MartaPear komentáře u knih
Strhující osudy židovské rodiny před válkou, během ní i po ní. Včetně toho, o čem se v dobách mého vzdělávání nemluvilo - zde epidemie tyfu v roce 1954. Ptala jsem se na to své matky, která v tu dobu končila střední zdravotnickou školu a jen zázrakem se její škole povedlo vyhnout se zdravotnickému "nasazení" v té oblasti.
Pro mě naprosto neznámý kout naší země, jak zeměpisně, tak historicky, takže velice objevné.
Chtěla jsem dohnat mezeru ve vzdělání a konečně se dozvědět, co na té knize všichni mají. Už to vím... Úžasná alegorie a satira, podobenství se stalinistickou érou v SSSR, dějově se skupinka zvířat na farmě vzbouří, vyžene lidi z farmy a vede ji sama, jejich vláda se však postupně zvrhne v brutální tyranii. Úžasné dílo!
Celého Remarqua jsem přečetla... kdysi... Teď jsem se vrátila k této a myslím, že mě to zasáhlo ještě víc než tehdy v pubertálních letech.
Krásné drobounké postřehy a komentáře všedních situací, které pohladí na duši.
Drsné čtení.. nikoliv fyzicky drsné, ale psychologicky ano. Představa, co by bývalo také mohlo nastat po listopadu 1989 je skoro děsivá, naštěstí je skutečnost taková jaká je, i se všemi nedostatky a chybami je to pořád lepší než chmurná vize knihy
Analýza všech totalitních systémů, kdy hlavní hrdina Winston Smith chce poznat skutečnou, ne zmanipulovanou podobu minulosti, věřit tomu, co vidí na vlastní oči a mít svobodu tvrdit, že dva a dva jsou čtyři...
Drsná současnost z nižšího (nejen duševního) levlu společnosti, člověku se až dělá špatně z toho, co vše jsou lidi schopni dělat... Velmi emotivní!
Velmi zajímavé porovnání morálky, způsobu života, mravů od "c.k. horní vrstvy", úředníků monarchie, "obyčejného lidu" v časovém rozmezí od monarchie, přes první republiku, 2. sv.v. až do současnosti. Vlastním dějem je hledání a nečekaná odhalení rodinných vztahů a utajovaných skutečností.
Putování po méně známých a také neturstických cílech v Čechách - super!
Nedočetla jsem. Alespoň regulérně. Resp. po první cca třetině knihy jsem ztratila trpělivost pořád hledat v té změti kapitol kdo je kdo kdy kde a proč. Detektivky mám ráda, ale musejí mít logiku. Tahle knížka jí nemá nebo jsem nepochopila autorčin inovátorský přístup. Přitom jsem se těšila na napínavé čtení z míst známých, která mám ráda už hodně let... Ale ta chaotická směs všech možných dějů v současnosti i hluboké minulosti a desítek postav mě nakonec odradila. Třeba kdyby to autorka rozdělila na několik samostatných knížek, kde by jednotlivé zápletky měly dostatek prostoru, mohla z toho udělat trilogii a třeba by se to dalo číst.
Agátu miluji, knihy i její životní příběh. Její knihy jsem četla od "základky" a posléze jsem je zdědila po rodičích. A když se mi do něčeho nového nechce, sáhnu do jedné police a vždy uspěju. Jen se nedokážu od jejích detektivek odtrhnout a místo uspání ponocuji. Vždy perfektně zvládnuté osoby, zápletky, mám ráda i reálie.
Hrůzná kniha o partě gymnazistů - Slováků, Židů aj. z Ružomberoku a jejich osudech po nástupu Hitlera v 1928 až do konce války. Doufám, že je to povinná četba u našich středoškoláků!
Pro mě dobrá psycho detektivka, asi proto že zeměpisné reálie znám velice dobře a přesně jsem "viděla" každou zmiňovanou ves, les, potok či rybník. Příběh má spád a překvapivě propojuje minulost hlavních postav se současností.
Když má člověk chmury na duši, Betty vždycky pomůže! Mám vyzkoušené už desítky let:-)
Moje "klasika", když nevím, co číst, tak jedna z knih, po které sáhnu, je tato.
Velmi dobrá detektivka, ze začátku 60. let, boží jsou reálie socialistické práce, morálky, života ve vrcholném socialismu. Četla jsem kdysi dávno a teď jsem jí objevila v knihobudce a přiznávám, nechala jsem si jí...
Začala jsem číst spíš z nudy a nedostatku jiného čtení, ale postupně jsem byla vtažena do děje a osudů jednotlivých postav. V kategorii oddechového čtení vynikající, hlavních postav přiměřené množství, zápletky tak akorát, aby se člověk neztrácel a krásně popsané reálie.
Všechny Augustovy pravěké knihy jsem četla v hlubokém dávnověku a od té doby čekaly v knihovně na mého osmiletého prasynovce, se kterým jsem je teď četla znovu. A na rozdíl od mého dětství jsme si nyní navíc hráli s figurkami všech těch ještěrů, plazů a ptáků, jejichž jména si chlapec pamatuje už několik let, zatímco pro mě jsou to prostě "dinosauři". Přesto jsem ty knihy četla se skoro stejným zaujetím jako tenkrát a už se těším, až je budu tak za pět let číst ještě jednou s vlastním vnukem, který už teď ty potvory zná taky.
Perfektní klasická detektivka, byť z r. 1952, ale socialistické móresy se tu celkem nevyskytují, jde jen o hledání pachatele a motivu.