlantik. Bez toho, že by inkové měli jakoukoli zkušenost s námořnictvím. A tak je to se vším. Ve Španělsku si přečte Machiavelliho (jak neotřelé) a asi je jediný, kdo ho pochopil, protože má rázem návod na ovládnutí kontinentu. A ten zbytek? Že Luther přibíjí místo protestantských tezí teze sluneční? A Tizian místo španělského krále maluje Atahualpu? Nevím, mě to prostě nepřišlo zajímavé a rozhodně ani originální. Spíše to bylo takové povrchní pomrkávání na čtenáře - tuhle postavu přece znáš, tak podívej se, co s ní udělám. Za mě nuda a neskutečné zklamání.

4 17.07.2023

Jedna z nejlepších knih Stephena Kinga, ke které jsem se už potřetí vrátil. Mám ji rád, přesto dávám jen čtyři hvězdy. Proč?
První část je parádní. Civilizace se hroutí pod náporem smrtícího viru a tady se naplno projevuje to, co King umí jako málokdo jiný. Na drobných příbězích vystaví parádní příběh, z kterého mrazí. Právě Svědectví bylo jedním z důvodů, proč jsem covid bral zcela vážně. Postupně s Kingem procházíme mikrodramata jednotlivých postav, které skvěle vykreslují kolaps civilizace. A nevadí mi ani ty levičácké kecy, které obstarává především Glen. Ty jsou v Kingových kruzích běžné a člověk s tím nějak počítá.
Dobrá je i druhá část, ve které vzniká civilizace nová. Akorát tady už příběhem čím dál více prorůstá mystika, telepatie, souboj dobra a zla, což mi přijde absolutně zbytečné. Kniha by obstála i bez těchto věcí a možná by byla ještě lepší. Poslední část, jakási obdoba Tolkienovy Cesty tam a zase zpátky, se sice četla dobře, ale mě přišla jako rušivý prvek. A opět se ukázalo, že největší slabinou Kinga jsou závěry. Když neberu jakýsi epilog, kdy se Stu vrací domů, tak celý příběh, který má přes tisíc stran, se najednou tak nějak podivně završí na jedné jediné stránce. A to je škoda, bohužel to není jediná Kingova kniha, která vyústí do takového zvláštního konce.

8 17.07.2023

Velmi těžko se mi to hodnotí. Na jednu stranu si člověk řekne, že způsob vyprávění je v podstatě stejný jako u předchozích knih Tučkové, stejně jako před tím jsou hlavní osoby v podstatě jen ženy s těžkým osudem a muži hrají jen druhé housle a povětšinou jsou to slaboši nebo hajzli. Na druhou stranu se to krásně četlo.
I když ne vždy. První půlku jsem byl přesvědčen, že dám pět hvězd. A to i přesto, že v textu občas probliklo nějaké to varování, že tentokrát si chce Tučková hrát na Dana Browna, což se naplno projevilo v druhé části. A mě její verze Šifry sestry Vilemíny opravdu nebavila. Proto jsem některé z kapitol jen proletěl, jiné dokonce vynechal a hodnocení rázem kleslo na tři hvězdy. Naštěstí v místech, které kněžství žen neřešily a autorka se zaměřila na hlavní postavy, to opět dostávalo grády a já byl přesvědčen, že dám čtyři hvězdy. Závěr byl ale fádní a předvídatelný, takže nakonec bohužel jen za tři. Líbilo se mi to, četlo se mi to dobře, ale některé věci pro mě byly nepřekonatelné. Navíc se mohla autorka vyvarovat některých klišé. Když píšu o katolících, nemusím tam mít přece sexuální zneužívání kněžími. A když píšu o době po roce 1989, nemusím tak okatě dávat najevo, jak se vlastně moc nezměnilo a staré struktury si udržely moc.

14 02.06.2023

Sharpovu ságu jsem považoval za uzavřenou. Hrdina prošel všemi podstatnými událostmi přelomu 18. a 19. století a myslel jsem si, že autor už k tomu nemá co dodat. A pak je tady ještě jedna věc. Celou sérii mám ve třech knihovničkách, do každé z nich se vejde přesně sedm knih. Dvaadvacátý díl mi tedy udělal čáru přes rozpočet a přivodil spoustu starostí :-). Ale k samotné knize. Sharpe je spolu s Harperem opět v nejlepší formě. Oba jsou sice už trochu unaveni dlouhým konfliktem, ale z obou je cítit strach z toho, co budou dělat, až skončí války, když nic jiného neumí. Sharpe se sice těší na farmaření v Normandii, ale je vidět, že si to moc neumí představit. A to z neohroženého bojovníka místy dělá docela roztomile bezradnou postavu. Zápletka s napoleonskou verzí německých werwolfů mi přijde trošku přestřelená, ale nakonec to ani nevadí. Prostě zábava jako vždycky.

1 16.05.2023

(SPOILER) Další díl mé nejoblíbenější knižní ságy a už podruhé bohužel opět jen za čtyři hvězdy. Proč? Pořád je to skvělé, pořád je to čtivé, ale stejně jako u Clarissy Oakes mi přijde, že se autor trochu zpronevěřuje vyprávěcím postupům. V Clarisse Oakes přivádí na palubu ženu, která má specifický vztah k sexu a tím pádem vyvolává napětí. A celou dobu vyprávění směřuje k nějakému vyhrocenému konfliktu, který ovšem nenastane. Clarissa prostě odpluje na kořistní lodi. Tady je to podobné. Francouzský idealista
a kapitán zajaté lodi Dutourd celou dobu očkuje posádku řečmi o svobodě a rovnosti a příběh spěje ke vzpouře. Čtenář jen čeká, jak si s ní Aubrey poradí. Ale pak se prostě opět nic nestane. Dutourd uteče (sice s pomocí členů posádky) z lodi a v Peru udělá Maturinovi problémy. Takže opět se tady buduje příběh a pak se najednou autor rozhodne, že tu linku opustí. A to je škoda. A vůbec k Maturinovi. Ten v Peru organizuje povstání za nezávislost, které je pojato, jako nějaká opereta a vůbec není hodno kvalit špiona jeho formátu. To jsou za mě výtky, zbytek je opět fascinující. Od popisu plavby, krajiny Peru až po Maturina zcela bagatelizujícího ztrátu omrzlých prstů, které stejně nepotřeboval. Stále je to skvělé, jen už autor napsal lepší knihy.

1 16.05.2023

Posádka Rosinanty poprvé rozdělena a my tak nesledujeme jeden, ale čtyři příběhy. A já se nemohu rozhodnout, zda je to dobře nebo ne. Třeba příběh mého oblíbence Amose mi přijde takový utahaný a nemastný neslaný. Stejně jako příběh Alexe.
Bohužel mým handicapem je, že jako první jsem viděl seriál, takže v knize mi trochu schází překvapení. Navíc poslední dvě série s Marco Inarosem se mi moc nelíbily. V knize je to lepší, ale stále si nemohu pomoci, i když se autoři snaží vykreslit Inarose jako charismatického vůdce, mě stejně přijde jako nějaký Mussolini z Wishe. Takže stále je to skvělá série, ale autoři už napsali i lepší díly.

1 25.04.2023

Už jsme tady měli noir detektivku, politický thriller a teď nám autoři naservírovali western. Skvělé popsané problémy, které by na kolonisty mohly čekat, skvěle vystižená společnost, na hranici, kde se teprve tvoří zákony společnosti a často vítězí hrubá síla. Vynikající postava Murtryho, dost prostoru pro mého oblíbeného pistolníka Amose, takže já jsem spokojený. Jediné, co mě nesedělo, byla mysteriózní linka s Millerem. A stejně jako v seriálu mi nesedl závěr, který byl tako podivně slepený. Trošku mě mrzelo, že vzhledem k tomu, že jsem nejdříve viděl seriál, tak mi při čtení trošku scházel nějaký moment překvapení, ale to samozřejmě není problém autorů. Osobně ale zvažuji, jestli číst dál. Linka s teroristy mě v posledních dvou sériích moc nebavila. Snad budou knihy lepší.

4 30.03.2023