Margherita_N komentáře u knih

Porno s Nestou a Casianem a kolem toho trochu příběhu. Teda ony se tam stanou i důležité věci, jako že třeba Nesta se svými kámoškami, ačkoli je duševně nepřipravená a v noci vytažená z postele, jen tak zvládne úkol, na kterej se muži připravujou roky a málokdo uspěje. Jasně, ona uloupila část moci Kotlíku, takže asi nemůže být nic, co by nezvládla, ale stejně, je to trochu nuda. Oceňuju ale Nestin pohled na Rhyse, jak jí připadá nafoukanej a naprosto nepřitažlivej. Už jsem se bála, že to bude takovej místní polobůh, proti kterému nikdo na Nočním dvoře neřekne slovo. Protože já nevím, ale furt mi ta jeho padesátiletá epizoda s Amaranthou nepřipadá jako sebeobětování, za které by se mu měly líbat ruce. Jako vyloženě oddechová je to ale fajn kniha a jsem zvědavá, jestli autorka nenapíše taky něco o Elain, třetí ze sester nadané velkými schopnostmi, která doteď neudělala vlastně nic, ale měla by, když taky byla v Kotlíku.

4 16.09.2023

(SPOILER) Feyre má teď u sebe na Rhysandově dvoře obě sestry, protože ve své současné podobě se nemůžou vrátit zpátky domů za zeď a dělat, jako by nic. Naštvané jsou kvůli tomu obě pekelně, nebo spíš jedna je vytočená doběla a druhá je zlomená a nikdo neví, co se jí honí hlavou. Čekala jsem, že epizoda zpátky na Tamlinově dvoře bude delší, že bude zahrnovat složitou hru plnou nebezpečných situací, ale Feyre pobyla sotva pár dnů a už byla zase zpátky na Nočním dvoře. Celý tenhle díl je spíš politika mezi dvory, ne zrovna propracovaná, takže ani ne moc uvěřitelná. Autorka se ale potřebuje dostat k válečnému konfliktu, tak tam naplácá nějaké rozhovory vládců a nakonec bitvu několika armád, kterou může rozhodnout jeden magický předmět, takže je potřeba se ho zbavit. To mohlo být epické, kdyby to napsal někdo, kdo by si s tím fakt vyhrál.

4 06.08.2023

Městskej jedináček Iva, která je na svoje soukromí háklivá natolik, že dokáže otrávit i tak sympatickou a "splachovací" sestřenici, jakou je pohodová a vysmátá Veronika. Tenkrát i teď, když si sáhnu do svědomí, měla jsem blíž k Ivě a těch pár lehkých facek, který za svůj přístup dostala, se hodilo i mně. A Dominik, to byl jeden z nejsympatičtějších hrdinů lanczovek.

4 01.10.2021

(SPOILER) Tuhle knížku jsem měla kolem čtrnácti patnácti let moc ráda. Jana je normální holka, která žije s tichou matkou a ráznou babičkou v malém bytě. Není to žádná kráska ani třídní hvězda, svoji nejistotu ohledně postavy schovává za volnými tričky a tu ohledně kluka za výmysly o neexistujícím vztahu. S pomocí kamarádky, která musela být praštěná pavlačí, když to vymyslela, se jí ale podaří vzít s sebou na prázdniny se spolužačkami náhradníka a i těm nejpodezřívavějším spadne brada. No jak to asi dopadne, krásnej Jakub se do nejisté Jany zamiluje a prekérka je na světě, jak to teď říct kámošce, která jí ho v dobré víře sama "půjčila"...

4 01.10.2021

Jé, tuhle trilogii jsem milovala. Monika mi byla hrozně sympatická, přestože většinou jsem podobně krásným, sportovně talentovaným a pohodovým holkám v teenagerovském věku záviděla. Tuším, že tenhle prostřední díl se točil kolem toho, že si v afektu kvůli pochybné pomstě vymyslela těhotenství, které se ale za pár dnů ukázalo být realitou. Trochu mě zaráželo, že jí některý příznaky už dávno nejsou podezřelý, ale budiž. Pak zase přemýšlela, jestli si dítě nechá, a nakonec zjistila, že budou rovnou dvě, což přišla oznámit Mikymu do nemocnice. Nebo byla jeho nehoda, která mu trochu vylepšila charakter, až ve třetím díle? Takhle napsaný to zní hrozně plytce, ale tahle lanczovka se ke mně dostala ve věku, kdy mě bavila, a to i setkáním s postavami známými z předchozí mojí oblíbený knihy téhle autorky. Literární skvost to není, ale na čtení ráda vzpomínám.

4 01.10.2021

Tak intimní, a přitom tak neosobní. Paradox, který jsem snad v žádné jiné knize tolik necítila. Ginzburgová na dvou stech stranách popisuje asi pětadvacet let života své rodiny, té, do které se narodila, i té, kterou sama založila. Útržky hovorů temperamentních rodičů, střípky ze života sourozenců, vše ovlivněno nastupujícím fašismem, válkou a nakonec vyrovnáváním se s komunismem. Nataliina rodina patřila k italské inteligenci - otec učil na univerzitě, všechny děti studovaly a některé osobně ovlivňovaly společnost v duchu přicházejících změn (bratr Mario byl téměř zatčen kvůli převážení protifašistických brožur do Švýcarska, ale podařilo se mu uplavat po řece za hranici, kde mu pomohli Švýcaři). Její Rodinná kronika je opravdu kronikou událostí, bez zjevného zřetele k rodinným vztahům. Pokud budete hledat v téhle novele osobnější výpovědi o vztazích mezi rodiči a dětmi nebo mezi sourozenci, dozvíte se, že otec, který byl poněkud despotického založení, nazýval své děti celý život osly a že v období, kdy se Natalia podruhé vdala a stěhovala se z Turína do Říma, se k ní matka chovala nevraživě. Několik osobnějších poznámek vyplývajících z popisu rodinných zvyků by se v knize našlo, třeba vyprávění o otcově lásce k horám, k jejichž každoročnímu zdolávání v těžkých okovaných botách a bez kapuce nutil celou rodinu, až se mu u většiny jejích členů podařilo dosáhnout pocitů blížících se nesnášenlivosti k horské turistice.

Dobře vystihla celkový dojem ze čtenářského zážitku Lara Feigel v Guardianu: "Je to trochu jako číst Elenu Ferrante, ale tam, kde se čtení Ferrante může zdát jako navazování nového přátelství, čtení Ginzburgové je spíše jako nacházení mentora." (můj neobratný překlad) Ginzburgová sdílí svou osobní zkušenost z každodenního života, ale její uvedení čtenáře do společenského kontextu ho nutí vidět věci více svrchu. Nepídit se po tom, proč najednou děti odešly z domu - nejspíš dospěly, jen nám autorka nenabídla žádný pozvolný přechod z jejich dětství ani zarámování děje konkrétním rokem. V duchu předchozího srovnání - mně bude asi vždycky bližší intimita Eleny Ferrante, ale o Natalii Ginzburgové jsem si zatím udělala obrázek pouze z jedné knihy, takže se těším na něco dalšího.

4 06.07.2021

alena0268 mi naprosto píše z duše. Skleněný trůn je románek pro holky, který se zajímavě rozjede, když předestře Celaenu jako nelítostnou vražedkyni, kterou vytáhl králův syn z pracovního tábora. Ještě když ji dovezou na zámek, zachová se jako zločinec ve střehu - hned si vyrobí provizorní zbraň. Jenže tím taky Celaenina akce téměř končí (já vím, potom ještě přeskočila nestvůru). Pak už je to hlavně zamilovaná puberťačka, která notabene neví do koho. Jak lehce o svoji zbraň přijde, o tom škoda mluvit... Charakteristiky všech postav jsou velmi povrchní - jsou nálepkovány superlativy, aniž by něco z toho dokázaly předvést. Třeba takový dvaadvacetiletý kapitán stráží, který neukáže jedinou kapitánskou akci, a když nakonec nečekaně zabije hlavního padoucha, složí se z toho a jde se uklidnit za vražedkyní, o jejíž nejspíš platonickou lásku (jedna líbačka ale v knize byla) se přetahuje s princem. Říkala jsem si, jak ho asi ten krutej král, kterej si libuje v násilí a pořádá soutěž na nájemného zabijáka, vybral jako kapitána stráží. Nemůžu přesto říct, že s touhle sérií skončím po prvním díle - jak píše uživatelka pode mnou, vrátilo mě to do mých velmi mladých let, kdy by mě Skleněný trůn jistě zaujal. Ač se tam všichni ohání vražděním, je to hlavně naivní příběh krásné siroty, která se díky drsné výchově dostala v nestandardní roli na královský dvůr a tam se jí opatrně dvoří princ a kapitán stráží, kteří se ve 20 letech chovají na 14. A já si vlastně asi ráda odpočinu u čtení o tom, kdo to u ní vyhraje... :)

4 27.04.2020

Deníček jedné opuštěné ženy, který mohl klidně zůstat soukromým a svět by o nic nepřišel... :) Jako povídka by to bylo dobrý, ale patlat se v nejšpinavějších hlubinách svých duševních stavů po nečekaném rozpadu dlouholetého vztahu na 192 stranách je hodně. Tahle knížka může určitě pomoct dalším v podobné situaci, ale nic objevného od ní nečekejte - jen takové utvrzení, že to, co prožíváte, je univerzální, že si všichni v této situaci prochází naprosto stejnými stavy, hlavně tedy pokud je to jejich první podobná zkušenost, což byl patrně případ hlavní postavy. Jasně, tady je to vyhrocené ještě přeludy. Spisovatelsky je to myslím si poměrně dobré, na to, že to bylo jedno z raných děl Eleny Ferrante.

4 08.04.2020

„To nevadí, toho si nevšímej.“ To je asi moje oblíbená hláška. Jinak jsou tam milý a vtipný příhody. Někdy mi bylo postav líto, třeba s těma kalhotama, jak vyšly z módy... :)

4 14.01.2020

Knihu jsem si koupila z nadšení z toho, že máme s autorkou stejnou zálibu - hledat na mapě odlehlé ostrovy a představovat si život na nich. Je milá, každému ostrovu je věnován krátký popisek velkým písmem, dá se v tom hezky listovat, prohlížet a fantazírovat.

4 14.01.2020

Elena se dobře vdala a nelíbí se jí to. Lila se vdala ne zrovna šťastně, tak odešla a začala se o sebe starat. Pardon, já vím, že jí trochu nadržuju, ale ani s odstupem se na to nedívám jinak, naopak. Při čtení mě svými temperamentními výbuchy štvaly obě, jak si v životě zbytečně způsobovaly problémy, protože nedokázaly být na lidi příjemný, řešit věci v klidu a otevřeně... Ale po nějakém roce a půl mi zůstaly akorát špatný vzpomínky na věčně si stěžující Elenu, která házela vinu za všechny svoje problémy na ostatní, a obdiv k Lile, která se vždycky zvedla a makala, aby se postarala o sebe i všechny kolem, a to žila celej život v mnohem horších podmínkách než její přítelkyně. Sonda do jihoitalskejch sociálních problémů v 70. letech, do duší temperamentních Neapolitánů je to skvělá. A jedna z věcí, ve kterých s hlavní hrdinkou Elenou naprosto souhlasím, je ta, že Neapol vás pohltí a musíte se tam pořád vracet. Při poslední návštěvě před půl rokem jsem přijela vlakem z Říma k večeru a běhala po uličkách Quartieri Spagnoli a objímala sloupy. Neumím to popsat tak, jak bych chtěla, ale jezdila bych tam pořád.

4 11.11.2019

Měla jsem teď období Malých žen. Přečetla jsem nejdřív zkrácenou verzi prvního dílu, připadalo mi to jako pohádka pro jedenáctiletý holky, a pak jsem si přečetla kompletní román, a to teda bylo už něco úplně jinýho. Ještě během čtení jsem zhlédla film i seriál a fakt mě to pohltilo. Jednoduchý morální principy, který tam připomíná paní Marchová neustále (v románu ale na rozdíl od zkrácené verze nenuceně), by prospěly každýmu. Jak by bylo na světě hezky, kdyby je lidi dodržovali. Jo jsem strašně moc rozuměla, kromě toho, že měla potřebu starat se o houf cizích dětí, s ní mám hodně společného. Beth byla taky moje srdcovka, milá a stydlivá holka, která chtěla, aby se druzí měli rádi a aby byli v pohodě, a sama se mezi ně moc nepočítala. Jak já jsem ji chápala. Úplně mimo mě šla povahově i zaměřením Amy, ale k Lauriemu se hodila. Zaznamenala jsem, že existují snad nějaké další příběhy o tom, jak se Jo vede ve škole s výchovou kluků, ale nevím, jak moc je to kvalitní a jestli to vůbec existuje v češtině. Každopádně jestli na ně někde narazím, moc ráda si je přečtu. Skvělá kniha!

4 29.03.2019

Skvělé shrnutí historie, skvělý rozbor sporných momentů - tahle kniha vám dá kontext, aniž by vám podsouvala názor. Ten si ale díky ní mnohem lépe utvoříte sami, protože autor za vás našel prameny. Jak už tady někdo psal, ztrácíte-li se trochu v informacích a dezinformacích (není divu), tahle kniha vám poskytne velmi dobré vodítko.

4 13.12.2018

Knihu z thajského prostředí jsem si přečetla ráda a oceňuju to, jak autor příběh zamotal. V pozdějších knihách jsem neměla takový problém odhalit vraha, anebo mě možná Nesbo vychoval. Tady je to pěkně napínavý, zamotaný, čtivý. I když přestřelený a nepravděpodobný. Líbil se mi nápad poslat detektiva s každým dílem do jiné země, jen škoda, že s druhým dílem to víceméně skončilo :-D A že pak už se s Harrym podíváme do zahraničí spíš na návštěvu.

4 11.12.2018

Můj oblíbenej díl. Je tam nejen brouzdání po Bradavicích a jejich zahradě, ale taky mistrovství světa ve famfrpálu, turnaj tří kouzelníků, kam přijedou zahraniční hosti - a z toho se pak ve filmu dala vytěžit spousta krásných scén. Harry se opět projevuje trochu nedůvtipně, ale nakonec to při dramatické hřbitovní scéně zase všem natře a všechno je tak, jak má být. :)

4 16.11.2018

Charaktery, historie, prostředí - vše promyšleno do mikroskopických detailů. Napínavé, plné neočekávaných zvratů... Četla jsem dvakrát celou sérii a miluju to. Postupem času jsem odhalila některé historické zdroje, které inspirovaly spoustu reálií v Písni ledu a ohně, ale to jí neubírá na atraktivitě - je to všechno skvěle zkombinované a doplněné.

4 16.11.2018

(SPOILER) Tady se k sobě aspoň ústřední dvojice hodila. Ty předchozí dvě byly tak nesourodý, vždycky dokonalej hokejista s ambicemi do NHL a taková nijaká holka, která má hlavně hezký tělo, a na rozdíl od toho kluka si toho ani nevšimla. Ve třetím díle jsou Dean i Allie sebevědomí až na půdu a světový ambice, tentokrát herecký, má překvapivě holka. I tentokrát zažije ale hlavní klukovská postava fatální situaci, kterou chvíli moc nezvládá, ale pak zvedne hlavu a vyjde z toho poučenej a dospělej, jako pokaždé v téhle sérii. Tahle knížka byla asi nejnormálnější ze všech tří, protože hlavní postavy se neupínaly neustále na to, jak moc dokonalá jsou těla jejich protějšků, jako v předchozích dílech. Jinak nohama na zemi příběh samozřejmě není, když hlavní postava je dvaadvacetiletej dolarovej miliardář a nymfoman.

3 11.06.2024

Autor vyslyšel čtenáře a vrátil Sherlocka Holmese mezi živé. Slavný detektiv opět vyhledá svého společníka Watsona a navážou tam, kde skončili, jako by žádné dva roky truchlení nebyly. Líbilo se mi to moc, všechny povídky jsem okomentovala samostatně v sekci Část díla.

3 17.04.2024

(SPOILER) Tohle bylo otravný. Ukňourané načtení audioknihy k příběhu velmi sedlo, což je pochvala pro Terezu Dočkalovou, ne pro tuhle knihu. Teenageři neví, co chtějí, respektive ví, že chtějí být spolu, ale pořád hledají nějaký výmluvy, proč to nejde, a tak se to s nimi táhne roky. Neustále se následujou, kamkoliv se pohnou nebo kamkoliv se přestěhujou, aby tam na sebe naráželi a zase kňourali, že jim blízkost toho druhého narušuje vztah a život. Pak teda opustí svoje partnery, dají se dohromady a kňourají, jak jsou společné chvíle perfektní, ale víš, zase to nejde a nemůžeme být spolu doopravdy. Nevím proč. Zajímavé pro mě na příběhu bylo, že se odehrává v Irsku, z téhle země jsem nikdy nic nečetla.

3 09.01.2024

(SPOILER) Druhému dílu jsem dala šanci po dlouhé pauze od první knihy o Freye a Huldarovi s názvem DNA. Změnila jsem i formu, poslouchala jsem to jako audioknihu v podání Kláry Cibulkové. A i když se snažila, ani tohle nepomohlo. Moc mě to neba. Freya i Huldar jsou prkenní, není mezi nima ani jedna jiskra, ač o něčem takovém autorka píše. Přemýšlela jsem, jestli to není Islandem - mám pocit, že při tom malém množství lidí, kteří na odlehlém ostrově žijí, člověk prostě nemá moc na výběr, a to i co se partnerství týče. Žijou tam odříznutí se svými zvláštními jmény ve věčné zimě a já se neumím naladit na to, že se z toho dá něco vykřesat. Samotný příběh je standardní krimi, se smutným podtextem zneužívání dětí. I tohle mě možná trochu popouzelo, tak těžká témata by se neměla používat jako spotřební. Epilog je ale výbornej, vůbec celej Tréstir jako postava se docela povedl. Freya jde do dalšího dílu jako hlídací teta batolete (to jsem taky nepochopila - ta snobská matka si udělala dítě s vězněm během návštěvní doby?) a Huldar asi jako playboy s dalším zářezem v podobě vlastní šéfové. Nevěřím ten charakter moc ani jednomu, tak uvidíme, kdy se odhodlám pustit do dalšího dílu.

3 25.11.2023