Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520493/bmid_sudetsky-dum-ii-64ce2df234c32.jpg
5
553
146
Sudetský dům série
< 2. díl >
V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který rodinné úspory prohrává v kartách. Jarmila se v novém domově zamiluje do Františka Smolíka, ten však její city neopětuje. Věří, že se z Německa vrátí jeho milovaná Paula. Stále více se také dostává do sporu s místními komunisty. Po událostech února 1948 je však jeho boj stále marnější. Komunisté předepisují Smolíkovým pro jejich hospodářství nesplnitelné dodávky, navíc se mluví o plánované kolektivizaci. Jarmila je v těch těžkých časech jediná, kdo při Františkovi pevně stojí. Ten tak poznává, jak statečná žena to je. Dokonce se zdá, že by společný život s ní mohl být útěchou před tím, co se chystá. Ale žádné štěstí netrvá věčně, zvlášť když kolem krouží všemocná strana a její tajná policie…... celý text
Přidat komentář
Sudetský dům II
V případě, že by se Vám dostala do rukou tato kniha, tak ji na chvilku odložte a sáhněte nejprve na první díl, který je pojmenován stejně, tedy Sudetský dům (chybí u něj však římské číslo dvě)... Proč si nejprve přečíst předchozí díl? Jednak proto, že se v něm seznámíte se spoustou osob, které se objevují i v pokračování, ale hlavně proto, že byste o hodně přišli... ;-) Spisovatel Štěpán Javůrek je pro mě velice příjemné překvapení... Tak moc příjemné, že jsem si objednal i jeho další vyšlé knihy, a to Chaloupky a také Nebe nad Perninkem... Moc se na ně těším a jsem na ně moc zvědavý... ;-)
K samotné knize...
První díl se odehrával na jaře a v létě roku 1945... V druhém dílu se posuneme do let 1947 až 1950... Opět se můžete těšit, že zavítáte do vesničky Skláře, kde se již zabydlela rodina Smolíkových... Do Sklářů se přistěhovala nově i rodina Lukešových... Více Vám neprozradím... ;-)
Někdy je k hodnocení pět hvězdiček zatraceně málo... ;-) Štěpán Javůrek prostě umí a mně nezbývá než doufat, že se třetího dílu dočkáme co nejdříve...
Opět krásně a citlivě vystavěný příběh, u kterého jsem polykala slzičky. Musím říci, že druhý díl překonal ten předešlý, jestli je to tedy vůbec možné. Opravdu se to zase Štěpánovi Javůrkovi povedlo a on je stále lepší a lepší vypravěč.
Četla jsem všechny dosud vydané autorovy knihy, ale tato se mi zdá úplně TOP. Hltala jsem snad každé slovo, chvíli jsem nevěřila vlastním očím. Toto že se opravdu událo? To snad ani není možné. Já tuto dobu naštěstí nezažila. Samozřejmě jsem o ní ledaco slyšela, ale neuměla jsem si dost dobře představit, jak hrozné to muselo být.
Příběh začíná dva roky po válce a František dál čeká na svou milovanou Paulu. Rozvíjí se tak další osudy nejen rodiny Smolíkovy, ale i dalších obyvatel vesničky Skláře.
Do popředí se dostává nová postava, dívka Jarmila, která nemá zrovna na růžích ustláno. Maminka jí zemřela, ona se stará o dva bratry a ne příliš spolehlivého otce. Moc by si přála Františka získat, ale František má v mysli stále Paulu.
Smolíkovi, jako většina obyvatel této vesničky, pracuje na své polnosti, k tomu chodí mladí i do továrny. Zdá se, že život už bude je a jen lepší. Jak jen se mýlili...
Bohužel se k moci dostává právě jen jedna strana a to komunistická, začíná přituhovat a začínají se utahovat kohouty.
Strana v čele nenáviděným Tomečkem, předsedou okresního národního výboru, chce po lidech stále větší dodávky a aby se přidali ke kolektivizaci zemědělství.
Nejdříve přesvědčují, později naléhají, poté pod hrozbami zničení celé rodiny i bitím, lidé dávají svůj majetek ve prospěch státu. Komu se to nelíbí, ten se zlou se potáže.
Přátelé se mění v nepřátele a nikdo už neví, komu může věřit.
Ideály strany se pomalu stávají horším zlem než fašisté. Někteří lidé vydrží, jiní ne. Nemají odvahu nebo sílu se vzepřít špatnosti, udavačům a tajné policii. Raději sklopí hlavu nebo odcházejí. Strana si může dělat, co si zamane, nikdo není v bezpečí. Kolikrát jde i o vymyšlená udání, ve velké neoblibě je i církev.
František si ani v nejbujnějších představách nepřipouští blížící se nebezpečí, je stále velmi odvážný, rovný a přímočarý, nemá rád bezpráví. Jenže v této době není na odvahu místo.
Moc se mi líbil věrný popis událostí, ale i charakterů postav, prostředí a okolí vesničky.
Většina lidí není černobílých, jejich charaktery se vyvíjí. Buď dobou, ideály nebo pod nátlakem.
Těm, co nečetli první díl, bych doporučila si ho přečíst, i když předešlá kniha je zmiňována a čtenáře uvádí do děje.
Kapitoly jsou přiměřeně krátké, postav tak akorát.
Jen doufám, že třetí díl bude trošku optimističtější, abych zase nebulela.
Naprosto doporučuji. Nemohla bych dát deset hvězdiček? :-)
A kdy že bude ten třetí díl. Budu ho netrpělivě vyhlížet.
(SPOILER)
Díky Bohu, že jsem v této době nežila! Strašné!
Pan Štěpán Javůrek se mi dostává více a více pod kůži..
Díky za tyto knihy, které líčí osudy obyčejných lidí ve strašné době
... Velmi sem si některé postavy oblíbila a těším se na další díl.
"a buď opatrný Franzi, tohle je divná doba."... A tohle stále platí!
50. léta - odporné období našich dějin. Dílo je skvěle napsané, uvěřitelné. Přečetla jsem jedním dechem. Doporučuji všem.
Štěpán Javůrek je autor s největším progresem v kvalitě psaní, tedy v kontextu Karlovarska. Možná se opakuji, ale Chaloupky byly z tohoto hlediska k nesnesení (a dočetla jsem je jen proto, že regionální literaturu považuji za povinnost). První díl Sudetského domu už mě zajímal (zejména úhel pohledu na česko-německou otázku mezi koncem války a odsunem, na konkrétním příkladu dvou rodin v kontextu sudetské vesnice). A druhý jsem dočítala ráda a konečně bez pocitu, že příběh je dobrý, ale jazyk a styl k nepřežití. Pokračování ságy rodu Smolíků ve vesnici Skláře zachycuje období kolem "Vítězného února" po počátek padesátek, nabízí houstnoucí atmosféru bolševického utužování pozic a paralely s obdobím temna za okupace či těsně po ní. Je výborné, že se tomuto tématu věnuje pětatřicátník, navíc s vhledem do situace přinejmenším poučeným. Říkám si, že tento druhý díl jsou takoví literární Všichni dobří rodáci, o to cennější, že přístupní pro mladší generaci... Těším se na třetí díl.
Styl vyprávění Štěpána Javůrka jsem si oblíbila už v prvním díle. Píše jednoduše, srozumitelně a čtivě. Téma samotné se mi četlo hůř, za války nám ubližoval někdo zvenčí, ale nikdy nedokážu pochopit, co si byli schopni dělat vzájemně naši vlastní lidé. Autorovi se povedlo velmi dobře vystihnout atmosféru, která tehdy panovala, ztrátu iluzí, že s koncem války už bude dobře, strach a beznaděj. Není to veselé čtení. Co mi trochu vadilo byl určitý stejný vzorec, napíšu to hodně obecně, abych moc neprozradila - ve chvíli, kdy se hlavní hrdina rozhodl pro něco, co dlouho odkládal, tak to samozřejmě nedopadlo. Jak v prvním díle, tak i teď. Takže konec nebyl nijak překvapivý a vše nasvědčuje tomu, že se dříve nebo později dočkáme i dalšího dílu. Nutně potřebuju vědět, jak to bude dál.
(SPOILER)
Nesmírně jsem se těšila na druhý díl, protože z prvního jsem byla NADŠENÁ! Pan Javůrek umí krásně vyprávět, zajmout, nechá čtenáře si vytvořit své vlastní teorie, svá očekávání, kterých pak není dosaženo.
Doby byly zlé. Ať už se jednalo o válku, tak o komunistickou dobu. František s jeho rodinou a přáteli zažili těžké časy, které byly pro jejich vztahy velkou zkouškou. Líbilo se mi sledovat osudy všech ve Sklářích, sledovat to, co lidé museli obětovat, jak se chovali jeden ke druhému, jaký nekompromisní hajzl je Tomeček (nemohu napsat pan, protože bych urazila všechy pány), měnící se vztah Františka k Jarmile a mnoho dalšího. Celou knihu jsem doslova hltala.
Asi jako většina čnetářů, tak i já jsem si přála, aby došlo k opětovnému shledání s Paulou a aby vše skončilo dobře, nebo tedy tak, tak jsme si všichni přáli. Místo toho jsme dostali opět otevřený konec, který si každý musíme domyslet podle svého.
Jak to dopadlo s Františkem? Zemřel, vrátí se, kdo ví? Možná se přeci jenom dočkáme ještě jednoho, posledního, dílu.
Žádná velká literatura to sice pořád není, ale to ještě nutně nemusí být na škodu - člověk taky furt nemůže číst jen Proustovo Hledání ztraceného času, že jo. Větší problém je, že na rozdíl od víc než slušného prvního dílu pokračování působí sterilně, jako bychom jen vzali bednu všeobecně známých a tisíckrát předtím použitých rekvizit, které si běžně spojujeme s únorovým převratem a dobou následující, a naroubovali je na osudy stávajících postav. A nakonec to nestačí.
Opět pan autor nezklamal a připravil pro nás čtení, které nelze odložit. Někdo zde zmínil, že nic není černobílé. Obávám se, že v této době kdo nebyl tvz. pro naší věc, měl život černobílý. To nám zřejmě dává autor najevo v postavě Františka. Pokračování se mi četlo dobře jako první díl a doufám, že se brzy dočkáme Krušnohorských osudů.
Strašné časy. Ještěže se toho bývalí němečtí usedlíci nedočkali. Nejdřív vykořenit lidi po staletí spjaté s půdou, potom dědinu osídlit kdekým a pak zničit ty jediné, kteří tvrdě pracují a snaží se do ničeho neplést. Pošlapat jejich majetek i víru podle hesla " kdo není s námi, je proti nám" Ve vnitrozemí začaly represe kolem JZD o pár let později a bylo to neméně hororové.
Měla jsem obavu, jak se autorovi podaří navázat na první díl, který se mi moc líbil, ale zbytečně - postavy si drží svůj charakter a moc jsem si další setkání s nimi užívala. Doba je opět mistrně popsána, až z toho mrazí. Moc se těším na třetí díl, jak to dopadne s rodinou Smolíků, Františkem, Jarmilou a jsem zvědavá, jak (a zda vůbec) do děje pak zasáhne i Paula. Dávám jednoznačných 5* a i těm, co nečetli první díl, tak určitě doporučuji, v ději se rychle zorientujete.
To co u nás nastalo po druhé světové válce byl tak nepředstavitelný hnus, chaos, jed a bezpráví, že našinec, který se s tímto setkává jenom v knize skoro nevěří, že takto mohli opravdu lidi existovat. Rodiče mé babičky byli zrovna ti sedláci, kterým JZD zabavilo pole ale všechny krávy zůstaly ustájeny doma v chlívě. Seno bylo zabaveno, na louku praděda kosit nemohl - byla JZD a tak neměli krávy čím krmit... jen poslouchali krávy, které měli rádi, které měly svá jména atp. jak řvaly hlady. Měli ale předepsané odvody na mléko a máslo, které po nich požadovali. Babička r. 1928 mi to vyprávěla x krát a pokaždé byla naprosto dojatá, zničená jak ji přemohly emoce. Příběh v knize je sice fiktivní, postavy vymyšlené, ale ono se to lidem opravdu dělo. Jen už je to pro nás hodně dávno a máme pocit, že to je taková literárně filmová záležitost, ne realita
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami. Podle mě byl první díl mnohem lepší, u tohoto mi trochu vadila jistá schematičnost a někdy bohužel i nelogičnost. Padesátá léta byla jistě tvrdá, krutá, ale lidé i této době žili, nebyli černobílí, stejně jako nebyl černobílý jejich život. Prostě mně připadá, že autor je příliš mladý, nemá takzvaně odžito a také, že s knihou dost spěchal a není dotažená ani po literární stránce.
Dávám plný počet. Kniha na obálce oproti prvnímu dílu změnila slova působivý román na strhující příběh. Kniha má kouzlo, opět sice vcelku banální příběh tentokrát už v éře únorového převratu 1948, kde jsou jasně ohraničení ti dobří a ti zlí. Jednoduché věty, žádná složitá čeština, takže to lze přečíst za pár hodin, přesto to v sobě má něco, co Vás to nutí hltavě číst.
Znovu jsem koukal i do prvního dílu, kde autor vůbec nezmiňuje, že se bude jednat o trilogii. Patrně využil toho, že kniha se stala bestsellerem a připsal druhý díl, a bude psát třetí.
Ja mam stejny nazor jako u prvni knihy. Pribeh jsem cekala s trochu veselejsim koncem, treba ze Tomecka klepne pepka.
Snad to vypada i na dalsi dil.
Smutne osudy lidi, kteri zacinali od znova, ale porad je to takove nedotazene
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Sudetský dům: Jaro - léto 1945 |
| 2021 |  Nebe nad Perninkem |
| 2023 | Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 |
| 2021 | Chaloupky |
| 2024 |  Sudetský dům III: 1959 - 1963 |
Štěpán pokračuje ve vysoké laťcce. Paráda. A tato sága by chtěla další pokračování. Ten konec k tomu přímo vybízí.