martin3683 komentáře u knih

Byl jsem hodně zvědav, jak tato slovenská variace na Záhadu Blair Witch dopadne. Podobnost se starou horrorovou klasikou je velká, i když se od toho autor odvrací a několikrát si z toho sám v textu střílí. Každopádně polodokumentární styl vyprávění, parta rozdílných lidí uprostřed lesů poblíž Nitry, záhada kolem pohoří Tribeč, směřování na reálné články a odkazy na netu, které celou historku podporují... to vše je dobře prověřený koktejl, který, když je dobře namíchaný, vám způsobí velmi nepříjemné mrazení v zádech.

Já si dal namíchaný drink plnými doušky a u mne k mrazení tedy docházelo a druhou polovinu knihy jsem dal skoro na jeden zátah. Musím říct, že tak dobře napsaný a uvěřitelný popis postupného šílenství jsem dlouho nečetl. Takto nepříjemný pocit po dočtení knihy u mne dokázal vyvolat jen mistr šílenství H.P. Lovecraft, z jehož odkazu autor knihy podle mne těží.

15 05.08.2019

Na 100. výročí k založení Československa jsem dočel tuto knihu. Nijak jsem to neplánoval a vyšlo to náhodou, ale náhodou určitě není to, že příběh celé rodiny Mašínů se opravdu prolíná naší zemí po více jak 100 let. Jejich otec se účastnil první světové války, pochodoval s legionáři, byl v odboji během druhé světové a synové pokračovali v jeho díle za komunismu.

Autor způsob vyprávění nazývá "skutečným románem", tedy že se jedná o skutečné události, vše založené na mnoha rozhovorech a dokumentech, ale pocity a věci v pozadí jsou domyšlené. Moc mě tento styl "životopisu" celé rodiny Mašínů vyhovoval a dobře se to četlo. Autorovi ani tak nejde o nějakou nestrannost a kniha hraje spíše na stranu Mašínů. Občas se zamyslí, zda je to stále ještě boj za svobodu a nebo terorismus, ale celkově se nad tím moc neuvažuje a vy se zatajeným dechem sledujete, jak se Mašínové probojovali přes železnou oponu do západního Berlína. I když víte, jak to celé nakonec dopadne, stejně se nedokážete odtrhnout od stránek, protože ten příběh je opravdu šílený. Podtitul knihy zní "... největší příběh studené války", já bych to změnil na "... největší zprdeleklika studené války". Takové štěstí, co parta úprchlíků má, je neuvěřitelná. Vymyslet si ten příběh a napsat scénář pro film, tak i ten nejobyčejnější divák bude říkat, že takové blbosti snese jen dost široké plátno a to ještě jen v Hollywoodu. Drzost Mašínů a jejich strategie "zaútočit na nejsilnější místro nepřítele, protože tam to nejméně čeká" se jim vyplácí. Musel jsem se až smát, když jsem četl o probíhající "tschechien krieg" někde za Drážďanama, kdy parta pár kluků s historickými zbraněmi z druhé světové uniká tisícům policistů a vojáků s tanky!

Celkově ale takovýchto "humorných" míst kniha moc nemá a ač se to snaží psát autor s nadhledem a s citem pro hodně drsnou ironii, jde na vás většinu času při čtení deprese. Deprese z toho jaký hovada my lidi jsme, co si Češi (a Němci, Rusové...) byli schopni dělat sami sobě za války a hlavně pak za socialismu. Jak strašná doba to byla a jako hodně lidí je jí ještě teď poznamených. Po dočtení na mě dolehl takový ten uklidňující pocit, že díky bohu, že žiju v době a v zemi, jaké teď žiju. Ten pocit odezní asi za 10 minut, jak mě semelou běžné denní starosti, ale díky i za těch pár minut.

Kniha tedy není jen příběhem rodiny Mašínů, jejich spolubojovníků a lidí, co se kolem nich točili a většinou za to také draze zaplatili, ale celého Československa a dějin v našem východním bloku. Kapitoly jsou občas ozvláštněny vsuvkami, např. o Stalinovi a jeho soukromí, aby i čtenář méně znalý historie našeho bloku chápal, co se děje a proč se režim choval, jak se choval. Často jsem se při čtení nedokázal ubránit pocitu, že podobné věci, které se děly v knize, mají zas tendenci se opakovat. Snad jsem to jen blbě četl mezi stránkami... doufám...

14 02.11.2018

Tak jsem ve svých více jak 40 letech konečně přečetl první knihu Harryho Pottera. Důvodem bylo předčítání dětem před spaním, alespoň si to tak nalhávám, ale pravda je, že jsem u toho nijak netrpěl a poslední kapitolu jsme četli min. ještě hodinu potom, co už měly děti dávno spát :-).
Příběh samozřejmě znám z filmů, takže vnímání světa Harryho Pottera je tím dost ovlivněno, ale i tak musim řící, že kniha je o něco lepší a styl Rowlingové mi vyhovoval, což bylo pro mne příjemné překvapení, neboť její "dospělé" knihy jako Prázdné místo a detektivky mne k uzoufání nebavili.
Už teď si všichni těšíme na druhý díl.

13 10.01.2023

Taková pohodovka. Na to, že hlavní hrdina vidí mrtvé lidi a na to, že to je od Kinga to fakt byla pohodovka a horror se moc nekoná. Příběh hezky plyne a fakt závidím Kingovy tu lehkost s jakou vypráví.
Být to od mladšího Kinga, tak to má 1000 stran a ne 330, bude to psycho a slušný bizár. Takto je to bez omáčky a příběh hezky odsejpá… možná až moc rychle. Přijde mi, že dříve by některé nápady a situace více vytěžil a čtenář by toho měl plnou hlavu ještě měsíce po přečtení. Zatímco zde si řeknete “jo, super, ale …”.
Je to pohodovka, na Kinga možná až moc, ale na těch 330 stránkách se nudit nebudete a bavilo mne to. Na plný počet hvězdiček to ale tentokráte nevidím.

13 17.11.2021

Když jsem se vrhal na knihu, doufal jsem, že se při čtení dostanu do stejného tranzu jako u minulé autorovi knihy: nutkání vědět, jak to bude dál, stránky utíkají s větší a větší lehkostí a čas je relativní. Doufal jsem naštěstí správně a opět mě ta kniha dostala. Nevím, jak to autor dělá, ale nestává se mě toto často. Jsem velmi přelétavý čtenář, který je schopen mít rozečtených 10 knížek najednou, ale zatím vždy, když jsem začal číst Dickera, šlo všechno stranou.

Nechci a nebudu prozrazovat příběh, ale neodpustím si jednu poznámku. Nevím, zda to bylo autorovým cílem, ale alespoň já jsem mezi řádky vyčetl jednu silnou linii, která se táhne celou knihou. Je tím závist a věčné porovnávání se s ostatními. Neustálý boj o lásku otce mezi syny, kdo je lepší a milovanější, pomíjivý lesk peněz a touha je mít a být díky nim lepší a obdivovanější. A nakonec smíření s tím, že nebylo co závidět a že závidějící má/měl lepší život než jeho objekt.

12 06.02.2017

U téhle knihy se sešlo vícero věcí, které mě nakonec přesvědčily dát knize 5 hvězdiček a všem ji doporučovat.
- o Muskovi jsme toho moc nevěděl, jen takové ty zkratky z médií - že je následovník Steva Jobse, že je žijící Tony Stark z komiksu Iron Man apod. To samé o jeho firmách, které jsem znal jen povrchně. Sledovat pak jeho vzestupy a pády bylo jak číst dobrý román. Je tam totiž úplně vše a těšil jsem se na další kapitolu.
- čte se skvěle. Je to napínavé a hlavní "hrdina" je takový ten typ, u kterého nevíte, zda mu máte fandit a nebo jen kroutit hlavou, co je to za kreténa.
- jeho firmy nevyrábí další druh mobilu nebo nějakého blbého programu, ale rakety do vesmíru, auta na elektrický pohon a solární panely. Jeho vizí je dostat lidi na Mars a kolonizovat ho, a vy mu tu vizi věříte, že to není jen nějaká proklamace, která teď zrovna frčí a naláká mu do firmy nejlepší inženýry a ty po sobě nechají šlapat jen s vidinou výletu do kosmu.
- skvělý překlad a editorská práce u odborných termínů
- že jsem po dočtení byl najednou smutný, že nevím, jak to bude dál :). Každopádně Musk je mladý a pokud bude pokračovat podobným tempem, můžeme se brzy těšit na další díl.

12 20.11.2015

Podtitul knihy zní: "20 lekcí z 20. století". Já bych ho doplnil ještě dovětkem "aneb příručka aktivního občana".

Timothy Snyder o tyranii nebo-li tyranských režimech "něco málo" ví. Získal plno ocenění za historické knihy o nástupu nacismu v Německu a komunismu na Ukrajině, Polsku, Československu a popisuje v nich, jak často nenápadně a potichu k takovéto změně režimu došlo a jak k tomu často nechtěně a ke své škodě pomohla většina občanů dané země - můžeme klidně rovnou říci naše (pra)babičky a (pra)dědové - tedy nikdo anonymní a stovky let vzdálený. A protože, cituji: "Historie se sice nikdy neopakuje, ale skýtá nám poučení.", vytáhl autor z dějin 20 takovýchto poučení a velmi stručně je popsal do 20 lekcí, které by si měl vzít k srdci každý občan demokratické země (pokud tedy z celého srdce netouží po velkém Vůdci, který mu poradí, co se zpackaným životem).

Moc se mi líbí, že autor jde k věci a neroztahává každou kapitolu na desítky stránek. Vše jasné a stručné, pár příkladů z historie, žádná zbytečná omáčka. Všechny lekce mají bohužel společné jedno: vše, před čím Snyder varuje, se v určité míře už děje (post-pravda, propaganda, oklešťování svobod, šíření nenávisti a strachu, my to za vás uděláme, autorativní vůdcové apod.). Žádné strašení starými válkami, ale často trefný popis současného světa a o to náléhavěji ty lekce zní. Nevýhoda takovýchto výživných knížek je, že je tam toho na málo stránek tolik, že si to všechno nezapamatujete a nezažijete. Ideální umístění je tedy na záchodě, kde si čas od času můžete knihou zalistovat a jednu kapitolu znovu přečíst :-) - většina je na pár minut.

Za mě knihu doporučuji a měla by být v knihovně každého občana, který si váží svobody a čas od času by se měl knihou řídit a nenechat si vše líbit.

11 08.06.2017

Nic si o knize krále vypravěče nečtěte, žádné anotace, žádné recenze, žádné komentáře (krom toho mého samozřejmě!) a nechte se příjemně překvapovat. Pokud to neuděláte tak, jak radím a jak jsem to udělal já, připravíte se o hodně příběhových zvratů. Jen v anotaci knihy je jich vyzrazena skoro polovina!
Prostě dejte důvěru Královi, že se vám postará o zábavu v temném, napínavém a mysteriózním románu. Jediné, co prozradím, je, že to není horror. Nečekejte žádná monstra či zrůdy - maximálně jen ty lidské. Je to takový King pro začátečníky, co se lekavých scén týče. Civilní vyprávění je ale o to mrazivější, že se plno věcí může stát vám či vašim dětem.
Já díky knize objevil i další významy slova Revival. Že se nejedná jen o význam ve stylu revival kapel… Ale to už bych zase vyzradil něco zbytečně navíc. Hodně zábavy přeji.

11 12.01.2016

Když se profesor Bouček ptal žáků, kdo jsou jejich rodiče a co dělají, Havel mlčel až do poslední chvíle a pak teprve neochotně prozradil, že jeho otec má hospodu, vlastně dvě hospody. „Hospody? Jaké hospody?“ zeptal se učitel. „Barrandov a Lucernu,“ špitl Havel.

Autor byl nejen Havlův zaměstnanec ale později i dlouholetý přítel a podle toho jsem k životopisu přistupoval. Proto mě překvapilo a potěšilo, že velká část knihy Havla neidealizuje a nezavírá oči nad jeho povahou, podvádění manželky atd. Podle knihy byl náš prezident trochu rozpolcený. Byl sebestředný, ale často o sobě až chorobně pochybující. Po dětství pod vlivem dominantní matky hledal v dospělosti podobnou partnerku a našel ji v Olze, kterou ale systematicky podváděl, což často hodně protiřečí s kázáním o morálních hodnotách. Prezident byl také velký perfekcionalista. Po vzoru psaní svých divadelních her byl zvyklý si do nejmenších detailů inscenovat státnické návštěvy a celkově "kecat" do každodenního provozu hradu. Na druhou stranu nebyl namyšlený. V době své největší slávy využíval všechny fin. prostředky a kredit na to, aby pomohl politicky perzekuovaným umělcům a zemi celkově. Obětoval svá nejlepší léta ve vězení i když ho to stálo zdraví a psychické problémy. Celkově ho vězení a šikana komunistické strany výrazně ovlivnila. Dokázal pak vyjít i s lidmi z jiné soc. vrsty a jinými názory. Dokázal lidi spojovat a ne rozdělovat a díky své velké míře zodpovědnosti vůči zemi dokázal plno svých vizí dotáhnout do konce.

Přes všechny charakterové chyby ho ale po každé stránce v knize máte více a více rádi. Možná i trochu s oddechnutím, že ani Havel, ač často tak prezentován, nebyl svatý. Že to byl také jen člověk, který toho ale hodně dokázal a hodně své zemi obětoval a to nejen své zdraví, které mu zničilo zmiňované vězení (… a také hodně cigaret a alkoholu, ale to jaksi patřilo k době).

11 07.03.2015

Dopředu se musím přiznat, že Baťa je můj velký podnikatelský vzor a mám o něm, jeho práci, přístupu k podnikání a životu celkem načteno. Když jsem viděl, že vyšlo románové ztvárnění života Tomáše Bati od slovenského autora Jozefa Banáše, tak nebylo na co čekat.
I když spíše než román bych si vypůjčil zaškatulkování z filmové tvorby a nazval bych to "dokudrama". Kniha vychází z reálných a historicky přesných údálostí s historickými postavami, ale autor si často domýšlí, co si postavy říkají za zavřenými dveřmi. Je vidět, že autor má projev Tomáše Bati velmi nastudovaný a vymyšlené pasáže střídá s jeho projevy, dopisy a dochovanými svědectvími. Celé to působí velmi věrohodně a kompaktně, jako kdyby autor s Baťou strávil celý život.
Kniha sleduje od narození do smrti hlavně Tomáše Baťu, zakladatele koncernu a tvůrce všech hlavních myšlenek. Jeho nástupce, bratr Jan Antonín Baťa, se v knize také vyskytuje ale jen okrajově a kniha již neukazuje, jak se musel popasovat s převzetím firmy, zvládnutím 2. světové války a nástupu komunismu. Kniha si tak říká o druhý díl, protože události po 1932 by méně znalé čtenáře celé dynastie Baťů mohly zajímat.
Knihu můžete vnímat různě. Jako román, dokudrama, historii byznysu v Československu od dob ještě Rakouska-Uherska, přes 1. světovou a během 1. republiky a nebo jako historii Zlína a okolí, do jehož rozvoje se Baťa zapsal takovým způsobem, že ho už nejde od tohoto místa oddělit, i když se komunisti snažili sebevíc (viz. snaha vymazat lidem Baťu z paměti přejmenováním města na Gottwaldov). Nebál bych se knihu zařadit i do kolonky osobní rozvoj. Bylo pro mne přínosnější a nabíjející číst s jakými problémy se musel popasovat a že vše jde zvládnout, než kdovíjaké příručky "Jak se stát za rok milionářem" nebo koučinkové seance.
Tomáš Baťa byl vše, co podle dnešních měřítek a "chytrých" knížek úspěšný podnikatel být nemá: workoholik, netrpělivec, prudké povahy, něco jako osvícený diktátor, mikromanažer. Něco jako demokracie u něj ve firmě nefungovala. Vedle toho měl vysoký mravní práh a i přes svoji tvrdost mu šlo nakonec hlavně o člověka a zákazníka. Když člověk čte jak rychle firma rostla, jak rychle s ní rostl Zlín, kolik budov stihli za rok postavit a jak prudce rostla produkce, tzv. dle dnešních pouček "rychle škáloval" a to do mnoha oborů najednou, tak je to takový podnikatelský vlhký sen. Z toho snu je dobré se probudit a přiznat si, že v dnešní době toto není možné, alespoň ne v průmyslové výrobě. Když se ale odpoutám od výroby bot a dám stejnou metriku třeba na IT, sofware a digitalizaci, tak vidíme podniky, které za stejnou dobu ne-li kratší dokázali vyrůst do velikosti, jak obratem tak počtem zaměstnanců, mnohem větší, než se Baťovi kdy zdálo - všechny ty Apply, Microsofty, Facebooky, Amazony apod. Když si pak dáte vedle sebe osobnostní profily všech těch zakladatelů, tak jsou si ve výsledku podobní, jen je škoda, že jejich otisk a přínos je vidět jen ve virtuálním světě, zatímco Baťa byl v tom fyzickém (boty, továrny i celá města) a hlavně mravním.
Když si představuji, jak by firma a celé Československo vypadalo, kdyby T. Baťa dostal dalších 10-20 let navíc a celou jeho fylozofii nezašlapali komunisti, tak je mi z toho smutno. Ač ale kniha končí podobně smutně, tak těch poselstvích dává čtenáři tolik, že po odložení knihy si bude chtít taky založit svou malou fabriku a nebo alespoň eshop :-).

10 17.01.2022

Jsme opuštěnou společností, jak dlouholetý šéfredaktor Respektu Erik Tabery nazval svou 260 stránkovou esej? Co je vlastně česká společnost zač? Co ji ovlivňuje? Kam míří a míří vůbec někam? Tyhle otázky si klade nejen autor knihy, ale podvědomně i hodně občanů ČR.
Tématika vize české společnosti mě dlouhodobě zajímá. Máme vůbec nějakou nebo se porevoluční vize vyčerpala? Má česká společnost nějaký silný základ/charakter a nebo je to jen skupina lidí žijící na stejném území a mluvící stejnou řečí? Na tyhle otázky jsem hledal odpovědi v knize a bez dlouhého protahování řeknu, že jsem jej nedostal. Ale tím ji nechci zatracovat, vůbec ne. Došlo u mě k uvědomnění, že odpovědět si musí každý sám a že je to stále otevřené a zřejmě i neukončitelné téma pro každého demokraticky smyšlícího člověka.
A to téma natolik komplexní, že každá kapitola Taberyho knihy by při důkladnějším zpracování vydala na samotný svazek. Kniha obsahuje části, jak naši společnost ovlivňuje vztah k Německu, k Rusku, k EU, jak na nás působí populistické vlivy, deprese z Mnichova, komunistická epizoda, sociální sítě, Masaryk, Havel, Zeman, média apod. Vše obsahuje jak subjektivní pohled autora, tak citace jeho oblíbených myslitelů a politiků a k tomu vysvětlení kontextu dobových situací (cítím, že Tabery míří i na zahraniční čtenáře). Autor píše čtivě magazínovým stylem zvyklý z Respektu a díky za to, jinak by tak nahuštěný text plný faktů, citátů a historických souvislostí nebyl moc přístupný pro neintelektuála jako já.
Tabery pojal knihu jako takovou veřejnou terapii naší společnosti doufaje, že si pacient uvědomí, že stále dokola dělá stejnou chybu a konečně dojde k prozření a změní svůj styl chování. Načasování před volbami není určitě náhodné a já spolu s autorem doufám v totéž.

10 12.09.2017

Tahle knížka má prostě všechno. Návod jak napsat úspěšný román a až reportážní pohled do života spisovatele detektivek (jestli takto vznikají všechny detektivky, tak chci být také spisovatelem!). Tajemnou vraždu dívky, na kterou se přijde po 30 letech (mrk Larsson). Propracovanou psychologii hlavních postav a děj uprostřed Maine v USA (mrk King). Vášnivou lásku mezi mužem středního věku a patnáctiletou holkou (mrk Nabokov). Městečko uprostřed temných lesů, kde obyvatelé skrývají svá tajemství a ne vše se zdá být tak, jak to na první pohled vypadá (mrk Městečko Twin Peaks). Konečně i sebekritiku velkého byznysu kolem knih (alespoň na Západě), na kterém se veze jak autor knihy, tak jeho hlavní hrdina spisovatel Marcus Goldman.

Zde bych mohl pokračovat, že to je přeplácané a vykrádačka všeho možného, ale nebudu. Ono to totiž v celku skvěle funguje. Kniha je chytrá, drží pohromadě a stále překvapuje. Od půlky knihy těch zvratů je tolik, že jsem se při čtení zapomínal a zmáhala mě zvědavost, jak tahle zašmodrchanice dopadne. Intervaly mezi přestávkami na čtení se zkracovaly a čas čtení vkuse zvětšoval, až jsem nakonec poslední třetinu knihy dočetl na jeden zátah, prostě to nešlo odložit.

Autorovi bylo 28 let, když to dopsal (autorovi v knize 31) a já jim oboum závidím, že dokáží v tomto věku napsat takto velký román. Budu jeho další knížky bedlivě sledovat.

10 16.02.2016

Četl jsem dětem před spaním a bavilo mne to. Je vidět, že autorka se s každým dílem zlepšuje, ale také mi přijde více rozvláčná. Představivost je ale narušená tím, že všichni známe (hlavně děti) filmovou verzi nazpaměť, která je hodně povedená a velkou konkurencí ke knize. I tak se jim to moc líbilo a vždy bedlivě poslouchali a porovnávali rozdíly s filmovou verzí. Jako četba na pokračování naprosto ideál.

9 23.03.2023

Pan Bárta je známý egyptolog s neuvěřitelným přesahem do všech možných oborů. Jeho hlavní téma jsou kolapsy civilizací a nejinak je tomu i u Sedmi zákonů. Tato kniha měla být jiná v tom, že je více pro "normální lidi". Jako jeden z nich musím říci, že ne vždy se mu to v knize daří. Často jde hodně do detailu, skáče z jedné myšlenky na druhou a odkazuje na samé zdroje/knihy/autory. Kdyby tam nebyla tak 1/3 textu, tak by byla lépe stravitelná. Ale chápu, že to je pro něj těžké, protože těch myšlenek a souvislostí je tolik, no.
Oněch sedm zákonů jsou takové, které, pokud nejsou splněny, tak civilizace dojde ke kolapsu. Každý zákon popisuje na mnoha příkladech z lidských dějin. Kolaps v pojetí autora není konečná, ale takový restart civilizace a vznik nové na troskách té předchozí. Kolaps znamená výrazné snížení komplexity a nákladů na udržení dané civilizace. Není to tedy vždy myšleno jako něco špatného, ale často jako nezbytný proces.
Ne nadarmo se stejně nazývá společnost lidí a společnost jako firma. Moc mne bavilo nad firmou přemýšlet jako nad takovou malou civilizací a dosazovat si tam ony zákony. Např. jeden z nich řeší přílišnou komplexitu společnosti, která se dostane do bodu, kdy už není energeticky (dosaď finančně) udržitelná. I zde je mraky příkladů firem, který přerod v novou společnost zvládli a které ne.
Kniha je hodně inspirativní a nutí k přemýšlení. Nenechte se zmást oněma kolapsama a na první pohled negativním zaměřením knihy, že všechno kolem nás brzy skončí. Ono asi fakt skončí :-), protože i podle autora plno jeho zákonů, které vypozoroval z dějin, už je hodně na hraně, ale většinou končí pozitivně, že stačí ve výsledku málo, aby se dala zatáčka vybrat a že jsme první civilizací, která má tolik vědomostí z historie, že je tu šance, že se jako první poučíme.
Ač je to někdy náročnější čtení na pozornost, tak knihu vřele doporučuji. Není zas tak objemná a těch myšlenek je tam nahuštěno mraky.

9 22.06.2021

Stephen se stal sérií knih o Billu Hodgesovi pro mě zasraným vizionářem. To zasraný nemyslím nijak hanlivě vůči Stephenovi, spíše to má být poklona, ale nad čím? Stal se vizionářem “skvělých” nových způsobů jak vraždit. Knihou Pan Mercedes ukázal jak efektní je najíždět velkým autem do zástupu lidí na ulici a to ještě v době, kdy to u teroristů nebylo v módě. A touto knihou si vzal zas na paškál sebevraždy puberťáků a to ještě než začal plout vodama sociálních sítí fenomén Modré velryby. Ať už je to fake nebo ne, tak náchylnost k sebevraždě u mladých lidí je velká - to je fakt - a “úspěšnost” roste, když najdete ten správný způsob, jak je z té římsy popostrčit. Nechci spoilovat, tak zde více neřeknu. King je každopádně mistrem v tom, že straší své čtenáře nejen nějakými obludami, ale že vezme věci, které potkáváme každý den a udělá z nich potencionální hrůzu.

Co se týče příběhu a knihy jako takové. Je to stále skvělý King, který se čte sám a chcete vědět, jak to dopadne. Za tohle ale u něj nedávám ani bod, to beru u Kinga už jako samozřejmost. Z těch tří knížek série o Kermitovi je ale nejslabší. Něco jí chybí, i ten příběh mě přišel takový nedomyšlený, jako kdyby to chtěl prostě uzavřít, dát poslední hlídku a zdar. Je to škoda, protože předchozí dva díly byly skvělé detektivky a napínavé do poslední stránky.

9 22.04.2017

Jako někdo, kdo sám vyrostl na pomezí Sudet ( i když ne u Bruntálu, ale severní Čechy) dokážu ocenit hutnou atmosféru porevoluční "vyloučené lokality", do které nás až po krk autor knihy ponořil.
Místo, kde příroda lidem nic nedaruje zadarmo, ale kde i moderní život není jednoduchý jak z pohledu práce, podnikání, chudoby, skladby obyvatel a vzdělání. Autor tohle vše moc dobře zná a s pomoci alternativní historie rozehrává příběh na úsvitu rodící se demokracie plný nadějí, ale také starých nenávistí, předsudků a zášti. Staří komunističtí papaláši si zde podávají ruce s bývalými nácky, Židy, odsunutými Němci, Romy a tak dále. Koktejl, který v chudé zemi, v době, kdy si svobodu každý vysvětluje po svém, nevěstí nic dobrého.
Přečteno jedním dechem a chci to zfilmovat!

8 10.10.2023

Z té knihy by byla skvělá RPG počítačová hra říznutá budovatelskou strategií. Cílem hry (tada knihy :)) je dostavět největší katedrálu v Anglii 12. století. Hra vám a vašim postavám do cesty hází různé překážky: intrikující biskupy, svévolnou a zlou šlechtu, zemi zmítanou válkou, nájezdy loupežníků, hladomor, počasí, chybějící suroviny, problémové dělníky na stavbě atd.
Pokud se ale vrátím ke knize a přestanu blbnout s hrou, tak je to hlavně příběh o neuvěřitelné vytrvalosti a zarputilosti hlavních postav a to jak těch kladných, tak i záporáků. Autor ukazuje jak silný motivátorem může být víra, vize nebo zášť. Jak znova a znova škodit a mstít se a jak znova a znova se zvedat ze dna a pokračovat v cestě ke svému životnímu snu. Někdy je to až přehnané, co vše postavy na své cestě napříč několika generací potkává a čeho jsou lidé pro moc a úspěch schopní udělat.
I když ústřední městečko a katedrála je vymyšlená, tak ostatní historické události ne a vždy, když mě přišlo, že to autor už přehání, tak jsem koukl na wikipedii a zjistil jsem, že se to fakt stalo. Jedna z hlavních postav (nebudu prozrazovat která) je takový Forrest Gump dějin Anglie raného středověku a je u všech klíčových historických událostí či se nějakou měrou na nich i nechtěně podílel.
Po přečtení knihy vím o stavbě kostelů a vedení převorství tolik, že až někde zas uvidím velký kostel v malé vesnici, tak nikdy už se na něj nebudu koukat jako dříve a hned si představím, jak taková stavba asi vznikala a jak se tam žilo.

8 05.05.2022

Moc fajn knížka, když si chcete udělat obrázek o komplexním a komplikovaném světě, ve kterém žijeme, z pohledu čísel. Potěšilo mne, že pan Smil umí napsat knihu i pro “normální” lidi, kdy při čtení nemusím mít tři doktoráty jako u jiných jeho knih.
Je to vlastně takový souhrn 71 sloupků či komentářů na dané téma, např. jak náročné a s jakými ekologickými dopady je vyrobit cement, nebo kolik betonu se vyrobí na světě, něco o žárovce, o (ne)úniku tepla ze třívrstvých oken, účinosti vakcín, bohatství různých zemí, kalorické spotřeby z jídla či kolik lidí bylo potřeba na stavbu pyramid. Šíře záběru a autorových vědomostí je neuvěřitelná.

Texty nejdou nijak do hloubky a jsou přesně tak dlouhé, že je dokážete ve zkratce zopakovat někde u piva a ohromit tím protistranu, když vám začne tvrdit, že vakcíny jsou naprd a nebo, že uhlí končí a brzy vše zachrání solární energie.

8 15.11.2021

Rovnou říkám, že tato kniha můj (podnikatelský) život nezměnila, ale některým z vás by mohla. Ale začněme od začátku.

Simon Sinek má dar o věcech mluvit srozumitelně, ale vedle toho trpí syndromem klasického amerického okecávání. Hlavní myšlenka knihy padne v úvodu a pak se již jen rozepisuje více do šířky. Na jednu stranu chápu, že knihu o 20 stran by mu nikdo nevydal, a na druhou stranu jsou čtenáři, kterým se ta myšlenka musí pořád a dokola mlátit o hlavu a popisovat na mnoha příkladech, než ji konečně pochopí a vezmou za svou. Já jen, že jak mám již pár podobných knih za sebou, tak už mne to trošku štve :-).

Hlavním mottem knihy je, že podnikání (ale i život) je nekonečná hra. Hra, kterou nejde dohrát a jejím cílem není zvítězit, ale udržet se ve hře. Kdo v této hře hraje stylem konečné hry, že ji jednou jakoby dohraje, ten brzy narazí. Tuto myšlenku pak autor dál rozvádí směrem k vedení lidí, důvěře, byznysu, inovacím a tak dále. Pro mne ta kniha byla důležitá v tom, že jsem si uvědomil a pojmenoval, že přesně takto funguji posledních 20 let podnikání. Ač myšlenka nekonečné hry je velmi jednoduchá, tak dokázat ji takto srozumitelně pojmenovat je něco, s čím mi kniha udělala velkou službu. Jedna věc je, když se nějak 20 let chováte a děláte to intuitivně a něco trochu jiného, když to začnete dělat vědomě.

Osobně znám ve svém okolí (nejen z pohledu byznysu) mraky lidí, kteří k prácí a životě přistupují se stylem konečné hry - že se teď hecnou a má to konec, že to končí vyděláním nějakých peněz, dosáhnutí cílů, postavení domu, dosáhnutí důchodu apod. Co můžu říci je, že nikdo z nich není nijak šťastný. A i když v podnikání jsou úspěšní a často mnohem více než já, tak bych si nevsadil, že tomu tak u nich bude třeba i za 5-10 let. Tak jak to mají nastavené u sebe či ve firmě, není udržitelné a vědí to i oni sami, což jim způsobuje stres. Změnit styl uvažování je velmi těžké a tato kniha to za ně/vás neudělá, ale může to být alespoň pomyslný první krůček.

8 19.07.2021

Karika je pro mne asi nejlepší současný slovenský spisovatel. Sága téhle velikosti (odehrává se na dvou kontinentech) a rozsahu (cca 700 stran) tu myslím dlouho nebyla. Příběhy jak židovské mafie v New Yorku, tak detailně historicky popsaný nástup nacistické mašinérie, jsou velmi věrné a v hodně bodech podobné. My lidi jsme prostě zvířata a Karika nám to dokazuje na každé stránce. Dokazuje to tak věrně a drsně, že často se mi stávalo, že mi četba byla až fyzicky nepříjemná. Chápu, že chtěl popsat zvěrstva, která prováděli nacisti a dát je do roviny s tím, co dělali gangsteři zas jinde, ale někdy to bylo na mne už moc a stránky jsem přeskakoval. Podle mne to možná až přehnal. Asi jsem měkota, ale některé pasáže jsou tak psychicky náročné, že vám přijde čtení statistik mrtvých v koronavirové pandemii jako celkem pozitivní četba. Za tohle přehánění strhávám hvězdičku, protože jinak je to hodně dobře napsaná kniha a nevěřil jsem, že mne bude bavit číst a sledovat, jak nacisti budovali s precizností sobě vlastní celý ten byrokratický aparát, rozvědku a jak postupně směřovali k čisté rase.

8 13.04.2020