MartinvonHau komentáře u knih

Tak co říct k závěrečnému dílu? Bavilo mě to, i když opět skoro sedm set stran textu, a když se za nimi člověk ohlédne, zjistí, že se vlastně nic moc nedělo. Ben si hoví v Dynize, Lady Flint putuje po Fatrástě a Michel se stává odbojářem v Zeměpádu. To je veskrze obsah šesti set úvodních stran. Následuje krátký boj o boží kameny a pak už je konec. Já mám ale McClellanův svět rád a už jen za něj dávám jednu hvězdičku navíc. Rozhodně by ale knize prospělo, kdyby měla o takových dvě stě stran méně. A znovu musím opakovat to co minule. Kniha by si hlavně zasloužila hezčí obálku. Exkurze do Fatrasty skončila, uvidíme, kam nás McClellan vezme příště.

2 19.04.2021

Nebudu první, kdo to píše, ale obálka je opravdu strašná. U Hříchů říše to tak nebilo do očí, jako v tom případě je to děs. Bohužel není to poprvé, kdy se Talpress pokouší ušetřit (asi) a výsledek je eufemisticky řečeno rozpačitý. Stejné to například bylo u další moji oblíbené série Aubrey-Maturin, kde to Talpress také původně zkoušel s vlastní obálkou a nebylo to dobré. Poté převzal původní a knihy vypadají úplně jinak. Původní Prachmistři taky vypadají dobře a tam, pokud se nemýlím, je převzata původní obálka. Śkoda.
Ale k samotné knize. Stejně jako v případě prvního dílu si myslím, že je opět zbytečné dlouhá. Osvěžující je, že se tentokrát dostaneme i na "Divoký západ" a jedna z linek je poměrně zajímavým westernem, i když mě osobně část s Lady Flint bavila asi nejméně. Zajímavější je morální dilema Michela, který spolupracuje s okupanty (i když jsou to z jeho pohledu polovičního Paloánce okupanti?) i linka Šíleného Bena, který sám o sobě začíná pochybovat. Problém začínám ale mít s tím, že postavy začínají být až nesmyslně silné. Proč se táhnout s armádou, když Vlora s Tanielem sami zmasakrují polovinu armády. A Ben jen tak mimochodem likviduje dračí muže, kteří jsou líčení skoro jako neporazitelní. I z toho důvodu jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nakonec tedy čtyři a snad poslední díl bude velkolepý.

2 26.03.2021

Když jsem před pár lety dostal k Vánocům knihu ze série Prachmistrů, nevěděl jsem, jaký klenot mám v rukou. Dostal jsem totiž až druhý díl a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si koupil první a pustil se do čtení. A od té doby mě Prachmistři nepustili. Bohové krve a prachu pak byli jasnou volbu, kterou jsem musel mít. V původní sérii je jen zmínka o Fatrástě, teď jsme přímo v ní a o deset let později. V zemi, která je jakýmsi odrazem Spojených států amerických, kde si místní kolonisté před pár léty vybojovali nezávislost a vedou války s kmeny původních obyvatel. Setkáváme se starými známými, ale druhé housle nehrají ani postavy nové. Tentokrát mi ale trochu trvalo než mě děj pohltil. Hlavně linka s Michelem mě zpočátku nebrala, ale nakonec se ukázala jako zajímavá. A negativa? Autorovi by měl jeho redaktor vysvětlit, že méně je někdy více. Kniha má přes šest set strany a místy se děj táhne jak med. Kdyby byla kniha řekněme o 200 stran kratší, ke škodě by to nebylo.

1 26.03.2021