Přečteno jedním dechem.
Příběh Carrie je velmi, opravdu velmi smutný a je nejen o pomstě, ale i o touze být milován, někam patřit a být uznáván. Nic z toho Carrie nedostala, žila v neustálém duševním vypětí, ponižování, stresu a s pocity méněcennosti. Je to příběh o šikaně a co se stane, když se proti šikaně ohradí někdo s nadpřirozenými schopnostmi.
Čtenářský zážitek mi trochu kazila forma, kdy se text místy předbíhá, jsou do něj vkládány novinové články nebo části vyšetřovacích spisů, ale i přes tyto výtky a i přesto, že se jedná o rané dílo, je to přesně ten styl vyprávění, kvůli kterému S. Kinga miluji.
Vím, je to romantický příběh, ale pro mě byla kniha spíš reminiscencí a jednoznačně i průvodcem. V době mých návštěv mělo Mexico City i s předměstími skoro 22 milionů obyvatel a poznat ho za pár týdnů bylo nemožné a tak jsem kromě 15 km dlouhé třídy Paseo de la Reforma se spoustou památníků, jejím propojením na Chapultepecký hrad a se sídlem prezidenta tehdy navštívila i přírodní rezervaci Xochimilco s kanály. Dodnes si pamatuji to množství gondol (trajineras), bohatě zdobených květinami a procesí lidí, slavících nejrůznější fiesty. Spousty parků a muzeí, všechna ta exotická místa, vynikající jídla a neskutečně přátelští lidé, to všechno se mi díky knize připomnělo. Místopisné popisy jsou velmi živé a romantický příběh vnímám jako svého druhu okrajový. Zaujaly mne spíše zajímavosti z historie, tradic a náboženství Mexika:
- Mayové používali mušli jako symbol pro nulu. Počítali pouze s kladnými čísly, záporná neznali. Sčítali, násobili.
- V “cenote”, sladkou vodou zaplněném vápencovém závrtu, sídlil mayský bůh deště Chaac, kterému se přinášely oběti a často to byly děti. Dodnes existuje tzv. dešťový ceremoniál, při němž v každém rohu místnosti stojí dítě.
- Kromě řady bohů (smrti, podsvětí, královských dynastií…) existoval i bůh kukuřice.
- Tanec létajících mužů (když se z vysokého sloupu ve spirálách spouští hlavou dolů muži zavěšení na lanech) je staletý rituál “voladores” a ztvárňuje znovuzrození válečníků a obětí.
Samotný příběh Dalie, která v Mexiku hledá svého otce a po cestě nachází osudovou lásku, hodnotím jako průměrný, ale okořeněný mexickým kořením mi chutnal.
Nedávno jsem s velkým potěšením dočetla HEX a začala pátrat, co ještě autorka napsala. Devět dní sice není LitRPG, ale svou kvalitou je tato dystopie srovnatelná s jakoukoliv zahraniční.
V příběhu proti sobě stojí elitní bojovník Lee Parker a povstalkyně Sera. On ji má zajmout a přivést kněžím do Citadely, ale při jejím pronásledovaní se dostanou do neprobádané divočiny a musí se společně ukrýt do jeskyně před zabijáckou Růžovou bouří. Postupně vzájemná chemie (i přes odlišnou výchovu, vzdělání a hlavně prostředí, ze kterého pocházejí) promění jejich vztah v něco víc.
Na pozadí zničené planety, špinavého a nehostinného světa, kde se jednotlivé skupiny lidí snaží získat nadvládu nad ostatními, představila autorka konflikt mezi naprostou poslušností a drilem na jedné straně a touhu po svobodě a samostatném myšlení na té druhé. Přesto nic není ideální, morální úpadek a korupce je jak na straně kněžích, tak povstalců. Po moci totiž touží všichni.
Knize bych vyčetla zpočátku pomalejší tempo, ale zhruba po čtvrtině se příběh stal dynamičtější, napínavější a daleko čtivější. Ke konci už bylo akce více než dost. Příběh jsem poslouchala jako audioknihu, ale úplně mi nesedl interpret, který svým zralým hlasem k věku hrdinů tak zcela “neladil” a jeho pomalá dikce se mi nelíbila k dystopickému žánru.
Stručně: akční a napínavé post-apo
“Co budeš dělat?”
“Hádám, že to co vždycky. Prostě žít dál…”
Silná emotivní kniha, která přináší svědectví nejen o posledních válečných letech na horách na Valašsku, ale i o neméně těžké době poté. Na příbězích několika ústředních postav rozehrává autorka příběh plný bolesti, strachu a tajemství, ale i lásky, odvahy a snů.
Živa, Ludmila, Slávek, Karel, Ondráš, Marta a další prožili své mládí v těžké válečné době blízko sebe a přesto ji prožívali každý zcela jinak, prožili jiná traumata. Při své cestě životem měli každý jinou morálku i jinou cestou získávali i rozdávali šrámy na duši. Jejich příběh dokumentuje, jak je někdy těžké poznat historii svých blízkých, protože řada skutečností je zcela jiná, než jak je prezentována navenek. A stejně tak jako řada hrdinů si oslavné vzpomínky nezaslouží, je i mnoho neznámých hrdinů, kteří dělali správné věci a přesto zůstanou už navždy zapomenuti.
Příběh je dodnes aktuální - stále platí, že ne každý hrdina je kladný a hodný obdivu a ne každá vzpomínka si zaslouží oslavné verše u pomníku.
Stručně: skvělá kniha
“Ale Ondráš už byl rozhodnutý, že nic od nikoho potřebovat nebude. Setkání s mladými soudruhy z národního výboru v něm zanechalo pocit takového hnusu, že si umínil, že opraví Amáliinu chaloupku a bude tam žít natrvalo. Poptá se, jestli by nebyla nějaká práce v lese, v hájovně nebo tak něco. Z hor už dolů scházet nebude. Nepotřebuje vidět žádné lidi. Nechce se zapojovat do té jejich pokrytecké hry na to, kdo má nejvíce papírů potvrzujících, že za války stál na správné straně. Ale především se bál, že kdyby ještě jednou třeba jen prošel kolem budovy radnice, pozvracel by se. Nebo by se stalo něco horšího. Skončil by znovu v kriminále, kdyby ty zmetky ještě jednou potkal, protože by je nejspíš zmlátil.”
Tato kniha se mi prostě líbit musela, třebaže jsem v knihovně v rychlosti sbalila druhý díl a přitom ten první nečetla. Ale vyprávění je v zásadě na prvním dílu nezávislé a poskytuje nejen svého druhu průvodce nádhernou přírodou Islandu, ale vypráví i o dávných rodinných tajemstvích, o hledání sama sebe a v neposlední řadě i o lásce.
Hlavní hrdinka Soley je úspěšná zpěvačka, ale po deseti letech v showbyznysu je už unavená z pozlátka i kočovného života. Při hledání svých kořenů se vypraví do rodiště svého otce, kde sice nikdy předtím nebyla, ale ostrov i jeho obyvatelé ji uhranou. Po pár dnech pobytu zjistí, že už se jí nechce se trmácet po světě s kufrem, ale že touží najít klidné místo, kde by se mohla usadit. Island se díky dechberoucí přírodě, otužilým “Vikingům”, okouzlujícím legendám i milostnému vzplanutí zdá být tím správným místem, kde by mohla najít to co hledá.
Stručně: návrat ke kořenům a rodinným tradicím
"Láska ti projasní srdce, ale květiny ti projasní celý život."
“Kdysi mi někdo řekl, že v životě máte dvě rodiny - do jedné se narodíte a tu druhou si vyberete. Ale úplně pravdivé to není. Jistě, vyberete si partnera, ale třeba děti už si nevybíráte. Také si nevybíráte švagry a švagrové, partnerovu tetu, což je stará panna tíhnoucí k alkoholu, ani jeho bratrance, u něhož se netrhnou dveře s přítelkyněmi, které neumí anglicky. A ze všeho nejméně si vybíráte tchyni. Tohle všechno určují pochechtávající se sudičky.” Jak trefné!
Po sérii knih z poslední doby, kdy jsem většinou neměla příliš šťastnou ruku, jsem už předem ani u této neměla přílišná očekávání, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapena.
Vypravěčkami jsou hlavní hrdinky Lucy a její tchyně Diana, přičemž většinou jsou problémem a důvodem nedorozumění nevyřčená slova a různé drobnosti z minulosti, o kterých se jednotlivé postavy nezmínily. Vznikají tím rozepře a opět se potvrzuje, že život je nejen o hodnotovém žebříčku, ale i o komunikaci.
Román těží z běžného prostředí a klasických vztahů v rodině, nabízí velmi dobře vykreslené postavy a protože všichni máme v rodině nějakou tu “tetu, která tíhne k alkoholu”, je vyprávění překvapivě uvěřitelné. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na tempo příběhu, protože je to nejen psychologický příběh s dobrou detektivní zápletkou, ale ve vyprávění se střídají jak dvě hlavní protagonistky, tak jejich přítomnost a minulost.
Ve výsledku je z toho rodinný příběh, prošpikovaný pár dobrými postřehy ze života (po čerstvých zkušenostech s vypořádáváním dědictví po rodičích jsem si tak potvrdila, že moje poslední setkání se sestrou nebylo až tak výjimečné).
Stručně: čtivé a s překvapivým rozuzlením
Knihu jsem nafasovala od paní knihovnice a dost mě překvapila. Na začátku je to neskutečně rozvleklá romantika, kde minimálně do poloviny knihy ho nemá ráda (přitom ale samozřejmě má), pak se příběh trochu rozvine a v poslední třetina (to jako vážně?) docela drsné erotické scény. Trochu jsem nepochopila žánr, protože první polovina je ucouraná romantická oddechovka a nakonec lehká pornografie. Styl ani u jednoho druhu za moc nestojí, takže jsem text často přeskakovala.
Hvězdičku jsem jako španělštinář přidala za vtipné nadávky ve španělštině (z čehož některé jsem předtím ani neznala).
Stručně: nestojí to za ten čas
Knihu jsem potkala přesně v tom správném rozpoložení a i když je předvídatelná, je současně i o těch nejobyčejnějších, ale i nejcennějších věcech v životě - o sebelásce a sebeúctě, o vztahu rodiče k dětem a dětí k rodičům, o lásce, odpuštění a smíření, ale na druhé straně i o pokrytectví, nevěře, závisti a smrti. Kniha se opravdu velmi dobře čte, příběh je věrohodný, protože žen jako je hlavní hrdinka Shay je spousta. Žen, které se obětují pro svoje děti, partnery i rodiče a na sebe jim nezbývá čas. Často jsem se v příběhu našla a moc se mi líbilo přirovnání, že se díky tolika povinnostem můžete cítit jako rozmačkaný vnitřek sendviče.
Je to “ženská” kniha, ale i muži si tu mohou najít pár postřehů a rad pro život, protože příběh vede k zamyšlení nejen nad rolí matky a partnerky, ale i nad vztahem muže k manželce nebo k dětem. Není jednoduché spolupráci mezi partnery vybalancovat, ale jsou to většinou ženy, které zpočátku kvůli dětem a potom snad jen z pouhé setrvačnosti zapomínají, že i ony měly kdysi své sny, které postupně vybledly až úplně vzaly za své.
Závěr knihy byl přesně takový jaký měl být - je opravdu fajn si (byť ve středním věku) uvědomit, že není třeba se neustále obětovat pro ostatní, protože i já mám právo na vlastní čas, plány a sny.
Stručně: váš život není péče o ostatní
“Co si Shay Bastableová pamatovala, vždycky se cítila jako náplň v sendviči, která se s léty mění z čerstvých a chutných ingrediencí v paštiku vmáčknutou mezi plátky chleba. Ne že by svůj život nenáviděla, prostě takový byl. Její přítomnost byla žádoucí, neboť byla tím hlavním, co drželo celý sendvič pohromadě - stmelovala, sloužila, spojovala.”
Romantický příběh z Anglie 19. století mi svou atmosférou připomněl Pýchu a předsudek. Prostředí vyšší společnosti plné krásných dam a čestných gentlemanů, kde i upřený pohled může být považován za nevhodný, to je jedna strana mince, ale na té druhé jsou různá tajemství, předsudky, domlouvají se sňatky a láska to má obecně těžké. A jak se ukazuje, dokonce ani ti gentlemani nejsou vždy jen čestní.
Hlavní hrdinka Alexandra je na svou dobu samostatná a odvážná dívka, ale rodinné tajemství jí velmi zkomplikuje život. Ovšem co by to bylo za romantiku, kdyby se vše v dobré neobrátilo!
V současné době, která je tak plná negativních informací a zpráv ze všech koutů světa, bylo osvěžující si přečíst něco ze “starých dobrých časů”.
Stručně: lehké, nenáročné čtení, jak dělané na letní dovolenou
Poetická fantasy pohádka, kterou jsem si v knihovně vybrala kvůli povedené obálce nebyla úplně pro mě. Vlastní příběh byl opravdu pro děti, třebaže hlavní myšlenka je silná a platná pro každého - síla lásky je mocná.
Přesto jsme se spolu nějak nepotkali a prolínání starých příběhů s vlastním příběhem o dívce plné magie mi moc nevyhovovalo. A opravdu nepříjemné mi přišly “motivační” proklamace, které se v několika smyčkách opakovaly. Uznávám, že opakování je matka moudrosti, ale jeden by z toho skoro zblbnul.
Nechci shazovat autora, protože detektivky nejsou úplně můj žánr, ale tato kniha mi příliš nesedla. Vlastně nevím, jestli je to příliš popisným textem, nepříjemnou přímou řečí nebo jsem jen naskočila do rozjetého vlaku a nedoceňuji kvalitu (pravda je, že z této série jsem nečetla knihy ve správném pořadí a proto ten pocit, že čtu scénář k jednomu z mnoha dílů Kriminálka Miami).
Pokud bych měla shrnout co tento detektivní thriller nabízí, tak je to drsný a nelichotivý pohled na dnešní dobu, kdy jsou na pořadu dne drogy, sex, mládež z vyloučené sociální skupiny, pornografický průmysl a jiné fajnovosti. Zápletka, respektive zápletky, jsou dobré, ale zpracování se mi nelíbilo.
P.S.
A jako skoro abstinent a jednoznačný nekuřák bych vyčetla i to neustálé chlastání a hulení cigár.
Kdybych tuto studii partnerských vztahů nečetla kvůli Čtenářské výzvě, asi bych ji nedočetla. A není to tématem nevěry, která je ústředním tématem, ale nějak mi zkrátka tento společný projekt Ivanky Deváté a Miroslava Plzáka nesedl a jejich styl mi “neladil”.
Asi pod vlivem panujícího vedra jsem v knihovně sáhla po této knize a bylo to přesně takové, jak sliboval název i obálka. Příběh je předvídatelný, překvapivě čtivý a dovolenková pohoda z něj skoro odkapává.
Na rozdíl od většiny ostatních svých knih se autorka tentokrát nezaměřila tolik na jídlo, ale popisy míst byly klasicky vynikající. Do toho přiměřené množství romantiky a je z toho příjemná letní oddechovka.
Stručně: slunce, moře a loď
King rozehrál komorní hororový příběh o Jess, připoutané kvůli sexuálním hrátkám policejními pouty k čelu postele. Její manžel po infarktu spadl na zem, rozrazil si hlavu a na jeho mrtvém těle si postupně dopřejí hody jednak toulavý pes a poté i hromady much. Z barvitých popisů člověka částečně mrazí a nebo je mu nevolno, ale hlavně je celý příběh o tom, co se děje v hlavě Jess.
Námět je realistický a propracovaný do nejmenších detailů, přesto je to psychologický thriller, který podle mého názoru měl být seškrtán tak na polovinu, aby byl skutečně napínavý. Kromě různých běsů a nejrůznějších hlasů v hlavě hlavní hrdinky bych se obešla i bez Jouberta, jehož postava mi přišla jaksi “navíc”. Zkrátka bylo toho trochu moc a King to umí výrazně lépe.
Příběh z právnického prostředí plný korupce, praktik mafie a různých jiných nekalostí by měl být super chytlavý. Pravda je taková, že jedna z hlavních postav má být ambiciózní a inteligentní studentka práv na Harvardské univerzitě, ale její myšlenkové pochody vás přivedou na pokraj hysterie, protože je naivní a prostoduchá. Druhá hrdinka je federální soudkyně a ač měla tvrdé dětství, v mých očích ji to neomlouvá, protože je to člověk, který se neostýchá využívat lidi okolo sebe. Partie naivky a mrchy se postupně zamotá natolik, že nakonec není moc jasné kdo je kdo.
Příběh je něco na pomezí thrilleru, detektivky a sociálního románu, ale četla jsem daleko lepší.
Knihu jsem dostala od dcery, abych měla něco pohodového do kabelky a příběh mě opravdu mile překvapil. Ani jsem netušila, že existuje něco tak malého a praktického jako je RODOKAB, tedy román do kabelky. Samotný příběh je čtivý, má originální nápad, obsahuje trochu staré magie, hlavní postavy jsou dobře vykreslené a najde se tu i dostatek situačního humoru.
Hlavní hrdinka Lucilla je okouzlující mladá žena, která poznala svět už před naším letopočtem a díky kouzlu získala nesmrtelnost. Žít 2000 let a nestárnout se může zdát jako výhra, ale vlastně je to i nesmírně únavné. A pokud se většinu času sama probíjíte dobou, kdy ženy jsou oproti mužům méněcenné a nemají žádná práva, tak si po dvou tisíciletích z celé duše přejete svou nesmrtelnost ukončit. Lucille s tím má pomoci Marcus, původce jejího trápení, který ji sice kdysi zachránil před smrtí, ale kouzlem ji současně učinil i nesmrtelnou. A samozřejmě nic není tak jednoduché, jak by mohlo být, zvlášť když se magická formule po tolika letech vytratí z paměti a zvrácení kouzla je v nedohlednu.
Stručně: milé a oddechové
Prý si s ní nepovídám. Přijdu domů a ona hned: “Co bylo nového v práci?” Já jsem archivář, pro Krista. V mojí práci se nestalo nic nového od zavedení počítače a další podobnou jobovku už do důchodu neočekávám.
Poslední díl byl oproti dvěma předchozím trochu slabší - děj hodně předvídatelný, romantická linka značně rozvleklá a hlavní hrdinka pořád neskutečně rozpolcená a naivní. Hlavně ale samotné rozuzlení bylo natolik překombinované, až to tahalo plomby ze zubů.
Přiznávám - nejsem cílovou skupinou, takže u mladé lásky už nepištím nadšením a vzhledem k tomu, že jsem za svůj život přečetla opravdu hodně knih, mám většinou problém najít v příbězích opravdu překvapivé momenty. A těch bylo ve třetím dílu poskrovnu.
Ale nechci tuto sérii nijak očerňovat, četlo se to dobře, oceňuji dobře vykreslené postavy, které buď byly sympatické a nebo to naopak byli netvorové, kteří si zasloužili potrestat …čehož se jim dostalo měrou vrchovatou. Na to, že se valná část příběhu odehrávala ve vězení to bylo slušné čtení.
Emotivní vyprávění o mladé ranhojičce Kivě se mi trefilo do nostalgické nálady. Přirozená naivita a rozpolcenost hlavní hrdinky (v sedmnácti letech zcela pochopitelná), jednoduchá magie, propracované postavy, složité rodinné vztahy, zkrátka našla jsem nejen odreagování, ale i drobná moudra ze života. A jak pravil klasik, “pouto, které spojuje skutečnou rodinu, není v krvi, ale ve vzájemné úctě” a to má zřejmě už brzy zjistit i Kiva.
“Naše jizvy nás definuji,” pověděla Maddisová tiše a špičkou prstu přejela po třech vyřezaných čarách. “Vyprávějí příběh odvahy a schopnosti přežít. Mluví o tom, kdo jsme v naší nejhlubší podstatě, o výzvách, kterým jsme čelili a které jsme překonali.” Poplácala Kivu po ruce a šeptem dokončila: “Ne všechny jizvy jsou vidět jako tato. Odvažuji se říct, že v nitru jich máte mnohem víc. Nikdy však nezapomeňte, že každá jizva je nádherná. A že byste se nikdy, ale opravdu nikdy neměla za žádnou z nich stydět.”
YA fantasy a vězeňské prostředí spolu moc dobře neladí, ale v tomto příběhu to funguje velmi dobře a já jsem knihu přečetla za jeden den.
Hlavní hrdinka Kiva je ranhojička, která přežívá v nejhorším žaláři Zalindov, kam se jako dítě dostala s otcem. Ten po roce zemřel a ona zůstala sama. V očích ostatních vězňů je udavačkou a tak si v příšerných podmínkách, bez přátel, v prostředí násilí a nenávisti zachovává zdravý rozum nadějí, že ji její rodina vysvobodí a také svou prací.
Kniha má svižný děj, temné prostředí, uvěřitelné postavy, rozumnou trošku magie i překvapivý závěr.
První díl jsem nedala jako nesourodou změť naprosto nenavazujících epizod, ale Anansiho chlapci se mi líbili a vlastně bych nepoznala, že je tu nějaká souvislost s Americkými bohy. Tentokrát to mělo spád, nápad, pestrost jazyka, propojení různých kultur a mýtů. Autor přinesl magický příběh, který vychází z prastarých afrických pohádek a legend, které propojuje s běžnou současností.
Sympatické postavy, vtipné dialogy a humorné situace pobaví a celek je poetickou pohádkou o rodu pavoučích bohů, který mi svou poetikou připomněl příběhy Pratchetta.
