Madla81 komentáře u knih

(SPOILER) Musím říct, že jsem od knihy neměla velká očekávání, ale musím říct, že jsem byla velice mile překvapená. Příběh měl spád, děj, který mě ihned vtáhnul a nepustil a nutil mě obracet stránky dál a dál, až do trpkého konce. Moc se mi líbilo střídání časových perspektiv, ve kterých se čtenář dozvídá motivy vrahova jednání, ukryté v smrdutém hrobu dětství plném strachu z despotického otce, POZOR SPOILER!: sebevraždy matky, který z něj vlastně onu neskutečnou zrůdu udělal.
Pokud máte rádi knihy na motivy skutečných událostí, budete se tetelit blahem, i když slovo tetelit není úplně to pravé slovo. spíše se budete znepokojivě ošívat, jako by po vás lezly tisíce atisíce drobných červíků. Moc se mi líbila zápletka s motivem "omítkových lidí" , autor krásně pracuje se zákládními lidskými strachy, dovedeje je perfektně popsat a rozvířit tak, že mě při večerním čtení na záchodě vyděsila červená kontrolka kotle.
Příběh byl vystavěný opravdu velmi dobře, nejednalo se v něm jen o popis nechutných scén, tak jak jsem se původně obávala.
Jediné, co mě osobně trochu vadilo, byly mnohdy až přemrštěné dialogy dospívajících hlavních hrdinů a jejich naprosto stupidní chování, které z nich dělalo lovnou zvěř na první dobrou. Ale hormony jsou hormony, to je fakt. Co ale oceňuji bylo, že autor text nezapleveloval básnickými výrazy a a že dialogy byly opravdu uvěřitelné a odpovídaly věku a charakteru hrdinů. Ke konci knihy mi přišlo trošku přemrštěné chování Lucie, ale zase chápu, že to měl být autorský záměr, který by spojil dvě roviny příběhu. Jen mi to přišlo trošinku křečovité. Naopak se mi moc líbil charakter Attily, který nebyl čistě černobílý, a byl opravdu výborně napsaný.
Ale jinak musím říct, že jsem byla příjemně překvapená a teď si vlastně říkám, jestli nejsem divná, když se mi tahle brutální knížka tak líbila.:-)

4 28.04.2022

Opět přečteno jedním dechem. A opět nás čeká kulervoucí (teda tady spíš pérarvoucí) zábava plná kultovních hlášek ze Star Wars a mého oblíbeného Červeného trpaslíka, děj osvěžují jako emzácké kakao, nečekaných zvratů je tu habakůk a dokonce je tu umně ukryto poselství. Posleství, že i když jste totálně v prdeli a někdo drží vaše mužské nádobičko v rukách a rozhazuje u toho velice ostrým nožem, tak i tak existuje nějaká naděje. Protože i slovo beznaděj má v sobě naději.
Chvíli jsem uvažovala, jestli dát jen čtyři hvězdy, protože začátek se mi zdál lehoulince pomalejší, jenže po krátkém odložení, kdy mi bylo čtení znemožněno, jsem zjistila, že nad těmi pomalejšími pasážemi, které ilustrují Moravcův vnitřní život a nastavení přemýšlím, a že se mi vlastně moc líbí i ty jemné dějepisné vsuvky. Nečekala bych, že se něco naučím ze space opery :-)
Lord Mrdák a kapitán Bouchač to tu schytávají víc a nemileji než v jakémkoliv z předchozích dílů, z polské profesorky jde občas až strach, stejně jako z Guissepeho (a ne proto, že se bojíte, že vám načurá do separátu). Poslední jmenovaný se vybarvuje kladně a já se nesmírně těším na pokračování, protože ten závěr, sákryš, ten závěr mi nedá spát!

15 25.04.2022

Jsem fanouškem fantastiky, ale občas si od ní odskočím do méně probádaných vod. A Ve stínu války jsem si přímo lebedila. Mistrně vyprávěný příběh o lásce a zradě popisovaný středověkou optikou mě moc bavil. Autorka tu umně pracuje s krajovými pověstmi, které zdařile a realisticky v příběhu zapracovává. Při čtení mě pokaždé potěšilo, když jsem dle popisu poznala zámek Jánský vrch, zříceninu u Račího údolí, čertovu kazatelnu adalší velmi dobře známá výletní místa. Autorka jim v knize dává duši a život.
to stejné platí i pro množství postav, zabydlující rozvětvený historický příběh. Každá z osob je tu velmi dobře psychologicky vykreslena, žándá z nich není znázorněna jen negativně či pozitivně, mají své silné i slabé stránky, jsou prostě lidští a uvěřitelní. Postavy navíc svým chováním odpovídají i zvolenému období a jde vidět, že si autorka dala se studiem doobvých reálií opravdu hodně práce. Výborná kniha!
Moc mě bavilo i střídání prespektiv jednotlivých postav, díky ní měl děj spád a nenudil.

4 19.04.2022

Tahle knížka vážně není prokaždého. Bizarní skládačka humoru a horroru psaná z pohledu trpaslíka se však čte lehce a výborně. Zpočátku příběhu jsem se lehce ztrácela, ale během čtení jsem se velmi rychle zorientovala a držela jsem pěsti hlavnímu hrdinovi, trpaslíku - pardon gnómovi Odonovi a jeho pátrání po milované trapsličí těhotné družce. Trpaslíkovy eskapády se mísily s příběhy podivně zvrhlého profesora a jedné ještě podivnější matky, aby mě následná třaskavá směs humoru a hororu neustále nutila obracet stránky. Když už si myslíte, že víte, jak to celé dopadne, obrátí autor vše naruby, čtenářův žaludek nevyjímaje.

8 06.04.2022

Tahle neskutečně zvláštní novelka mě moc bavila. Samozřejmě mě navnadila už nádherná, lehce eroticky pojatá obálka, která zcela souznila s eroticky pojatým příběhem, který jakmile jsem začala číst, byla jsem ztracena. Příběh plyne jaksi snově, nehmotně, jako v lehkém kouřovém oparu. Myslím, že mužští čtenáři plně nedocení všechny jeho kvality, protože ženské téma knihou plně prostupuje. Osobní rovina příběhu dávala tušit, že ani autorčin život nebyl jednoduchý (i když se mi osobně příčí vztahovat příběh na život autora), v tomto případě mi můj úsudek potvrdil i doslov.
Fantastické téma bylo do příběhu přmícháno s citem a ústrojně. A rozhodně klobouk dolů nad překladem všeho toho botanického názvosloví, Roman Tilcer je opravdu mistrem svého řemesla. Jako celek je Tráva velmi zvláštní počin odhalující touhu člověka po lásce, touze a něze, po útěku od vzpomínek, které bolí a zařezávají se vám do duše jako stonek ostřice. Moc se těším na další počin nakladatelství Medusa.

7 03.04.2022

Miluju povídky a miluju horor. A obého je naštěstí plné malé české nakladatelství Golden dog. Na tuhle českými autory nadupanou antologii jsem se velice těšila, ale zároveň jsem se po velice dobrých recenzích bála, abych nebyla zastižena syndromem zklamaného očekávání.
Bohudíky se tak nestalo. Úvodní slovo Martina Jirouška čtenáře příjemně přivábí a hned první povídka z pera Miroslava Pecha čtenáře přiková ke stránkám. Zuby jsou klasickou upířinou, majestátně napsanou, s atmosférou horkou jako čerstvě tekoucí krev a mrazivou jako lednový sníh. Po Zubech přijde na řadu další brilantní povídka Otomara Dvořáka, kterou je trampský Hagen, hrající si s pověstmi a imaginací rotztoužených puberťáků bažících po svobodě. Už po druhé povídce jsem si říkala, že už to sakra nemůže být lepší, ale Hlad Vladimíra Pospíchala mě utvrdil o opaku. Výborně budovaná atmosféra, pomalu houstnoucí děj, to vše zabalené do velmi reálných kulis. U této povídky budete mít ohromné nutkání nachystat si velkou svačinu, aby pak v závěru textu došlo k jejímu odložení. Velmi syrové popisy, velmi autentická atmosféra a za mě nejlepší povídka z celého souboru. Po Hladu přišel na řadu pro mě lehce rozvleklý Revenant Rappolštejnský. Pokud máte rádi histoirická témata, pomalu se odvíjející hrůzu, bude to pro vás to pravé. Za mě byla jediná tato povídka až příliš rozvleklá a popisná. Nevadí. Náladu mi zlepšil Hagen Otomara Dvořáka, neotřele zpracovávající duchařské téma. Prostě jsem byla unešena. Jako další naprosto výbornou povídku musím zmínit Autobus Anny Šochové, který mi velice imponoval až básnickými popisy a mrazivou atmosférou děsivě odtržené Aše. V autorčiných popisech se prolínala hluboká znalost lidství a dalo by se říct, že tu smutek tu kapal z každé stránky. Opravdu precizní práce! Skvělé bylo i zpracování městské legendy kolem Nuseského mostu od Pavla Renčína, zabydlené spoustou roztodivných živých či mrtvých postaviček. Moc se mi líbilo celkové ladění sbírky, v níž se střídají povídky historické s těmi novodobými, různé styly a žánry a jako malý bonus je ke každé povídce přidán i medailonek autora či autorky. Přiznám se, že první jsem si vždycky přečetla medailon a až pak jsem se vrhla na danou povídku. Závěrečná povídka Synek tuto velice povedenou antologii zdařile uzavírá a já se jen můžu těšit na další podobně laděnou povídkovou sbírku. Původně jsem chtěla dát hvězdičky jen čtyři (přeci jen mi úplně nesedl předlouhý Revenant Rappolštejnský), ale za zpracování celé antologie, za kresby ke každé povídce a za zajímavé autorské medailonky sem prostě musím prásknout plný počet.

9 24.03.2022

Zpočátku jsem byla nadšena, jak se Miroslavu Mackovi podařilo napodobit styl čtenáři tak oblíbeného Jirotkova humoristického románu. Jenže mé nadšení netrvalo dlouho. V každé kapitole se odkazuje na snad všechny detaily z původního saturnina, což od poloviny knihy působí velmi únavně, až jsem měla chuť toto dílko odložit, jak mě to neustálé opakování iritovalo. Děj příběhu je v podstatě stejný, stejná parta (plus podivnými nevtipnými průpovídkami hýřící novomanžel tety Kateřiny) tráví letní dovolenou v dědečkově sídle, podniká odtud výlety. A neustále se vzpomíná. Postavy se tu vlastně nevyvíjí, krom Milouše, který ztrácí svou blazeovanost šviháckého mladíka a po zapřažení do práce se zamiluje a nakonec se z něj vyklube docela sympatická vedlejší figura, navíc s básnickými sklony. Ano, občas se mi zvedly koutky v pobaveném úsměvu, ale jinak šlo o naprosto zbytečně nastavovanou kaši. A ilustrace? Brrr. Ztvárnění slečny Barbory, na kterém vypadá jako ošetřovatelka Annie Wilkisová z Kingova románu Misery nechce zemřít, Saturnin vypadající jako žabák přišláplý na rozpálenou vozovku, děkuji ne. Raději knihu. Ovšem jinou.

13 10.01.2022

Smích skrz slzy, takto by se dala stručně charakterizovat útlá novelka belgického autora, která v humorném oblaku čtivě a ironicky komentuje středostavovský způsob života a moderní dobu přehlcenou komunikací. A tak se jeden starý muž, knihovník a milovník latiny, rozhodně, že toho všeho má už dost. Má dost své ženy. Má dost práce na domě a zahradě. A tak začne předstírat Alzheimerovu chorobu. A čtenář je tichým svědkem jeho pečlivě připravených zmizení, podaných velmi sugestivně a komicky.
Méně komická je pak realita v domovu pro seniory, do něhož je hlavní hrdina "konečně" umístěn. I zde je trudné pomalé umírání komentováno se seversky černým humorem, nechybí zde pointa v odhalení dalšího přežívajícího senilního starce, a humorné výpovědi tu střídají zamyšlení nad společností, vztahy, stářím a smrtí. Dcera, která až poprvé ve svých čtyřiceti mluví s vlastním otcem na rovinu, protože ví, že ji nevnímá. Manželka, která mužovu nemoc vnímá jako zradu na vlastní osobě, protože ji opouští jeden jediný člověk, kterého mohla (byť jen slovně) ovládat a jemně tyranizovat.
Bravurně napsané a mě je už teď jasné, že se k této knize budu často vracet.

5 03.01.2022

Tak tohle je jedna znejvydařenějších sbírek české a slovenské sci-fi a fantastiky. Už u první povídky Romana Bureše jsem se nehorázně bavila a až na jednu povídku (Dostihy a sázky) mě všechny texty extrémně bavily. Sbírka je skvěle koncipovaná, mísí se tu jména známá s těmi ne příliš známými, zábavné kousky tu střídají povídky temné jako svědomí Andreje Babiše, to vše zahaleno dusivým oblakem sexu či jemným oparem pableskující romantiky. Každý (snad krom puritánů a jeptišek) si tu najde příběhy, které ho potěší, pobaví, či lehce znepokojí nebo vyděsí. Paleta příběhů je skutečně pestrá a nápady mnohdy opravdu bizarní. Já se bavila skvěle a přeju téhle sbírce jen to nejlepší. A jsem strašně ráda, že v tuzmeských vodách máme tolik fantastických spisovatelů a spisovatelek.

6 01.01.2022

Perfektně napsaný svět, který funguje i jako samostatná kniha, i když si ho samozřejmě užijete víc, když znáte jedničku, tedy Město v oblacích. I v Zemi v troskách není hlavní hrdina černobílý, ale vláčí s sebou své pocity, hříchy a viny jako těžké brnění. Postavy jsou skvěle psychologicky zpracovány, v příběhu je jich tak akorát, abychom se v nich neztráceli a aby byl román správně zabydlen. Napětí graduje už po pár stránkách, až je atmosféra takřka nedýchatelná. I v niternějších polohách, v nichž hrdinové řeší své viny, své obavy a svá selhání, je autorka naprosto pevná v kramflecích. Svět v troskách je místo plné nebezpečí, hrůzy a děsu, ale ti nejhorší z nejhorších, trestanci, nad nimiž ostatní v lepším případě jen pozdvihují obočí, hledají na povrchu Naději. A nebojí se pro ni obětovat ani vlastní život.
Země v troskách je vskutku ponuré čtení plné krve, čvachtajících vnitřností a lepkavé krvomízy skvěle popsaných mimozemských oblud, ale i vážnějších témat pracujích se strachy a obavami knižních hrdinů. Hltala jsem každé slovo, každou větu,každou stránku. Ke konci jsem už téměř nedcýhala a neskutečně se těším na pokračování!

13 30.11.2021

Týý vogo a týý brďo! Začátek je pozvolný, protože je potřeba dostatečně vykreslit životně působící postavy a život v podivném městě čnícím nad zemským povrchem, který je kvůli blíže nespecifikované katastrofě neobyvatelný. I přesto jsou zde lidé hlásající Návrat na zem. na ty si došlápne nejlepší vyšetřovatel Politu, mimochodem pěkný hajzlík, ke kterému těžko můžete vzhlížet jako k sympatickému hrdinovi. I přesto se autorce podařilo neskutečné, protože tomuhle týpkovi s minulostí temnější než noc, budete držet pěsti a fandit mu v jeho boji o záchranu císaře, města v oblacích a Liese. V té knížce je všechno, skvěle propracovaná psychologie postav, uvěřitelně popsané souvislosti (neskutečně se mi líbily úryvky technickcýh zpráv, deníků vynálezce, různé zprávy, které knize dodávaly ten pravý punc autenticity), děj našlapaný akcí neuvěřitelně rychle odsýpal, hlavní hrdina se brodí krví a jinými nechutnými tekutinami, ale najde se zde i místo pro motiv neopětované lásky, občasné záblesky škádlení, které mě neuvěřitelně bavily a oživovaly mnohdy temný děj knížky. k Městu v oblacích se zkrátka budu ráda vracet, protože to není žádná bezduchá post apo vyvražďovačka, ale parádní plnokrevný román. Moc se těším na Zemi v troskách!

10 05.11.2021

Toto dílko lze hodnotit velmi obtížně. Z počátku mě různorodost a syrovost zápisků fascinovala a bavila. Styl autročina psaní byl barvitý a osvěžující, ovšem od půlky knihy pro mě začal být zvolený styl spíše obtížný a dělalo mi problém se do stále se opakujících témat chtíče, jídla,, smrti, sexu a chtěné neplodnosti začíst. Autorkou zvolený styl mi připadal jako nucená póza a já se přiznám, že jsem několikrát knihu odložila, abych se k ní s přemáháním znovu vrátila, ale protože od poloviny Katalpa stále jen variue již řečené, knihu jsem odložila definitivně. Jako čtenář jsem měla problém udržet se zvolenou formou pozornost, snad kdyby autorka zvolila klasičtější formu zápisků, byla by kniha stravitelnější. Vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu, je kniha zajímavá zvolenou formou a tématy, ale mě bohužel nenaddchla. Vzhůledem k tomu, že jsem nedočetla, tak nehodnotím a jsem zvědavá na další autorčiny knihy.

Nádherně plnokrevný thriller, který mě od první stránky chytnul a nepustil. Krátké a výstižné kapitoly vyostřují děj až do šokujícího a absurdního finále, v němž o krvavé stříkance a nechutné mrtvoly není nouze. Pokud nemáte slabý žaludek, zbožňujete napětí a akci, budete v sedmém nebi. Hlavní postavou je tu navíc sympatický samotářský knihomol a jednotlivá literární díla a postavy se příběhem proplétají jako tenká červená niť. Závěr je drásavý a poměrně dost nečekaný, avšak nepostrádá logiku, protože ho lze vytušit ze střípků zanechaných v příběhu.
Žánrově je kniha nezařaditelná, protože se pohybuje v širokém rozpětí od detektivky přes psychothriller a závěr se rozjíždí v nefalšovaním horrorovém duchu.

7 18.10.2021

Vítejte v New Yorku roku 1896. Městě plném špíny, chudoby a propastných rozdílů. Ve městě plném náleven a bordelů, ve kterých můžete za sumu téměř symbolickou ojet cokoliv, co je zrovna libo. A v tomto městě právě řádí vrah nezletilých prostitutů. Chlapců, kteří se kvůli svým "klientům" oblékají a malují jako dívky. Jenže takovéhle "zkažené" děti nikoho nezajímají. Nikoho, krom nového šéfa newyorské policie, budoucího prezidnta Theodora Roosewelta. ten vytvoří tajný vyšetřovací tým složený z kontroverzního psychiatra doktora Kreizlera, který je jedním z prvních moderních amerických psychiatrů, první ženy zaměstnané v policejních složkách (kde má funkci sekretářky), neortodoxních bratrů - kriminalistů a bývalého novináře.
Bylo to zajímavé. Takové dějiny kriminalistiky a moderní psychiatrie. Ve vysvětlovacích pasážích ohledně zasvěcení čtenáře do prostředí a situace jsem bývala občas lehce znuděná, stejně jako při zbytečně dlouhých popisech různorodých zákoutí rychle se rozrůstajícího New Yorku. Velice se mi líbil ženský elemnt v osobě Sáry, emancipované doběstačné ženy, která jako by ve svých názorech předběhla celé století. Psychiatr doktor Kreizler mi přišel jako prototyp vševědoucího detektiva typu Sherlock Holmes, ale s velmi lidským charakterem zatíženým obtížným dětstvím s despotickým otcem. Moc se mi líbilo psychologického profilování pachatele, na jehož základě byl zprvu zcela neznámý pachatel odhalen.
Některé pasáže se četly obtížněji a občas jsem ztrácela pozornost, ale jako celek byla kniha velmi zajímavá a čtivá.

6 30.09.2021

Opět depresivně depresivní Hanišová ve své krystalicky čisté podobě. Jak já hlavní hrdinku, sobeckou a do sebe zahleděnou Julii, nesnášela. Měla jsem chuť ji profackovat, aby se probrala. Její plytkost a zaměřenost na sebe samotnou, na vnější pohled, se mi neuvěřitelně hnusil. Nebyla mi sympatická od první stránky a s každou přečtenou stránkou se mé antipatie jen zvětšovaly. Občas jsem knížku musela odložit, protože tolik přetvářky, zla a lží jsem prostě na jeden zátah nedávala. I přesto nešla kniha odložit. Je čtivá, výborně napsaná, vtáhne vás do děje a naprosto pohltí. Jen se mi zdála až moc temná a bez jediné skulinky naděje.
Anežka, nechtěné dítě, vyhandlované jako koza na kábulském trhu, je terčem šikany, jak od učitelek ve školce, tak od dětí a její matka jí beze slůvka podpory jen cepuje dál a dál, aby dívka náhodou nezapadla do představy o minoritě, ke které náleží. Anežka neví nic o svém půvdou, dozví se o něm náhodou, i přes všechny strašné věci, které se jí stanou, jsou její pubertální útěky jen malými akty vzdoru, které však netečná Julie bere jako všepohlcující zklamání. Anežce se nevyhne nic. Fyzické napoadení ze strany rasistických spoluobčanů, sexuální napadení od spolužáků a hlavně všeprostupující chlad a netečnost ze strany matky, která dá jen na vnější slupku a nejvíc řeší "co by tomu řekli sousedi". Julie byla tak zahleděná sama do sebe, že jsem jí ze srdce přála rozpad jejího světa a osobnosti. Po přečtení některých kapitol jsem měla chuť obejmout vlastní děti, pochovat koťátko a sníst celou čokoládu, abych se uklidnila.
Je to drásavé, temně psychologické čtení a není v něm ani světélko naděje. Pro ten bezbřehý pesimismus dávám o jednu hvězdičku méně, protože i když Hanišová umí výbornou psychologickou perokresbu, Anežku dle mého názoru napsala až příliš jednostranně a nemilosrdně.

10 27.09.2021

Tahle knížka byla neuvěřitelně čtivě napsána. Sledujeme v ní vzájemně propletené osudy michal, Denisy a Vojtěcha, které se v průběhu knihy neuvěřitelně proplétají a spějí k neodvratnému finále, z něhož mrazí v zádech. Již v dětství všech tří protagonistů je cosi podivně děsivého a patologického, co postupně prorůstá jejich životem a pomalu ho mění v noční můru. Mě jako ženu nejvíc zasáhl osud Denisy, jejíž zprvu nevinné působení v baru v Anglii se zvrhlo v tu nejhorší sexuální otročinu, jejíž popisy si nezadají se žánrem slasheru. Po dočtení těchtokapitol jsem většinou musela jít obejmout děti nebo rozečtenou kapitolu odložit a jít se vydýchat. Taková to byla síla. A to nejsem žádná křehotinka. bylo to rychlé, drsné a naturalistické. Po přečtení jsem v sobě ještě pár dní nosila neurčitý pocit jakéhosi pošpinění, což znamená, že autor odvedl řemeslně výbornou práci a napsal opravdu naturalistický velmi přirozeně plynoucí příběh o novodobých gangsterech. Fakt klobouk dolů!

10 15.09.2021

Po Planetě idiotů další úžasný román z pera Romana Bureše. Tentokrát nás děj románu zavede do zdánlivě idilyckého místa za Zdí. Idylické by však toto místo bylo možná ve středověku, který popisovaná realita velmi věrně napodobuje, ačkoliv se děj románu odehrává v létě roku 1979. Zaostalou vesnici s jedním velmi výjimečným chlapcem vede tvrdou rukou rychtář. Mezi nejužívanější tresty tu patří pranýř. A trestá se tu hojně. nacházíe se totiž ve světě, ve kterém druhou světovou válku vyhrálo nacistické Německo. A podmanilo prakticky celou Evropu, vyjma Irska a Norska. Ti, kteří nejsou čistočistí Árijsi nebo nemají správné ideové smýšlení, jsou tvrdě trestáni a přesídlováni za Zeď. Na ohromné pláně bývalého Ruska, kde vše živé bylo vyhlazeno atomovými, chemickými a biologickými zbraněmi. V první části knihy se setkáváme s neobyčejným chlapcem, který má velmi výjimečné nadání. Takové, které může zničit celou Říši.
Jedná se vlastně o metaromán, protože příběh je doplněn věrohodnými citacemi z Wikipedie, které čtenáře uvedou do patřičného obrazu. Do reality, z níž mrazí v zádech. Říši nešlo odložit. Hltala jsem každý odstavec, každou stránku a Roman Bureš je tímto přímo zodpovědný za dvě téměř úplně probdělé noci, protože jsem knihu prostě nedokázala odložit. Kniha není příliš vhodná pro osoby se slabým žaludkem, protože líčení nacistických vyslýchacích metod optřáslo i tak otrlou osobou, jako jsem já. Nicméně jsem naprosto nadšená a Roman Bureš se tímto zařadil mezi mé nejoblíbenější spisovatele. Pokud milujete napětí, rychlý spád děje, nevadí vám nějaké ty mrtvoly a zvrhlé popisy, budete nadšeni. Postavy jsou zde skvěle a velmi uvěřitelně zachyceny, dějová linka je logická a až příliš uvěřitelná, dialogy nešustí papírem a obě části knihy do sebe po přečtení zcela jasně zapadnou. Takže pokud hledáte originální a neotřelou knihu, vrhněte se na Říši, rozhodně nebudete zklamaní.

9 30.08.2021

Snad jako všichni, i já jsem nejprve shlédla kultovní film Mlčení jehňátek s Jodie Fosterovou a Antony Hopkinsem. Ten film je úžasný.Až mnohem později jsem se dostala ke knižní předloze. A byla jsem naprosto unešená. Do filmu se totiž nedá vecpat všechno a v knize je toho tolik. U ironicky vtipných promluv doktora Lectera ke Clarisse Starlingové jsem se normálně nahlas smála (já vím, jsem divná). Všechny postavy jsou v knize vylíčeny krásně komplexně a psychologicky velmi přesvědčivě, hltala jsem každé slovo a každou větu a přečetla jsem ji za dva dny! Takže pokud máte rádi mrazivě děsivé čtení, nevadí vám občasný popis nechutností a není vám cizí ironický humor, určitě si Mlčení jehňátek přečtěte. Vůbec nevadí, že znáte film, kniha je prostě ještě o řád lepší.
Za mě: jedenáct hvězdiček z deseti

8 26.08.2021

Nebylo to úplně špatné, ale Trhlině se příběh bohužel nevyrovnal. Začátek byl napsaný velmi poutavě, psychologicky skvěle vypracovaný popis hlavního hrdiny vystresovaného vzpomínkami na "něco" strašného z dětství, návratem do rodného městečka a zkušenostmi, které jej k tomuto návratu nutily. Téma slovenských jezinek bylo zpracováno opravdu poutavě, ale vadily mi neustálé repetice. V každé kapitole se hlavní hrdina vracel k oněm děsivým událostem a ty pak pro mě osobně ztrácely stálým opakováním strašidelnost. Postavy Bohuše, Hany a Ota mi přišly napsané troišku navíc. jako by si autor až později uvědomil, že "sakra, mám tam jen Jožu, budu potřebovat další postavy, abych je obětoval." Strach navíc stále pracuje s obdobným paradigmatem jako Trhlina - ztrácení se na známém místě, pocit ztráty sluchových vjemů. Ale jako celek se kniha četla příjemně a rychle, jen ten pocit po dočtení nebyl tak mrazivý jako u Trhliny.

5 25.08.2021

Kristýně Sněgoňové se podařilo napsat krásný žánrový horror. První polovina byla lehounce odpočinkovější, což bylo jednak dáno tím, že se jedná o sérii, kdy se však jednotlivé díly dají číst jako samostatné knihy, takže je logické, že na začátku dalšího příběhu musí být určité shnrutí předchozího děje. A za druhé: v příběhu bojují o přežití v nehostinném vesmíru lidé a ne roboti, a proto je jasné, že nemohou jít hned z akce do akce. Hlavních rolí ve trojce se svěle zhostil Lord Mrdák a Kapitán Bouchač, kteří na ostře sledované vesmírné skládce hledají v lodi plné emzáckých mrtvol ... klobouk. Pro slepici. Vesmírnou slepici. Od tohoto okamžiku se rozehrává temná a děsivá hra o přežití. Autorce se úžasným způsobem podařilo zachytit tísnivou atmosféru plnou strachu a bezmoci při putování neznámou vesmírnou lodí zaplavenou mrtvolami a děsivými monstry. Velmi příjemně napsané pokračování dává vědět, že se můžeme těšit na další a další překvapivé díly, protože autorka se umí v ranku sci-fi pohybovat s grácií a elegancí a dokáže čtenáři nabídnout i hezky ponuré horrorové počtení. A já už se nemohu dočkat čtverky a vůbec dalších dílů, protože netuším, kam nás povedou. A proto je to taková zábava :-) A pověstnou třešničkou na dortu jsou úžasné ilustrace z deníku profesorky Danky Krasinski.
PS: Doufám, že si tohoto kousku všimnou zahraniční filamři, prootže dámy a pánové, kam se hrabe Vetřelec!

12 23.08.2021