Mabie

Přečtené 598



Osmý život (pro Brilku)
leden 2022 (01.-08.)
Osmý život (pro Brilku) 2020, Nino Haratischwili

Rodinná sága, jejíž děj se odehrává převážně v Gruzii a v Rusku. Silný příběh, těžká doba, velké postavy. Téma pro mne hodně osobní, vzhledem k dlouholeté gruzínské spolužačce a kamarádce (tak jako autorka také Ninó), která poslední válku v Tbilisi opravdu prožívala. Román je místy trochu popisnější, občas chybí datum k přesnějšímu ukotvení v čase, ale síť vazeb tak mistrně proplétá reálné postavy s fiktivními, že se kniha jen těžko odkládá. Sugestivní je i popis kultu osobnosti, třebaže konkrétní osoby nejsou přímo jmenované a "jejich jména lze vyslovit, teprve když je kletba zlomená, jejich moc mizí ve chvíli, kdy je možné vše povědět." Celkově autorka využívá řadu metafor, jinotajů a hádanek, chytře střídá akčnější děj, který svižně pádí, s pasážemi, které se jen pomalu, lenivě převalují. Navíc má skvěle nastudované reálie i historická fakta a vše je naprosto věrohodné, propracované a velmi čtivé. Jednotlivé postavy jsou velmi realisticky vykreslené a ve svém osobním boji napříč krvavým 20. stoletím se snaží získat trochu štěstí, lásky a normálního života. Podaří se dívce z osmé generace rodiny prožít lepší život než měli její předchůdci? P.S. Pro Ade138 - navštívit Gruzii určitě doporučuji, je to překrásná země. Bájná Kolchida i dnes ;-)


Jeden z nás
? - prosinec 2021
Jeden z nás 2020, Shari Lapena

Obecně je Shari Lapena hodnocena velice kladně, ale já z jejích knih nebývám až tak nadšená. Tato mi připadá zatím nejlepší, trebaže hodně zamotaná. Jak psali již mnozí přede mnou, je to hodně přehlcené postavami, z nichž každá něco skrývá a každá se nakonec na policii vyzpovídá jak v kostele. Klasické maloměsto s běžnou drbárnou, kde si lidé vidí do talíře, ale díky množství postav je těžké odhadnout vraha. Takže vlastně dobrá detektivka. Už jsem z tohoto žánru načetla hodně a tak hodnotím jako slušný průměr, který neurazí.


Balada o ptácích a hadech
prosinec 2021 (27.-31.)
Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Tak tohle nebylo “holčičí čtení”. Příběh se mi líbil a zápletka se opravdu zaplétala. Kromě výjimek tu nebyl skoro žádný kladný hrdina, ale že bude Snow až tak pokřivená kreatura už od mladých let, to mi trochu vyrazilo dech. Nějak mám poslední dobou štěstí na nesympatické, sebestředné hrdiny. Spousty věcí byly jen naznačené a závěr byl překvapivý …a hodně depresivní. Celkově se mi to moc líbilo.


Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo
červen - prosinec 2021
Všichni jsou psychopati, jenom já jsem letadlo 2021, Jan Hnízdil

Nejsem přívrženec Zemana, Babiše nebo Klause (opak je pravdou), ale i pana Hnízdila považuji za osobnost, která by stála za rozbor... Psychologii nepovažuji právě za exaktní vědu, ale (jak trefně napsal ve svém komentáři jitrnic) způsob rozboru osobností našich třech “velikánů” z útržků a náhodně posbíraných informací vnímám jako trochu amatérský a navíc i devalvující některé očividné pravdy. Měla jsem velký problém knihu dočíst, dávkovala jsem si tu negativní energii po troškách a třebaže vím, že popisoval lumpy, vždy, když jsem jí otevřela, se na mě ta negativní energie sypala. Celkově jsem z knihy unavená a znechucená, třebaže jsem pochopila, proč někteří voliči dávají své hlasy takovým kreaturám, jako je Babiš, Zeman, Klaus a jim podobní. To je ale asi jediný přínos tohoto literárního veledíla. Knihu nedoporučuji.


Věř mi
? - prosinec 2021
Věř mi 2018, J. P. Delaney (pseudonym)

Po dlouhé sérii sci-fi jsem záměrně zvolila naprosto jiný žánr a toto mi ho dopřálo. Začátek jsem ocenila, zvlášť spojitost s Baudelairem a jeho Květy zla (tuto sbírku jsem nečetla a netušila, že jsou básně tak temné), to příběhu přidávalo na jedinečnosti. Popis hereckého prostředí spolu s metodami, používanými ve škole herectvi, se mi velice líbil, stejně jako výborně vykreslená doba pobytu hrdinky v psychiatrické léčebně, ale rozčilovalo mě nejen zmatečné prolínání reality a fikce (příšerně překombinované), tak Claire, která se příběhem potácela jak alkoholik sklepem plným vína. Třebaže byla velmi dobrá ve své profesi, byla mi nesympatická - sebestředná, hysterická herečka, nebezpečná i sama sobě. Knihu jsem vyslechla jako audio a Veronika Khek Kubařová byla jako vždy výborná a knize přidala pěkných pár bodů k dobru. Mám psychologické romány ráda, ale toto byla slátanina. Nejít o audioknihu, kterou jsem mohla poslouchat při jinÿch činnostech, odložila bych ji.


Hlasy a hvězdy
prosinec 2021 (12.-13.)
Hlasy a hvězdy 2016, Vilma Kadlečková

Wëtrëigaës se blíží a čím víc se o Hvězdovládcích mluví, tím se stávají reálnější. Hrozba jejich příchodu přinutí některé ke spojenectví, pro jiné je touha po moci silnější než rozum. Hodně otazníků se konečně vysvětlilo, od druhé poloviny jsem si připadala jak závislá na pětici a příběh mě neskutečně chytil. Bylo tu sice trochu moc Sofie, málo Kamëlë, ale Pinky byla milá, Julie naprosto výborná a Velekněžka Regentka pěkná svině. Celkově to v tomto díle ženským postavám šlapalo a ty mužské byly spíše sebezpytující a utápěly se ve svých vnitřních problémech. Jsem moc ráda, že nás - trochu hereticky - čeká šestý díl.


Vidění
listopad - prosinec 2021
Vidění 2014, Vilma Kadlečková

Čtvrtá část se oproti předchozím dílům rozběhla daleko rychleji hned od začátku, má spád, vše se propojuje, jednotlivé postavy zrají, mění se a přerod je někdy nejen fyzický (Lucas), ale i mentální nebo morální (Fiona, Pinky, Stafford, Byrd, Kamëlë). A v zásadě jsou na tom všechny postavy dost bídně. Autorka nám sice osvětlila pár věcí, ale pořád jich je většina nejasná. Vést tak dlouho příběh tak komplexní a propracovaný tak nepředvídatelně je obdivuhodné. A tak dál není jasné co se to vlastně stalo mezi Lucasem a Loděmi, jaké jsou plány a pohnutky Aš~šáda, co odhalila Julie Lothová, zda nějak ovlivní Lucase dopis od Fiony, kde je Akkütlixův klíč, co se stalo s posádkou a duchem mrtvého gleewarina na Zelené lastuře… A velmi silná myšlenka tohoto dílu: Příběh sice z 26. století, ale jako šitý na míru pro multi-kulti nadšence z doby dnešní - “co z nás zbyde po přehnaném podvolování se cizí kultuře”?


Pád do temnot
? - listopad 2021
Pád do temnot 2014, Vilma Kadlečková

Lucas Hildebrandt není prvoplánový hrdina, ale každý normální člověk s ním musí minimálně soucítit. I ve třetím díle bojuje s děsivými atakami Morrisonovy choroby, je sám, nikomu nevěří a čas se mu zkracuje. Všichni se o něj zajímají, ale jaké jsou jejich cíle není jasné. A tak třebaže se dozvídáme více o jeho matce, o společné minulosti jeho otce s Ëltaühl, o hrdinství Taliho v Blue Springs, o vztahu Maëwënë a Ëltaühl nebo o samotné smrti Gilese Hildebrandta, odkrývají se vlastně jen drobná tajemství a celek se spíš jen víc zamotává. Do mocenských her vstupují Gerdánci, össenské pozice oslabují, a role Aš~šáda je naprosto neuchopitelná. Vilma Kadlečková udržuje laťku kvality proklatě vysoko, tak jak ji nastavila už v předchozích dílech. Potřebuji další díl!


Led pod kůží
? - listopad 2021
Led pod kůží 2013, Vilma Kadlečková

Druhý díl je asi ještě lepší než ten první. Stále stejně dobré vykreslení prostředí a postav, stále více otázek než odpovědí, stále řada mrazivých flashbacků …a úmysly jednotlivých postav víc než nejasné. “Led pod kůží“ posouvá děj minimálně, spíše mapuje mysl Lucase Hildebrandta, vysvětluje motivaci jednotlivých postav a naše představa o “klaďasech a záporákách” se najednou hodně zamotává. Celé to není o akci. Děj plyne pomalu, v rytmu össenských žalmů a nitky intrik se dále proplétají - zkrátka stejně jako “věci, které zůstávají utajené naší mysli, nad námi získávají moc”, získává svou moc nad čtenářem i autorka a pokračuje pěkně zostra. Tam ve vesmíru už to začalo! Re Akkütlix!


Jantarové oči
? - listopad 2021
Jantarové oči 2013, Vilma Kadlečková

Příběh se odehrává v 26. století na Zemi, kdy je lidstvo závislé na mimozemské myceliální technologii z planety Össe. Zpočátku jste hozeni do světa plného mystérií, náboženství a rituálů, kterým nerozumíte a je problém rozlišit o čem se to vlastně mluví - o osobě, planetě, rituálu, vlastnosti? Postupně se ale do terminologie dostanete a uctívání a krvavé lidské oběti ve jménu Hmyzího boha, rituální drogy, flashe do minulosti hrdinů, to všechno vás pohltí. Lucas Hyldebrandt je inteligentní cynik a tragický hrdina. Důkladně poznal už v útlém věku rigidní náboženské učení a kulturu Össeanů, jako dospělý působil čtyři roky jako vyslanec na Össe a uvědomuje si závislost a hrozby, které plynou ze spolupráce s mimozemšťany. Hledá protiváhu össenské moci a tou se zdá být spolupráce s cizincem z Fomalhiwy, tajemným Aš~šádem, obdařeným psychotronickými schopnostmi. Ale nic tady není jednoduché, spóry nitrožilních hub a rituální drogy, rozkládající lidskou vůli jsou všude kolem. Zkrátka tato terransko-össenská psychedelie je lepší než dalekozření a osvícení dohromady. Já knihu doporučuji a dávam 5 hvězdiček.


Mág – Mistr
? - listopad 2021
Mág – Mistr 1996, Raymond Elias Feist

První díl byl tak trochu déjà vu - tolik podobností s klasikou, jako bych tu knihu už předtím četla, všechny scény znala… ale od druhé poloviny děj začal být jiný než jsem čekala. A ve druhém díle mě Feistův svět Midkemie a Kelewanu pohltil. Podle mne je to velice povedená sága, primárně sice určená mladším čtenářům, ale ani nás starší nezklame a poskytne výbornou “fantasy meče a magie”. Je tu všechno – války, bitvy, spousty magických tvorů, to všechno zabalené jako dáreček do pestrobarevného papíru magie, politiky, lásky a intrik. Vzhledem k ohromnému rozsahu ságy oceňuji, že po dvou dílech se čtenář dostane k rozumnému konci a je jen na něm, jestli se pustí do dalších dílů. Tentokrát mi pět hvězdiček připadá zasloužených.


Mág – Učedník
říjen - listopad 2021
Mág – Učedník 1996, Raymond Elias Feist

Feistův svět Midkemie a Kelewanu jsem neznala a vnímala to jako “nedostatek vzdělání”. Po dočtení jsem ale trochu zklamaná - bylo tu tolik odkazů a paralel na jiné velikány fantasy, že to hraničí s plagiátorstvím. Feist oproti Tolkienovi píše čtivě a velmi lehce střídá rytmus vyprávění, kdy pomalé pasáže děje se přirozeně střídají s rychlejšími, ale při čtení jsem si pořád vybavovala Hraničářova učně a Pána prstenů. Minimálně do poloviny knihy je to pohádkový příběh o začínajícím mágovi a kolem jsou snad veškeré bytosti ze světa fantasy. Klasika žánru, ale nic originálního. Jak napsala Rita55 “…jako by tu téměř všechny scény už někdy předtím byly... společenstvo se vydává na dlouhou nebezpečnou cestu, ohrožování společenstva zmutovanými bývalými elfy, hodní elfové sídlí ve městě na stromech, průchod společenstva trpasličími doly, temné zlo řádící v dolech, ztracení jednoho člena společenstva v dolech, drak, co sedí na obrovském pokladu, prastarý meč tajemné síly…” Zhruba od druhé poloviny děj začal být trochu “dospělejší”, hlavně díky Tsuranům z paralelního světa. Příběh zdrsněl a začal dávat smysl i název Trhlinové války. Ke konci už se mi kniha líbila, druhý díl si přečtu, ale na plný počet hvězdiček to určitě není, dokonce ani na 4 ne.


Prvok, Šampón, Tečka a Karel
říjen 2021 (28.-29.)
Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Krizi středního věku a syndrom vyhoření dokázal autor popsat s takovou nadsázkou a tak vtipně, čtivě a výstižně, že si až po chvíli člověk uvědomí, ze je to také příběh o vztazích mezi lidmi, špatné komunikaci a osobních hodnotách. Samozřejmě vše je trochu přehnané, ale občas tak život funguje. Mám ráda mužský humor, proto mne nepobuřovaly ani vulgární výrazy, nespisovný jazyk nebo téma. Některé scény považuji za naprosto geniální a i po dočtení knihy si stále živě představuji Karla v rouše Adamově na schůzce s americkými kupci, Prvoka jako úchyla v mateřské škole na pohovoru nebo nahatého Tečku při tréninku studentů… Knihu doporučuji všem, kdo se potřebují trochu odreagovat, těm, kteří procházejí osobní krizí, i všem těm, kteří kromě inteligentního ulítlého humoru ocení lehce hlubší poselství.


Poslední paní Parrishová
? - říjen 2021
Poslední paní Parrishová 2018, Liv Constantine

Knihu jsem si vyslechla jako audio a do konce první části mi připadala hloupá, třebaže na stále aktuální téma “není všechno zlato, co se leskne; není všechno pravda, co velký pán pleskne”. První část je vyprávěná půvabnou šestadvacetiletou Amber - bezohlednou, manipulativní a závistivou intrikářkou. Zápletka vcelku standardní a třebaže do té doby jsem neznala příběh, vyprávěný sebestředným psychopatem, nechápala jsem všechny ty oběti, které za sebou Amber nechávala. Byly napůl slepé, hluché nebo blbé, když tak naivně průhledné kroky nedokázaly odhalit? Chtěla jsem knihu odložit. Pak přišel náhlý řez a vše se změnilo spolu s vypravěčem. Zjištění, že bohatý sociopat je člověk, který může snadno a dlouho manipulovat svým okolím, ve druhé části knihy zprostředkuje krásná osmatřicetiletá Daphne. Co se ze začátku tvářilo jako klasický manželský trojúhelník, se rázem stane čtivou mozaikou vztahů plnou předstírání, zamlčování a psychického i fyzického teroru. Daphne je ve skutečnosti nesmírně statečná, obětavá a vynalézavá žena, která se snaží vymanit ze vztahu s násilníkem a za žádnou cenu při tom nechce ohrozit své dcery. Třetí část knihy je v duchu hesla “jak ke spravedlivému konci došli” a protože mám ráda happyendy, závěr jsem si užila. Když pominu celou řadu věcí, které se mi nelíbily (nevěrohodnost příběhu jak z červené knihovny, příšerně zdlouhavá první část, někteří obzvláště nesympatičtí hrdinové), tak musím myslet na nedocenitelnou hodnotu osobní svobody …a jak ji peníze mohou člověku vzít. Tuto skutečnost příběh velice pěkně zdůraznil. P.S. Knihu namlouvá Tereza Dočkalová (Amber) a Jana Plodková (Daphne) ale tentokrát to nebyly interpretky, které by knize nějaký bod navíc přidaly.


Legie plamenů
říjen 2021 (23.-24.)
Legie plamenů 2019, Anthony Ryan

Prvotina Anthony Ryana byla výjimečná a já po jejím dočtení očekávala u nové série další WOW. Nebylo to tak úžasné jako Stín Krkavce, ale po prvním dílu jsem se naladila na svět draggů i krvožehnaných a užívala si nový, fantaskní svět. První díl po trochu pomalejším rozběhu neměl chybu, ale u druhého jsem trochu rozpolcená. Toho rozvláčného tu bylo nějak moc, i když Sirus a jeho zkažení byli opravdu “šťavnatá” linka. Lizanne byla klasicky bezchybná, trochu se z ní sice stala superžena a její příběh přebil linie Claye i Hillemorea. Což je škoda. Takže shrnutí: až moc zdlouhavé, spousty nezáživného textu, ale zajímavý svět i fungování magie. Jak už tu dříve zaznělo v jiném komentáři - spíš pro milovníky epické fantasy. Třetí díl si neodepřu, ale určitě nemám přílišná očekávání.


Kde zpívají raci
? - říjen 2021
Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

“Kde zpívají raci” je kniha zvláštní, něžná, poetická …a nevěrohodná. Na jedné straně psaná krásným jazykem, s textem občas protkaným krátkou básní, z cizokrajného prostředí bažiny, plná pestrobarevných popisů nedotčené fauny a flóry. Na druhé straně je to velmi naivní příběh o krásné dívce, která se od útlého věku naprosto sama protlouká životem a žije v bažině téměř v izolaci. Je sice analfabetkou, ale poté, co se ve svých patnácti letech naučí číst, začne číst odborné publikace a vypracuje se na úroveň uznávané vědkyně. Také je to velmi talentovaná malířka (v závěru zjistíme, že i básnířka), zkrátka z bažin tu povstala superžena. Jak už tu někdo přede mnou zmínil - román jak z červené knihovny. Přesto dávám tři hvězdičky a jako oddechovku doporučuji.


Čaropisci
? - září 2021
Čaropisci 2020, Robert Jackson Bennett

Tak propracovaný a poutavý příběh, tak originální svět, zkrátka tak dobré fantasy jsem naposledy četla od Leigh Bardugo v případě Šesti vran. Kniha je psaná velice čtivou formou, magie a věda si tady přiohýbají fyzikální zákony, celé je to hutné, skvěle promyšlené a věrohodné. Pokud chcete povedenou urban fantasy plnou děje, zvratů, mocenského boje i hledání základních životních hodnot, měla by se vám kniha líbit. Míra originality, různobarevnosti a svěžesti zdejšího světa je odzbrojující. Všechno je detailně promyšleno, hladce to šlape a dává smysl. Zdejší magie je jakési čarování se symboly, svého druhu programování, kdy symboly převracejí původní účel předmětu a dávají mu účel nový a celé to vypadá jako sofistikovaná práce IT programátora. Děj knihy je povedenou paralelou s dnešními technologickými vymoženostmi a morálním rozpadem a ztrátou hodnot naší společnosti. Nečetla jsem originál, ale opravdu obdivuji překlad - spousta novotvarů zcela přirozeně zapadá do celkového obrazu a všechny ty skriby, kampony, plebsiny a šroťáci jsou výrazy, které vystihují samu podstatu tohoto fantaskního světa. Audioknižní zpracování s Jitkou Ježkovou pouze podtrhuje kvality knihy. Doporučuji!


Manželovo tajemství
? - srpen 2021
Manželovo tajemství 2014, Liane Moriarty

Nedávno jsem dočetla těźkou knihu a hledala něco lehčího, nenáročnějšího a oddychového. Manželovo tajemství tak zpočátku působilo. Zhruba do poloviny knihy trvá, než se seznámíte s osudy třech žen, jejichž životy jsou propletené. Každá z žen prožívá svou osobní tragédii, zamýšlí se nad otázkou viny, jestli odpustit neodpustitelné a řeší dilema, co všechno obětovat pro spravedlnost. Psychické trauma, vina, odpuštění, to jsou vždy silná témata. Kniha je tematicky obsáhlá a třebaže větší část je dosti rozvleklá, nakonec se hrdinům dostane jakéhosi mravního rozhřešení. V úplném závěru čtenář získá nečekaný bonus, když autorka v pár větách shrne budoucnost jednotlivých hrdinů, případně nastíní “co by bylo, kdyby nebylo”. Pokud bych měla velmi stručně shrnout své pocity z právě dočtené knihy, tak se nejednalo o oddechovou literaturu, ale spíše o román na pomezí psychologického thrileru a detektivky. Zřejmě bych knihu hodnotila lépe, pokud bych ji nečetla po silné, syrové knize, která laťku nastavila velmi vysoko. I tak ale stála za přečtení.


Síla
červenec 2021 (18.-27.)
Síla 2017, Siri Pettersen

Závěrečný díl trilogie Havraní kruhy jednoznačně považuji za nejlepší z celé série. Příběh se na rozdíl od předchozích dvou dílů docela rychle rozvíjí, přirozeně graduje a určitě není předvídatelný. Jako v jednom velkém kotli se tu mísí osudy hrdinů hlavních i okrajových, jejich charaktery se vyvíjejí a ovlivňují navzájem, nové postavy přirozeně zapadají do celkového obrazu. Ve výsledku se to všechno propojí do jedné neočekávané, ale bohaté chuti. Většinu času se pohybujeme ve světě Umpiri, v mrazivém, děsivém a nesmírně tvrdém prostředí, kde jak postavy, tak prostředí nebo zvyklosti, zkrátka všechno je proti Hirce. A ta slabá, podceňovaná, předem odsouzená Hirka jim ukáže, kdo je pravý Umpiri. Autorka vrátila na scénu většinu starých postav - majitele čajovny Lindriho, Eirika Ravnhovského a jeho syna Teina, Ramoju a jejího syna Vetleho, Graala v lidském světě a celou řadu dalších, což je jako příjemné a osvěžující setkání se starými známými. Je to originální, čtivé, s dobře promyšlenou zápletkou a třebaže mám ráda jasné ukončení příběhů, tady se mi líbil i otevřený konec.


Listopád
14. červenec 2021
Listopád 2021, Alena Mornštajnová

To zase byla jednou síla! Pochmurné, mrazivé čtení, ze kterého je člověku zle a přesto se nemůže odtrhnout. Autorka stručně shrnula dění před rokem 1989 a pak navázala smyšlenou, ponurou částí, odehrávající se převážně ve vězení nebo ve speciálním dětském domově, kde je vychovávána nová generace uvědomělého socialistického člověka. Děsivě realistická představa, že by režim pokračoval a socialismus by směřoval k světlým zítřkům po boku Sovětského svazu, v autorčině fikci znamenal nejen, že děti byly násilím odebírány nespolehlivým rodičům, lidé byli za své prozápadní názory zavíráni na desítky let do vězení, standardem se stalo udávání a donášení, ale i obyčejná důvěra mezi nejbližšími byla nedovolený přepych. Většina z nás, kdo jsme tu dobu zažili, se určitě alespoň jednou zamyslela nad tím, “co by bylo kdyby nebylo”. Z toho, jak svou alternativu možného vývoje popsala Alena Mornštajnová mrazí, ovšem některé momenty jsou pro mne jako mámu (a nebo dceru) prostě naprosto nepředstavitelné. Po dočtení knihy mám pocit jako po probuzení z noční můry - naštěstí ta čirá hrůza byl jen zlý sen. Přesto to budu muset ještě nějaký čas vydýchávat. P.S. Díky jaroiva za komentář “…naše dnešní doba jednou bude historií a ukáže se, jací jsme byli”. a monulam “Dnes je pro nás strašné omezení zavřený obchod a rouška což je smutné.”


Alchymista
květen - červen 2021
Alchymista 2008, Michael Scott

Podle anotace jsem čekala pohádku pro větší děti se spoustou magie, mýtů a legend od Anglie po Egypt. Přestože jsem jednoznačně na tuto knihu stará, je to přesně to, co mám ráda - YA fantasy. Příběh je sice jednoduchý, ale propojení mytologie a historie se současným přetechnizovaným světem mi připadá chytré. Rozesmála mě představa staré bohyně, závislé na počítačových hrách, vtipná mi přišla i vegetariánská upírka, pobavily libůstky některých božstev. Dokonce po přečtení poznámky autora v závěru knihy jsem zjistila, že Nicolas Flamel byla skutečná postava, což jsem do té doby vůbec netušila. Oceňuji kolik toho autor nastudoval i procestoval, aby věrohodně skloubil reálné historické postavy a události s mytologií. Za velmi podařenou považuji i obálku. Kniha není nic převratného na poli literatury, je to klasická YA fantasy, ale čte se dobře.


Šest vran
červen 2021 (18.-20.)
Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Panečku! Nenechte se odradit trochu nejasným a zmateným začátkem, pokud chvíli vydržíte, všechno do sebe pěkně zapadne a Leigh Bardugo vám poskytne skvostný čtenářský zážitek. Kniha překonala moje očekávání, překvapila svou svěžestí, zábavností, napětím i zvraty. Líbil se mi jak autorčin styl psaní, nápaditý příběh, tak i výborně vykreslené postavy. Prostředí se inspiruje reálnými kulturami, ale je tu tolik originálních prvků navíc, psychologie postav je tak výborně propracovaná, samotný příběh tak chytře vystavěný, všechno je to překvapivé a přitom uvěřitelné. Velice oceňuji dynamiku a propletené vztahy ve skupině. Tajuplný, uzavřený a vnitřními běsy stíhaný Kaz; Inej - akrobatka, zabiják a dívka, která chce dokázat sobě i světu, že je v ní něco víc; Nina a Matthias, dva póly magnetu, které se přitahují i odpuzují; ostrostřelec a hazardní hráč Jesper; kupecký synek a černá ovce rodiny Wylan, ti všichni mají svou nepěknou historii a jejich retrospektiva přináší příběhu hloubku a leckdy je lepší než hlavní dějová linka. Poslouchala jsem jako audioknihu a musím vyzvednout i kvalitu interpretů, kteří dokázali přidat body navíc. Pokud máte rádi fantasy, jednoznačně knihu doporučuji!


Letní kraťasy
? - červen 2021
Letní kraťasy 2021, Šárka Hieke

Tato kniha dává přesně to, co slibuje už obálka - letní oddechovku. Nezávazný sex, léto, slunce, voda, to všechno je, jak krásně napsala Daisy21 “jako ten nadýchaný bohatě obložený hamburger z reklamy, který je v reálu sice o půlku nižší a vůbec ne tak barevný, ale stejně nám chutná, protože ta představa je prostě sexy”. Moc hezké přirovnání, které vystihuje atmosféru knihy. Nenáročné, lehké, dovolenkové čtení někam na lehátko k vodě.


V pasti lží
červen 2021 (14.-16.)
V pasti lží 2018, B. A. Paris (pseudonym)

Po pár stránkách je jasné “jak a kdo”, nicméně přes trochu rozvláčný začátek je to čtivá oddechovka. Kniha Za zavřenými dveřmi se mi líbila podstatně více, ale tady je velice pěkně popsané, jak zmanipulovat druhého člověka a že i inteligentní jedinec musí začít pochybovat o svém zdravém rozumu, když se proti němu jeho nejbližší spiknou, takže hlavní hrdince jsem moc fandila, aby se jí rozsvítilo. Protože nejen v knihách mám ráda časový rámec, ocenila jsem datované kapitoly a stejně tak závěr - synchronizaci SMS konverzace se vzpomínkami Cass. Zřejmě jsem mstivý člověk, protože jsem si užívala, jak oba padouši dostávají co proto. ;-) Vyvrcholení příběhu považuji za velice povedené, třebaže příběh samotný je naivní a předvídatelný.


Já, Finis
červen 2021 (09.-10.)
Já, Finis 2020, Václav Dvořák

Koupila jsem knihu pro vnuka, ale nejdřive jsem si ji přečetla já. Je to napínavý příběh s originální zápletkou i prostředím, to vše je navíc napsané krásnou češtinou. Až do samotného závěru čtenář netuší, zda se hlavnímu hrdinovi podaří splnit úkol, který si předsevzal – zachránit brášku ze světa nebezpečných tvorů, vedených mocným Nepřítelem. Autor mi tak trochu připadá jako Foglar 21. století, když za vším napětím přináší dětem krásné poselství, že s cílevědomostí, motivací a dobrými přáteli je možné dokázat cokoliv.


Nasterea
červen 2021 (05.-10.)
Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Jsem tak zklamaná - čekání na další díl bylo dlouhé a jeho kvalita oproti předchozím dvěma dílům je výrazně pod mým očekáváním. Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, odkládala jsem ji, děj mi přišel zmatený, postavy nevěrohodné, celé to bylo zbytečně popisné, jako by to ani nebylo pokračování série, kterou jsem předtím tak hltala. Zhruba za polovinou knihy se sice děj trochu rozhýbal, ale i nadále tu byla spousta věcí, které v předchozích dílech nebyly ani náznakem - neustálé omílání hádanek, tajemství, záhadných čísel… v celé knize bylo vlastně více zamotaných situací než řešení a posun v ději za celou knihu skoro nula. Často jsem se ztrácela a překombinované konstrukce napoprvé nechápala (myslím, že toto zaznělo i v jiných komentářích), takže myslím, že jednodušší linka by byla ku prospěchu jak kvůli čtenářům, tak kvůli příběhu samotnému. A úplně nejotřesnější v celé knize mi připadá Ilanina do zblbnutí se opakující nadávka “do prasečí řiti” - opravdu trapné, devalvovalo to hodnotu textu i samotné hrdinky. Kdyby toto byl první díl, nikdy bych po druhém nesáhla.


Dědina
? - květen 2021
Dědina 2018, Petra Dvořáková

Dědina má docela vysoké hodnocení, je prezentovaná jako humoristická kniha a podle mnoha komentářů ji lidé považují za “čtivou”, “oddechovku”, “pohodové čtení”. Já považuji tento literární počin spíš za depresivní změť drbů, popisů nevěr, nefunkčních vztahů a závisti. Navíc nemyslím, že se jedná o typické příběhy z vesnice - takových lidí jsou i plná města. Snad jediné co se mi opravdu líbilo, bylo nářečí, ale jinak tu bylo příliš mnoho samoúčelné sprosté řeči (každou chvíli se “jde někdo vychcat”, “chce si zapíchat”). Autorka má početný fanklub čtenářů, ale mě nevyhovuje ani její styl, ani témata a vykreslení “hrdinové” mi většinou připadají odpudivi. Dědina opravdu neoslovila, nebavila, další knihu od této autorky už pokoušet nebudu, protože po Chirurgovi jsem opět měla velký problém příběh vůbec dočíst a celkový dojem je spíš znechucení než pobavení.


Plíseň
? - duben 2021
Plíseň 2017, Siri Pettersen

Po Odinově dítěti jsem měla velká očekávání, ale druhý díl, který se odehrává v lidském světě, se mi z tohoto pohledu příliš nelíbil. Zhruba poslední čtvrtina příběhu je povedená, má spád, ale jinak je většina knihy zbytečně zdlouhavá a negativní. Srovnání našeho světa (plného zkaženosti, jedů, plísně, kde nic není dobře) s Hirčiným (čistým, krásným, svěžím, kde je vše perfektní) vyznělo podle mne nepřesvědčivě. Asi to nemělo být takové překvapení, vzhledem k tomu, že autorka je seveřanka, takže silný akcent na životní prostředí se dal očekávat, ale tady toho negativního bylo tolik, lidský svět popsaný natolik depresivně, že to vše ubíralo příběhu body. V Plísni konečně byly vysvětleny věci, které v prvním díle vytvářely zmatek a zůstaly zřejmě záměrně nevysvětlené. Pro mne jednoznačně pozdě, ale přece. U popisovaných postav oceňuji, že nikdo nebyl prvoplánový zloduch, ale ani anděl, byli to docela realističtí hrdinové, kteří dělali dobrá rozhodnutí, ale i ta špatná, za která pak nesli následky. Trochu příliš dokonalá superhrdinka je Hirka, která většinou všechno dělá “na první dobrou”, všechno vymyslí, všechny zachrání, takže Graal a Naeill, staří tisíce let, působí tak trošku jako blbečci, kterým musí puberťačka ukázat nový směr. Za nejuvěřitelnější postavu považuji Rimeho. Závěr - tři hvězdy, ani o půl více, ale Sílu si určitě přečtu, protože také razím heslo “nezačínej, co nezvládneš dokončit”. P.S. Obálka je ale opět naprosto děsuplně skvělá.


Smrtka
duben 2021 (12.-17.)
Smrtka 2018, Neal Shusterman

Na první pohled skvělá společnost, kde život je věčný, nemoci neexistují, lidé už vymysleli vše, co se vymyslet dalo. Neexistují žádné vlády ani politici (to je tedy něco!) a na obecný blahobyt dohlíží a celý svět řídí Nymbus - nepodplatitelná umělá inteligence, která je ochraňující, vševědoucí. Na druhý pohled to až tak skvělé není, protože lidé už nejsou vlastně opravdovými lidmi, žijí své životy bez cíle a motivace a celá tato dokonalá společnost je od základu nenormální; sice nesmrtelná, ale žije beze smyslu. K regulaci přelidněného světa je vyčleněné exkluzivní společenství - cech smrtek. Ty jediné mohou brát život, tzv. kosit. Jsou nad všemi a nad vším, dokonce ani Nymbus nad nimi nemá moc. Smrtky mají svá vlastní pravidla, ale řada smrtek věří, že pravidla jsou k tomu, aby se “přiohýbala”, nikoliv dodržovala. A tady vidím stěžejní myšlenku této YA fantasy: sami lidé jsou svým největším problémem - čím více moci mají, tím více jí chtějí. Svět, který Shusterman vytvořil je originální a přináší řadu námětů k přemýšlení, a třebaže mám autorovi za zlé celou řadu nelogičností a prvoplánových linek, kniha je napsaná překvapě čtivě. P.S. Jako milovníka psů mě ještě trápí myšlenka, proč v tomto nesmrtelném světě nejsou domácí mazlíčci. Kde jsou ti věrní psi, kterým páníček “obrátí list” a znovu je omladí do štěněčího věku? ;-)


Vyhnání Gerty Schnirch
březen - duben 2021
Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Uf, to tedy bylo něco - silné, syrové a traumatizující vyprávění. Styl psaní se mi líbil, byl velice autentický a autorka pro mne otevřela jednu kapitolu naší historie, kterou jsem neznala. Příběh se mi četl velmi dobře, ale přitom těžce a knihu jsem si musela dávkovat, protože od smrti Gertiny matky to byla jedna hrůza za druhou - znásilňování otcem, bída, hlad, bombardování, pochod, dřina, šikana, roky zoufalé snahy o důstojný život a přitom to bylo jen přežívání. Autorka popisuje vše tak věrohodným a sugestivním jazykem, že máme pocit, jako bychom tam byli. Příšerně depresivní, ale je to naše historie a každý by se s ní měl seznámit. Není to žánr, který bych cíleně vyhledávala, ale za mne se jedná o jedno z nejlepších děl současné literatury a dotýká se nejen tématu viny a odpuštění, ale hlavně paměti národa. Protože “národ, který zapomněl svoji minulost, je odsouzen ji znovu opakovat”. Kniha ve mě zůstane ještě dlouho rezonovat a jsem ráda, že jsem ji mohla číst.


Bez naděje
? - březen 2021
Bez naděje 2014, Colleen Hoover

Začátek přeslazený, erotické scénky hooodně zdlouhavé, překombinované - zkrátka poslech tak akorát na dlouhé venčení psů. Druhá polovina knihy šokovala, po tak rozvláčném začátku to bylo ještě markantnější. Problematika zneužívání dětí rodičem je prostě hnus a k YA tohoto druhu mi vůbec nesedí. Pro koho je příběh určen - pro mladé romantické duše? To asi ne. Nevěrohodné rozhovory mezi Holderem a Sky (tak běžně filozofují zamilovaní teenageři?), Sky a její flash paměť (vzpomínky z jejích pěti let se jí po 13 letech jen líhnou), Holder tak chápavý, empatický a ohleduplný (v pouhých 19!) - příšerně nereálné. Knihu opravdu skvěle namluvila Veronika Khek Kubařová, ale z příběhu mám trochu “schizofrenní” pocit a vlastně se mi kniha jako celek nelíbila.


Krmíme ptáky - ale správně
leden - březen 2021
Krmíme ptáky - ale správně 2018, Peter Berthold

Kniha je plná opravdu užitečných informací, doplněná spoustou grafů a obrázků. Dokud jsem si ji nepřečetla, nenapadlo mě, že je třeba ptáky krmit celý rok a že se vlastně nejedná o krmení, ale přikrmování, protože jsme ptákům naší civilizací sebrali přirozené zdroje potravy. Ale mám i hodně výtek. Překlad je příšerně kostrbatý a text se čte velice těžce (četla jsem pár pasáží s třeťákem a ten čtenému textu skoro nerozuměl), takže mi připadalo, jako když byla kniha přeložena Google translatorem - slovosled i některé výrazy snad nebyly z dnešní doby a i mě trvalo přečtení knihy několik týdnů. Jak už zaznělo v komentáři od hrebmi “míra militantnosti a jediný správný názor od čtení odrazují”, i já jsem vnímala agresivitu, se kterou je prezentován názor autorů. A tak jako se říká, že “šaty dělají člověka”, tady zase “forma ubírá obsahu”. Záporem je i to, že veškeré údaje jsou pouze z Německa, nikdo si nedal práci a nedoplnil srovnání s naší republikou (ani pár údajů pro dokreslení). Knihu sice doporučuji, ale čekala jsem výrazně více.


Pravda, nebo lež
? - březen 2021
Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

To dilema v životě asi zažil každý z nás - pravda nebo lež? V tomto příběhu získává další rozměry v souvislosti s citlivým tématem dětí, třeskutou otázkou “jak dobře můžeme vůbec poznat druhého člověka” a samozřejmě téma potrestání vraždy. Velice hezky a hlavně názorně byl rozpracován způsob jak obyčejnými slovy na papíře převrátit některé situace úplně naruby, takže ta otázka tu byla zas - čemu věřit? Autorce bych vyčetla pár nelogičností - Lowen a její reakce jsou trochu ode zdi ke zdi, zbytečně moc erotiky a vulgarismů ubírá příběhu body a posunuje ho do trochu jiné kategorie, ale celkově je to napínavé čtení s dobrou zápletkou.


Iluze
březen 2021 (18.-19.)
Iluze 2020, Barbara Nesvadbová

odpad!

Tak toto jsem nedala. Vydržela jsem 15 minut poslechu a stačilo.


Les mytág
březen 2021 (02.-18.)
Les mytág 1994, Robert Holdstock

Ryhopský les je pradávné, magické místo s neuvěřitelnou energií a ačkoliv je jen malým pozůstatkem pradávného pralesa, na jeho okrajích žijí zvláštní lidi z dávných dob, kteří hovoří starobylými a zapomenutými jazyky. Síla lesa narušuje běh času, prostoru, běžné fyzikální zákony, vytváří duchy a jeho volání podlehne nejprve George Huxley a poté i oba jeho synové. Všichni jsou očarovani překrásnou Guiwenneth, dívkou-mytágem z lesa. Mytága jsou postavy zhmotnělé z lidské mysli, vznikají z mýtů, jsou to kladní i záporní hrdinové, vymyšlení lidmi v čase hrůzy i touhy a jsou vytvářena synergií magického lesa a silné emoce. Obvykle je za nimi skutečná osoba, tvor nebo třeba i stavba jako předobraz. Hlavní dějová linka se košatí spoustou krátkých legend, podobenství a mýtů, jedná se o originální fantasy, která je sice inspirovaná keltskou a anglosaskou mytologií, ale hlavně se jedná o neuvěřitelnou vlastní fantazii autora, kde hlavním hrdinou je samotný les a hlavní magie příběhu je v samotné myšlence mytág. Les mytág není ani tolik o romantické záchraně milované dívky, ale spíš poutí k prapůvodním mýtům, do hlubin lidského podvědomí a k samotným základům lidské fantazie.


V šedých tónech
? - březen 2021
V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Ruta Sepetys zakomponovala fiktivní příběh mladičké malířky Liny a její rodiny do doby vlády Stalina. Je to kniha o zoufalství, beznaději, zrůdnosti a krutosti sovětské ideologie stejně jako o lásce, touze po životě, o odhodlanosti přežít a vrátit se domů. Kniha, inspirovaná rodinnou historií autorky, původem Litevky, přibližuje čtenářům anexi Pobaltí a dopad na její obyvatele. Litva 1941 - Sovětská tajná služba deportuje tisíce lidí z Litvy, Estonska a Lotyšska do gulagů a pracovních táborů na Sibiř a celá tato území zabírá Sovětský svaz. Na Sibiř je deportována spolu s elitou společnosti jako jsou lékaři, vědci, umělci a učitelé i hlavní hrdinka Lina s matkou a malým bratrem. Pro Rusy jsou jenom “prasata”, lidé bez cti, zločinci a děvky. Popis šestitýdenní cesty dobytčákem patří k těm nejotřesnějším, který jsem kdy četla - hlad, špína, lidé umírají dřív než dorazí do cíle a jejich mrtvoly jsou bez pohřbu vyhazovány na nádraží. Lina se naučí bojovat o holý život svůj i svých blízkých, snaží se nenechat se zlomit. Po roce v pracovním táboře na Altaji Linu s rodinou převezou dalším transportem za polární kruh k moři Laptěvů. Tam je nadále krutý hlad, tvrdá práce, ale hlavně krutá sibiřská zima, která se stane osudnou pro mnohé. „Jen co se Spojenci dozvědí, co se v lágru děje, přijdou nás zachránit,“ doufají zajatci. Za polárním kruhem čekali celé měsíce, většina se toho ale nedožila. Pomoc přišla nikoliv od spojenců, ale až s osobou doktora Samodurova, což byla skutečná postava ruské inspekce. Doktor Samodurov neměl pravomoc poslat zajatce z pracovních táborů domů, ale poskytl jim léky a vitamíny a zasadil se o lepší podmínky. Zachránil tak řadu lidí před jistou smrtí. Ti, kdo vyhnanství přežili, po návratu domů zjistili, že jejich domovy a majetek používají Sověti, stále je brali jako zločince a nesměli mluvit o svých zážitcích, jinak jim hrozila deportace zpátky na Sibiř. „V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Tyhle tři státy nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k bohu, nebo třeba k nepříteli – láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha.“ Velmi silná kniha, doporučuji.


Hlas kukačky
27. únor 2021
Hlas kukačky 2019, H. M. Körnerová (pseudonym)

Tentokrát jdu proti proudu, kniha mě zklamala. Příběh sledujeme většinou z pohledu Edity a její matky Irmy, okrajově i několika dalších postav a zavádí nás do temné doby kolem Mnichovské dohody. Edita je žena, kterou formovalo hlavně nešťastné dětství, její mladičká a naivní matka a chladný, vypočítavý otec. Prostřednictvím Edity se dostáváme k příběhu její matky, který se odehrál ještě před vznikem samostatného státu a který poznamenal život všech - její, jejích dětí i vnoučat. Historická linka týkající se vzniku Českoslovenka je jen načrtnuta a autorka se na moje gusto drží spousty klišé. Pokud tento román srovnám třeba s Heřmánkovým údolím, působí amatérsky a nepřináší nic nového - historická data 1938/1939 jsou podávána opravdu schematicky. Navíc kniha na mne působí hodně feministicky – ženy jsou v ní statečné, silné, trpělivé a odhodlané, zatímco muži  jsou nezodpovědní, pasivní a vcelku nepotřební. A vyčetla bych i slabé, občas až nereálné dialogy. Román je i přesto silnou rodinnou ságou, která je hlavně o tom jak nás utváří rodina, poznamenává nepovedené dětství, vypráví o nešťastných láskách a chybách mládí, o ženách, které jsou matkami i o takových, které matkami být nedokážou. Příběh postihuje jemné vazby a zamotané vztahy mezi lidmi, ktere se vlivem nejrůznějších křivd a chyb trhají a znovu navazují v době krize. Myslím, že příběh nepotřeboval zasadit do dramatické válečné doby, fungoval by i sám o sobě a možná i lépe. Celkově považuji knihu (oproti jiným knihám od této autorky) za slabou.  


Lovci
únor 2021 (23.-27.)
Lovci 2015, F. Kotleta (pseudonym)

Kotleta jako klasický autor šťavnatého braku nezklamal, kniha je opravdu čtivá. Postavy, ať už kladné nebo záporné, jsou trhlé, ale fajn, děj je brutální a má rychlý spád, není nouze o proudy krve, hromady vnitřností, střílečky, honičky, výbuchy, sex. To vše je okořeněné cynickými hláškami a břitkým humorem lehce (nebo i těžce) “přes čáru”. Humorné pasáže a hlášky ve stylu kráteru na východním Slovensku, sunnitské a šíitské čtvrti nebo Romotína jako dalších pražských městských čtvrtí jsou jako vždy břitké, ale jako svého druhu dystopické vize i znepokojivé. Obzvláště zdařilé je finále, kde se autor vyřádil a napsal mega brutální masakr. Za mne super setkání s českou brakovou fikcí a jak níže napsal TomK “tohle dílo není pro vegetariány, protože je to zase skvěle krvavá kotleta”.


Nová doba
únor 2021 (18.-21.)
Nová doba 2020, M. Lamballe (pseudonym)

Podle anotace jsem čekala rodinnou ságu, kde se vše bude točit okolo kavárny U Anděla ve Wiesbadenu, to vše v roce 1945. Knihy z této doby záměrně nevyhledávám, ale ani se jim nevyhýbám a pár skvostů na toto téma jsem četla (např. Slavík). V této knize jsem našla opravdu pořádné množství zajímavých a různorodých postav, dobrý a věrohodný popis německých reálií té doby, hromadu válečných hrůz všeho druhu, spousty krkolomných náhod v osudech většiny hrdinů a v neposlední řadě jsem nafasovala takovou porci “romanťárny”, že to hlavní linku příběhu skoro přebilo. Autorka podle mne rozmělnila několik velice silných témat v červené knihovně. A třebaže osobně mám ráda příběhy s happyendem, tady to bylo tak prvoplánové, naivní a hloupoučké, že by člověk předpokládal, že to vlastně byla fajn doba. Dávám tři hvězdičky za opravdu velice dobrý popis života a boje o přežití obyčejných Němců koncem války i těsně po ní, což mi přišlo tak trochu jako pohled “z druhé strany”. Celkové nadšení s většinou čtenářů ale nesdílím - buď harlekýnku nebo historický román, obojí v jednom je jako když pejsek s kočičkou vařili dort.


Kdo šije u Podolské?
? - únor 2021
Kdo šije u Podolské? 2019, Lucie Hlavinková

Hana Podolská, česká Coco Chanel, za první republiky synonymum pro luxus a českou haute couture. Kdo u ní nešil, jako by nebyl. Trochu zavádějící název, protože kniha se salonu paní Podolské věnuje spíše okrajově, ale to je nejspíš jediná výtka, kterou mám. Autorka se vrací do věhlasného krejčovského salonu těsně po znárodnění, kdy v něm paní Podolská byla už jen řadová zaměstnankyně a hlavními hrdiny románu jsou kromě Hany Podolské a jejího syna Viktora také švadlenky Květa, Milena a Boženka a jejich partneři Josef, Gustav a Otto. Docela nesourodá skupina, osudy se proplétají, s těžkou dobou let padesátých i šedesátých se potýkají švadlenky i osobní řidič Marty Gottwaldové, socialistický kádrovák, vyšetřovatel StB nebo syn bývalé majitelky salonu. Ti všichni, podle své povahy, buď jen nenápadně přežívají, vzdorují nebo dokonce i kolaborují. Autorka popisuje tuto temnou dobu tak věrohodně, až člověka mrazí a občas má pocit, že se jedná o literaturu faktu. Kromě jednotlivých příběhů si můžete “vychutnat” i úryvky socialistických básní a dobové anekdoty o Martě Gottwaldové, kterými je kniha proložena. Stručně shrnuto - od poválečné euforie k totalitnímu režimu, od salonu ke komunistickému lágru, od hedvábí k dederonu, od plesových rób k monterkám, o tom všem je tato kniha. Čekala jsem něco trochu jiného, nejen podle názvu, ale i podle obálky, ale přesto se mi to moc líbilo. Doporučuji!


1 ...