Margherita_N komentáře u knih

Superhrdinka Aelin a její parta zakončujou svou jízdu ve sledu krutých bitev. Jak se mi prostřední díly docela líbily, tak tenhle poslední zase uklouzl... Bavilo mě, že kniha má obrysy monumentální ságy, že došlo k válce několika stran, do které jsou zapojené bytosti s různými nadpřirozenými schopnostmi, které uzavírají nečekaná spojenectví. Předpoklady k tomu, aby šlo o dobrou knihu, tam tedy byly. Ale prostě si s nimi autorka moc neporadila. Nejvíc ztracená byla podle mě pasáž, kdy si Aelin stoupla do kruhu ze znamení sudby a měla odemknout bránu. Vůbec jsem nepochopila, co se tam děje, všechno bylo vágně popsané a žádný smysl ani vodicí linku jsem nenašla. Zaujalo mě na druhou stranu, jak dokázala autorka nečekaně, ale uvěřitelně překroutit celý obraz Dorianova otce, až jsem s ním nakonec skoro soucítila. Převrátit obraz Aelin už se ale tak nepovedlo - když vesměs kladné postavy uctívají nájemnou vražedkyni jako královnu, prostě to nefunguje. Bavilo mě hledat si na fantasy webech víc informací o postavách ságy, číst si o jejich vzájemném spříznění, porovnávat svoje dojmy s názory ostatních čtenářů. Celej tenhle propracovanej svět ale mohla autorka využít líp.

5 12.07.2023

(SPOILER) Kniha věnovaná Chaolovu dlouhému a těžkému uzdravování po poranění, které způsobila temná valgská magie a z králova pobočníka tak udělala ochrnutého muže. Těžko říct, proč tahle postava jako jediná dostala vlastní knihu, a ještě tak dlouhou. Můžeme sledovat, jak se odkrývá charakter tohohle hejska, v prvních dílech byl spíš za hodného chlapce, který chtěl mít vcelku romantický vztah s mladou vražedkyní Celaenou, teď je z něj navzdory ještě těžší době kluk, kterej si rád užívá s děvčaty, protože nejen mladá léčitelka Yrene Vížka, která ho postupně rozhýbává, za to stojí. Na druhou stranu s ním ale mávají pocity viny, kdy se ve svém nitru i nahlas rýpe v tom, že tolik špatného je určitě jeho vina, že nedokázal ochránit prince Doriana ani svoje muže. Nicméně nakonec ho láska přemůže a je z toho vlastně romantickej příběh, kdy Celaena/Aelin je zavržena, a jako by nebyla, Chaol teď miluje Yrene a vydá se s ní dokonce na místo nejchladnější, totiž do otcova domu. Moc mi nešlo se na tenhle příběh soustředit, zase tak důležitej nebyl, bylo to trochu zdlouhavý. Začala jsem číst poslední díl série a ten má o sto procent jinou dynamiku.

5 04.06.2023

Celaenina pomsta. Zvrat s králem a to, jak to dopadlo se skleněným hradem, byly nečekané zápletky. A autorka je odbyla dost rychle, hlavně rozhovor s dříve obávaným vladařem. Celaena při všech svých superschopnostech mezi pobitím přirozených i nadpřirozených nepřátel a převzetím království stíhá osobní život a schyluje se ke druhému milenci, protože je to víc chlap, ač ten první byl kapitán stráží u tyrana. Zlomený princ ovládaný démonem prostřednictvím vlastního otce si chudák vytrpěl zase snad nejvíc. Ale jak to bude pokračovat dál, když teď příběh tak nějak skončil? Asi se pustím do dalšího dílu, zvykla jsem si mít každý rozečtený měsíce a vytahovat ho z kabelky v těch nejdivnějších chvílích, a už pro ten fakt, že to čtu, si připadám nepatřičně, ta série je tak pro dvanáctileté holky…

5 30.07.2022

Je strašné to napsat, ale já už jsem si na Carterovu brutalitu snad zvykla. Nevím, jak tuhle sérii posuzovat - autor je stále neuvěřitelně kreativní ve vymýšlení způsobů, jak oběť před smrtí co nejvíce týrat. To hodnotit hvězdičkami opravdu nebudu. Jinak jsem ale bezradná, protože příběh tyhle knihy nemají. V pátém díle navíc život detektiva Roberta Huntera naprosto ustupuje do pozadí, nevybavuju si, že by dělal cokoli jiného kromě práce na případu. No, práce... Policie dlouho tápe a Robertovi to pak jednou při jízdě autem docvakne. A je to. Takže dávám průměrné tři hvězdičky, protože věřím, že v originále se kniha čte lépe. Český překlad je pro mě upřímně o jednu hvězdu slabší.

5 16.12.2021

Nedávno jsem se snažila kamarádce přiblížit, o čem je tahle knížka, kterou jsem četla snad před dvaceti lety. Že tenkrát mohla chytrá holka skončit v patnácti bezprizorně doma, protože byla nervózní u přijímaček a dokázala se jen podepsat. Žádné další možnosti nebyly, takže rok pomáhala rodičům doma a srovnávala se s tím, že je na okraji společnosti. Může se tohle dneska vůbec stát? Že premiantka třídy propadne u zkoušek na gympl a skončí v patnácti jako hospodyňka? Mám ale pocit, že tam hrála hodně roli urputnost její matky, která nepřipouštěla jinou školu než rybínské gymnázium a všechny další možnosti uzavřela. Takže to možná bylo i v Rudolfově době trochu přitažený za vlasy. Každopádně to byla milá knížka, sama jsem dost senzitivní člověk, nebo spíš jsem v Luciině věku byla, a představa, že se tak ztrémuju, až totálně vybouchnu, pro mě není úplně mimo.

5 08.10.2021

Pořádala jsem literárně-hudební reynkovský večer, ve svých příspěvcích jsem se zaměřovala na grafiky (takže spíš literárně-hudebně-výtvarný). Pořídila jsem si proto tuhle nádhernou monografii a vycházela jsem z ní, prohlížení reprodukcí grafik, kreseb nebo cliché verre jsem se nemohla nabažit. Přečtete si tu i o běhu Reynkova života, ale spíš stručně (ovšem včetně zajímavostí typu "pro nedostatek lidského porozumění si pořídil stádo ovcí", které jsem jinde nenašla). Doporučuju!

5 06.10.2021

Četla jsem před pár lety, pamatuju si z toho, že blonďatá chemička nebo bioložka žila ve sklepním bytě a jednou, patrně v metru, jí cestu zkřížil policajt Kerber, kterýmu trochu foukalo pod tašky. Slyšel, jak na něj z tunelů metra každou chvíli něco volá "Kerbereeee...", a pak tam byla nějaká závěrečná akce, kdy jsem si nebyla jistá, jestli z metra vylezly příšery, nebo to je nějaká fantazie hlavní postavy. Připadalo mi to dost přitažené za vlasy a taky autor nějak nedokázal v pražském metru vytvořit tu mystickou atmosféru, jakou patrně zamýšlel. Na to máme asi málo linek a jsou takový celý moc organizovaný a uklizený...

5 01.10.2021

Tu jsem milovala, stejně jako tři roky kurzu chorvatštiny na univerzitě. Spoluautorkou téhle učebnice je moje první učitelka chorvatštiny. Dodneška si pamatuju to rozechvění, když jsem "překládala" jednoduchej článek v první lekci. Fakt jsem ten jazyk měla ráda, musím se k němu zase vrátit.

5 01.10.2021

Ještě v polovině knihy jsem si říkala, že nic zbytečněji napsaného jsem fakt dlouho nečetla. Nuda a banální příhody a myšlenky, navíc nezajímavě popsané. Pak přišla otcova smrt a Knausgardova návštěva domu, kde otec s babičkou dožil, a tady mě ta kniha možná zaháčkovala. Karlu Ovemu závidím intelektuální dospívání plný knih, muziky a sportu, základ na celej život, kterej kdybych měla, nepropadám se do temnoty sebepochybování jako on... Jasně, jeho táta byl za života morous, ale při čtení jsem si říkala - a co jako, můj je taky takovej, a navíc jsem neměla žádný z těch podnětů, kterejch se Karlovi přes všechno duševní utrpení hojně dostalo, jen trochu těch knih. Vždyť měl taky staršího bráchu, kterej ho inspiroval, a kopu stejně naladěných kamarádů. Tak co by jako chtěl, když měl tohle všechno? A je nutný o svých traumatech vydat šest svazků?

Když ale Karl Ove přišel do babiččina domu a uviděl tam tu spoušť, kterou se svým synem zvládla za pár posledních let napáchat vlivem alkoholu a postupujícího stáří, pochopila jsem, že tohle musí být dost strašná životní zkušenost. Tenhle případ mám ve svém okolí - kamarádka zažívá se svým otcem něco hodně podobného a nese to čím dál hůř, o celkovém dopadu na její život nemluvě.

Jednou jsem někde četla, že rodina se na vás může podepsat hodně, nebo ještě víc. Často si na to vzpomenu. Doufám, že aspoň tyhle knížky Knausgardovi pomohly se s něčím vyrovnat, a nestáhly ho ještě hloub.

5 19.09.2021

(SPOILER) Jak se dala panička dohromady s hajným z lesa. Může na tom být něco velmi přitažlivého, mě ale jiskra tohohle vztahu nějak minula, asi proto, že hajnej byl až moc neotesanej, možná mě dokonce nejvíc odrazovala jeho mluva. Sympatické na něm bylo, jakej to byl "držák" - ani náznak hysterie nebo snad kličkování, který vidím u dnešních chlapů furt. Bral svoji situaci tak, jak je - vrať se k manželovi nebo přijď, já to unesu. Čímž to samozřejmě vyhrál, ač si z dítěte, na kterém lady tak záleželo, na zadek rozhodně nesedl.

5 22.08.2021

Nic nového. Fakt vůbec nic. Stejnej mustr jako vždy když v autorčiných knihách holka nečekaně otěhotní (a nejen otěhotní, vzpomeňme na Pavlu) – ukáže se, že kluk je nesmírně bohatej a žije ve vile, matka je upravená panička v kostýmku a otec podnikatel. Matka je protivná, otec je pohodovej se sklonem k proutnictví. A tady je právě ten kámen úrazu, což je jediná trochu nová zápletka – i když podobnej směr nabíral už román Pošeptej po větru. Milion zbytečnejch kámošek, který si nemáte šanci zapamatovat, protože některý z nich tam prohodí s bídou dvě věty. Když někdo žije v zahraničí, je to Itálie (Řím, Neapol), případně USA – v této knize obojí. Už jsem si připadala nepatřičně, když jsem ve svém věku četla Lanczovou, ale když už jsem v pubertě začala a před půl rokem do toho dočítání spadla, tak ať je to komplet. :) „Něco do sebe“ to ale pro odvěký čtenářky bude mít (už jen to, že se tam setkáte se známým prostředím a starýma postavama), protože jsem to zase přečetla za víkend, jako v dobách, kdy mi bylo těch třináct (možná i míň) až sedmnáct.

5 01.10.2019

První půlka knihy skvělá, pak to bylo trochu natahovaný. Ale popisy prožitků a pocitů alkoholičky, to vás dostane. Hodně autentický, autorka si vůbec nebere servítky a popisuje bez skrupulí taky to, co si o sobě ženy navzájem myslí. Super!

5 13.06.2019

Byla jsem a jsem pořád skeptická k tomu, když knižní série začíná uprostřed života hlavního hrdiny, který má už převratné události za sebou, my jsme je s ním neprožili, ale naopak s ním máme prožívat to, jak se s těmi událostmi těžce snaží srovnat. V takové chvíli je těžké budovat si k němu vztah. Tady se v druhé polovině knihy ukázalo, že životní peripetie komisařky Eriky ji nakonec skvěle nakoply k neúnavné práci na případu, který všichni chtěli z pohodlnosti uzavřít jinak. Ale opakuju, že je škoda, co všechno jsme s ní neprožili. Máme tady před sebou workoholičku, které je něco přes čtyřicet a osobní život nezná. Na jednu stranu, aspoň nebude rušit její práci, o které si chci číst především, ale na stranu druhou - s postavou, která patrně nemá v životě před sebou nic moc vzrušujícího, to možná bude trochu nuda. Nicméně druhá polovina knihy se skvěle rozjela, bylo to strhující, jen ta jízda mohla začít dřív. :)

5 20.12.2018

Výborná publikace shrnující stylistickou problematiku. Četla jsem ji před zkouškou ze stylistiky a můžu doporučit. Vydání z NLN mě baví, je to přehledné, dá se v tom pohodlně podtrhávat.

5 12.12.2018

Tenhle díl mě bavil snad nejmíň z celé série. Pentagram svým názvem evokuje temný příběh - ano, svým způsobem ho dostaneme, ale na konci se dozvíme, jaká to byl habaďůra, a celý "kouzlo" je v tahu. Od knihy s takovým názvem má člověk zkrátka jiná očekávání. Prostředí bylo tentokrát nudné, stejně tak Harryho parťačka, která na svůj rozlet teprve čeká. Padouch Waaler to trochu pozvedá.

5 11.12.2018

Moc nechápu, jak mě to mohlo tak zaujmout, přestože mám teenagerovský věk za sebou. :-) Je to vážně vtipný, možná trochu moc přisprostlý, ale tahle šílená jízda jednoho puberťáka je přesně to, co člověk potřebuje číst pro uvolnění. Deník mladíka, kterej o sobě sice říká, že je knihomol, ale s tím hodně brzo sekne, jakmile potká svou životní lásku. Roztočí kvůli ní neuvěřitelný vztahový machinace, oklame kámoše a stěhuje rodiče a všechno to naplno prožívá s vidinou svatby se svou milovanou. A to je jen začátek. :-)

5 10.12.2018

Neapol mám ráda a těšila jsem se na román z tohohle města. Jenže ono tam o něm nic není, neboť hlavní hrdinové nepřekročí hranice své čtvrti. Jako sociální studie (a patrně do velké míry vlastní svědectví) je to dost zajímavé, život italské chudiny na konci 50. let 20. století zasahují naprosto jiná témata, než v té době rezonovala u nás. A tahle konkrétní společnost se stará především o svoje malé společenství, jednotlivé rodiny si vidí do oken, jejich životy se proplétají prostřednictvím kamarádství, partnerství, manželství, pracovních vztahů... A ač vypravěčka Elena by velmi chtěla nad všemi vynikat, a snaží se to udělat tak, že bude mít nejlepší známky ve škole, pořád chápe, že stojí ve stínu svojí kamarádky Lily, která je vůdkyní přirozenou. Inteligentní dívka, která nedostala kvůli konzervativním rodinným poměrům příležitost studovat, ale je jasné, že se přesto se životem popere a stane se "vůdkyní smečky" v chudé čtvrti, kterou na rozdíl od Eleny vůbec překračovat nechce. Ví, kde je doma. Pro mě je to román z netradičního prostředí, který se čte velmi dobře. Většina postav je něčím nesympatických, ale taky proto působí tak opravdově. U mě je to tak na horší čtyři hvězdičky.

5 23.11.2018

Nepamatuju si, že by mě kdy nějaká kniha tolik zasáhla. Je to strašně silný příběh, který jsem četla rovný měsíc - přečetla jsem třeba několik stran a pak jsem to celý den vstřebávala. Člověka při čtení Zelené míle napadají otázky o smyslu, či dokonce ceně života - a jak je možné, že se dosud používají tresty smrti. Nebo jak je možné, že vykreslením člověka zblízka vás autor přiměje, abyste cítili účast s vrahem. Je to jednoznačně nejlepší kniha od Kinga, jakou jsem četla.

5 16.11.2018

Zápletka je vtipná, příběh samotnej mě bavil, ale rušilo mě, jak je to napsaný, stylistika je taková nějaká neobratná. Od autorky mám radši její videa na sítích, kde si „hraje na obrozence“ a to jí fakt jde. Tahle knížka, kde rozvinula detektivní příběh s Havlíčkem, Němcovou, Světlou a mnohými dalšími, které jsem už od dob studia oboru zapomněla, je za mě na tři hvězdy. Plánuju zkusit i druhý díl.

4 20.06.2024

(SPOILER) Tady se k sobě aspoň ústřední dvojice hodila. Ty předchozí dvě byly tak nesourodý, vždycky dokonalej hokejista s ambicemi do NHL a taková nijaká holka, která má hlavně hezký tělo, a na rozdíl od toho kluka si toho ani nevšimla. Ve třetím díle jsou Dean i Allie sebevědomí až na půdu a světový ambice, tentokrát herecký, má překvapivě holka. I tentokrát zažije ale hlavní klukovská postava fatální situaci, kterou chvíli moc nezvládá, ale pak zvedne hlavu a vyjde z toho poučenej a dospělej, jako pokaždé v téhle sérii. Tahle knížka byla asi nejnormálnější ze všech tří, protože hlavní postavy se neupínaly neustále na to, jak moc dokonalá jsou těla jejich protějšků, jako v předchozích dílech. Jinak nohama na zemi příběh samozřejmě není, když hlavní postava je dvaadvacetiletej dolarovej miliardář a nymfoman.

4 11.06.2024