Madla81 komentáře u knih

Tak tohle byla pecka. Velmi originální povídky z ranku hard core a military sci-fi. Napínavé, chytré, inteligentní čtení, u kterého se budete nejen skvěle bavit, ale také se i třeba něco dozvíte. Jde vidět, že autor je opravdu špičkou ve svém oboru a umí své znalosti komplexně vtisknout do svých povídek. Každá z povídek byla velmi svébytná a originální, nechybí zde napínavé military sci-fi či drsný horror a spousta dalších sci-fi žánrů. Pokud máte rádi chytré a psychologicky velice dobře propracované povídky, budete naprosto spokojeni. Já byla a určitě si od autora pořídím i další díla.

8 20.08.2021

Tak tohle byla velmi slabá antologie. Ačkoliv v anotaci takové uporzornění chybělo, měla jsem převládající pocit, že sbírka byla původně zamýšlena pro mnohem mladší čtenářstvo. Jak jinak si vysvětlit mnohé romantické zápletky a prototypy blonďatých hezounků, kteří jsou buď špatní, nebo se jim budou dít špatné věci.Většina povídek byla jalová, nepůvodní a až bolestně předvídatelná. Zajímavé a překvapivé byly tak tři povídky - jedna psaná až orwelovským jazykem, pracující s lékařským prostředím a plná takřka hmatatelného strachu z Těch, kteří naslouchají a nutí své "pracovníky" provádět jakési nechutné věci s lidmi, kteří byli obětováni. Tohle byla asi nejlepší povídka ze všech. Kafkárna, u které jsem téměř ani nedýchala. Další zajímavou povídkou byla La fleur de nuit. Půvabně vyprávěná duchařská legenda. A jako poslední mě tématem (méně už zpracováním) zaujala povídka o spisovatelce fatastiky, která poměrně zajímavě a nečekaně končila. Ale na to, že kniha obsahuje sedmnáct povídek, jsou tři zajímavé povídky dost málo. Naštěstí máme v českých a slovenských luzích a hájích spoustu skvělých horrorových autorů (Boček, Renčín, Haidingerová, E. Pocha), kterými si lze spravit chuť.

2 17.08.2021

(SPOILER) Tak tohle byla pecka. Nenápadná, vcelku útlá knížka, ale tak nadupaná dějem a úžasně zpracovaná, že mi vzala dech. Vypráví příběh devítileté Elišky, jejíž matka zabije svého syna a spáchá sebevraždu. Eliška pak bydlí se svou tichou a nemluvnou tetou ve velkém domě.Má vlastně všechno, ale nemá nic. Nemá rodinu. Nemá vztahy. Nemá informace o svém otci, nezná pohnutky, jež vedly její matku k tak strašlivému činu. vyrůstá tak v informačním i citovém vakuu, které formuje i její další vztahy, jak přátelské, tak milostné a později i vlastní vztah k mateřství.
Rozhodně to není oddechová kniha, ale rychlému čtení napomáhají krátké a úderné kapitoly, které vždy končí nějakým zvratem, který nutí čtenáře hltat další a další stránky. Moc se mi líbilo výborné psychologické zpracování všech postav, i to, že si hlavní hrdinka vybírá za své přátele také lidi s nějakým způsobem "pokřivenou" osobností. Příběh plyne lineárně a logicky a já se určitě vrhnu na další knížky od této úžasné české autorky.

10 06.08.2021

Tak tohle byla pecka!
Po Karu od Miloše Urbana, který mě příliš neoslovil, jsem si spravila chuť military sci-fi novelou Příliš blízké setkání od Jana Kotouče. Útlounká knížečka, která vyhrála Cenu Karla Čapka za rok 2008 si mě okamžitě podmanila. Cíleně nevyhledávám žánr military sci-fi, vlastně jsem knihu podobného zaměření četla poprvé. Nikdy mě nebavily seriály typu Star Trek, takže jsem byla velmi příjemně překvapená, jak rychle se podařilo autorovi vtáhnout mě do děje.
Příběh pojednává o posádce vesmírného křižníku Ardent, jež dostal rozkaz se svou posádkou dostaat na mateřskou planetu Hunů, velmi agresivní rasy mimozemšťaanů, které nikdy nikdo neviděl a kteří vždy okamžitě útočí na jakékoliv cizí lodě.
Příběh je svižně napsán, dialogy jsou naprosto uvěřitelné a díky lidsky popsaným postavám jednotlivých členů posádky si budete připadat jako jeden z nich. Děj má velice rychlý spád, akce střídá akci, ale nechybí zde i hlubší linka. Moc se mi líbila postava doktorky Neiwertové, která má v příběhu dost zásadní roli. Ale všechny postavy byly skvěle psychologicky vyprofilovány, i technologické vychytávky byly napsány naprosto realisticky a uvěřitelně. Nebudete tu číst žádné zdlouhavé nudné popisy supermoderního vybavení, vše je podáno tak nějak samozřejmě, a přitom logicky a uvěřitelně.
Tohle byla taková jednohubka ajá se neskutečně těším, až si přečtu od Jana Kotouče další knihu.
Za mě deset výstřelů z iontových děl z deseti!

2 11.07.2021

S touto knihou jsem měla vážně problém. Vůbec jsem se nemohla začíst a bohužel mě zcela minul autorův styl psaní. Do čtení jsem se musela nutit (strašně nerada nechávm knihy nedočtené). Pocházet z Varů, asi učurávám slastí, ale průvodcovské popisy provázané neustálými goetheovskými repeticemi mi přišly k uzoufání nudné. Nedokázala jse si vytvořit vztah ani k jednomu z hlavních hrdinů, nechutné vraždy a sebevraždy byly sice popsány brilantně, nicméně s jakýmsi chladným podtónem, který mi zabránil se o osudy obětí milostného komplotu obávat. Čtivější mi přišla až poslední třetina, kdy došlo k odhalení pozadí oněch bestiálních vražd a sebevražd. Urbana určitě nechci zatratit a zkusím další jeho knihy, ale bojím se. Život je totiž moc krátký na to, abychomčetli knihy, které nás nebaví.

3 05.07.2021

Korektor
aneb iroinická sonda do duše korektora/redaktora/editora.
Osobně nemám moc ráda komiksy. Neptejte se mě proč, asi mám svou nesnášenlivost vůči komiksům (a e-knihám) zaktovenou do genetické výbavy (stejně jako malé uši a černočerný smysl pro humor, kterému jen málokdo rozumí),ale tenhle komiks mi naprosto a přesně sedl. Jak by taky ne, když jsem vystudovala bohemistiku a skoro patnáct let jse pracovala jako redaktorka a korektorka. Takže je jasné, že jsem se v komiksových stripech více než poznávala a smála jsem se tak hlasitě, že jsem si od svého drahého muže vysloužila ne zrovna málo káravých pohledů.
Tohle zaměstnání na vás zanechá nesmazatelné stopy a když se řízením osudu ocitnete na druhé straně (tam, kam míří přesné údery korektorských poznámek), začne vám být zatraceně horko. Nevím proč, ale já si při četbě představovala krutopřísně nesmiřitelný pohled Pavlíny Kajnarové s tepající žílou a tikajícím okem nad první korekturou Kroniky rodu Příšeráků.
Podtrženo a sečteno. Pokud se pohybujete ve světě knih, ať jako student/ka jazyka českého, pracovník v nakladatelství či autor, nebo jen hrozně rádi čtete, budete se královsky bavit.
Já měla Korektora půjčeného z knihovny, ale nutně si ho musím pořídit, aby mě ve dnech, kdy není zrovna veselo, pocvičil bránici.
Za mě deset smajlíků z deseti

3 20.06.2021

Roman Bureš: Planeta idiotů
Není Bureš jako Bureš aneb z tohohle Bureše si sednete na prdel. V pozitivním slova smyslu. Multižánrová jízda popisující velice netradiční počátek apokalypsy, který byste rozhodně nechtěli zažít výborně pracuje se současnými nejen politickými kulisami a rozehrává vtipnou a divokou hru, která čtenáře naprosto pohltí. V příběhu se prolínají snad všechny žánry - je temný a ponurý, vtipný, i smutný, a nechybí v něm hlubší linka vedoucí k zamyšlení.
Bureš je mistr vtipných a drsných hlášek a já si musím brzy obstarat další jeho knihy.
A ač by se mohlo zdát, že kniha byla napsána na objedávku, není tomu tak, protože jak sám autor v doslovu zmiňuje, zpracování příběhu vyšlo z noční můry. Osobně bychtedy nechtěla být v autorově hlavě :-)

11 17.06.2021

Tohle měl být nervy drásající thriller? Za mě bohužel veliké zklamání. Nesympatické postavy s nimiž jsem se mi nepodařilo ztotožnit a jeijchž chování mě spíš štvalo (hlavně dětinské chování hlavní vyšetřovatelky, která se i přes svůj věk 40+ chovala jako naivní puberťačka). Zápletka předvídatelná, vraha jsem jsem poznala snad hned.
Jako detektivka to bylo nemastné neslané, příliš doslovné, nic zde nebylo ponecháno pro fantazii čtenáře, nedozvěděli jste se nic zajímavého o postupech ve vyšetřování, o technikách policejní práce. Ani jako thriller u mě kniha neuspěla, protože autorce se nepodařilo ve mně vyvolat soucit s obětmi, které byly tak blbé a naivní, že jinak ani skončit nemohly. Neskutečně mi vadilo neustálé vracení se k osobním problémům obou hlavních představitelek. vcelku zajímavá byla vedlejší dějová linie a mrzí mě, že nebyl využit její potenciál. Plusem byly krátké kapitoly. Dalším autorčiným knihám se nejspíše vyhnu. Jdu si spravit chuť Planetou idiotů.

5 12.06.2021

Píseň severu od Michaely Merglové. Autorčina v pořadí třetí kniha je pokračováním její fascinující prvotiny Píseň oceli. Opět se zde setkáváme sprostořekým bardem Minangarem, kterému není žádná sukně cizí a hrdinným bojovníkem Cuchenanem, jehož tíží křivdy minulosti. Na počátku příběhu opět stojí drak, který sužoval údolí Colechu po celá dlouhá léta. Nyní je z něj mršina, hýbající se červy. A nad ní se sklání tajemný princ Símiran. Ačkoliv se objeví na začátku příběhu, jeho role je velmi důležitá. Jak by mohly jednotlivé kapitoly Písně severu navozovat dojem pohádky (Cuchenan, který musí vykonat tři úkoly pro čarodějnici, najít a zabít žábu na prameni), opak je pravdou. Příběh je mnohem naturalističtější, bitevní scény jsou epičtějšía motiv nenaplněné lásky tu již hraje naplno.
Knihu jsem hltala, ale když jsem dočetla ke konci, nemohla jsem věřit svým očím. "Nééé," chtělo se mi řvát. "Néé, prosím, tohle přece ne!" Takže doufám, že Míša Merglová dostane v práci dovolenou, aby mohla brzy dopsat trojku. Ona totiž vždycky nejdřív napíše konec a ten u dvojky byl prostě neskutečný. Málokterý fantasy příběh ve mně vylola tolik emocí. Smála jsem se slovním přestřelkám mezi Minangarem a Gaiou, takřka jsem nedýchala dojetím, či jsem netrpělivě obracela stránky, když se napětí dalo téměř krájet. A ten konec! Musela jsem si poslední stránku přečíst ještě dvakrát, abych uvěřila tomu, co je tam napsáno. A o tom dobré příběhy jsou, o emocích, které v nás, čtenářích, vzbuzují.
Za mě tedy jedenáct hvězdiček z deseti :-)

4 09.06.2021

Klasické fantasy meče a magie mi nikdy k srdci nepřirostlo. Ale prvotina Michaely Merglové můj chladný postoj k fantasy žánru zcela změnila. V příběhu se setkají dvě zdánlivě nesourodé dvojice mužů - prostořeký a užvaněný bard minangar, který nenechá na pokoji žádnou sukni a bývalý otrok Cuchenan, který pomocí bájného kouzelného meče skolí draka. A dobrodružství začíná. Svět je tu zabydlen postavami s krkolomnými jmény a nejen skrz jména z příběhu dýchá atmosféra irských vřesovišť a rázovitých obyvatel delavy. Setkáme se tu se skřetem, kamenným trollem, přadlenou osudů, nechybí zde napínavé souboje, ve kterých se tělními tekutinami rozhodně nešetří, vtipné slovní přestřelky, ale hlavně se v knize jako leitmotiv objevuje nenaplněná láska a pocit vlastní nedostatečnosti u obou hlavních postav. A jistá předurčenost či osudovost. Příběh vás chytne a nepustí a myslím, že výtečná psychologická propracovanost všech postav, které příběh zabydlují, mu rozhodně prospěla, protože jsou lidské, mají své chyby a pochybnosti, své vrtochy a slabé stránky a tak se s nimi může čtenář lehce ztotožnit.
za mě rozhodně deset bludišťáků z deseti a já se už nemůžu dočkat, až dočtu pokračování, kterým je neměné namakaná Píseň severu.

Lehounce pomalejší začátek může odradit děti, kterým není čtení vlastní. Jen kvůli tomu srážím jednu hvězdičku, protože jinak jsem z knihy byla nadšená. Čtenáře čeká epická jízda a krvavá řež s rozličnými démony a zásahy nádherných slovanských bohyň. Jedná se vlastně o klasickou pohádku, nádherně stylisticky zvládnutou, s perfektně propracovaným dějem a půvabnými popisy. mezi řádky nalézáme morální ponaučení o důležitosti odvahy, sepjatosti s rodinou, o důležitosti lásky a odpuštění. I když nejsem cílová skupina, shltla jsem ji jako malinu za jeden večer a brzy se určitě vrhnu na autorovu tvorbu pro dospělé. Doufám, že autor brzy napíše další knihu pro děti :-)

1 27.05.2021

Jasně, tahle knížka je úplně jiný level než Mlčení jehňátek a Červený drak. Působí na mě trošku způsobem, jako by si mistr hrůzy chtěl chvíli oddechnout a napsal si něco jen tak bokem pro radost. A protože už dlouho nic nevydal, tak mu tom nakladatel samozřejmě chňapnul. Nebylo to špatné. Ale bylo to dost prvoplánovité a šablonovité (hlavní hrdinka, který vybruslí ze všech nemožných situací až připomíná Terminátora, padouši jsou padouštější než vaše nejčernější noční můry). Trochu mi tam chyběl nadhled a větší psychologická rozpracovanost. Jako oddechovka dobrý, v příběhu je pořád cítit hrůza, škoda že hlavní záporák nedostal více místa. Vyloženě nezklamalo, ale ani nenadchlo.

2 26.05.2021

První kniha od Dana Simmonse, kterou jsem přečetla, a rozhodně ne poslední. Bylo to skvělé, napínavé, nervy drásající čtení, od něhož jsem se nemohla odtrhnout. Atmosférou mi trošku připomíná legendární Kingovo TO, což je jednak dáno hororovou zápletkou, a také obsazením hlavních hrdinů dětmi. Autor mistrně pracuje s klasickými dětskými strachy ze sklepa, z temných stínů, bubáků zpod postelí. Psychologie nejen dětských hrdinů, kteří pochází z odlišného prostředí, je velmi dobře propracovaná, jde vidět, že v ní autor použil svou dlouholetou pedagogickou erudici. Osobně jsem byla naprosto uchvácena úžasnými popisy, které dokázaly vyvolat až dechberoucí svíravý pocit strachu. Jen poslední třetina knihy, v níž se objevují oni původci strachu (nechci spoilerovat) , mi přišla lehoulince slabší, mnohem lepší bylo, když se strachy pracovalo s náznaky. Ale i tak to byl jeden z nejlepších hororů, které jsem letos četla.

7 12.05.2021

Knihy od Robina Cooka jsem hltala na střední škole a po opravdu dllouhé době (nechtějte vědět, jak dlouhé :-)), jsem se k nim opět vrátila. A byla jsem moc a moc spokojená. Děj krásně odsýpal a gradoval a napnutá jsem byla jak tanga. Vraha jsem sice natipovala už na straně 300, ale na čtviosti to lékařskému thrilleru neubralo. Robin Cook mi dluží několik nocí, kdy jsem se s bolavýma očima kradla temnou nocí do postele...

2 27.03.2021

Nádherná kniha. Bravurně napsaná bohatým jazykem přetékajícím příměry, kaskádami slov, přívaly přirovnání a prošpikovaná intelektuálními narážkami a francouzskými citáty. Vztah Lolity a Humberta Humberta není nijak nechutný či oplzlý, je lidský a nekonečně smutný. Ale skutečně to není jednoduchá kniha. Jak pro její slohovou pestrost a barvitý styl jazyka není opravdu pro každého. Přiznám se, že jsem ji četla několik měsíců a často jsem ji musela prokládat nějakými "lehčími" kousky. A například v době nemoci nebo velkého psychického vypětí jsem ji nemohla číst vůbec. Ne proto, že by mi byla proti srsti Humbertova zvrhlost, ale právě pro ten opulentní styl vyprávění. Nabokov je pro mě pan vypravěč a Lolita je psychologický a společenský román par excellence.

5 24.03.2021

Na to, že je kniha ověnčena cenou Edgara Alana Poe a opěvována mnohými kritiky, mě příliš nenadchla. kniha psaná z pohledu anonymního nájemného zabijáka, u kterého neznáme jméno, věk a v podstatě ani vzhled je taková ... nijaká. Když ji srovnám třeba s knihou Thomase Harrise Cari Mora, je Řezníkův učeň naprosto průměrná kniha. V některých příliš popisných pasážích o Las Vegas či úřednické práci na FBI jsem se dokonce vyloženě nudila. Je to takové ucourané, chybí spád, děj a adrenalin.
V každé kapitole se střídá postava, z jejíhož úhlu je příběh vyprávěn (zabiják kontra mladičká zaměstanankyně kriminálního úřadu), ale vzhledem k tomu, že oba tak rozdílní představitelé měli stejný styl vyjadřování, bylo občas dost těžké odlišit, o kom právě čtete. Za mě tedy horší průměr.

10.02.2021

(SPOILER) Tak tohle byl teda hukot. Sněgoňová vás drapne za koule a nepustí, dokud celou Amandu neshltenete (a to i v případě, že jste holka). Je to jízda plná krve, slizu a jiných tělních výměšků známých i neznámých a z použití mimozemského šneka jako boxeru jsem si málem ucvrnkla do textilu. Styl psaní má grády a nenechá vás ani na chvíli vydechnout, lepší než jednička a já se neskutečně těším na pokračování.

11 01.02.2021

Neskutečná jízda, vtipné, drsné, akční, prostě kulervoucí. Správná oddychovka v těžkých časech, kdy člověk nemá chuť si po přečtení knížky podříznout obě zápěstí. Přečetla jsem ji za dva dny, přetahovali jsme se o ni s manželem, který ji jako nečtenář dostal k Vánocům. Přečetl ji první a zamilovali jsme se oba dva. Já teda Kotletu platonicky miluju teprve od Undergroundu, ale že se mi do brunátlského řezníka zamiluje i manžel, to jsem nečekala. :-) Dokonce teď máme díky Operaci Thümell novou aktivitu, lovní fotbal jen o Legii. Trošku zábava pro nerdy,, ale skvělá!
Neskutečně se těším na pokračování!

11 26.01.2021

Knížka opravdu o hovně. Velkolepě a velkohubě pojatá kniha keců, která se dá shrnout do věty: "Přesťante řešit věci, které nedokážete ovlivnit."
Většinou se snažím knihy dočíst, dát jim šanci, ale u této "knihy" jsem se bohužel nedostala ani přes první kapitolu. A to se mi ještě nikdy nestalo.

Oddechovka přečtená za jedno odpoledne. Postavy jsou ale dost papírové a v podstatě se během děje vůbec nevyvíjí. Humor je takový prvoplánovitý. Ale jako knížka, u které se nemusí vůbec přemýšlet, jako takový malý vtipný bonobenk zas až tak špatná není.

5 16.01.2021