Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Sudetský dům série
< 2. díl >
V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který rodinné úspory prohrává v kartách. Jarmila se v novém domově zamiluje do Františka Smolíka, ten však její city neopětuje. Věří, že se z Německa vrátí jeho milovaná Paula. Stále více se také dostává do sporu s místními komunisty. Po událostech února 1948 je však jeho boj stále marnější. Komunisté předepisují Smolíkovým pro jejich hospodářství nesplnitelné dodávky, navíc se mluví o plánované kolektivizaci. Jarmila je v těch těžkých časech jediná, kdo při Františkovi pevně stojí. Ten tak poznává, jak statečná žena to je. Dokonce se zdá, že by společný život s ní mohl být útěchou před tím, co se chystá. Ale žádné štěstí netrvá věčně, zvlášť když kolem krouží všemocná strana a její tajná policie…... celý text
Komentáře knihy Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Přidat komentář
Krásně napsaná kniha, kde se snoubí kus naší nepěkné historie s ideály místních lidí. Ti věří, že špatně se už měli, tak teď musí být jen líp. Bohužel nemůžou věřit nikomu, všichni lžou a udávají.
Perfektně napsaný druhý díl a teď už jen dočíst třetí.
(SPOILER)
V tomto komentáři píšu o druhém i třetím dílu zároveň.
První díl trilogie se mi velice líbil, dala jsem mu pět hvězdiček a těšila jsem se na pokračování. Ale nezasáhl mě tak, jako druhý a hlavně třetí díl.
Tyto dvě další knihy jsem přečetla během jednoho dne obě. Nešlo přestat číst. Za prvé jsem byla velmi zvědavá, jak se v těch šílených letech vyvíjely osudy rodiny Smolíkovy a jejich přátel, za druhé mě knihy stále nutily přemýšlet, jak moc jsme blízko k tomu, tuto strašnou historii opakovat a prožít ji znovu.
Třetí díl mě donutil dvakrát plakat, emoce prostě nešly potlačit.
A ten konec... Jsem moc ráda za to, jak pan Javůrek knihu zakončil. Děkuji.
Trilogie Sudetský dům je dokonalé dílo, doporučuji ho k přečtení opravdu všem.
Syrové, brutální. Je mi z toho docela špatně, když si uvědomím, kolik lidí by chtělo tyhle "staré pořádky" zpět. Denodenní šikanu, zlovůli pár jedinců, kteří většinou nic neumí, ale mají jen ostřejší lokty a absenci páteře.
Slabší díl než první. Ze začátku zbytečné několikastránkové připomínání co se dělo v prvním dílu.
Velice hezky vykreslené osudy lidí v pohraničí, uvěřitelné a bohužel se takové věci určitě děly.
Třetí díl už opravdu nedám. Jak jsem si u prvního dílu pochvaloval jednoduchost a přímočarost děje, tady jsou ty hlavní postavy úplně odfláknuté, pořád jen bouchají do stolu, když chtějí něco zdůraznit. Ti dobří jsou opravdu dobří a ti zlí jsou opravdu hnusní. Pro mě je to opravdu příliš plytké.
Druhy diel Sudetskeho domu nám rozpráva o zaciatku komunizmu a jeho usklaliach a zloby.
Predstavuje nám aj novú rodinu, kde "hlavou" je mlada Jarmila, ktorej zomre mama, otec je alkoholik a uspory prehrava v kartách a ona sa musi postarať o svojich bratov. Nemá to jednoduché:(
Naša rodina Smolikových sa snaží držať ako sa dá a spolu s ňou aj ďalšie rodiny, ktoré sa snažia zubami nechtami držať a udržať si svoje statky pred komunistami.
V tejto časti to išlo skor na politickej vlne ale heslo - kto nejde s nami ide proti nám - je tu veľmi výstižne a krasne kruto opísané.
Bonzakov si bezpečnosť zabezpečuje vyhrážkami a bitkami a už skoro nikto nie je pred nimi v bezpečí.
Čo rodinám ostáva? Sklopiť uši a poddať sa bez rečí, bohužiaľ.
opäť veľmi silná kniha a ja sa teším na tretiu časť, už len preto, že František sa dostal do velmi zlej situácie
Nemám ráda knihy z tohoto období. Vždycky se u jejich poslechu strašně rozčílím. Otec měl v garáži dlouhá léta i když před všetečnými sousedy schovaný, nápis: dobrý komunista, je mrtvý komunista. Když jsem nápis objevila, tak jsem byla celkem zaražená. Až po revoluci, kdy to bylo již zcela bezpečné, mi otec vysvětlil, že také mezi komunisty byli dobří lidé, kteří to mysleli opravdu dobře. Ale těch se ti kteří se drali k moci, jednoduše zbavili. A tak je to pravdivý nápis. Dobré komunisty ti zlí, zlikvidovali. Nacismus a komunismus jedno jsou. Tato kniha je popisem násilné kolektivizace, nejtragičtější události, které kdy Československo zasáhly. A na rozdíl od jiných komentujících čtenářů, já si myslím, že je zvěrstvo kterého se dopouštěli popisováno v této knize ještě velmi mírně. S hrůzou se budu „těšit“ na závěrečný díl, této velmi vydařené série. Audiokniha je neméně vydařená a opravdu velice dobře ji načetla paní Kamila Janovičová.
Je to čtivé, každý by si to měl přečíst, protože jsme se z historie vůbec nepoučili. Chvílemi mi běhal mráz po zádech. Těším se na 3.díl.
Opět se setkáváme s Františkem. Zatímco v prvním díle se mi jeho odvaha moc líbila, tady bych spíš očekávala větší ostražitost a možná i ochotu dát na rady rodičů, i když to není úplně po jeho vůli. Toto období považuji za nejostudnější dobu minulého století. Všudypřítomná sledovanost a vykonstruované procesy jsou skutečnou ostudou našich dějin. V takové době bych žít nechtěla.
Aspoň kapitolka o rodině Fuchsových by mě potěšila, zajímalo by mě, jak se jim dál dařilo.
Těším se na třetí díl a budu doufat, že aspoň tam potkají Smolíkovi víc štěstí.
1. díl trilogie se mi líbil víc, ale to je dané tématem. I 2. díl se četl jedním dechem, člověk musí vydýchat politické reálie, ale tohle by měli číst všichni, hlavně mladí, kteří o téhle době nic nevědí.
Sudetský dům jsem četla měsíc. Člověk si obsah musel dávkovat. Někdy jsem si říkala, že obsah musí být vymyšlený, že takové peklo tady lidi mít nemohli. Ale mohli, několikrát jsem knihu chtěla odložit, protože jsem na čtení obsahu neměla nervy. Skvělé napsána kniha a třetí díl si nechám až na nějaké lepší období.
Silný příběh zpracovaný velmi chudičkým prostým jazykem. Postavy jsou karikatury bez názoru a emocí. Zlí komunisté jsou popisování úplně stejně jako reálný socialismus nakládal s továrníky, kulaky a jinými živly - zlí, nabubřelí, odulí... nedej bože, že by měli jedinou vlastnost, která by je zlidštila a učinila je uvěřitelnými. Explicitní vysvětlování dějin a moralizování - cožpak by slušný člověk mohl jen pomyslet... mi připadá zbytečné podceňování inteligence čtenáře. Celkově na mne druhý díl - nástup komunistů k moci - působil daleko tragičtěji a depresivněji než díl první. Navzdory mým kritickým slovům, chci napsat, že jsem ráda, že se takové knihy píší, vydávají a lidé je mají v oblibě. Je to důležité.
Někteří lidé tu dobu prožili celkem v klidu, narodili se jim děti a byli mladí. Ale byli také takoví, kteří štěstí to neměli, stačila nenávist, touha po moci, fanatismus a ze života vám udělali peklo. Z knihy až někdy mrazí. Je dobře, že se nám to připomíná, dějiny se opakují.
Silné, (pro mě) silnější než první díl. Skvěle napsáno! Jsem rád, že jsem se narodil v "nudnějších" časech a můžu si dovolit v klidu číst o časech dramatičtějších :-)
Druhý díl byl opět velmi čtivý. Příběh popisuje růst a praktiky komunistického režimu, bezpráví a často jsem měla až pocity zoufalství. Po hrůzách války se lidé pomalu, jako vařená žába, dostali do hlubin komunistického režimu a dlouhou dobu z něj neměla být cesta ven. Zajímavé bylo, že spousta z nich věřila, že budují ráj na zemi. Myšlenka komunismu mě opravdu fascinuje a straší.
Kniha mi opět připomněla, že každá doba má pozitiva i negativa, ale v současné době se máme prostě skvěle a měli bychom si toho vážit.
Jen dodatek, pane Štěpáne, co mi to děláte - lidí mi bylo líto, ale ty příběhy psů v obou dílech mi lámaly srdce. :-)
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
politika kolektivizace svoboda vesnice Sudety udavačství historie měst, obcí a regionů tajná policie komunistický režim historické romány podle skutečných událostí komunistická propagandaŠtěpán Javůrek také napsal(a)
| 2022 | Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 | Nebe nad Perninkem |
| 2024 | Sudetský dům III: 1959–1968 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2023 | Sudetský dům II: září 1947 - květen 1950 |

90 %
77 %


Druhý díl Sudetského domu pro mě byl o chloupek slabší než ten první. Ale jen opravdu o chloupek. Pořád to bylo čtivé, pořád mě to táhlo dál a pořád jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne. A přesně to rozhodlo.
Znovu jsem se ocitla mezi známými postavami a v prostředí, které už jsem měla zažité. Už to nebyl ten prvotní šok a okouzlení, které přišlo s prvním dílem, ale spíš návrat na místo, odkud se mi ještě nechtělo odejít. Příběh se dál rozvíjel, osudy se komplikovaly a já jsem byla zvědavá, kam až to Javůrek nechá dojít.
Četla jsem tenhle díl během jednoho dne. Ne proto, že by mě úplně smetl, ale proto, že jsem prostě potřebovala odpovědi. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, kdo přežije, kdo selže a kdo zůstane věrný sám sobě. Některé pasáže už na mě nepůsobily tak silně jako dřív, ale pořád mě držely v napětí.
I tady zůstává silné téma poválečného pohraničí. Hlavní téma je tu ale čím dál tím větší rozpínavost vlády mrzké lůzy nad vším a nad všemi.
Jakmile jsem dočetla poslední stránku, neváhala jsem ani minutu. Okamžitě jsem vzala do ruky třetí díl. Protože i když byl ten druhý o kousek slabší, pořád to byl příběh, který jsem nemohla jen tak pustit. Potřebovala jsem vědět, jaký konec si Sudetský dům a jeho postavy zaslouží.