Mabie

Příspěvky

ListopádListopádAlena Mornštajnová

To zase byla jednou síla! Pochmurné, mrazivé čtení, ze kterého je člověku zle a přesto se nemůže odtrhnout.
Autorka stručně shrnula dění před rokem 1989 a pak navázala smyšlenou, ponurou částí, odehrávající se převážně ve vězení nebo ve speciálním dětském domově, kde je vychovávána nová generace uvědomělého socialistického člověka. Děsivě realistická představa, že by režim pokračoval a socialismus by směřoval k světlým zítřkům po boku Sovětského svazu, v autorčině fikci znamenal nejen, že děti byly násilím odebírány nespolehlivým rodičům, lidé byli za své prozápadní názory zavíráni na desítky let do vězení, standardem se stalo udávání a donášení, ale i obyčejná důvěra mezi nejbližšími byla nedovolený přepych.
Většina z nás, kdo jsme tu dobu zažili, se určitě alespoň jednou zamyslela nad tím, “co by bylo kdyby nebylo”. Z toho, jak svou alternativu možného vývoje popsala Alena Mornštajnová mrazí, ovšem některé momenty jsou pro mne jako mámu (a nebo dceru) prostě naprosto nepředstavitelné.
Po dočtení knihy mám pocit jako po probuzení z noční můry - naštěstí ta čirá hrůza byl jen zlý sen. Přesto to budu muset ještě nějaký čas vydýchávat.

P.S.
Díky jaroiva za komentář
“…naše dnešní doba jednou bude historií a ukáže se, jací jsme byli”.
a
monulam “Dnes je pro nás strašné omezení zavřený obchod a rouška což je smutné.”

14.07.2021


Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůSpolek přátel krásné literatury a bramborových koláčůMary Ann Shaffer

Páni, to bylo něco! Nejlepší kniha po mnoha letech. Nevěřila jsem, že kniha, tvořená jen z dopisů může být tak čtivá, tak dojemná a tak lidská. Mám chuť svůj komentář zaplnit samými vykřičníky :-).
Knihu jsem si na základě recenzí chtěla koupit už asi před 2-3 lety, ale byla nesehnatelná, jediná nabídka v bazaru byla za 850,-Kč, což mi přišla nemravná cena. Proto díky za nové vydání!
Kniha je zároveň smutná i veselá a přitom tak laskavá. Každý si může najít to své - poučení o nepříliš známé historii, pár romantických příběhů, laskavý humor a samozřejmě odkazy na zajímavé knihy. Prostředí, kde se hladoví lidé scházejí a diskutují o knihách mě očarovalo a popis ostrova Guernsey zarámoval všechny postavy i postavičky s jejich příběhy a já je považovala za své přátele. Díky za komentář od ModráLaboratoř - přesně tak to cítím, žádné klišé ani fráze není moc nadnesené. Bylo to nesmírně osvěžující a jsem smutná, že jsem dočetla a už není další dopis, který by mě dojal, rozzlobil nebo rozesmál.
DOPORUČUJI a dala bych i více než 5 hvězdiček.

07.09.2018


Žítkovské bohyněŽítkovské bohyněKateřina Tučková

K této knize jsem se dlouho odhodlávala - odrazoval mě název, který mi zněl tak trochu jako valentýnka. Mýlila jsem se a jsem moc ráda, že jsem ji nakonec otevřela - je to Kniha s velkým K a určitě stojí za přečtení. Dozvěděla jsem se spousty nových informací o minulosti bližší i hodně vzdálené. Příběh je výborně vystavěný, postupně graduje a třebaže děj je poměrně složitý (a s velkým počtem postav), téma si to zaslouží. Líbilo se mi i střídání dějových linek, plasticky vykreslené postavy i množství dobových dokumentů, což v celku vytvořilo naprosto věrohodné prostředí z něhož mi bylo občas hodně úzko. Před autorkou smekám, odvedla výbornou práci, přinesla autentický příběh, kde mě nakonec naprosto zaskočil závěr.

29.06.2020


HanaHanaAlena Mornštajnová

Výborná kniha, která by měla být povinnou četbou, aby hlavně ti šťastní, kteří válku nezažili, měli informace "jak to vlastně bylo".
Děsuplné vyprávění, kniha ve mě zůstala zaseknutá a nemohu ji dostat z hlavy.

09.05.2018


Vyhnání Gerty SchnirchVyhnání Gerty SchnirchKateřina Tučková

(+ SPOILER) Uf, to tedy bylo něco - silné, syrové a traumatizující vyprávění. Styl psaní se mi líbil, byl velice autentický a autorka pro mne otevřela jednu kapitolu naší historie, kterou jsem neznala.
Příběh se mi četl velmi dobře, ale přitom těžce a knihu jsem si musela dávkovat, protože od smrti Gertiny matky to byla jedna hrůza za druhou - znásilňování otcem, bída, hlad, bombardování, pochod, dřina, šikana, roky zoufalé snahy o důstojný život a přitom to bylo jen přežívání. Autorka popisuje vše tak věrohodným a sugestivním jazykem, že máme pocit, jako bychom tam byli. Příšerně depresivní, ale je to naše historie a každý by se s ní měl seznámit.
Není to žánr, který bych cíleně vyhledávala, ale za mne se jedná o jedno z nejlepších děl současné literatury a dotýká se nejen tématu viny a odpuštění, ale hlavně paměti národa. Protože “národ, který zapomněl svoji minulost, je odsouzen ji znovu opakovat”.
Kniha ve mě zůstane ještě dlouho rezonovat a jsem ráda, že jsem ji mohla číst.

06.04.2021


NastereaNastereaPetra Stehlíková

Jsem tak zklamaná - čekání na další díl bylo dlouhé a jeho kvalita oproti předchozím dvěma dílům je výrazně pod mým očekáváním. Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, odkládala jsem ji, děj mi přišel zmatený, postavy nevěrohodné, celé to bylo zbytečně popisné, jako by to ani nebylo pokračování série, kterou jsem předtím tak hltala. Zhruba za polovinou knihy se sice děj trochu rozhýbal, ale i nadále tu byla spousta věcí, které v předchozích dílech nebyly ani náznakem - neustálé omílání hádanek, tajemství, záhadných čísel… v celé knize bylo vlastně více zamotaných situací než řešení a posun v ději za celou knihu skoro nula. Často jsem se ztrácela a překombinované konstrukce napoprvé nechápala (myslím, že toto zaznělo i v jiných komentářích), takže myslím, že jednodušší linka by byla ku prospěchu jak kvůli čtenářům, tak kvůli příběhu samotnému.
A úplně nejotřesnější v celé knize mi připadá Ilanina do zblbnutí se opakující nadávka “do prasečí řiti” - opravdu trapné, devalvovalo to hodnotu textu i samotné hrdinky.
Kdyby toto byl první díl, nikdy bych po druhém nesáhla.

10.06.2021


Prvok, Šampón, Tečka a KarelPrvok, Šampón, Tečka a KarelPatrik Hartl

Krizi středního věku a syndrom vyhoření dokázal autor popsat s takovou nadsázkou a tak vtipně, čtivě a výstižně, že si až po chvíli člověk uvědomí, ze je to také příběh o vztazích mezi lidmi, špatné komunikaci a osobních hodnotách. Samozřejmě vše je trochu přehnané, ale občas tak život funguje.
Mám ráda mužský humor, proto mne nepobuřovaly ani vulgární výrazy, nespisovný jazyk nebo téma. Některé scény považuji za naprosto geniální a i po dočtení knihy si stále živě představuji Karla v rouše Adamově na schůzce s americkými kupci, Prvoka jako úchyla v mateřské škole na pohovoru nebo nahatého Tečku při tréninku studentů…
Knihu doporučuji všem, kdo se potřebují trochu odreagovat, těm, kteří procházejí osobní krizí, i všem těm, kteří kromě inteligentního ulítlého humoru ocení lehce hlubší poselství.

29.10.2021


SlavíkSlavíkKristin Hannah

Právě jsem odložila Slavíka a cítím se nejen psychicky, ale i fyzicky bolavá. Vybavuji si jedinou knížku, kterou jsem v poslední době četla a která by mě tolik zasáhla - Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů.
Začátek se rozbíhal trochu pomaleji, až jsem si říkala, že to asi nebude taková pecka, jak naznačovaly recenze a různá doporučení od známých, ale pak se ten vlak rozjel a už jsem se nemohla odpoutat. V příběhu je popsáno jak to dobré, co v člověku najdete - odvaha, láska, sebeobětování, obyčejná (a někdy naprosto neobyčejná!) lidskost, ale i to nejhorší možné - bída, hlad a zrůdnosti války. A vůbec to není černobílý popis, každá z osob má své lepší i horší stránky, takže výsledkem je děsivě plasticky vykreslená doba a lidé. Druhou rovinou příběhu je pak i pohled do současnosti, který tu psychickou masáž završí.
Celkově to bylo tak smutné! Už v sobě určitě nenajdu odvahu se k příběhu znovu vrátit, ale navždy ve mě zůstane zaseknutý jako sekera.
DOPORUČUJI!!!

09.03.2019


RychlopalbaRychlopalbaŠtěpán Kopřiva

Kniha s dobrým dějem, výbornými dialogy, realistickými postavami, plná zvratů a nečekaných situací. Jste zahrnuti spoustou propracovaných detailů jako jsou citace paragrafů, detailní popisy zbraní, aut, počítačových her a autenticitu příběhu zvyšuje i dokonale zmáknutý místopis a znalost prostředí PČR. Příběh je tak hustě prošpikovaný hláškami, které jsou nejen vtipné, ale i inteligentní a neotřelé, že je to skutečná rychlopalba humoru, která má šmrnc a styl. Mám radost, že už vyšel druhý díl.

“Smrk? Ne, smrk to nebyl. Ten bych poznal. Měl by na sobě vánoční ozdoby."
“Změřila si mě pohledem nečitelným jako Vojničův rukopis.”
“Označil mě výrazem “romaneto”, které evokuje občana romské národnosti, čímž mě hrubě poškodil na občanských právech a způsobil mi závažné psychické trauma.”
“Určitě to byl sportovec. A nekuřák. Možná i vegetarián. Začínalo mi být líto, že jsem ho nestřelil.”

01.03.2020


Gump – pes, který naučil lidi žítGump – pes, který naučil lidi žítFilip Rožek

Laskavý, moudrý, dojemný příběh vyprávěný toulavým pejskem Gumpem. Jeho životní příběh je řada setkávání se s různými lidmi, z nichž někteří umí být obětaví, chápaví a plní lásky a jiní si nezaslouží ani jedno slušné slovo.
Pravdy, kterými Gump glosuje svůj “životaběh”, jsou ta nejobyčejnější moudra, na která člověk ve své honbě za penězi, úspěchem a mocí zapomíná. Kniha se mi moc líbila, pohladila po duši.
Řada lidí si stěžovala na jednoduchý, strohý sloh, ale mě to k tématu i hlavnímu hrdinovi sedělo. Poslouchala jsem příběh jako audioknihu a své hvězdičky si zaslouží i Ivan Trojan - byl výborný!
Je dobré si připomenout, že ty opravdu důležité věci jsou zadarmo a jedinou výjimkou, kdy si za peníze můžeme koupit lásku, je koupě psa ;-)

05.09.2020


Volání netvoraVolání netvoraPatrick Ness

UF!! Tak to byla síla. Kniha smutná, téma příběhu opravdu k pláči, protože koho nechá v klidu umírající máma od malého kluka. A přitom kniha tak moudrá a silná. Taky bych potřebovala občas svého netvora, aby mi ukázal co je co.
Knihu jsem původně koupila pro svého vnuka, ale po přečtení jsem to vyhodnotila jako špatný nápad. Příběh je natolik silný, že pro sedmiletého kluka, který neřeší tak děsivou situaci, jako hlavní hrdina příběhu, je to moc. Což nic nemění na tom, že kniha byla úžasná.

03.09.2018


V šedých tónechV šedých tónechRuta Sepetys

(+ SPOILER) Ruta Sepetys zakomponovala fiktivní příběh mladičké malířky Liny a její rodiny do doby vlády Stalina. Je to kniha o zoufalství, beznaději, zrůdnosti a krutosti sovětské ideologie stejně jako o lásce, touze po životě, o odhodlanosti přežít a vrátit se domů. Kniha, inspirovaná rodinnou historií autorky, původem Litevky, přibližuje čtenářům anexi Pobaltí a dopad na její obyvatele.
Litva 1941 - Sovětská tajná služba deportuje tisíce lidí z Litvy, Estonska a Lotyšska do gulagů a pracovních táborů na Sibiř a celá tato území zabírá Sovětský svaz. Na Sibiř je deportována spolu s elitou společnosti jako jsou lékaři, vědci, umělci a učitelé i hlavní hrdinka Lina s matkou a malým bratrem. Pro Rusy jsou jenom “prasata”, lidé bez cti, zločinci a děvky. Popis šestitýdenní cesty dobytčákem patří k těm nejotřesnějším, který jsem kdy četla - hlad, špína, lidé umírají dřív než dorazí do cíle a jejich mrtvoly jsou bez pohřbu vyhazovány na nádraží. Lina se naučí bojovat o holý život svůj i svých blízkých, snaží se nenechat se zlomit. Po roce v pracovním táboře na Altaji Linu s rodinou převezou dalším transportem za polární kruh k moři Laptěvů. Tam je nadále krutý hlad, tvrdá práce, ale hlavně krutá sibiřská zima, která se stane osudnou pro mnohé. „Jen co se Spojenci dozvědí, co se v lágru děje, přijdou nás zachránit,“ doufají zajatci.
Za polárním kruhem čekali celé měsíce, většina se toho ale nedožila. Pomoc přišla nikoliv od spojenců, ale až s osobou doktora Samodurova, což byla skutečná postava ruské inspekce. Doktor Samodurov neměl pravomoc poslat zajatce z pracovních táborů domů, ale poskytl jim léky a vitamíny a zasadil se o lepší podmínky. Zachránil tak řadu lidí před jistou smrtí.
Ti, kdo vyhnanství přežili, po návratu domů zjistili, že jejich domovy a majetek používají Sověti, stále je brali jako zločince a nesměli mluvit o svých zážitcích, jinak jim hrozila deportace zpátky na Sibiř.
„V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Tyhle tři státy nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k bohu, nebo třeba k nepříteli – láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha.“
Velmi silná kniha, doporučuji.

14.03.2021


DědinaDědinaPetra Dvořáková

Dědina má docela vysoké hodnocení, je prezentovaná jako humoristická kniha a podle mnoha komentářů ji lidé považují za “čtivou”, “oddechovku”, “pohodové čtení”. Já považuji tento literární počin spíš za depresivní změť drbů, popisů nevěr, nefunkčních vztahů a závisti. Navíc nemyslím, že se jedná o typické příběhy z vesnice - takových lidí jsou i plná města. Snad jediné co se mi opravdu líbilo, bylo nářečí, ale jinak tu bylo příliš mnoho samoúčelné sprosté řeči (každou chvíli se “jde někdo vychcat”, “chce si zapíchat”).
Autorka má početný fanklub čtenářů, ale mě nevyhovuje ani její styl, ani témata a vykreslení “hrdinové” mi většinou připadají odpudivi. Dědina opravdu neoslovila, nebavila, další knihu od této autorky už pokoušet nebudu, protože po Chirurgovi jsem opět měla velký problém příběh vůbec dočíst a celkový dojem je spíš znechucení než pobavení.

17.05.2021


Šest vranŠest vranLeigh Bardugo

Panečku! Nenechte se odradit trochu nejasným a zmateným začátkem, pokud chvíli vydržíte, všechno do sebe pěkně zapadne a Leigh Bardugo vám poskytne skvostný čtenářský zážitek.
Kniha překonala moje očekávání, překvapila svou svěžestí, zábavností, napětím i zvraty. Líbil se mi jak autorčin styl psaní, nápaditý příběh, tak i výborně vykreslené postavy. Prostředí se inspiruje reálnými kulturami, ale je tu tolik originálních prvků navíc, psychologie postav je tak výborně propracovaná, samotný příběh tak chytře vystavěný, všechno je to překvapivé a přitom uvěřitelné.
Velice oceňuji dynamiku a propletené vztahy ve skupině. Tajuplný, uzavřený a vnitřními běsy stíhaný Kaz; Inej - akrobatka, zabiják a dívka, která chce dokázat sobě i světu, že je v ní něco víc; Nina a Matthias, dva póly magnetu, které se přitahují i odpuzují; ostrostřelec a hazardní hráč Jesper; kupecký synek a černá ovce rodiny Wylan, ti všichni mají svou nepěknou historii a jejich retrospektiva přináší příběhu hloubku a leckdy je lepší než hlavní dějová linka.
Poslouchala jsem jako audioknihu a musím vyzvednout i kvalitu interpretů, kteří dokázali přidat body navíc.
Pokud máte rádi fantasy, jednoznačně knihu doporučuji!

20.06.2021


ZmizeláZmizeláGillian Flynn

(+ SPOILER) Podle recenzí jsem očekávala super psychothriller, ale až do poloviny knihy jsem se musela trochu nutit, abych ji neodložila. Obě hlavní postavy mi byly nesympatické - po přečtení několika kapitol "deníkové Amy" bylo jasné, že Amy je magor a Nick slaboch. Pak se děj trochu rozjel a ke konci jsem čekala jak bude tedy ta Amy usvědčená a ono ne. Čekala jsem ZÁVĚR, ale kniha se vlastně tak nějak rozplizla do ztracena.
Za mne podprůměr.

18.12.2018


Heřmánkové údolíHeřmánkové údolíH. M. Körnerová (pseudonym)

Opět jsem se utvrdila v tom, že mám bezstarostný život. A to nejen díky mojí rodině, ale i díky době, ve které žiji. Nesmírně obdivuji hlavní hrdinku - křehkou a přitom tak silnou ženu, která nikdy neztrácela svou vnitřní sílu, vždy byla plná odhodlání a víry v budoucnost. To co dokázala přežít je obdivuhodné a v popisované době určitě bylo mnoho takových příběhů i ve skutečnosti. To jen dnešní doba nás změkčila a máme tendenci se příliš litovat a nevážit si toho, co máme.

02.01.2020


Šikmý kostelŠikmý kostelKarin Lednická

Život okolo šachet byl vždycky těžký a popisovaná doba víc než tvrdá. Pro mě osobně moc zajímavá byla “solná pouť” místních žen, kdy se zády rozežranými solí, aby zajistily pár korun pro rodinu navíc, šlapaly s dětmi a nákladem skoro týden. Ale nejen toto je velice zajímavou historickou perličkou. I ten šikmý kostel, způsob vzdělávání v té době, zkrátka moc pěkně vykreslená doba.
Kronika popisuje život jedné obyčejné ženy, která se pere se životem. Příběh ukazuje, že je třeba radovat se z každého dne, který máme nadělený.
Pro knihu budu hlasovat v anketě "Kniha roku 2020", je to silný, syrový příběh a stálo za to si ho přečíst.

05.06.2020


Les mytágLes mytágRobert Holdstock

Ryhopský les je pradávné, magické místo s neuvěřitelnou energií a ačkoliv je jen malým pozůstatkem pradávného pralesa, na jeho okrajích žijí zvláštní lidi z dávných dob, kteří hovoří starobylými a zapomenutými jazyky. Síla lesa narušuje běh času, prostoru, běžné fyzikální zákony, vytváří duchy a jeho volání podlehne nejprve George Huxley a poté i oba jeho synové. Všichni jsou očarovani překrásnou Guiwenneth, dívkou-mytágem z lesa.
Mytága jsou postavy zhmotnělé z lidské mysli, vznikají z mýtů, jsou to kladní i záporní hrdinové, vymyšlení lidmi v čase hrůzy i touhy a jsou vytvářena synergií magického lesa a silné emoce. Obvykle je za nimi skutečná osoba, tvor nebo třeba i stavba jako předobraz.
Hlavní dějová linka se košatí spoustou krátkých legend, podobenství a mýtů, jedná se o originální fantasy, která je sice inspirovaná keltskou a anglosaskou mytologií, ale hlavně se jedná o neuvěřitelnou vlastní fantazii autora, kde hlavním hrdinou je samotný les a hlavní magie příběhu je v samotné myšlence mytág.
Les mytág není ani tolik o romantické záchraně milované dívky, ale spíš poutí k prapůvodním mýtům, do hlubin lidského podvědomí a k samotným základům lidské fantazie.

18.03.2021


Kde zpívají raciKde zpívají raciDelia Owens

(+ SPOILER) “Kde zpívají raci” je kniha zvláštní, něžná, poetická …a nevěrohodná. Na jedné straně psaná krásným jazykem, s textem občas protkaným krátkou básní, z cizokrajného prostředí bažiny, plná pestrobarevných popisů nedotčené fauny a flóry. Na druhé straně je to velmi naivní příběh o krásné dívce, která se od útlého věku naprosto sama protlouká životem a žije v bažině téměř v izolaci. Je sice analfabetkou, ale poté, co se ve svých patnácti letech naučí číst, začne číst odborné publikace a vypracuje se na úroveň uznávané vědkyně. Také je to velmi talentovaná malířka (v závěru zjistíme, že i básnířka), zkrátka z bažin tu povstala superžena. Jak už tu někdo přede mnou zmínil - román jak z červené knihovny.
Přesto dávám tři hvězdičky a jako oddechovku doporučuji.

10.10.2021


Za zavřenými dveřmiZa zavřenými dveřmiB. A. Paris (pseudonym)

Tak to bylo děsivé! Nemohla jsem se odtrhnout a ačkoli jsem docela pacifista, přála jsem hlavní hrdince, aby toho hajzla zabila.
Kniha má opravdu spád, nedokázala jsem ji odložit a i po dočtení ve mě doznívá popisovaná hrůza. Popisy jsou velice realistické, mrazí z toho, jak může důvěřivé okolí přehlédnout signály o domácím teroru.
Doporučuji, ale určitě ne jako oddechovou literaturu pro labilnější jedince.

P.S.
...a taky nemám ráda Džordže Kúnyho ;-)

19.09.2018


VypravěčkaVypravěčkaJodi Picoult

Podlehla jsem PR knihy a zdejšímu vysokému hodnocení a jsem docela zklamaná. Příběh má několik dějových linek (mě se opravdu hodně líbila jen jedna) a uznávám, že autorka má velice dobře nastudovanou problematiku a všechny detaily. Popisy osob, míst i situací jsou někdy až sugestivní, ale celé dohromady mi to nějak neladí, je to upracované a nevěrohodné. A tím nemyslím problematiku holokaustu, ale uvěřitelnost samotného příběhu, který je zamotaný přespříliš.
Že by se nacista z Osvětimi nechal 70 let tak unášet příběhem o upírech, že i jeho poslední myšlenka před smrtí se upíná k tomu, jak příběh dopadne, to mi přišlo s prominutím jako hovadina. A že by nenápadně žil 50 let ve stejném městě jako přeživší Minka, která by o něm nevěděla, to je podle mne další hloupost.
Hlavní hrdinka Sage mi připadá jako postava, které jsem moc nevěřila její základní rozpoložení a už vůbec ne následný přerod z těžkého introverta do “poučeného realisty”. Popisovaný vztah s ženatým mužem mi přijde vzhledem k její povaze hodně nereálný a nakonec ten happy end tlačený na sílu ...a žili spolu šťastně až do smrti. Ach jo. To ne!
Takže za mě jediná věrohodná osoba byla Minka a její vyprávění o válce a Osvětimi. To bylo působivé, děsivé, šílené, zkrátka opravdu o holocaustu.
Pokud srovnám knihu třeba s Pekařovou dcerou a nebo Slavíkem, tak toto je překombinované a za mne jen 3*.

12.04.2020


Pojízdný krámek snůPojízdný krámek snůJenny Colgan

Už od dětství jsem naprosto nesvéprávná čtenářka a toto byla kniha přesně pro mě - tak nějak si představuji práci snů.
Připouštím, není to žádná náročná literatura, ale oddechová četba, kde hlavní postava je sympatická, příběh je milý, točí se okolo knih a nakonec všechno dopadne tak, jak má. Někdy je ta romantika prostě zapotřebí.

21.03.2020


Dvojitý křížDvojitý křížChris Carter

Toto byla moje první kniha od Cartera a na základě hodnocení zde i na Audiotéce jsem měla velká očekávání. A ta se splnila - bylo to nad očekávání dobré. Velice chytrá detektivka, resp. thriller s překvapivým koncem. Příběh sám byl příšerně temný a drsný, ale zápletka výborná, osoby vzhledem k žánru nečekaně věrohodné a rozuzlení mě tentokrát opravdu překvapilo. Poslouchala jsem příběh jako audio a kromě autora musím pochválit i interpreta za pěkné namluvení.
Doporučuji!

01.09.2020


Jantarové očiJantarové očiVilma Kadlečková

Příběh se odehrává v 26. století na Zemi, kdy je lidstvo závislé na mimozemské myceliální technologii z planety Össe. Zpočátku jste hozeni do světa plného mystérií, náboženství a rituálů, kterým nerozumíte a je problém rozlišit o čem se to vlastně mluví - o osobě, planetě, rituálu, vlastnosti? Postupně se ale do terminologie dostanete a uctívání a krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, rituální drogy, flashe do minulosti hrdinů, to všechno vás pohltí.
Lucas Hyldebrandt je inteligentní cynik a tragický hrdina. Důkladně poznal už v útlém věku rigidní náboženské učení a kulturu Össeanů, jako dospělý působil čtyři roky jako vyslanec na Össe a uvědomuje si závislost a hrozby, které plynou ze spolupráce s mimozemšťany. Hledá protiváhu össenské moci a tou se zdá být spolupráce s cizincem z Fomalhiwy, tajemným Aš~šádem, obdařeným psychotronickými schopnostmi.
Ale nic tady není jednoduché, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli jsou všude kolem. Zkrátka tato terransko-össenská psychedelie je lepší než dalekozření a osvícení dohromady.
Já knihu doporučuji a dávam 5 hvězdiček.

13.11.2021


Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých ToltékůČtyři dohody – Kniha moudrosti starých ToltékůD. M. Ruiz (pseudonym)

Nedoporučila bych ani knihu ani představení. Podle mne je to kniha o pravdách, které všichni vědí ...a buď se jimi řídí a nebo ne. Na mne příliš mnoho poučování.

26.01.2017


SaturninSaturninZdeněk Jirotka

Pro mě asi jedna z deseti nejlepších knih vůbec. Klasika, srdcovka.

26.01.2017


Zvuk slunečních hodinZvuk slunečních hodinHana Andronikova

Zvuk slunečních hodin je prostě nádherná kniha, pro mě jedna z nejlepších co jsem kdy četla a nebudu přehánět, když řeknu, že mnou otřásla.

Příběh je tak realistický, že se vám občas nedostává dechu. Doufáte, že vše dobře dopadne a když už chápete, že happy end se nekoná, nedokážete se ubránit smutku nad osudem hrdinů, kteří se stali téměř rodinou.

Nepamatuji se, kdy mě nějaká kniha tak citově poznamenala a přestože se nechcete týrat, kniha vás nepustí a musíte ji dočíst. Tady platí, že ZA KAŽDOU LÁSKU SE DŘÍVE ČI POZDĚJI PLATÍ SMUTKEM.

Ano, kniha je úžasná a z celého srdce ji doporučuji. Veliká škoda, že autorka již zemřela.

26.01.2017


HotelHotelArthur Hailey

Moje úplně nejoblíbenější kniha od Artura Haileyho. Jako vždy má autor naprosto dokonale zmapované prostředí a díky svému slohu dokáže čtenáři zprostředkovat úžasný zážitek.
Děkuji Paulus.1987 za citát:
"Jednou za čas člověk musí zvážit to, co chce, proti tomu, v co věří..."

03.02.2017


Strach moudrého mužeStrach moudrého mužePatrick Rothfuss

I druhá kniha si zaslouží smeknout. Strach moudrého muže je skvělým pokračováním Jména větru a předkládá spoustu překvapivých, originálních nápadů, zvratů a tajemství.
Kvothe sice dospívá, ale pořád je to trochu neřízená střela. Užila jsem si vyprávění o Felurian a její říši Fae, vyděsilo mě setkání s Cthaehem, v Haertu jsem propadla učení Ketanu a celou tu dobu si moc užívala poetický styl psaní, kterým je příběh vyprávěný. Za neméně úžasný považuji i překlad.
Třebaže na většinu otázek jsem dostala jen další otázky, tak jak již zmínil Parxel přede mnou, tou nejvýznamnější pro mne zůstává, proč se Kvothe změnil na rezignovaného člověka, který v zastrčené hospodě čeká na svou smrt. Doufám, že se dočkám a autor mou zvědavost uspokojí.

24.02.2020


SkálaSkálaPeter May

(+ SPOILER) Tak já vlastně nevím, prolínalo se tu tolik motivů. Podle anotace i části hodnocení jsem čekala detektivku, thriller, zkrátka něco akčnějšího, ale je to spíš psychologický román a dost jiný než ty, co jsem dosud četla. May píše o zajímavém místě, má dokonale nastudovaný místopis ostrova Lewis, postavy vykresluje tak plasticky, že po pár řádcích je vidíte jako živé. Brilantně odhaluje neutěšené, chudé prostředí a jeho popisy krajiny a zvyků jsou nakolik osobité, že by kniha mohla být jen o nich. Byla to moje první kniha od Maye, ale mám z ní velmi rozporuplné pocity. Skvělá, temná atmosféra ostrova, srovnání skotských reálií v pár desítkách let na jedné straně a postavy, které se chovají nelogicky na straně druhé. Příběh, kde dlouholetá amnézii vymaže hlavnímu hrdinovi z hlavy prožité zneužívání, u většiny jeho spolužáků dojde k naprosté změně povah, jeho první láska v dětství inteligentní, silná a sebevědomá osůbka nechává jako dospělá dlouhé roky týrat vlastní dítě, to všechno na mě nepůsobilo jako věrohodný příběh. K dovršení všech nepravděpodobností se to děje na místě, kde je náboženství tak hluboce prorostlé do společnosti, že se v neděli ani děti nemohou houpat na houpačce ...a přitom je tam tolik těhotenství nesezdaných.
Aby mé hodnocení nevyznělo tak negativně, zdůrazňuji, že autor je geniální v popisu prostředí i osob. Umí navodit tak temnou náladu, že se skoro propadáte do deprese. "Thriller temný a děsivý jako bouřlivé skotské moře za zimní noci" bych já neřekla, ale díky výjimečnému prostředí a dokonalému popisu má příběh opravdu hodně mrazivou atmosféru.

25.09.2020


1 ...