magnolia komentáře u knih

Už dlouho se mi nepodařilo přečíst knihu na jeden zátah, s malou přestávkou za 3 hodiny. Také jsem dospívala v 80.letech, ale v úplně jiných podmínkách (mám pocit, že na Žižkově bych asi nepřežila:), bylo to hodně smutné... ale moc dobře napsané, jsem ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla. Nyní už vím, komu ji doporučím (a komu ne). A doufám, že Máňa a my druzí bude veselejší.

35 03.01.2021

Chtěla jsem se seznámit s autorem, kterému má brzy v češtině vyjít další kniha (o které se nedá zjistit zatím vůbec nic, tak nevím, jestli nakonec opravdu vyjde). Přes zdejší bazar jsem sehnala Stopy paměti a jsem za to DK i prodejci vděčná.
Četba knihy byla z těch náročnějších, ale ne celou dobu, jen některé její medicínské části (jak zmiňují i předešlé komentáře). Je to společensko-psychologický román, který obsahuje mnoho současných témat, týkajících se nejen amerického prostředí a literárních postav. A kromě jiného, je to také pátrání po okolnostech nehody, které nezůstanou neobjasněné. Zajímavé jsou prolínající se pohledy na situaci očima/myšlenkami Marka (v různých fázích léčby) a jeho odhodlané sestry, která dělá, co je v jejích silách a přivolává na pomoc i populárního doktora Webera. Jeho osobní příběh je další podstatnou částí románu. Hlavní postavy doplňují Daniel, silně ekologicky smýšlející Markův přítel z dětství a charismatická ošetřovatelka Barbara, žena s tajemstvím.
A potom jsou tu jeřábi, kteří každoročně přilétají do místa, kde se odehrává většina tohoto neobyčejného příběhu několika lidí, spojených okolnostmi, příběhu o hledání a nalézání. (Váhala jsem nad plným hodnocením, ale nakonec ho dávám).

35 01.11.2020

To byla velmi zajímavá knížka, především díky hlavní (nejednoznačné) hrdince, která nám celou dobu vypráví o sobě a o několika lidech, kteří patřili do jejího života. Virginie-Ginny také kromě vzpomínek, popisuje sebe, starou ženu, která celý život prožila ve starobylém rodinném sídle, v němž nakonec zůstala sama se svými zvyky a spokojená, přestože pro okolí je tou podivínkou, která chytá můry. Ginny je zdatná vypravěčka, její názory mě několikrát i pobavily, zpočátku jsem chápala její uzavřenou, citlivou povahu a měla jsem s ní soucit (životní období Ginny jako "náhradní matky" a okolnosti předcházející i následující, tak ty mě docela dostaly). Po příjezdu sestry se všechno mění, současnost i vzpomínky mají více temnějších a podivnějších stránek, a jak u hlavní postavy, tak u ostatních, stále více pochybujete a ptáte se - kdo za to může, že se to v té rodině tak pokazilo? Prostředí starého sídla, i s těmi pozůstatky vědeckého bádání na půdě, je skvěle vykresleno, včetně jeho chátrání. Konec je sice jasný, ale jak píší v jiných komentářích, dost otázek zůstává nezodpovězených nebo na čtenářově fantazii. Knížku bych, já osobně, nezařadila pod thrillery, je to spíše psychologický román, s prvky napětí až v závěru (snažila jsem se doplnit ty správné štítky - klíčová slova). Přiznávám, že i když byla fakta o nočních motýlech zajímavá, později jsem je už nečetla tak poctivě a sledovala především ten lidský příběh.
(Komentáře od RADOST, Budíček, Isserley).

35 30.08.2020

Další smutná knížka o tom, jak špatní lidé mají děti a ty zase mají, s někým narušeným, svoje děti s nějakým problémem a pokud ty děti vyrostou, ... . Autorka psát umí, ale ta témata, to je něco tak trýznivého a jen pro někoho, kdo to dá. Já jsem začala přeskakovat při popisu Theova "šmejdského" podnikání, taková jsem padavka. A potom už jsem ztratila chuť číst poctivě dál. Části s matkou a otcem sice něco objasnily, jen už mi to bylo tak nějak jedno. Potřebuji mít v příběhu i dobro a naději.

34 23.03.2023

Zeměplochu čtu nahodile, dám i na zdejší doporučení, a tak jsem ani nezkoumala, kdo z oblíbených hrdinů bude tentokrát v téhle "hudební". Děj se pomalu rozjížděl, ze známých postav téměř nikdo, a když už jsem si málem říkala, jestli na tyhle pratchettovky nejsem stará (nejsem:), zase mě to chytlo a bavilo náramně. Gejzír nápadů od obou pánů - Pratchetta a Kantůrka a perfektní zakončení mojí letošní dovolené.

"Noc byla nudná, nic se nedělo. Zhruba před hodinou spadla z nebe skoro dvacet metrů dlouhá varhanní píšťala. Navážka uvažoval o tom, že zajde prohlédnout vzniklý kráter, ale nebyl si tak docela jist, jedná-li se v tomto případě o kriminální činnost. Mimo jiné, při rozsahu jeho vědomostí, to mohl být způsob, jak varhanní píšťaly přicházejí na svět."

34 12.08.2021

Tak to byla záležitost necelých dvou dní, od čtení se nedalo odejít. Případ byl správně zamotaný, vyšetřování zajímavě popsané, Line zase až moc zvědavá a WW (a JLH) jsou čím dál lepší (netušila jsem, že u čtení detektivky můžu být i lehce dojatá - závěr v porodnici, nic neprozrazuji, schyluje se k tomu od začátku).

34 26.07.2021

Začnu tím, že se mi moc líbí obálka knížky (a dobré je i to, co najdete pod přebalem:) A knížka se mi líbila taky, protože se dobře četla, byla zajímavá a vůbec ne povrchní (někdy šla pěkně do hloubky). Autor měl a má dost štěstí - a přiznává to, a taky na sebe prozrazuje spoustu jiných věcí, které si lidé většinou nechávají pro sebe. Takže je to hodně pestré, vážné i vtipné vyprávění o něm samotném, o lidech, kteří ho nějak ovlivnili, které obdivuje a o dobách nedávno minulých, také o rodině Třeštíkových. Ráda bych si brzy přečetla nějakou další podobně "povrchní" knížku. (TT na FB nesleduji a ani nezačnu - knížka je knížka, ale na rozhovor na DVTV jsem se podívala a dojem z knížky mi ještě o něco vylepšil).

34 13.05.2021

Máňa mě bavila. Knížka vzpomínek je napsaná s humorem a nadhledem, často jsem se nahlas zasmála, i když mnohé (pokud autorka nepřeháněla) bylo spíš smutné. Některé zmiňované situace, zážitky, věci (sádrová zvířata!) mi byly blízké i z mého dětství a při čtení tak vyvolávaly i moje další osobní vzpomínky. Nakonec jsem si důkladně prohlížela fotky na obálce - klidně mohly být uvnitř knížky, s popisky kdo je kdo (Máňa a Aranka jsou jasné :)

34 14.02.2021

Líbí se mi, jak S. Rooney píše a jsem moc ráda, že jsem si přečetla knížku dřív, než se někdy podívám na seriál (jestli vůbec). Psychologický román o mladých lidech, kteří mají svoje problémy, jsou nejistí a citliví a dělají chyby jako všichni "normální lidi", proto bych knihu doporučila mladým i starším, je o čem číst.
Málokdy si vypisuji nebo zakládám při čtení pěkná místa a myšlenky (a pak toho lituji), tentokrát jsem to aspoň jednou udělala:
"I tak si Connell, poté, co v noci dorazil domů, znovu přečetl poznámky k nové povídce, a uvnitř ho zalila vlna radosti - jako by se díval na skvělý gól, jako šustivý pohyb světla listím, úryvek hudby z okénka projíždějícího auta. Tyhle okamžiky štěstí život nabízí všemu navzdory."
(P.S. seriál je také zajímavý, zase jinak - květen 2022)

34 22.12.2020

Kniha je opravdu krásná, co se vzhledu týká (za to patří můj dík šikovné spoluautorce i zlínskému nakladatelství) - když jsem ji otevřela, jako bych vstoupila do lesa, a nejdřív do březového hájku - podle první předsádky v knize. Obsah je věnovaný vzpomínkám na dětství a předky, vlastním zážitkům, obyčejným dnům a různým dovednostem a zkušenostem, které autor po troškách dávkuje a prolíná s fotografiemi, úžasně ladícími s textem i posláním knihy. Je to praktické i poetické vyprávění pro toho, kdo má rád lesní samotu a rád si čte o jiném (prostém) způsobu života. A kdo se odhodlá, může něco i sám zkusit (kdybych byla šikovným mužem, zkusila bych aspoň lesní lůžko:). Příroda je zázračná a pobyt v lese je léčivý.

34 07.12.2020

Na nový román autora s tak úžasně poetickým příjmením, jsem se velmi těšila. Píše srozumitelně, ale ne povrchně, zabývá se tématy, která mě zajímají. Také píše o ženách a zachycuje jejich stavy a myšlenky, což mě u autorů-mužů vždy zaujme/pobaví (to když dojde na praktické věci, jako oblečení, apod.). V knize je hlavní postavou Marie, se kterou prožijeme jeden celý rok jejího hledání toho, co nazývá "útulností" a skrývá se v tom to, co chce snad každá žena - bezpečí, oporu a souznění, pochopení, urovnané vztahy s blízkými. Marie se jeví jako téměř dokonalá - je přímá, chytrá, schopná, pomáhající, společenská, navíc asi dost půvabná, protože nemá nouzi o ctitele všeho věku. Ani rozvod s ní zas tak moc nezamával - jen je jí občas smutno a něco jí schází. A pak to najde. A ještě objeví nové a neznámé okolnosti, události, pocity, vztahy... . Vztahy v rodině, mezi sestrami a stárnutí rodičů, jakož i život na vesnici jsou tu dobře zachycené. Je to hezký český současný román, který mě letně naladil, jen mě tak nezasáhl, jako svého času Rybí krev.

34 13.06.2020

Tak jsem si po Burgessových chlapcích dala další sourozenecké trio a bylo to něco... něco zase úplně jiného - severský román jak se patří. Líbilo se mi nakonec všechno, i když jsem zpočátku měla pochybnosti o tom vysokém hodnocení zde, to přiznávám. Knížka má sympaticky malý rozměr a rozsah a skrývá v sobě atmosféru zimních dnů a neobyčejné lidské osudy. Nahlédneme hlavním hrdinům do soukromí, do utajených myšlenek, a také do jejich pracovních částí života, což je zajímavé, často syrové, a hlavně velmi dobře podané. Jsou tak různí, bratři Neshovovi a je to dobře, jak se ukáže (s Erlendem se i pousmějeme, ale jinak je to čtení na hodně vážnou notu) - a postava Torunn, ta je nejlepší, díky ní začnou změny. I na topoly berlínské dojde, nic nezůstane nevysvětleno. Škoda, že nakl. Zlín nevydalo další knihy této autorky.
(Jen osobní poznámka k tomu popisovanému statku, vedenému hodně "po staru" - v dětství jsem podobný zažila u prarodičů, tak tentokrát měla moje představivost lehčí práci :)

34 19.09.2019

Mamce (75) se líbila, tak doporučuji těm, které (jako ona) nečtou červenou knihovnu, těžké a ponuré romány a knihy z období jakékoli války. Není to lehké, vybírat jí četbu, o to větší je radost nás obou, když se trefím :)

34 16.09.2019

To podstatné o novém románu M.Z. se dovíte v anotaci a na záložce knihy samotné. Já přidám moje čerstvé dojmy. Jelikož mám přečtené i jeho předešlé romány, často se mi při čtení připomínaly, nejvíce ta poslední "bratrská" trilogie (možná to byla taková rozcvička), ale i z těch ostatních tu byly jisté stopy. Autor má svůj typický způsob vyprávění se zvláštní poetikou, která vás přinutí zvyknout si na něj a číst poctivě nebo i opakovat čtení některých neobvyklých slov a vět, ať už při popisování atmosféry nebo v rozhovorech. A takto je přiblíženo divoké soužití povahově rozdílných bratrů a jejich drsných způsobů a her (toho rvaní a zranění bylo na mě dost), naschválů i situací, kdy si zase pomáhají. Zažívají i chvíle bezmoci a smutku... a každý je řeší po svém. Kromě klukovských osudů se v románu odvíjejí i osudy jejich rodičů a dalších postav, které mají v románu větší či menší význam. Prostředí rodiny, školy, periferie, dostihů či samotná stavba mostu - je toho dost a nechybí tajemství, přezdívky, symboly, talismany (a psi i další zvířata)... Je to pestrý, lidskými osudy i emocemi zaplněný příběh. Je to prostě Markus Zusack, zase trochu jiný, ale stále dobrý vypravěč.
(Původně jsem chtěla napsat i nějaké výhrady, ale nějak se mi to přes noc rozleželo, a taky je to můj oblíbenec, zvláště kvůli těm minulým knihám.)

34 08.08.2019

Zajímavé téma , působivé rozhovory, krásná úprava knihy... Začala (i skončila) jsem tou odhodlanou a statečnou ženou z maringotky, má můj největší obdiv ze všech zpovídaných. Autor má také moji úctu, i za ten povedený úvod, kde popisuje okolnosti vzniku knihy. Jsou to drsné a přitom velmi citlivě podané lidské příběhy. Nemusíme souhlasit se vším, co je zde řečeno (některé osoby mi byly hodně vzdálené), ale je moc dobře, že takové knihy vznikají. Přečetla jsem si všechny komentáře a není co dodat, můžu jen doporučit (ale ne každému).

34 30.06.2018

Jedna z nejmilejších z doby dětství, mnou vlastněná a čtená několikrát (ostatní vypůjčené štorchovky mě tak nechytly). Cítila jsem se být Kopčemem :) A mladší sestru jsem, na její žádost, opakovaně zhurta houpala na kolenou a zpívala jí Aiá-á-a - Uá-á-a ... to byly časy :)

34 12.07.2017

Po delší době konečně knížka, na kterou jsem se každý večer těšila, komentáře zde ji dobře vystihují. Úvod - první kapitola - mě ještě moc nestrhla (přiznávám, že i zápisy ČK na konci kapitol, jsem také vždy jen přelétla), ale potom se to krásně rozvinulo. Několik postav, rodina, doba po válce, malý kluk, který je trochu jiný a město Oslo s uličkami, kopci, atmosférou... Autor píše přesně tak, jak to mám ráda, hrdinové jsou obyčejní, chybující, uvěřitelní a ráda jsem je sledovala v jejich osobních příbězích. Těším se na další díly, snad tam bude opět Maj a paní Viková, byly mi blízké. (Znovu jsem si přečetla prolog - a teď, po přečtení celé knihy, už ho vidím v lepším světle, nenechte se odradit).

33 01.05.2020

Nějak jsem při objednávání přehlédla, že kniha má přes 800 stran, což mě vyděsilo (jako to určitě vyděsí většinu našich čtenářů). Potom jsem začala číst a přišlo další překvapení - jak si autor s námi hraje - a odhodlání - když už jsem to koupila, tak si to přečtu, ať vím o čem to je. Obsah přibližuje anotace a skvělé komentáře přede mnou (velmi přesný je uživatel puml a jeho shrnutí: Dějiny krásy, dějiny zla, dějiny ztracených věcí, dějiny přátelství, dějiny letmých pohledů, dějiny osamění a čekání, dějiny toužení...). To všechno v románu najdete.
Přiznávám se, že to bylo častokrát obtížné čtení, ztrácela jsem se v postavách (jejich přehledný seznam je na konci knihy) i v čase, přeskakovala kruté části (není jich tolik, ale já je nedokážu číst), ale přes jednu větší krizi, zhruba v polovině knihy, jsem stejně dál pokračovala ve čtení. Nedokáži napsat, že se mi celá kniha líbila a že její čtení bylo jenom příjemným zážitkem, ale nezapomenutelná nejspíš bude. A nejvíc Adria a jeho přítel Bernat. A taky šerif Carson a Černý orel. Hau.

33 10.02.2020

Knihu jsem začala číst téměř vzápětí po shlédnutí minisérie se stejným názvem (a tu bych také hodnotila plným počtem, i po přečtení knihy). Nutně jsem při čtení porovnávala knihu a filmové zpracování, ale o to bylo čtení zajímavější. Olive K. je originál, rozhodně není typickou hrdinkou z amerických románů pro ženy. Během čtení ji zažijete v různých životních situacích, některé zvládá a jiné moc ne, ale je pořád sama sebou - bez přetvářky, bez zbytečných řečí, spíš drsná jako rašple, ale není to mrcha, která záměrně ubližuje nebo škodí. Přemýšlí a uvědomuje si i svoje chyby. Dokáže i pomáhat. Často jsem se pousmála, jak si dovedla poradit, jindy jsem litovala ji nebo naopak lidi kolem ní. Nebo jsem s ní prožívala její všední dny a pocity. Byla jsem i trochu dojatá... A stále jsem viděla Frances McDormand, která ji zahrála skvěle (a nejen ona svoji postavu). Ze vzájemně propojených povídek o obyvatelích městečka Crosby v Maine, o Olive a jejích blízkých, ať už ve filmové nebo knižní podobě, mám pocit výjimečného zážitku. Není to příběh o jedné ženě, ale jde o zachycení různých lidských osudů a často také trápení - mnohé z nich zná každý z nás. Kniha je skvěle napsaná a některé věty si po přečtení chcete pamatovat nebo opakovat (a proto nakonec dávám plné hodnocení).

33 11.05.2019

Válka je nejhorší strašné zlo. Tato kniha je o válce. A o lidech, o síle mluveného slova (čtení), o touze vědět víc a o statečnosti. O lidskosti i lidské krutosti.
Kniha se čte velmi dobře, poháněla mne zvědavost a napětí, spojené s osudy hlavních hrdinů, tak mladých, sympatických a znevýhodněných. Drsné popisy se střídají s dramatickými i dojemnými situacemi. Důležitou roli v příběhu mají radiopřijímače, jejich vysílání a příjem, bylo to opravdu důležité zařízení v té době a v tomto příběhu zvlášť. Jen mi to vyprávění připadalo místy přehnaně poskládané, hrdinové někdy se schopnostmi až nadpřirozenými nebo byli výjimečně nadaní a šikovní... ale je to román, ne dokument. Wernera mi bylo líto, fandila jsem mu. Je to tak mezi 3 a 4 hvězdami.

33 12.11.2017